Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsme neúspěšní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.9.23 20:09
O práci ve zdravotnictví jsi neuvažovala? S genetikou by ses uplatnila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 20:24
Tak ono mít rp+plat a dva platy je rozdíl, až se děcka dostanou ze školkových nemocí do školy bude líp. Chápu, že to je za dlouho, ale když už děcka máš asi je do děcáku nedáš. Když nezdědí byt, můžete jim, až budete mít, aspoň investovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 20:50
My na tom byli od výplaty k výplatě, když byly děti malé, a nejhůř při druhé mateřské. To byla docela krize. I přes to, že jsem rozvedená, jsem svým dětem pomohla, co to šlo. Nikoho jiného nemají. Taky měli oba finanční krizi v začátku samostatného bydlení. Teď je doba taky obtížná. Zhoršila se covidem a zkomplikovala se politickou situaci…nebude to snadné ani dál. Od toho je rodina, aby si pomáhala. No, někde rodina nefunguje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 21:12
Je to splín, který většina lidí někdy v životě zažije. S místními „boháči“ se neposuzuj, je to nesmysl, mnoho z nich nadsazuje a chce se ukázat v lepším světle. Věřím, že bude líp. A buď ráda, že máš děti, fajn rodinu. Znám jednu, bydlí kousek od nás. Peníze má, stěžovat si nemůže, ale k čemu jí to je, když má po sezóně. Manžel jí nebyl dost dobrý, chtěl rodinu, ona si chtěla užívat, tak se rozvedla. Dnes nemá nikoho, je jí asi 40 nebo něco málo víc, děti žádné a je z toho nešťastná. Myslím, že dnes by radši byla chudá a měla rodinu, než být při penězích a jako kůl v plotě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 21:47
Člověk je nahoře, někdy zase dole. Když si vzpomenu, jak moje máma počítala každou korunu, chodila do dvou prací aby mi mohla dopřát vše potřebné… o pár let později se vse zlepsilo, koupila dům a zrovna špatně se nemá. Takhle to má nebo mělo spousta lidí. Si vzpomínám když mi jedna kolegyně vyprávěla, jak se třemi dětmi měli rozpočet jen 4koruny na den. Šílený, a přežili, zvládli, a teď jsou na tom mnohem líp. Kámoška má dvě děti, XY milionů dluh s manželem (nevyšlo podnikani) a jídlo si mohou dovolit jen ze stravenek víceméně. Fakt trou bidu s nouzi a to se před tím měli hodně dobře.
Nějak bylo, nějak bude a vždycky může být hůř i líp. Spíš se zamysli jak situaci zlepšit, a ne jak je to na prd. Na druhou stranu mít dvě děti, co by za to někdo dal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 22:58
Vsichni ale nebydli v domku se zahradou, neberou nadstandartni platy a ze by detem dali byt jen tak, tak to taky nehrozi. Vetsina lidi bydli v byte. Ani by se ty domky nevesly do nasi ceske krajiny, kdyby vsichni meli dum. Mate vlastni byt. Trebas na hypoteku, takze neplatite najem a platite si svoje. Za dobu, co ho mate nejspis vzrostl na hodnote. Mas zdrave dite a druhe na ceste. Ty s manzelem jste take nejspis zdravi a mate se radi. Ja myslim, ze toho mas dost. Standart rozhodne neni dum, byt od rodicu a tak. Vybehnout ven na travu muzou i v byte. Kolem snad mate nejakou prirodu. A vybehmout tedy mohou pokazde jinam a rodice na to maji vice casu, protoze nemusi makat kolem domecku a zahrady. Hledej proste pozitiva. Vzdy bude nekdo, kdo ma vic. Tim se neuzirej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 23:04
@Anonymní píše:
Dobrý večer, padl na mě veliký splín a potřebovala bych se hlavně vypsat, ale za případné reakce budu ráda. Mám prostě pocit, že můj život je velký neúspěch. Vždycky jsem si myslela, že až vystuduju VŠ a budu normálně pracovat, budu mít zajištěný nějaký přijatelný životní standard, ale tak to není a vím, že jsem byla naivní. Po VŠ jsem pracovala v zajímavém oboru v Praze (genetická laboratoř), ale kvůli nějakým životním peripetiím a špatným rozhodnutím jsem se ocitla v rodném kraji, kde nemám v tomto oboru uplatnění a vlastně i kdybych měla, možná mi už ujel vlak. Po návratu do rodného kraje jsem našla sice dobře placenou (tedy co je dobře, byla to sotva průměrná mzda), ale pro mě nepříjemnou práci ve státní správě, kam bych se vrátit nechtěla. Protože už jsem měla věk a dlouholetý funkční vztah, rozhodla jsem se, že je čas (byť načasování není ideální, ale kdy je…) založit rodinu. Těsně před porodem jsme s přítelem koupili malý byt (samozřejmě na hypotéku), který není v ideální lokalitě, ani ve městě, kde bychom chtěli žít dál, ale tehdy jinde byty nebyly. Do bytu se příliš dlouho nevejdeme. Teď jsem podruhé těhotná a začínáme mít finanční problémy. Nějaké rezervy ještě jsou, ale jdem od výplaty k výplatě a někdy do mínusu.. Muž vydělává jen téměř průměrnou mzdu a já vím, že já tady na ní nejspíš nedosáhnu. Zatím si jen přivydělávám 2× týdně administrativou, ale to je jen dočasná a výjimečná nabídka. K Praze se kvůli uplatnění stěhovat nemůžeme, protože ta je už opravdu jen pro bohaté. Víme, že nikdy nic nezdědíme a že tedy ani svým dětem nebudeme moct dopřát ten luxus, že třeba dostanou od nás byt. Toužím po malém domku se zahradou, kde budou moct děti vyběhnout na trávu, ale nevím, jestli na něj někdy budeme mít. Když pročítám i diskuze na emiminu, jaké jsou tu běžné příjmy, tak si začínám uvědomovat, že i s VŠ jsme vlastně jen jedna vrstva nad nejnižší třídou, a že jsme to posrali. A teď si trochu vyčítám, že jsem se rozhodla mít děti, protože jim nedopřeju nikdy to, co je standard. Toužila jsem mít děti tři, ale vím, že na ně nemám. A děsím se hledání práce po rodičovské dovolené…
