Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kde necháváte děti, ať se chovají, jak samy chtějí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.3.17 10:46
@Bela111 píše:
@Aries6 Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela, všichni mi říkají, proč si třeba nejdu zaplavat a nenechám malou doma manželovi, nejdu si zacvičit a tak.. prostě nechci, nebaví mě to, mám spoustu kamarádů, většinou s dětmi, podnikáme s nimi výlety, to jo, ale že bych musela já něco sama, mám koníček malování.. kreslím s dcerou, máme psy, staráme se o ně. Manžel má docela náročnou práci, po ní je rád s námi. A tak si žijeme a jsme spokojení. Čekala jsem, kdo na tu větu zareaguje. Máte to jinak?
Tak ono je koníček a koníček. Já ráda šiju a v sezoně zahradničím. A to dělám s dětma. Ale někdy si od nich prostě potřebuju na hodinu dvě odpočinout, tak chodím třeba cvičit (hlídá manžel). Taky chci být fit a spravit si postavu. A sem tam si je berou prarodiče - milují je a rozkrájely by se pro ně a vztahy máme skvělé a navíc cítím, že si i ty děti někdy potřebují odpočinout ode mě.
V létě máme hasiče - trénujeme vedle dětského hřiště, takže děcka si hrají, my trénujeme. Atd, atd. Jsem společenský tvor, nemohla bych být 24 hodin denně doma jen s dítětem a manželem. Ale v tuto chvíli je 90% našich akcí samozřejmě s dalšími rodiči.
Ale ono je asi rozdíl mít třeba jedno dvouleté dítě a mít tři, jak to máme my. KDyž byla první a jediná, určitě jsem se jí věnovala jinak, jak pak druhé a třetí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:49
@Svistice píše:
Jo, to už mi přijde taky přitžené za vlasy. Já naopak děti učím, že maminka a tatínek mají taky svoje potřeby a zájmy, takže někdy ony musí počkat. že je mám rádi, uděláme pro ně hodně, ale nejsou pupkem světa.
Stejně tak je aktivně učím zdravit, prosit, děkovat, přát dobrou chuť. jak vlastní příkladem, tak upozorněním, že na něco zapomněli. Protože předškolních harantů, co nezabučí a když je člověk pozdraví, tak místo odpovědi akorát umí jak tele na nový vrata, už jsem zažila na svůj vkus až moc. Přitom jejich rodiče zdraví a jejich děti to přece okoukají a nutt je nebudou, jsou ještě malé.
Ty mi fakt mluvíš z duše, akorát nemám ten talent to takhle pěkně napsat 
Jinak já čtu knížku (a několikrát budu asi muset ještě přečíst) Výchova bez poražených. Zatím toho moc nejsem schopná aplikovat, ale minimálně mi v mnohém otevřela oči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 10:58
@Bela111 píše:
@Aries6 Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela, všichni mi říkají, proč si třeba nejdu zaplavat a nenechám malou doma manželovi, nejdu si zacvičit a tak.. prostě nechci, nebaví mě to, mám spoustu kamarádů, většinou s dětmi, podnikáme s nimi výlety, to jo, ale že bych musela já něco sama, mám koníček malování.. kreslím s dcerou, máme psy, staráme se o ně. Manžel má docela náročnou práci, po ní je rád s námi. A tak si žijeme a jsme spokojení. Čekala jsem, kdo na tu větu zareaguje. Máte to jinak?
ano, jinak. ráda si od nich odpočinu, nechci s nimi být veškerý čas a dělat s nimi vše, ikdyby to šlo. nevidim na tom nic špatného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:07
@Modesta prosím tě jak mu vysvětlujete že se to dá resit i jinak? Mam rok a pul starou holcicku a je hodně vztekla, jakmile není po jejím cíleně jde a shodí vsechno co najde, se vším svihne o zem a začíná k ubližovat okolí a nebo sobě.. nevim si rady jak s tou povahou pracovat, vzteklá je po partnerovi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:14
@Svistice píše:
Stejně tak je aktivně učím zdravit, prosit, děkovat, přát dobrou chuť. jak vlastní příkladem, tak upozorněním, že na něco zapomněli. Protože předškolních harantů, co nezabučí a když je člověk pozdraví, tak místo odpovědi akorát umí jak tele na nový vrata, už jsem zažila na svůj vkus až moc. Přitom jejich rodiče zdraví a jejich děti to přece okoukají a nutt je nebudou, jsou ještě malé.
Taky učím děti zdravit, ale třeba naše téměř 5ti letá je strašný stydlín, buď nepozdraví, schová se za mě nebo pozdraví tak potichu, že to není skoro slyšet. Mladší měla období, kdy zdravila sama cizí lidi a teď začíná napodobovat ségru.
