Jsem šokovaná sama ze sebe

Anonymní
29.8.21 23:47

Jsem šokovaná sama ze sebe

Zdravím. Mám takovej problém. Dnes jsem byla venku s kamarádkou a je mi špatně sama ze sebe. Pořád jsem komentovala vzhled ostatních a něco řešila. Jsem až moc upřímná a teď jsem z toho špatná. Ona je taková hodná duše a já si teď přijdu jako odpad. Přijde mi že se vůbec neznám, protože s každým se chovám jinak a mám zmatek sama v sobě. Mám si hledat snad nějakého psychologa? Třeba jen na popovídání. Nebo to moc hrotím? Jsem teď hrozně nervózní z toho že jsem nevěděla, že jsem schopná tohle vůbec vypustit z úst a děsí mě to. Měla jste to některá stejně? Co jste s tím dělaly, popřípadě váš názor, děkuji..
ps: je mi 17 a prosím anonym nebo smazat, děkuji..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Ou
18079
30.8.21 00:01

Ne není to na psychologa. Je to normální a vlasně dost užitečná zkušensot.

Kamarádce napiš, že sis uvědomila, že si se chovala jako husa a že tě to mrzí.

No a příště už to nedělej. Každej občas máme nějakou chvilku, kdy se chováme mizerně. V okamžiku kdy to o sobě víme, tak je jednodušší se s tím naučit zacházet.

Udělat chybu je běžné, dobré je se k tomu postavit čelem a nějak to zkusit napravit - tedy v tomhle příapdě do dořešit s tou kámoškou, pokud nechceš aby tě vnímala jako jedovatou klepnu, no.

A jo - v 17 se většinou neznáme a sebepoznání a nácvi nějaké seberegulace patří ke klíčovým úkolům dospívání.

Nejsi špatný člověk, jsi naopak vnímavá a empatická osoba, protože ti to došlo, že to jak si jednala, mohlo být nepříjemné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7673
30.8.21 00:44

Pomlouvání vzhledu ostatních je strašně povrchní, obzvlášť pokud jsi klevetila jak slepice a nenechala na nikom nit suchou. Ale máš plusový bod za sebekritiku, příště se kousni do jazyku a nepomlouvej. A víš co jsem zjistila? Že i v přítomnosti věčně pomlouvačných kvočen nezískáš extra sympatie za to, že se k nim přidáš. Tak se chovej podle sebe, pokud možno s úctou k druhým. Každý člověk je nějaký… Mimochodem, výrok o upřímností mě pobavil. Myslím, že tím „jsem až moc upřímný/á“ si lidi omlouvají svoji drzost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8862
30.8.21 07:03

To, když člověk drbe všechny okolo, není upřímnost. Upřímnosti je, když se tě někdo zeptá na názor a ty po pravdě odpovíš. Treba:„Hele, Julčo, líbí se ti můj nový svetr?“ A ty odpovíš:„Ty, Maruš, moc ne, na tvém místě bych si vzala radši ten modrý, co jsi měla minulý týden.“ Pokud nechceš kámošku zklamat, můžeš dodat:„Ale jestli se v něm cítíš dobře, tak ho klidně nos. Mě se nelíbí, někomu jinému se třeba líbit bude.“
To je upřímnosti. Ty jsi ale spíš provozovala drbárnu (ježíš, ta Maruš má ale příšerný svetr, viď Jituš, to já bych si na sebe nikdy nevzala). To nemá s upřímnosti nic společného, naopak je to pokrytectví, protože to tomu dotyčnému nemáš odvahu říct do očí a řešíš to za jeho zády. Nicméně není to žádná tragédie, kor když tobě samotné došlo, že takové chování se ti nelíbí. Příště, až dojde k situaci, kdy by ses mohla chovat tak, jak nechceš (v našem ilustrativním případě budete s kámoškou řešit hadry), nemusíš někoho hned pomlouvat, stačí prostě a jednoduše vyjádřit názor bez negativních emocí:„Mě se teda ten svetr od Maruš moc nelíbí, ale Heduš má jeden moc pěkný.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6617
30.8.21 07:12

Já myslím, že v 17letech jsme tohle dělaly taky, člověk je v tomhle věku povrchní.. Nedramatizuj a když ti to vadí, příště už nepomlouvej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18079
30.8.21 07:36

Jinak pokud bys to sebepoznání chtlěla víc rozpracovat, mrkni sem do téhle knihy a nebo projdi co teda internety říkají o tom, co je to stín a persona.

https://obchod.portal.cz/…/stin-v-nas/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3789
30.8.21 08:45

Nejsi upřímná, jsi slepice. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
932
30.8.21 19:22

Upřímná nejsi no :) Ale ruku na srdce, tohle období asi mělo hodně žen. Já taky a věkově tipuji okolo 20. Ne že bych někdy někoho urazila, to si nemyslím, ale řešit životy jiných bylo prostě občas téma s kamarádkami. Vzhled ale ne a už vůbec ne co nosí apod. To spíš „jak žijí“, třeba že jejich kluk je fakt zvláštní, nebo že nechápu proč udělala to a to…

zpětně i to je hloupé, ačkoliv nic by mi nedělalo problém říct dotyčným do očí. Časem si člověk uvědomí, že život není černobílý a že jdeme jinou cestou a s jinými zkušenostmi. Myslím, že na mém životě se dá také okomentovat mnohé.

Myslím si, že by sis měla uvědomit, jak by bylo tobě, kdyby o tobě takhle někdo mluvil a ty ses nemohla bránit. Je to dětinský a pravý dámy toto nemají zapotřebí - ale být „dáma“ trvá, v 17ti je člověk prostě trochu povyrostlé děcko.

Ta životní moudrost se získává věkem a zkušenostmi. Ne všem to vyjde :lol: Ale držím palce. Je fajn, že si to uvědomuješ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5667
30.8.21 20:51
@Anonymní píše:
Zdravím. Mám takovej problém. Dnes jsem byla venku s kamarádkou a je mi špatně sama ze sebe. Pořád jsem komentovala vzhled ostatních a něco řešila. Jsem až moc upřímná a teď jsem z toho špatná. Ona je taková hodná duše a já si teď přijdu jako odpad. Přijde mi že se vůbec neznám, protože s každým se chovám jinak a mám zmatek sama v sobě. Mám si hledat snad nějakého psychologa? Třeba jen na popovídání. Nebo to moc hrotím? Jsem teď hrozně nervózní z toho že jsem nevěděla, že jsem schopná tohle vůbec vypustit z úst a děsí mě to. Měla jste to některá stejně? Co jste s tím dělaly, popřípadě váš názor, děkuji..
ps: je mi 17 a prosím anonym nebo smazat, děkuji..

V 17 je to normální

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat