Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kvaček Tak já si s dětmi obecně moc nerozumím (kromě vlastních), takže já si tam také nesedám
. Tahání za vlasy atd, to je pro mě totéž jako kopání, ale je pravda, že hlasitý projev ubrzdit moc neumím. Není tedy většinou vzteklý, ale občasné radostné výkřiky prostě nezastavím.
@batist tak aby nebylo, tak i u nás byla historka, nejsem na ni pyšná, ale poučila jsem se..
Jeli jsme zájezdákem - běžná doprava ale a kluk měl dva roky a prostě takovýé to neposedne.. Nejdřív chtěl na sedáky, nedala jsem ho, a pak se mi tak začal trochu vztekat- opravdu trochu hned přestal a bylo tam na sedačkách tkaové to sklápjací na pití a on si to dával nahoru a dolů, nahoru a dolů a to pokaždé klaplo, nic víc opravdu a najedou praskání a do mikrogfonu zuřivě.. Uklidněte si to dítě, chtěl bych aby autobus zůstal celý až do kondečné stanice..
NO červená jsem byla až na pr..ly.. fakt to musím napsat. od té doby fakt musí děti v autobuse sedět jak pěny a nic jim nedovolím
@Zástavanda píše:
@Pudloslavazažila mladík jí asi znal
Tohle je takzvaná „urban legend“ a koluje už mnoho let po netu a kdekdo tvrdí, že se to stalo její kamarádce, nebo že její kamarádka to zažila ![]()
Ono se to totiž vůbec stát nemuselo, tyhle historky si občas i někdo vymyslí a pak už žijí vlastním životem a kolují a vylepšují se a mění se postavy a tramvaj za autobus nebo metro…
@kvaček píše:
@batist tak aby nebylo, tak i u nás byla historka, nejsem na ni pyšná, ale poučila jsem se..
Jeli jsme zájezdákem - běžná doprava ale a kluk měl dva roky a prostě takovýé to neposedne.. Nejdřív chtěl na sedáky, nedala jsem ho, a pak se mi tak začal trochu vztekat- opravdu trochu hned přestal a bylo tam na sedačkách tkaové to sklápjací na pití a on si to dával nahoru a dolů, nahoru a dolů a to pokaždé klaplo, nic víc opravdu a najedou praskání a do mikrogfonu zuřivě.. Uklidněte si to dítě, chtěl bych aby autobus zůstal celý až do kondečné stanice..
NO červená jsem byla až na pr..ly.. fakt to musím napsat. od té doby fakt musí děti v autobuse sedět jak pěny a nic jim nedovolím
@dlouha neboj, i holčička bude vychovaná
Já s tebou plně souhlasím, vychovávám děti podobně nebo se alespoň snažím. Když něco řeknu, tak to platí, ať je to slib, že půjdeme do ZOO nebo slib, že dostane na pr**, jestli okamžitě nepřestane. Obě děti poslouchají. Ano, u mně lze říci, že mám štěstí na hodné děti. Ale že by to u tebe byla taková náááhodička, že i vyvdané pokrevně s tebou cizí dítě bude taky plastelínkové, to si potřebují myslet jen některé matky..
Děláš to prostě dobře. Já si taky myslím, že dítě potřebuje lásku, bezpečné zázemí a pevně dané mantinely. jakmile je každou chvíli něco jinak, jednou cosi projde (matka radši zavře oči, protože to teď zrovna nemá sílu řešit), podruhé je kolem toho vyrvál s trestem, tak je dítě vnitřně zmatené a ten občas trest mu za to, že to jindy vyjde, zkrátka stojí.
Já mám u své výchovy jiné pochybnosti, aby nebyl v tom dravém pokřiveném dospělém světě jednou slušný a vychovaný až moc. Když je tak moderní krást, lhát podvádět - stačí si pustit zprávy - to co dnes lidem výš prochází je nehoráznost, tak jestli by na to neměli být připravení namísto výchovy, že lhát akrást a bít ostatní se nemá. ![]()
Přeju, ať dotřetice vyjde ta holčička ![]()
@kvaček To muselo být nepříjemné. Já bych tedy asi vystoupila, protože s takovým řidičem je možná o strach cestovat.