No jo, vitej v nasem super state, kde si na zahrade legalne nepostavis ani kulnu na naradi…
Kvuli detem si to nevycitej, muzou vypadnout nekam do ciziny, a „mit malo“ v detstvi holt bude motivace, ze maknou… Deti to zvladnou, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.23 23:05
Buď se smiř s tím, co máte, a buď za to vděčná, nebo dělej všechno proto, abyste to změnili a měli se líp podle vašich představ. Nejhorší, co můžeš dělat, je to, co děláš - sedět doma a užírat se, jak jste nic nedokázali a nic nemáte. Pokud máš nějaké sny (viz dům se zahradou), dělej vše pro to, abys toho snu dosáhla. Ne vždycky to vyjde, ale budeš si moct říct: “alespoň jsem to zkusila”.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.9.23 23:56
Všem děkuji za reakce
@Havlova to bohužel není tak jednoduché, nemám na to úplně vhodnou školu a tyhle laboratoře bývají ve fakultkách a ta tu není
@Bytsamsebou
Poprvé v životě dělá co ho baví a v čem je dobrý, ale má tabulkový plat
- Citovat
- Upravit
4.9.23 07:20
Život není reklama na jogurt a domek se zahrádkou není právo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.23 07:34
@Anonymní píše:
Dobrý večer, padl na mě veliký splín a potřebovala bych se hlavně vypsat, ale za případné reakce budu ráda. Mám prostě pocit, že můj život je velký neúspěch. Vždycky jsem si myslela, že až vystuduju VŠ a budu normálně pracovat, budu mít zajištěný nějaký přijatelný životní standard, ale tak to není a vím, že jsem byla naivní. Po VŠ jsem pracovala v zajímavém oboru v Praze (genetická laboratoř), ale kvůli nějakým životním peripetiím a špatným rozhodnutím jsem se ocitla v rodném kraji, kde nemám v tomto oboru uplatnění a vlastně i kdybych měla, možná mi už ujel vlak. Po návratu do rodného kraje jsem našla sice dobře placenou (tedy co je dobře, byla to sotva průměrná mzda), ale pro mě nepříjemnou práci ve státní správě, kam bych se vrátit nechtěla. Protože už jsem měla věk a dlouholetý funkční vztah, rozhodla jsem se, že je čas (byť načasování není ideální, ale kdy je…) založit rodinu. Těsně před porodem jsme s přítelem koupili malý byt (samozřejmě na hypotéku), který není v ideální lokalitě, ani ve městě, kde bychom chtěli žít dál, ale tehdy jinde byty nebyly. Do bytu se příliš dlouho nevejdeme. Teď jsem podruhé těhotná a začínáme mít finanční problémy. Nějaké rezervy ještě jsou, ale jdem od výplaty k výplatě a někdy do mínusu.. Muž vydělává jen téměř průměrnou mzdu a já vím, že já tady na ní nejspíš nedosáhnu. Zatím si jen přivydělávám 2× týdně administrativou, ale to je jen dočasná a výjimečná nabídka. K Praze se kvůli uplatnění stěhovat nemůžeme, protože ta je už opravdu jen pro bohaté. Víme, že nikdy nic nezdědíme a že tedy ani svým dětem nebudeme moct dopřát ten luxus, že třeba dostanou od nás byt. Toužím po malém domku se zahradou, kde budou moct děti vyběhnout na trávu, ale nevím, jestli na něj někdy budeme mít. Když pročítám i diskuze na emiminu, jaké jsou tu běžné příjmy, tak si začínám uvědomovat, že i s VŠ jsme vlastně jen jedna vrstva nad nejnižší třídou, a že jsme to posrali. A teď si trochu vyčítám, že jsem se rozhodla mít děti, protože jim nedopřeju nikdy to, co je standard. Toužila jsem mít děti tři, ale vím, že na ně nemám. A děsím se hledání práce po rodičovské dovolené…
Na to, že máte VŠ, tak Vaše myšlení je dost zvláštní. Přestaňte blbnout s třídama, domečkama, vnucenýma představama, co dělají ostatní a zkuste myslet svoji hlavou, Jak tu někdo píše, zřejmě jste zdrávi, dítě také, doufejme, že i to další bude. To je důležité a nemá to plno lidí. Máte byt, který časem splatíte. Příliš podléháte tlaku, že každý musí mít domeček, grilovat a tvářit se u toho šťastně, veselé děti vybíhají do krásné zahrady atd… Ve Vašem rodném kraji nemáte les nebo louku, kam můžete chodit? Co to je dle Vás ten standard?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.23 07:42
Hele pro mě bylo důležité si uvědomit, ze titul před jménem mi nezaručí, že budu mít vlastní bydlení, budu si moct dovolit, co budu chtít, budu si žít 100% podle svých představ apod. Prostě to není černobílé, každému život nějak naložil, každý dělá blbé rozhodnutí a každý má různou startovaci čáru. A kdo čekal, že přijde
Covid a energetická krize?
