Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Spravne musite cekat. A pokud se nepodari, tak to byl bozi zamer, ze vy dite mit nebudete. Nejde bozi zamer obejit vedou a pokud ano, vitejte mezi nevericimi psy ![]()
Tak zalezi, co na to tvoje vira, kdyz si verici.Pro me jako ateistu je to to posledni, cim bych se ridila.To jsem moc neporadila ze
.Co ti rika tvoje srdce a ne vira? Tim bych se ridila…
Tak pokud dokážeš celý život čekat jen proto, že ti to říká Bůh, tak směle do toho. Důvod, proč jsme ateista…
@Cenarius Není pravda. Můj muž katolík je a jeho farář ho podpořil. Když to zjednoduším (jako ateistka jsem u toho nebyla) - někdo lékařům dal znalosti a moc léčbu provést a ten někdo je podle katolíků právě Bůh. Zakladatelko, Ty jsi katolička? Jakého máš faráře, třeba se s ním bude dát mluvit…
Jeste je otazka, jaky maximum jste uz udelali…je spoustaalternativnich metod i babskych rad, pokud bych byla verici, sla bych prvni timto smerem-i kdybych nebyla,,nez bych vsechno vycerpala a pak az zvazovala co dal, viz vyse co jsem psala-ridila bych se srdcem.
Příspěvek upraven 25.06.19 v 20:37
@Anonymní píše:
Ahoj, nejsem si jistá, jestli zde najdu nějakoho s podobným názorem, ale už nevím kudy kam…Přes dva roky se snažíme o dítě a pořád nic. Zajímal by mě Váš postoj (věřících) k ivf. Katolíci jsou vůči tomuto tématu velmi vyhrazení, ale já sama stále nedokáži najít tu rovnováhu. Je správne „jen tak sedět“ a čekat na dítě? Nebo by se měl člověk snažit udělat maximum?
A co všechno jste pro početí už udělali? Byla jsi u lekare? Podstoupili jste nějaká vyšetření? Pokud jsi věřící měla bys vědět, že církev podporuje lecbu neplodnosti. Dokonce i tu hormonalni.
Mám katoliky v rodině (ano, my jsme oficiálně taky, ale nijak nepraktikujeme). Snažili se hodně dlouho a k lékařům se vydali kvůli diagnóze. Léčba nezabrala, ale k umělému oplodnění nedošlo. Raději adoptovali. Ale táhlo se to dlouhé roky…ale dostali půlroční miminka. Dnes jsem ty své vlastnice viděla a jsou to krásné a slušně vychované slečny. Můj muž je proti zasahování do přirozeného výběru, dokonce i po mém třetím potratu prostě zásahy zvenčí odmítal. A díky bohu za to. Jinak bychom neměli naši malou. A já mu musím dát za pravdu. Asi budu proti zdejšímu přesvědčení, ale když to nejde, tak to očividně z nějakého důvodu nemá jít. I když se to špatně píše a asi o to hůř čte..
Máme v blízké rodině případ, kdy se silně věřící pár po zjištění, že by mohli mít vlastní dítě pouze pomocí ivf, rozhodl, že zůstanou bezdětní.
Anonym, mohli by mě tu poznat.
@iPodPrd píše:Řekněme, že jsem celý život nějakým způsobem tíhla k víře. Ale až teď jsem ji opravdu prohloubila, začala pravidelně chodit do kostela a nechala se pokřtít, biřmovat. Do katedrály chodím cca rok, ale zatím jsem nenašla nikoho, komu bych se mohla plně svěřit. Z tohoto důvodu to zatím zůstává čistě mezi námi - manželi a pár kamarády, kteří nás podporují
Mám katoliky v rodině (ano, my jsme oficiálně taky, ale nijak nepraktikujeme). Snažili se hodně dlouho a k lékařům se vydali kvůli diagnóze. Léčba nezabrala, ale k umělému oplodnění nedošlo. Raději adoptovali. Ale táhlo se to dlouhé roky…ale dostali půlroční miminka. Dnes jsem ty své vlastnice viděla a jsou to krásné a slušně vychované slečny. Můj muž je proti zasahování do přirozeného výběru, dokonce i po mém třetím potratu prostě zásahy zvenčí odmítal. A díky bohu za to. Jinak bychom neměli naši malou. A já mu musím dát za pravdu. Asi budu proti zdejšímu přesvědčení, ale když to nejde, tak to očividně z nějakého důvodu nemá jít. I když se to špatně píše a asi o to hůř čte..