Ne nejsem spokojená, občas mi to ujede, mám den blbec a doma je Itálie…na zadek malá taky už dostala, naštěstí s ní žádné extra problémy zatím nejsou, ale je malinká, tak uvidíme, co přinese čas, nejsem zastáncem liberální výchovy, ale také si mi nelíbí, když jsou dětičky, jak cvičené opičky, co jen čekají na povel od rodičů
@lekarnicka28 ono dohromady do čtveřice
potřebuju nějakou posilu na ty moje mužský
A je to tak, když se jim něco povede, vychválím je až do nebes, ale když něco spískají, tak následuje nějaká forma trestu, aby si uvědomili, že takhle ne, že to takhle prostě nepůjde a tudy cesta nevede. To se bavíme o „klasickém zlobení“ ale extrémy, které jsem nezažila a doufám, že ani nezažiju, neznám. Občas to vidím v obchodě, jak se děcko vzteká a vzpírá. A když mám u sebe děti, hned jim ukážu a řeknu, dívej se na to, dívej se jak je to ošklivý, a tohle se nedělá. Jak bych to řešila jako matka takového dítěte? Půjdeme do obchodu, tam ti něco koupíme, pokud je na to rozumově vyspělé a lze se s ním dohodnout, ale vyber si chceš oplatek, nebo bonbóny? Ale jak budeš zlobit, nekoupíme ti nic. Už to dítě bude mít jistotu, že se mu něco koupí a on si to vybral. To bych zkusila, jestli by to fungovalo nebo ne, těžko říct, na některý dítě ano, na některý je třeba zvolit jinou taktiku. S nejstarším synem, tedy synem od manžela jsme teď ve fázi diskutování a používá dost často slovo ALE…což víc teda vytáčí mého manžela
nebo dělá, že neslyší no a pak ale přijde pro něho trest nejvyšší. Nesmí jezdit na kole, zatímco zbytek dětí i sousedovic si klidně jezdí tam a zpátky. Ale žádný extrém fakt ne. Tak normálně k jejich věku zlobí.
@dlouha jojo, přesně. kamarádka má 2,5letého. Na jednu babičku v obchodě zkusil scenu, válel se jí po zemi, že chce 3 pytlíky bonbonů a ne jen jeden, babička nevydržela a koupila mu tři pytlíky bonbonu..samozřejmě, že jí dělá scenu pokaždé, už se s ním bojí i kolem obchodu natož do něj a nic nic s ním ennadělá, prostě to nejde. Druhá babička, matka kamarádky, na stejnou scenu a ležení a kopání na zemi reagovala, že nechala nákup nákupem a malého vřískajícího a vzpouzejícího se vytáhla před obchod a šlo se domů. Když se uklidnil vysvětlila mu, že takhle mu nekoupí nic, že takhle se to neříká a nedělá. Druhý den (a od té doby už vícekrát) tenhle prcek slušně babičku poprosil, že by prosil ty a ty bonbonky a v klidu se domluvili které a jen jedny. Je to o přístupu a důslednosti.
Takže s tvým, takhle se moje děti nechovaly a chovat nebudou, naprosto souhlasím. Moje taky ne
![]()
S některými je to snazší s některými těžší, ale lze to vždy (až na výjimky nějak, byť lehce, „postižené“ mozkovými dysfunkcemi apod.).
@Zástavanda píše:
@Pudloslavazažila mladík jí asi znal
no a maminka a holcicka zrejme taky. protoze je to skoro slovo od slova. Kopani, volna vychova… S jedinym rozdilem - ta zvejkacka patrila mamince na bryle.
Podivuhodna shoda
Zrejme secvicene predstaveni pro cestujici?
@batist píše:
@kvaček Mě právě přijde hrozná ta lhostejnost. Přesně tak si totiž představuju kohokoli jiného, jak se dívá, když někomu jinému ubližují. Obávám se, že si paní možná neuvědomila nic, pokud toto nazývá volno (svobodnou) výchovou.
jenže ono je většinou dáváno do rovnostivýchova bez trestů ( zejmén tou bez fyzických trestů) do rovnosti právě s tou svobodnou výchovou, nedůsledností a lhostejností. Naopak důsledná výchova = tresty. Ale tak to přeci nemusí být.
Mám kámošku, co řeže děti hlava nehlava, křičí, vyhrožuje, tresty mají až do důcchodu zakázaná lízátka, bombony, večerníčky a zmrzliny. Splní z toho tak 10%, ale stále je i těch trestů mnohem víc, než u nás. Efekt tam nevidím žádný. Na druhou stranu máme ve školce úžasnou paní učitelku, dětskou psycholožku, která tresty nepoužíváděti fyzicky netrestá vůbec, přitom důsledná je. Je úžasné její děti ( vlstníú) pozorovat. Jako tříleť mi taky mi taky její mladší přišel spíš spratkoidní, domhodnout se s ním ještě moc nedalo a to, co na ty dětí zpravidla platí ( zatrašení trestem, plácnutí…), nepoužívala. Ale je super pozorovat na jejím starším a postupně i na mladším, jak zvládaj situace se svými vrstevníky. Ti kluci fungují prostě jinak. Snaží se domluvit, hledat řešení. Nevidím u nich takové to vyhrožování ( jestli mi nepůjčíš panenku, tak tě plácnu, nebudu se s tebou kamarádit, seberu ti auto…)
třeba s tou historkou v ječícím dítětem v obchodě - může být varianta nedůslednosti - lízázka mu koupím 4. Varianta důslednosti - řeknu dítěti, že pokud nepřestane ječet, dostane na pr.del a po chvíli na ní fakt dostane. Ale je tu i právě ta možnost, že lízátko nekoupím, dítě odnesu, nechám ho vyječet, po scéně si to vysvětlíme-to, že ječením lízátko nevymůže máme vyjaasněno, není třeba fyzických ani jiných trestů.
