Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám 4týdenní miminko a tak nějak nevím co s ním..
Přebalený je, nakojený, odkrknutý a přeci kolikrát není spokojený. Houpám, zavinuju, zpívám, vyprávím to všechno dřív zabíralo, ale teď prostě pláče a pláče…
Přeci nemůžu ve dne v noci drandit s kočárem a v mezi čase kojit..
Včera jsem se skoro ani neučesala, protože ten malý uplakánek né a né zabrat.
Nejhorší je to v noci. To už mi dochází síly i nervy. slyším jak se manžel v posteli převaluje a já sedím v obýváku a malý nenasyta stále pije a pije. Když už ho uspím a chci ho položit do postýlky tak se začne mrnět a probere se a jedeme na novo…
Je mi to hrozně líto, že nevím jak mu pomoct od pláče.
Manžel mi pořád vypráví jak mu ženský v práci říkají že je to běžné, že mám vydržet.. jenže něco jiného je mluvit o tom v práci a prožívat to doma, mám to brát v klidu a nerozčilovat se..
Kromě toho se po porodu cítím pořád vorvanovitě a nejsem schopná úklízení a vaření natož si jít zacvičit. Ploužím se jak mátoha a akorát je mi ze všeho do pláče…
A snad nejhorší na tom je že nemám s kým to probrat, mám spoustu kamarádů (myslím muž. pohlaví) a těch pár kamarádek co nejsou v jiných městech, děti ještě nemají, takže i když se jim snažím něco vysvětlit nepochopí to a odbydou mě s tím, že hm tak to holt na světě chodí.
ach jo nemáte někdo nějakou radu jak uspat malého prďolku?
Evi a prospívá, přibírá?? Máš dost mléka? Nemá jen hlad nebo nebolí ho bříško?
Vítej v šestinedělí. Neboj ono se to asi opravdu časem srovná. Nejsi k ničemu si máma a to je samo o sobě dost náročný. Máš dost mlíčka? Jak přibírá? Netrápí ho prdíky?
U nás zabral fén, vysavač, šum z rádia, moje spací tričko vedle hlavičky miminka(cítil mojí vůni a byl v klidu), houpání, klokánkování…
Nejsi k ničemu, klid. Prožíváte šestinedělí oba…u někoho to hold jde hůř, vytrvej..přizpůsob se mimču..ono tě teď potřebuje nejvíc…
Uklízení, vaření…dělej jen to nejnutnější…nebo ještě líp ať se zapojí manžel nebo babičky případně..ty odpočívej ať máš sílu na prcka…některé děti jsou hold náročnější..věř mi vím o čem mluvím…přejde to neboj ![]()
Proč s ním v noci sedíš v obýváku. Svítíš u toho..pak těžko chápe, že má spát. Kojíš? Tak ho jen vyndej z postýlky k sobě do postele a nakoj ho, nejlépe s minimem světla…může mít taky hlad, bolet ho bříško, nebo se prostě jen cítí sám…buď tu pro něj ![]()
právě že přibírá, mlíka máme zatím dost, prdí jak starej chlap.. když ho trápí prdíky tak mu pomůže Pupík nebo nahřátek pytlíček a je po chvíli klid.. takhle když mi pláče bez problému co nemůžu odhalit jsem už zoufalá.. možná růstový spurt není to brzo ve 4tém týdnu?
