Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, neboj, to je úplně normální. Je jasný, že se na přítele vrhne, když se vrátí z práce, protože je táta pro něj vzácnější, netráví s ním tolik času. Ty jsi prostě pro něj okoukaná, ale neber si to osobně, tak to děti prostě mají. Určitě jsi skvělá matka 🙂 kdyby jsi na 2 dny odjela, to by jsi viděla, jak tě bude malý vítat!
Klííííd. Hele, s tebou byl 9+ měsíců v permanentním kontaktu, je na tebe navyklý na instinktivní úrovni. U tebe má bezpečí a jistotu. Ostatní je všechno nové a zajímavé, tak to musí prozkoumat. V tomhle věku je to pro spoustu matek těžké, protože dítě vypadá, že kohokoli vidí radši, než tebe. Ale neboj, to přejde, pořád budeš ta hlavní a za chvíli ti to i začne dávat najevo (někdy až moc). Tak klid a užívej si, když je s ním někdo jiný a můžeš čumět po libosti ![]()
@Anonymní píše:Že dítě dělá, že tatínek, který nebyl celý den doma, je nejlepší na světě, když se vrátí z práce, zažívá spousta maminek. Tebe má totiž dítě pořád. To bys koukala, jaký by byl mazec, kdybys zmizela. Je to opravdu typická a běžná situace. Takže usuzovat z tohoto, že jsi špatná matka, je nesmysl.
Holky, dneska je zase ten den, kdy se nedaří a já se cítím hrozně. Často mívám na mateřské (syn 16 měsíců) silné pocity lenosti nebo neschopnosti běžných činností, nakonec se přinutím vařit, jít ven, hrat si, ale nejradši bych jen seděla a čuměla do blba. Někdy jsem zase akční, vymýšlím malému aktivity, peču, vyvarim, atd.To bylo na úvod, když je u nás moje mamka nebo kdokoliv jiný, nebo když se přítel vrátí z práce, malý je nadšený. Jeste ani jednou se za jeho život nestalo, že by chtěl ke mně nebo mě jako maminku potřeboval, hrozně mě to mrzí a vyčítam si, že se mnou nezaziva tolik smíchu a štěstí jako s ostatními, já ale nemám celý den silu s ním blbnout a vymyslet lumpárny.
Co mám dělat? Máte tyhle pocity, že jste někdy úplně nanic a nic se vám nechce. Jak to potom resite? Výčitky jsou strasne.
To je normální, tebe má prostě na očích non stop a jsi okoukana a samozřejmost
jakákoliv změna je vítána
si to vyměň, nech dítě s tatínkem třeba celý víkend a až se vrátíš, tak zas bude větší zájem o tebe ![]()
Souhlasím s holkama přede mnou. U nás je malá nejvíce nadšená z dědy, který na ni dle mého názoru navíc totálně kašle, protože ačkoli s námi bydlí v jednom domě a je to jeho jediná vnučka, si s ní přijde pohrát max jednou za čtrnáct dní a to tak na 10 minut, ale je z něj úplně hotová, když ho vidí. Taky mi to přijde hrozně nefér. ![]()
@Anonymní píše:
Holky, dneska je zase ten den, kdy se nedaří a já se cítím hrozně. Často mívám na mateřské (syn 16 měsíců) silné pocity lenosti nebo neschopnosti běžných činností, nakonec se přinutím vařit, jít ven, hrat si, ale nejradši bych jen seděla a čuměla do blba. Někdy jsem zase akční, vymýšlím malému aktivity, peču, vyvarim, atd.To bylo na úvod, když je u nás moje mamka nebo kdokoliv jiný, nebo když se přítel vrátí z práce, malý je nadšený. Jeste ani jednou se za jeho život nestalo, že by chtěl ke mně nebo mě jako maminku potřeboval, hrozně mě to mrzí a vyčítam si, že se mnou nezaziva tolik smíchu a štěstí jako s ostatními, já ale nemám celý den silu s ním blbnout a vymyslet lumpárny.