Jojo, já dám vybrat jestli oplatku nebo bonbony on řekne oboje, já znovu klidně opakuju, že jenom jedno - a je řev… a uvědomělá maminka hodných dětí si už, už ukazuje jak je to ošklivé a že se tohle nedělá. Možná, že máš přirozenou autoritu, možná seš opravdu dobrý vychovatel, ale taky je možný, že máš jen štěstí na hodné děti, které ctí autority.
@dlouha píše:
@lekarnicka28 ono dohromady do čtveřicepotřebuju nějakou posilu na ty moje mužský
A je to tak, když se jim něco povede, vychválím je až do nebes, ale když něco spískají, tak následuje nějaká forma trestu, aby si uvědomili, že takhle ne, že to takhle prostě nepůjde a tudy cesta nevede. To se bavíme o „klasickém zlobení“ ale extrémy, které jsem nezažila a doufám, že ani nezažiju, neznám. Občas to vidím v obchodě, jak se děcko vzteká a vzpírá. A když mám u sebe děti, hned jim ukážu a řeknu, dívej se na to, dívej se jak je to ošklivý, a tohle se nedělá. Jak bych to řešila jako matka takového dítěte? Půjdeme do obchodu, tam ti něco koupíme, pokud je na to rozumově vyspělé a lze se s ním dohodnout, ale vyber si chceš oplatek, nebo bonbóny? Ale jak budeš zlobit, nekoupíme ti nic. Už to dítě bude mít jistotu, že se mu něco koupí a on si to vybral. To bych zkusila, jestli by to fungovalo nebo ne, těžko říct, na některý dítě ano, na některý je třeba zvolit jinou taktiku. S nejstarším synem, tedy synem od manžela jsme teď ve fázi diskutování a používá dost často slovo ALE…což víc teda vytáčí mého manžela
nebo dělá, že neslyší no a pak ale přijde pro něho trest nejvyšší. Nesmí jezdit na kole, zatímco zbytek dětí i sousedovic si klidně jezdí tam a zpátky. Ale žádný extrém fakt ne. Tak normálně k jejich věku zlobí.
@Rona píše:
Jojo, já dám vybrat jestli oplatku nebo bonbony on řekne oboje, já znovu klidně opakuju, že jenom jedno - a je řev… a uvědomělá maminka hodných dětí si už, už ukazuje jak je to ošklivé a že se tohle nedělá. Možná, že máš přirozenou autoritu, možná seš opravdu dobrý vychovatel, ale taky je možný, že máš jen štěstí na hodné děti, které ctí autority.
Tak by nebylo ani jedno, nic, jdeme.. řev by se samozřejmě zintenzivnil, zastavím se a znova se zeptám, které JEDNO si tedy vybral.. syn věděl a ví, že mu fakt hrozí, že nebude mít nic a vybral si. Ale předcházela tomu samozřejmě dříve někde scéna, kdy tu zkušenost, že nebylo nic získal.
děti prostě zkouší, co funguje a co ne.. a když jim to řvaní, kopání, lehání si na zem aj. funguje, proč by ho nepoužívaly, že? Znovu podotýkám, že mluvím o zdravých dětech.
Tak já jsem třeba dneska úplně pohořela s odpoledním spaním. Slíbila jsem že když budou spát (odpočívat), tak že si pak odpoledne něco budeme dělat, co chtěli, to nepomohlo, vysvětlovala jsem, zavřela do pokojíčku, to nepomohlo, křičela jsem, dala na zadek taky nepomohlo, nepustila pohádky, taky nic, nakonec jak vykouklo sluníčko, tak šli na chvíli ven, svého jsem stejně nedosáhla
Důsledná se snažím být, nejhorší u mně je vyvarovat se těch výhrůžek, které nemůžu splnit (třeba nepoužívám, že si je vezme čert, ale třeba nějaký cizí pán, že se nebudou koupat když nalívají v koupelně, ale když po pár dnech povolím, tak zase nalívají atd.), protože pak zjistí, že to jsou jen plané řeči.
Ale třeba zase nemáme problémy se vztekáním na veřejnosti a vynucováním v obchodě ![]()
@berushkacz jak jsou staré ohledně toho spaní? Pokud nemají potřebu spát, tak bych je nedávala. Pak bych je ale nenechala usnout. Co se týká nalívání v koupelně, párkrát jsem je to nechala uklidit. Pak už schválně necákali. @Rona já nevím, musím je korigovat, nebo by mě sežrali zaživa
nebo, že bych měla opravdu až takové štěstí? ![]()