Chudato,já moc dobře vím jak ti je.ve dne v noci pláč…já sedávala v 1 hodinu v noci na gauči,houpala na rukách šíleně řvoucí dítě a brečela jsem.manžela jsem budit nechtěla,protože vstával do práce.nakonec sám od sebe vstal a na chvíli mě vystřídal.jak už tu někdo psal,vítej v šestinedělí…ono miminko bude třeba potom taky plakat,ale jak se dostaneš z toho šestinedělního hormonovýho psycha,tak to budeš zvládat líp,neboj ![]()
vůbec si nemysli že bys byla k ničemu.jen zkus vysledovat,co mrně trochu uklidní,poloha,zvuk,cokoliv…a aplikuj to na něj…přeji hodně sil ![]()
Ahojky, zkus pustit vysavač nebo fén a ikdyž to nezabere tak to jsou prdíky nejspíš a zkusila bych rourku. Ono to nahřáté sice na chvilku pomůže, ale prdíky tím nevyjdou. Mně jedna skvělá doktorka poradila zavést lehce rourku, až kam jde, ale sama, volně a netlačit. A uvidíš,jak se vyprdí. Rozhodně ne násilím. Někdy půjde jen kousek a jindy ji strčíš až půl, ale musí to jít lehounce, netlačit. Nám tahle metoda pomáhala hodne, protože se zbavila i prdíků co byly dál, ne jen na kraji.
quinny píše:
Nejsi k ničemu, klid. Prožíváte šestinedělí oba…u někoho to hold jde hůř, vytrvej..přizpůsob se mimču..ono tě teď potřebuje nejvíc…
Uklízení, vaření…dělej jen to nejnutnější…nebo ještě líp ať se zapojí manžel nebo babičky případně..ty odpočívej ať máš sílu na prcka…některé děti jsou hold náročnější..věř mi vím o čem mluvím…přejde to neboj
Proč s ním v noci sedíš v obýváku. Svítíš u toho..pak těžko chápe, že má spát. Kojíš? Tak ho jen vyndej z postýlky k sobě do postele a nakoj ho, nejlépe s minimem světla…může mít taky hlad, bolet ho bříško, nebo se prostě jen cítí sám…buď tu pro něj
mám tam jen nalou lampičku v rohu takže minimum světla tam je.. asi jde o to že po kojení potřebuje přebalit jelikož v průbehu je pravidelně pokajdí a i když se s ním snažím hýbat minimálně vždycky ho to probere, ale přeci ho nemůžu dát spinkat s plnou plínkou
Co zavinování, nepomůže?
zavinovat můžem částečně, malý má po porodu zlomenou klíční kost a nesnese stažené ručičky..
Já vím, že je to slabá útěcha, ale je to běžné
Já měla takovou nejstarší holku - hodně mi pomohlo sžít se s ní. Nesedět v noci u kojení v křesle, ale vzít si ji k sobě do postele. Když usnula u prsu, tak ji jenom malíčkem odlepit od prsu a nikam nepřenášet, většinou ji to neprobudilo (narozdíl od přenášení do postýlky) a spala. Postupem času jsem už kojila ze spaní, jenom jsem malou v polospánku přehazovala od jedné kozy k druhé… byla jsem daleko víc vyspalá, než když jsem k ní poctivě vstávala. Přes den jsem se vykvákla na kočárek (vůbec v něm odmalička nechtěla být) a nosila ji v šátku. Venku, doma, pořád. Od cca jednoho týdne, když jsem pochopila, že kočárek fakt ne. Celé šestinedělí jsem s ní byla pořád, buď byla se mnou v šátku nebo u mne v posteli. Po šestinedělí se to začalo lámat a holka sama začala dávat najevo, že by bylo fajn, kdybych jí taky občas z šátku vyndala a odložila k hrazdičce s hračkama.
Já vím, že se říká, že takhle si člověk dítě rozmazlí, ale podle mne je to spíš v osobnosti dítěte. Mám ještě dvě mladší děti, automaticky jsem to s nimi začala dělat tak, jak s nejstarší… a protestovaly, už jako novorozeňata chtěly vlastní postýlku
Mně společná postel a šátek u nejstarší pomohly přežít, aspoň trochu se vyspat a nepadnout únavou.
