Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ioda nemyslím si, že všichni nezadaní chlapi přes 30 jsou loseři. Ono popravdě dnes málokterý „životní vztah“ vydrží opravdu celý život a kolem té 35-40 hodně závodníků vjíždí do druhého kola. Měla jsem to ve svém okolí. Chlap - 32 let, žena zhruba stejně, 5 let manželé, předtím spolu asi 5 let chodili. Oba velice úspěšní v práci. On už dávno chtěl rodinu, ona se celkem pochopitelně nechtěla vzdát své práce (zrovna byla na stáži v zahraničí), před vrcholem kariéry. Oba se snažili to na dálku udržet, jezdili za sebou každý víkend, ale prostě to nevyšlo. Na konci už neměli nic společného.
Dneska je mu 35, hledá novou lásku a nemyslím si, že je marnej. Ale těch mamánků, nepoužitelných nevyrovnaných jedinců a šamponovatých frajírků hledajících povyražení do postele je taky přehršel. To je fakt.
@Ioda píše:
To je pravda, zrada nejbližšího člověka asi bolí nejvíce. Navíc když mají spolu to nejhezčí, co snad někdy z lásky vzniklo a to třeba toho malého Cipíska. No já bych za rodinu dal život, věnoval tomu všechno a pak tohle. No i to je ale život. Jednou dole a jednou nahoře
zrada nejblizsiho cloveka boli jen proto, protoze od toho cloveka ocekavas vic…ale porad to jsou jen lide, kteri delaji vsechno tak, aby to pro ne bylo dobre.. ![]()
@kacz to máš určitě pravdu, ale já to psal z hlediska své zkušenosti. A ta je taková, že co znám kolem chlapy a kluky svobodné, či rozvedené tak je to spíše tak jak jsem psal. A to s pohybuji myslím si dost mezi různorodými lidmi. Pracuji celý život ve školství, takže mám převážně
kolegyně, takže vycházím i z toho, co říkaly. No a vztahy, které znám, že ještě jsou, tak vím na co si ty manželky stěžují
, ale jejich chlapi to ne a ne chtít slyšet, na tož vidět. Proto jsem se doma snažil tak, aby tohle manželka nepocítila. Mohl jsem v práci toho využít a mít tak x krát možnost k nevěře (točí se kolem vás, nejen kolegyně, ale také „zdatné“ studentky), ale mne to nikdy ani nenapadlo. Přitom ženská doma nespokojená je na nevěru nejnáchylnější, když se na ní nalepí ten 20% a ví jak „pohladit po duši“. Možná jsem se snažil jak mi řekla její spolužačka, která se s ní zná od dětství a celou dobu jsme se navštěvovali, takže moc dobře věděla jak to mezi námi bylo - že možná až moc. Ono když se s pozorností stane pravidlo, ten člověk to přestane vnímat a bere to jako běžnou a normální věc. Je to jako v té pohádce o zlaté rybce, kdy chtěla ta žena pořád víc a víc až neměla nic.
@ElenaB píše:
zrada nejblizsiho cloveka boli jen proto, protoze od toho cloveka ocekavas vic…ale porad to jsou jen lide, kteri delaji vsechno tak, aby to pro ne bylo dobre..
Je to tak, člověk by měl stále toho partnera vidět reálnýma očima, je to také jen člověk, ale podezírat zrovna z nevěry? Pokud bych jí podezíral, připadal bych si hrozně, vždyť ten důvěrný vztah je především o té důvěře a pokud bych jí nevěřit, tak bych to cítil jako bych jí podváděl sám. Ale když bych už nemohl věřit člověku s kterým mám 2 děti, spím s ním, každý den se s ním držím za ruku a máváme si navzájem z okna když odcházíme… tak čemu pak na tomhle světě ještě věřit? Co má pak ještě cenu? Jsem asi fakt naivní i vtom věku co? Možná některým i k smíchu. Někdy si říkám - dobře ti tak, když jsi takovej vůl. Možná bys na to měl jít opačně a příště to udělat jako ona. ![]()
@Ioda ale aby se toho člověk vyvaroval, tak už potřebuje mít určitou nepřenositelnou životní zkušenost. Já jsem třeba svobodná matka, můj frajerskej expřítel, kterého mi všechny holky záviděly, mě opustil v těhotenství. Bylo to pro mě peklo, naštěstí se synem k sobě potom našli velmi dobrý vztah. A svého nového partnera už jsem si vybírala podle úplně jiných kritérií a věřím, že tentokrát nám to vydrží. A i v tomhle věku bylo z čeho vybírat. Podvědomě jsem se ale přesně vyhýbala těm, kteří za sebou nemají žádný dlohodobý vztah. Byl pro mě přijatelnější rozvedený chlap s dítětem, který už je trochu životem otrkaný, než svobodný a bezdětný. Už jsem v životě trochu někde jinde a s takovým člověkem bych si asi neměla moc co říct.
Holt si občas musíme tu hubu namlít, abychom prozřeli a pochopili, co je důležité. Je ale potřeba zajistit, aby to neodnášely děti.