@Alladina píše:
A co všechno jste pro početí už udělali? Byla jsi u lekare? Podstoupili jste nějaká vyšetření? Pokud jsi věřící měla bys vědět, že církev podporuje lecbu neplodnosti. Dokonce i tu hormonalni.
Už máme za sebou všechno. Já pcos a manžel špatnou morfologii, takže řízený sex, IUI a naše 1. ivf, které nevyšlo. Vzhledem k manželovu spermiogramu se všichni přiklánějí k dalším pokusům ivf. I když nás do ničeho nenutí. A já si stále kladu otázku zda to nevyšlo jen protože jsme poršili nějaký „boží zákon“ nebo to tak prostě nemělo být. Možná je pro nás cesta adopce, ale na tu se ještě ani jeden necítíme.
@Anonymní píše:
Už máme za sebou všechno. Já pcos a manžel špatnou morfologii, takže řízený sex, IUI a naše 1. ivf, které nevyšlo. Vzhledem k manželovu spermiogramu se všichni přiklánějí k dalším pokusům ivf. I když nás do ničeho nenutí. A já si stále kladu otázku zda to nevyšlo jen protože jsme poršili nějaký „boží zákon“ nebo to tak prostě nemělo být. Možná je pro nás cesta adopce, ale na tu se ještě ani jeden necítíme.
Já se s ivf vyrovnávala hodně těžko a docela dlouho. Ano, najednu stranu to asi nemá být když to nejde. Ale vzdát se naděje, aniž bych vyzkoušela všechny možnosti, jsem nedokázala. Teď to beru tak, že kdybych měla rakovinu, také podstoupím invazivní léčbu a neřeknu si: Má to tak být, moje tělo selhalo v přirozeném výběru. Mně to ale žádná víra ve vyšší princip nekomplikuje
Můj muž ale po dětech velmi touží a vím, že by do ivf šel i proti církvi. Naštěstí si vybírat nemusel.
Edit: A zakladatelko, ono to napoprvé nevyjde docela často. Sami lékaři říkají, že to spíš na zkoušku, aby si ověřili, jak tělo reaguje…
Ale ne, nemusí být cestou jen adopce. Hodně záleží na Vás, v čem se najdete a co už pro Vás není cesta. Řekla bych ze tady v Praze jsou katolíci už celkem tolerantní, sama to znám velmi dobre ze svého okolí, o IVF se normálně bavíme, někteří ani nemají problem přiznat ze to podstoupili… nevím jake to je někde na venkově. Hodně sil na Vaši další cestě ![]()
Topí se muž v rybníku, přijedou hasiči a chtějí ho vytáhnout. A on křičí - Nechte mě být, mě zachrání bůh, já se modlím. Za chvíli jedou kolem znovu a celá situace se opakuje. Odjedou, ale po chvíli se znovu vrátí a chtějí muže vytáhnout a on opět křičí, že jeho zachrání bůh. Nakonec se utopí, přijde do nebe a ptá se boha. Bože, proč jsi mě nezachránil, když jsem se k tobě tak modlil? O bůh pokrčí rameny a praví - A kdo myslíš, že ti tam třikrát poslal hasiče?
A takhle nějak to máš i s IVF. Bůh nemá ruce, jen ty naše ![]()
Rozhodnuti je na tobe, ja ac neverici, tak si myslim, ze v zivote se veci nedeji jen tak.Ale na druhou stranu, pokud bych mela ty moznosti jak dite mit a chtela bych ho, bojovala bych, me moje presvedceni rika to zkouset a zkouset, nedokazala bych zit s tim, ze jsem nevyuzila vsechny pokusy.Ale adopce je taky krasna vec. Stejne to zalezi na tobe a manzelovi, me pripada, ze bojujes vic se sebou, nez s virou.
Ahoj, nejsem si jistá, jestli zde najdu nějakoho s podobným názorem, ale už nevím kudy kam…Přes dva roky se snažíme o dítě a pořád nic. Zajímal by mě Váš postoj (věřících) k ivf. Katolíci jsou vůči tomuto tématu velmi vyhrazení, ale já sama stále nedokáži najít tu rovnováhu. Je správne „jen tak sedět“ a čekat na dítě? Nebo by se měl člověk snažit udělat maximum?