Od září chodí starší do školky a stále tam mluví hrozně potichu, i když jí říkám, ať pěkně nahlas pozdraví, že to je slušnost a nemusí se za to stydět, tak stejně jen špitne. Nevím, co s ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:28
@Modesta prosím tě jak mu vysvětlujete že se to dá resit i jinak? Mam rok a pul starou holcicku a je hodně vztekla, jakmile není po jejím cíleně jde a shodí vsechno co najde, se vším svihne o zem a začíná k ubližovat okolí a nebo sobě.. nevim si rady jak s tou povahou pracovat, vzteklá je po partnerovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:36
@xstrasilka Mam taky takoveho stydlina… v cizim prostredi nebo v situacich kdy se na nej soustredi pozornost vice lidi je nesvuj a kunka, ze mu neni rozumet 
Je uz predskolak a na zkouskach skolni zralosti nam doporucili logopedii aby se lepe osmelim… ve ctvrtek mame prvni termin, tak pak dam vedet, co tam s nami budou cvicit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:46
Tak ja jsem líná matka, svoje děti miluju, ale teda na 100% se jim nevenuji, nechávám jim dost prostoru, at se zabavi sami
Snažím se s nimi domlouvat, podporuji je v tom co je bavi, ale když me vytočí je to tu jak na cvičáku 
Učím je zdravit, prosit, děkovat, slušně se najíst
Prostě tak nějak normálně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:48
@Aries6 Určitě, s více dětmi by to nešlo určitě takhle hladce, to je jasný. Jinak já taky nevydržím doma, jezdíme mezi lidi, co mají děti, pořád něco podnikáme.. prostě nemám potřebu dělat něco jen sama za sebe, možná je to i tím, že prostě z toho nejsem unavená, ale možná, kdybych měla o dvě děti víc, třeba by to bylo jinak.
A jinak k tomu zdravení.. já se vždycky styděla a máma mě nutila zdravit a dodnes si pamatuji ty pocity, které následovaly po „výčitce“ : pozdravilas? Moje dcera se taky spíš stydí, takže to nechávám na ní, spíš pozdravy špitá, no a co? A když vidím rodiče, jak dětem říkají: poděkovalas? Co z toho pak mají, když dítě na povel poděkuje? Lepší je, když to vyjde z něj samotného, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:52
jo náš mladý to dělal taky - a dělal to proto, že věděl, že nás to vytáčí. Takže jednak si dáváme pozor, aby neměl v dosahu nic rozbitného, druhak, když s tím začne, tak si ho prostě nevšímáme (normálním klidným hlasem si povídáme), případně odejdeme z místnosti. Jakmile se zklidní, tak si ho vezmeme k sobě a normálně si s ním hrajeme. Zatím nám připadá moc malý na to, abychom si s ním o tom povídali, až bude starší, tak k tomu asi přidáme tenhle krok.
Je to jako se psem - základ je, že tě projevy jejího vztekání nesmí naštvat, nebo to na sobě nesmíš dát znát. A neboj se, že by si něco udělala - ono proč předvádět hysterické záchvaty, když k tomu není publikum?
Ale musíte v tomhle postupu být s partnerem zajedno - pokud on nezvládne svůj vztek a na projev dceřinýho vzteku bude reagovat, tak v ní bude tenhle postup posilovat a nezbavíte se toho
Edit: máme fakt měřitelné výsledky, teď jsme se synem byla na 3 týdny u babičky a ta tohle nevydržela a utěšovala ho. Vrátili jsme se domů a manžel byl hotový z toho, jak moc se syn zhoršil. Najeli jsme na tenhle postup a je to 14 dnů, co jsme doma, a četnost těhle projevů se hodně zmírnila.