Radím zavinovat, měli a do jistý míry máme doteď křiklouna a na noc nám teda fakt zavinování funguje na 100%. Přes den spí špatně doteď, hlavně usínání, to je kolikrát hodinovej řev a stejně nezabere, už ani moc nepomáhá kočárek, jediný co funguje, je košíček s vibracemi, drncám, ono jí to zároveň vibruje a většinou do půl hodiny spí, ale že by samovolně někde na dece nebo v lehátku usnula, tak to u nás neexistuje.
Teď čtu, že zavinovat do swaddle me nemůžete… Na kolotoč zatím nereaguje? My jsme naučili malou, že ji položíme do postýlky, pustíme kolotoč, hladíme ji po tváři a ona usne hned. To teda funguje večer a brzo ráno.
evick2 píše:quinny píše:mám tam jen nalou lampičku v rohu takže minimum světla tam je.. asi jde o to že po kojení potřebuje přebalit jelikož v průbehu je pravidelně pokajdí a i když se s ním snažím hýbat minimálně vždycky ho to probere, ale přeci ho nemůžu dát spinkat s plnou plínkou
Nejsi k ničemu, klid. Prožíváte šestinedělí oba…u někoho to hold jde hůř, vytrvej..přizpůsob se mimču..ono tě teď potřebuje nejvíc…
Uklízení, vaření…dělej jen to nejnutnější…nebo ještě líp ať se zapojí manžel nebo babičky případně..ty odpočívej ať máš sílu na prcka…některé děti jsou hold náročnější..věř mi vím o čem mluvím…přejde to neboj
Proč s ním v noci sedíš v obýváku. Svítíš u toho..pak těžko chápe, že má spát. Kojíš? Tak ho jen vyndej z postýlky k sobě do postele a nakoj ho, nejlépe s minimem světla…může mít taky hlad, bolet ho bříško, nebo se prostě jen cítí sám…buď tu pro něj
s plnou plínkou ne, to bych ho určitě přebalila..ale šlo mi spíš o to odcházení do obýváku jestli je to nutné..prostě bych omezila pohyb na minimum… ![]()
Les2311 píše:
Já vím, že je to slabá útěcha, ale je to běžnéJá měla takovou nejstarší holku - hodně mi pomohlo sžít se s ní. Nesedět v noci u kojení v křesle, ale vzít si ji k sobě do postele. Když usnula u prsu, tak ji jenom malíčkem odlepit od prsu a nikam nepřenášet, většinou ji to neprobudilo (narozdíl od přenášení do postýlky) a spala. Postupem času jsem už kojila ze spaní, jenom jsem malou v polospánku přehazovala od jedné kozy k druhé… byla jsem daleko víc vyspalá, než když jsem k ní poctivě vstávala. Přes den jsem se vykvákla na kočárek (vůbec v něm odmalička nechtěla být) a nosila ji v šátku. Venku, doma, pořád. Od cca jednoho týdne, když jsem pochopila, že kočárek fakt ne. Celé šestinedělí jsem s ní byla pořád, buď byla se mnou v šátku nebo u mne v posteli. Po šestinedělí se to začalo lámat a holka sama začala dávat najevo, že by bylo fajn, kdybych jí taky občas z šátku vyndala a odložila k hrazdičce s hračkama.Já vím, že se říká, že takhle si člověk dítě rozmazlí, ale podle mne je to spíš v osobnosti dítěte. Mám ještě dvě mladší děti, automaticky jsem to s nimi začala dělat tak, jak s nejstarší… a protestovaly, už jako novorozeňata chtěly vlastní postýlku
Mně společná postel a šátek u nejstarší pomohly přežít, aspoň trochu se vyspat a nepadnout únavou.
právě ten můj truhlík se mnou spinkat nechce.. naposledy to vydržel v porodce když jsem měla málo mlíka a chtěl být pořád přisátej ted se kroutí jak hádě.. spíš mi připadá že by potřeboval vlastní postel u nás
aby byl u mě ale tak nějak ve svým když manžel odejde do práce šoupnu ho na jeho místo a malej jen mrkne.. jo máma tam je spí dál