Co mám dělat? Máte tyhle pocity, že jste někdy úplně nanic a nic se vám nechce. Jak to potom resite? Výčitky jsou strasne.
Všichni jako rodiče jsme hrozní a nemožní, protože neděláme všechno úplně nejlíp jak by šlo, ale zároveň jsme těmi nejlepšími rodiči pro to naše dítě. I vy pro syna. To co popisujete, že děláte, je fajn. Kéž by se každý rodič takto dítěti věnoval. A že ho někdo dokáže chvilkově pobavit víc? To je myslím úplně normální… A s tou únavou, leností… Nemusím toho zvládat tolik jako vy… cítím se někdy úplně stejně.
Nebuďte na sebe tak přísná. Jste dobrá máma.
Nemám takové pocity, protože jsem si to včas v hlavě nastavila - že tohle je teď „můj čas, moje výchova, moje dny s dětma“ a já si chci děti užít, něco jim předat a vychovat je. Děti skvěle zrcadlí své rodiče a já jim chci být příkladem.
Jsem trochu hyper, přiznávám
ale jsem s dětma pořád venku, dělám co baví mě (běhám s kočárkem, chodíme po lese atd.) a užívám si to, protože rychle rostou a fakt to letí. Nechci přijít ani o minutu
at mám na co vzpomínat… jo a neposlouchám především rodinu, ani jiné radce! Zbytečná depka, nahlodají mě, že něco dělám špatně a potom mě to mateřství opravdu nebaví a mám chuť se na všechno vykašlat. A opět platí, že děti jsou moje e nenechám si to nikým kazit - takže neposlouchám.
Seš s ním celý den, to asi vážně nejde jet od rána do večera v módu “je se mnou super zábava, nikdy nejsem unavená, nikdy mě nic nebolí.” Tvoje mamka přijde na pár hodin a pak si může jít domu zase lehnout no. Na mě syn taky občas křičí, když ho jedu vyzvednout k babičce, že mám jít pryč, protože sem jim přerušila bezva zábavu. Tak to prostě je, nehroutím se z toho, jsem ráda, že ho to tam baví.
Klid, měla jsem to stejně
doporučuji, pokud je možnost, zařídit na den (nemusí být přes noc) hlídání a užít si sama den. Ale žádné vaření, úklid, apod. Zajdi si do kina, na manikúru, celý den si cti,… Cokoliv, co ráda děláš.
Tyhle pocity mě přešly, když jsem nastoupila do práce. Je pak snazší mít čas pro sebe a pro malou v rovnováze. Navíc si občas vezmu ven dovoleno, dcerku dám do školky (kde je šťastná) a vyrazim na nákupy, na oběd, do kina, na kafe. Úplně sama ![]()
U nás je to stejně, ale když je malá nemocná, nebo se ji něco stane, tak to je jen mama mama
![]()
Holky, dneska je zase ten den, kdy se nedaří a já se cítím hrozně. Často mívám na mateřské (syn 16 měsíců) silné pocity lenosti nebo neschopnosti běžných činností, nakonec se přinutím vařit, jít ven, hrat si, ale nejradši bych jen seděla a čuměla do blba. Někdy jsem zase akční, vymýšlím malému aktivity, peču, vyvarim, atd.
To bylo na úvod, když je u nás moje mamka nebo kdokoliv jiný, nebo když se přítel vrátí z práce, malý je nadšený. Jeste ani jednou se za jeho život nestalo, že by chtěl ke mně nebo mě jako maminku potřeboval, hrozně mě to mrzí a vyčítam si, že se mnou nezaziva tolik smíchu a štěstí jako s ostatními, já ale nemám celý den silu s ním blbnout a vymyslet lumpárny.
Co mám dělat? Máte tyhle pocity, že jste někdy úplně nanic a nic se vám nechce. Jak to potom resite? Výčitky jsou strasne.