@Ioda píše:
@kacz to máš určitě pravdu, ale já to psal z hlediska své zkušenosti. A ta je taková, že co znám kolem chlapy a kluky svobodné, či rozvedené tak je to spíše tak jak jsem psal. A to s pohybuji myslím si dost mezi různorodými lidmi. Pracuji celý život ve školství, takže mám převážněkolegyně, takže vycházím i z toho, co říkaly. No a vztahy, které znám, že ještě jsou, tak vím na co si ty manželky stěžují
, ale jejich chlapi to ne a ne chtít slyšet, na tož vidět. Proto jsem se doma snažil tak, aby tohle manželka nepocítila. Mohl jsem v práci toho využít a mít tak x krát možnost k nevěře (točí se kolem vás, nejen kolegyně, ale také „zdatné“ studentky), ale mne to nikdy ani nenapadlo. Přitom ženská doma nespokojená je na nevěru nejnáchylnější, když se na ní nalepí ten 20% a ví jak „pohladit po duši“. Možná jsem se snažil jak mi řekla její spolužačka, která se s ní zná od dětství a celou dobu jsme se navštěvovali, takže moc dobře věděla jak to mezi námi bylo - že možná až moc. Ono když se s pozorností stane pravidlo, ten člověk to přestane vnímat a bere to jako běžnou a normální věc. Je to jako v té pohádce o zlaté rybce, kdy chtěla ta žena pořád víc a víc až neměla nic.
Tak, tak…ono někdy všeho moc škodí, vím to z vlastní zkušenosti. Já taky dříve dělala mužovi co mu na očích viděla a protože z titulu práce často dlouhodobě nebýval doma, tak jsem celou domácnost obstarávala já. I po jeho návratu („ať si chudáček malá odpočine, vydělává, tak má nárok…“)
No a on mne dočasně vyměnil za lemru, co nehla prstem, bydlela s děckama a svým mužem u svých rodičů, takže všichni skákali, jak madam pískala.
Teprve když jsem začala být zdravě sobecká a myslet mnohem více na sebe, vše se obrátilo.
Takže jako vždy už stokrát omýlaná rada: první jsem já, pak zase já a pak teprve za dlouho ti ostatní..
![]()
A nebyl náhodou Yoda s tvrdým? Myslím písmenem? ![]()
@Ioda
Aha, ale toho jsem tu v diskuzích ještě neviděla…
Nicméně ten filmový je můj velmi oblíbený, dokonce tak občas říkáme našemu psovi, který je mu podobný
![]()
@Lady Godiva No ano, kéž by nás někdy také provázela síla. Možná, že nás provází, jen to nevidíme. A „power of love“
nemá zřejmě už tu sílu co mívala.
@Ioda píše:
@Lady Godiva No ano, kéž by nás někdy také provázela síla. Možná, že nás provází, jen to nevidíme. A „power of love“nemá zřejmě už tu sílu co mívala.
Ta síla je v nás, jen ji musíme probudit. ![]()
@Ioda no i to je ten problém. prakticky každý se jednou spali a potom se třeba zacnou chovat jako ti co ho zradili nebo mu ublizili a tim tak muzou ublížit te další osobe, která si to vůbec nezaslouzi. Mne třeba prislo, ze moje chovani byvaly dost hodnotil podle toho, jak se k nemu chovaly ty předchozí. Proto si myslel, ze z nej delam idiota… Vysvetlovala jsem, ze na problémy upozornuji ze je chci resit, ne ze chci nekoho peskovat ci omezovat. Ja si neduveru ve vztahu představit neumim.. Bud tomu cloveku verim a jsem s nim nebo mu neverim a nemuzu s nim tudíž byt..
ale mit neduveru v nekom musí mit i nejaky důvod, to prece není jen tak (pokud není clovek paranoidni a extremne zarlivy)
@ElenaB píše:
@Ioda no i to je ten problém. prakticky každý se jednou spali a potom se třeba zacnou chovat jako ti co ho zradili nebo mu ublizili a tim tak muzou ublížit te další osobe, která si to vůbec nezaslouzi. Mne třeba prislo, ze moje chovani byvaly dost hodnotil podle toho, jak se k nemu chovaly ty předchozí. Proto si myslel, ze z nej delam idiota… Vysvetlovala jsem, ze na problémy upozornuji ze je chci resit, ne ze chci nekoho peskovat ci omezovat. Ja si neduveru ve vztahu představit neumim.. Bud tomu cloveku verim a jsem s nim nebo mu neverim a nemuzu s nim tudíž byt..ale mit neduveru v nekom musí mit i nejaky důvod, to prece není jen tak (pokud není clovek paranoidni a extremne zarlivy)
po tech spatnych zkusenostech tohle malokdo dokaze… je uz proste neduverivy a trva dlouho nez to prekona… a pokud se mu pri kazdem dalsim pokusu zopakuje asi uz z toho neni cesta ven
@Venetia ja se spalila hodnekrat a furt jsem naivni blbka
hold někdo se s tim musí narodit takhle
@ElenaB píše:
@Venetia ja se spalila hodnekrat a furt jsem naivni blbkahold někdo se s tim musí narodit takhle
ja vlastne jen jednou… a od te doby se bojim nekomu verit, nedokazu se zbavit pocitu, ze jak do toho pujdu naplno, tak se mnou dotycny radne vyjebe ![]()
@Venetia z toho mam taky strach, clovek by mel byt v kazdem pripade opatrny, vzdyt ani dnesni zakony to nijak jinak neumoznuji a dnes se opravdu na duveru hrat neda
verit ano.. ale co slysim musim i videt…