u babičky na mě syn normálně zkoušel fígle, jako že si vlezl na konec gauče, a natahoval ke mě ruce, abych ho vzala do náruče (já na křesle, které je vedle gauče). Kdybych povolila, nebudu mít klid. Tak jsem s křeslem poodjela dál a pořád mu opakovala (a ukazovala), že jestli chce ke mě, má slézt dolů a přijít. Jednou z toho gauče fakt slítnul a ani nebrečel, protože moc dobře věděl, proč se to stalo. Takže pak, když chtěl jít ke mě, tak si hezky sám slezl a přišel. Fascinuje mě, že už takhle malý pižďuch zkouší tohle aplikovat 
Příspěvek upraven 06.03.17 v 12:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 11:53
@Agrion Dej mi pak, prosím, vědět, tohle mě fakt zajímá. Naše holka mluví pěkně (což předpokládám, že váš předškolák taky), nedávno začala říkat Ř, takže už vysloví vše, ale tohle kuňkání je fakt na nic. Stane se i doma, že máme návštěvu, kamarádku se dvěma holkama (jedna je její spolužačka ze školky) a stejně mi tu kuňká, že jí sama ani neslyším přes hučení ostatních dětí. Jinak je šikovná, písmenka už napíše skoro všechny, pamatuje si, ale taky jsem si říkala, co pak ve škole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Any11
6.3.17 11:55
Moc obdivuji, ze dokazete „nevydirat“, s tim dost bojuju.. Priznam se, ze jsem ted naprosto vyuzila situace - syn si cca od tri zacal cucat prsty (vzdy narazove, treba tyden hodne a pak 14 dni klid, bylo to dost spojeno se stresem a unavou). Po dobrym to neslo (nechala jsem ho i spat s nami, protoze jsem si precetla, ze deti, co spi s rodici si prsty necucaji), pozdeji vyhruzky ani zakazy k nicemu nevedly. Jednou mel spatny den ve skolce a ten prst si tam cucal a vsiml si toho jeho kamarad a rekl to ucitelce.. takze jsem to okamzite pouzila, ze i jeho kamarad si toho vsiml, ze to prece nechce (i horsi vydirani 
) a vice nez dva mesice ten prst v puse nemel. Jsem opravdu rada, protoze slo o krivou celist. To by mne zajimalo, jak jsem to mela vyresit „nevydiranim“.
- Citovat
- Upravit
6.3.17 12:27
@Svistice píše:Četla jsem už tvoje příspěvky o výchově v jiné diskuzi a tvůj styl výchovy je mi hrozně blízký
@Kralikcek Mám děti ještě malé, Necelé 4 a skoro 2 roky. Ale nechávám je třeba už od kojenců rozhodovat o tom, kolik snědí, od batolat co budou jíst, co si vezmou na sebe (v mnou stanovených hranicích).
Což jak vidím u jedné kamarádky a jak tady kolikrát čtu, není až taková samozřejmost. Že když se něco nepovede, tak se svět nezboří, důležté je snažit se a umět si poradit. Že než se vztekat, je lepší umět problém pojmenovat pak s tím můžeme spoečně něco udělat. Snažím se zjistit, co by chtěly ony a pak to případně vzít v potaz v mnou stanoveném programu či plánu.
Když něco chtějí dělat samy, zkusit, tak je nechám, povzbuzuji. Chválím konkrétní činnost a výsledek, „nešikulkuji“.
Snažím se je citově nevydírat, nemanipuovat s něma větami typu „Tohle hodní chlapečci neděljí, když budeš dělat to a to, děti se Ti budou smát, nikdo Tě nembude mít rád…“
Kéž bych to jednou uměla jako ty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.17 12:47
@Bela111 píše:
@Aries6 Určitě, s více dětmi by to nešlo určitě takhle hladce, to je jasný. Jinak já taky nevydržím doma, jezdíme mezi lidi, co mají děti, pořád něco podnikáme.. prostě nemám potřebu dělat něco jen sama za sebe, možná je to i tím, že prostě z toho nejsem unavená, ale možná, kdybych měla o dvě děti víc, třeba by to bylo jinak.
A jinak k tomu zdravení.. já se vždycky styděla a máma mě nutila zdravit a dodnes si pamatuji ty pocity, které následovaly po „výčitce“ : pozdravilas? Moje dcera se taky spíš stydí, takže to nechávám na ní, spíš pozdravy špitá, no a co? A když vidím rodiče, jak dětem říkají: poděkovalas? Co z toho pak mají, když dítě na povel poděkuje? Lepší je, když to vyjde z něj samotného, ne?
Rodiče z toho nemají asi nic, ale už od malička se dle mého musí vštěpovat, že je to slušnost… tak jako je slušnost neprdět a nekrkat před lidma… A dítě to nebude delat jen proto, že tebe to nevidí dělat.
Mám srovnání 2 pětiletých dětí. Holčička, která nemusí nic, pozdravit, poděkovat prostě výchova, dítě si na to přijde samo… a můj syn, který když něco chce, musí poprosit, poté poděkovat… Holčička u nás trávila víkend a za tu dobu jsem samovolně neslyšela ani jednou prosím, děkuji, seděla a koukala na mě a říká: chci lízátko… Tak jsem na ní koukala a pokrčila rameny… Můj syn (a že je to sígr a pěkný hajzlík) na ní kouká a říká, tak přece poprosíš ne?
Stejně jako dojedla, to že nepoděkuje za oběd by mě nepřekvapilo, ale krkne jak chlap ve čtyřce a neomluví se??? Talíř si po sobě neodnese?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