Neporovnavej se s lidmi z internetových diskuzí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.23 08:24
Ahoj, já tě úplně chápu.
Mám bc. fyzioterapie.
Já vím. „Úžasný, prospěšný, žádaný obor…!!!“ No prostě termo. V nemocnici za tabulkový plat. Takže velké hahaha.
„Udělej se pro sebe“ znamená investovat asi 300 000 (počítám i volno, ubytování, stravu) do kurzů, které už mám z VŠ, ale pozor! Pojišťovna kódy nehradí, když nemáš kurz mimo VŠ (blbost, co? Takže zaplatíš třeba 50 000 za mobilizace, ze které máš 2 zkoušky a ještě tě to učí ten samý člověk jako na VŠ).
A pak samozřejmě pronajmout ordinaci, nakoupit vybavení, udělat webovky, živnost, návštěvy hygieny…a čekat, až se objeví někdo, kdo chce víc než masáž, abys mohla dělat opravdu fyzioterapeuta a ne maserku.
Samozřejmě máme hypotéku a ještě nějaké půjčky (rekonstrukce, auto…)
Taky jsem si myslela, že člověk s VŠ vzděláním může žít důstojněji a jeho práce být lépe ohodnocena…
Nevím, co se s tím dá dělat. Asi si vsadit sportku, nebo se s tím smířit 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer, padl na mě veliký splín a potřebovala bych se hlavně vypsat, ale za případné reakce budu ráda. Mám prostě pocit, že můj život je velký neúspěch. Vždycky jsem si myslela, že až vystuduju VŠ a budu normálně pracovat, budu mít zajištěný nějaký přijatelný životní standard, ale tak to není a vím, že jsem byla naivní. Po VŠ jsem pracovala v zajímavém oboru v Praze (genetická laboratoř), ale kvůli nějakým životním peripetiím a špatným rozhodnutím jsem se ocitla v rodném kraji, kde nemám v tomto oboru uplatnění a vlastně i kdybych měla, možná mi už ujel vlak. Po návratu do rodného kraje jsem našla sice dobře placenou (tedy co je dobře, byla to sotva průměrná mzda), ale pro mě nepříjemnou práci ve státní správě, kam bych se vrátit nechtěla. Protože už jsem měla věk a dlouholetý funkční vztah, rozhodla jsem se, že je čas (byť načasování není ideální, ale kdy je…) založit rodinu. Těsně před porodem jsme s přítelem koupili malý byt (samozřejmě na hypotéku), který není v ideální lokalitě, ani ve městě, kde bychom chtěli žít dál, ale tehdy jinde byty nebyly. Do bytu se příliš dlouho nevejdeme. Teď jsem podruhé těhotná a začínáme mít finanční problémy. Nějaké rezervy ještě jsou, ale jdem od výplaty k výplatě a někdy do mínusu.. Muž vydělává jen téměř průměrnou mzdu a já vím, že já tady na ní nejspíš nedosáhnu. Zatím si jen přivydělávám 2× týdně administrativou, ale to je jen dočasná a výjimečná nabídka. K Praze se kvůli uplatnění stěhovat nemůžeme, protože ta je už opravdu jen pro bohaté. Víme, že nikdy nic nezdědíme a že tedy ani svým dětem nebudeme moct dopřát ten luxus, že třeba dostanou od nás byt. Toužím po malém domku se zahradou, kde budou moct děti vyběhnout na trávu, ale nevím, jestli na něj někdy budeme mít. Když pročítám i diskuze na emiminu, jaké jsou tu běžné příjmy, tak si začínám uvědomovat, že i s VŠ jsme vlastně jen jedna vrstva nad nejnižší třídou, a že jsme to posrali. A teď si trochu vyčítám, že jsem se rozhodla mít děti, protože jim nedopřeju nikdy to, co je standard. Toužila jsem mít děti tři, ale vím, že na ně nemám. A děsím se hledání práce po rodičovské dovolené…