Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Pani, tak to je masakr. A tys treba vedela, že té kamosce umřel sourozenec po porodu? Nenapadlo te to treba uz pred tim, nez jsi sla za matkou?
Určitě bych vyhledala pomoc. Uz jen pro to, abys o tom mohla pořádně nekomu říct. A videt pohled i z jine strany. Matku nechapu. A jestli tvoje rodice znala uz pred tvym porodem, tak uz ju vubec nechapu. To je zrudnost. ![]()
@majdula1 nebo jsou to dvojcata. Ale to uz by byl strasny masakr…kazdopadne, prvni, co me napadlo po prispevku autorky je vekovy rozdil nej. kamosek/sester…
@ejhle taky me napadla dvojcata, protoze nejlepsi kamaradku ma clovek +- k veku. Ale pokud mamince zemrelo miminko, mozna chtela brzy dalsi a rozdil muze byt treba rok, coz neni moc
Dvojčata jsou dost pravděpodobná. Pokud někdo uvažoval stylem, tak si vem tohle, stejně mají dvě ![]()
No ježiši, to jsou věci!! Teď čtu několik listů zpátky a božemůj, je to možný?! Moc na Tebe zakladatelko myslím a také mám strašně moc otázek, jak tady zazněly. Ví biosestra o „zemřelém“ sourozenci? Znáš biorodiče nějak víc? Věděla ne-matka, s kým si mění dítě?? Ale asi věděla, když tě odrazovala od kamarádství s bio-sestrou. To je mazec!
Strašně moc Ti přeji dobrý konec, ale jestli říkáš, že jsi kamarádce-sestře „záviděla“ rodinu, jsou třeba opravdu tak fajn a silní, že to zvládnou a budeš nakonec šťastná. Nebio-matce bych asi zakroutila krkem a vůbec by mi nestačilo, že „celý život trpěla“. Fuck off!! ![]()
no nevím, jestli o tohle by zakladatelka stála
Hlavně jsem docela klidný člověk, ale co jsem všechno dokázala matce říct, to jsem vůbec nechápala, kde se to ve mně všechno vzalo, najednou ze mně spadly všechny zábrany a neudržela jsem se ![]()
@Anonymní píše:
Hlavně jsem docela klidný člověk, ale co jsem všechno dokázala matce říct, to jsem vůbec nechápala, kde se to ve mně všechno vzalo, najednou ze mně spadly všechny zábrany a neudržela jsem se
To je dobre. Musis to ze sebe dostat. Vis, ono je do jiste miry zoufalstvi matky, ktere umrelo dite pochopitelne. Na druhou stranu, to co ud3lala, spolecne s tou zdr. sestrou, to musely holky nejak alespon minimalne promyslet. To nebylo, ze vymenim. ditko sousedce na pokoji v postlce. Musela nekam dojit, ukecat, vymenit…nejake vnitrni pokani je malo. Obzvlaste kdyz se k tobe chovala v detstvi odtazite…a klidne bych se nebala ji vynadat na etapy. Pokazde, kdyz uz nebudes mit silu a budes potrebovat uvolnit ventil.
@Anonymní píše:
Hlavně jsem docela klidný člověk, ale co jsem všechno dokázala matce říct, to jsem vůbec nechápala, kde se to ve mně všechno vzalo, najednou ze mně spadly všechny zábrany a neudržela jsem se
Zakladatelko, nedivím se Ti. Jak už Ti tady někdo radil, zkusila bych se svěřit biosestře.
Zakladatelko, je to naprosto sileny pribeh, je mi lito cim prochazis a vubec jaky zivot mas za sebou
Ale treba casem vsechny ty informace nejak vstrebas, psycholog je myslim vyborny napad. A casem se posunes dopredu.
Jako mama „zemreleho“ ditete bych rozhodne chtela vedet, ze je zive a zdrave. Ovsem druhe „matce“ bych asi hooodne moc chtela zakroutit krkem za takhle zpackany zivot. Nota bene kdyz se k tobe ani trochu nechovala jako k te vytouzene holcicce
Neni to opravdu jednoduche rozhodnuti.
Otazkou je jestli by vubec byla nejak trestana zena tesne po porodu za vymenu deti. To spis ta co ji pomahala.
Preji pevne nervy!
Ty jsi vlastne v celem pribehu ta nejvetsi obet.mama udajne strasne chtela holcicku(ale pak se k tobe chovala hnusne a odkladala te k pribuznym).byt tvoji biologickou matkou, tak si preju aby se tvoje "adoptivni matka "smazila v pekle.
Opravdu žasnu, co život dokáže napsat za příběhy, a je to skoro k neuvěření, i když to tak už někdy bývá…zakladatelko, přeju ti hodně síly, abys to zvládla nějak vyřešit, snad půjde vyhledat odborná pomoc, aniž by to bylo hlášeno na polici, pokud to sama nebudeš chtít…ani ve snu nevím, co bych ti poradila, protože žádné řešení nebude bezbolestné pro všechny zúčastněné… ![]()
@Saatine píše:
Ale možná bych šla přes tu kamarádku, svěřit se jí, nechat si udělat společně testy DNA a spolu vymyslet, jestli jít za rodiči nebo ne.
Souhlasím s výše napsaným.
Je mi skutečně moc líto, čím jsi musela projít, kvůli jedné nevyrovnané ženské (matce). Často na Tebe a Tvůj příběh myslím. Zdá se, že nás takových je hodně, co Ti přejeme happy end…
Jsem přesvědčena, že ačkoliv je to velmi těžké, Tvá biologická rodina má právo vědět, že jsi jejich a nezemřela jsi…?
Holky, bez té zdravotní sestry by to neprošlo. Já tu mámu asi i chápu, že jí hráblo. Po porodu na to měla tak trochu nárok. A sestra měla mít rozum, ne nabídnout výměnu dětí - nebo ji přinejmenším umožnit. To je ostudné pro zdravotnici, ne pro maminku. Pro ni je ostuda to, že nedokázala dát své nové dceři kromě výchovy nic - žádnou lásku. Myslím, že výčitky svědomí ji už trestají dlouho, teď do konce života bude od zakladatelky poslouchat další výčitky - a ostatně se není čemu divit.
Za biologickou sestrou bych šla a požádala ji o pomoc. I za cenu ostudy matky. Myslím, že takto po letech už to snad nikdo řešit nebude a za pomoci odborníka by se to mohlo dát vyřešit i nějak rozumně. Ale pro biologické rodiče to bude infarktová situace, na to pozor…
@Anonymní píše:
Opravdu jen okrajově. Matka mě skutečně vyměnila, svoje biorodiče znám, moje biosestra je mou nejlepší kamarádkou, byla mi za svědkaŽe se s ní kamarádím mi bylo nesčetněkrát vyčítáno, dostala jsem hodně výprasků a stejně mě to neodradilo, teď už vím proč
Detaily psát nebudu, je to ještě šílenější, než si vůbec kdo umí představit. Upřímně svou matku nenávidím a nejspíš potřebuju odbornou pomoc, jinak to sama nezvládnu
Ale ona není tvoje matka, ona je paní, co tě ukradla.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat