Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
No, je to asi šok, ale na druhou stranu jsem někde četla, že statisticky je hodně vysoké procento manželských dětí, kde tatínek není úplně biologický. Důležité je, že je to prostě táta. Nechala bych to být nebo bych se zeptala mámy, ale tátu, který mě miluje a vychoval mě, toho bych z toho vynechala.
@E-líza No ale v případě zakladatelky to není zrovna milující otec. Choval se k ní stejně „láskyplně“ jako matka. A dle matky ví, že není jejich.
@AnastazieB píše:
Já tedy nevím, jak tu někteří z vás píšou, že by to byla radostná zpráva, kdyby rodiče zemřelého dítěte po třiceti letech zjistili, že vlastně žije… Pro mně by to asi až tak úplně radostná zpráva nebyla, zjistit, že jsem se celý život trápila zbytečně, že moje dítě žilo jinde, nemohla jsem s ním být, nevytvořila si vztah a navíc ho ani neměli rádi… Nepřipadá mi to až tak jednoznačně radostné…
Možná by nebyla radostná, byly by asi hodně smíšené pocity, v každém případě mají právo vědět co se stalo, já bych to vědět tedy chtěla na 100 procent
Ať se rozhodne zakladatelka, jak rozhodne, hlavně ať se rozhodne podle svých pocitů. Jak to celé sleduji a čtu, já bych s těmi okolnostmi všemi kolem šla za pravdou, v této fázi (tedy ani v té úvodní) už by pro mě nebyla cesta zpět - žít v nevědomosti a pochybách, co a jak se stalo a kdo jsem..
Přeju to nejlepší a napiš příp. zase. Na rejpalky a pochybovačky zakladatelko nehleď, v každé diskusi jsou nějaké prudící elementy ![]()
Já zakladatelce hlavně přeju, aby se jí podařilo mámu nějak rozpovídat. Tak, aby to proběhlo alespoň v jakémsi „přátelském“ stylu. Možná ji zkus říct, že se nemusí bát, že už je to stejně promlčené, ale že prostě toužíš po podrobnostech a jestli by nechtěla ten pocit viny trošku prolomit, obzvlášť, když ty za to nemůžeš.
Ja bych take patrala dal - asi pres detektiva. Prece nebude tolik holcicek +- data zakladatelcina narozeni, ktere zemrely. Spis bych rekla, ze se hned trefi.
Jinak pred par mesici jedna pani hledala dvojce - na fb se to sdilelo, patralo, pomahaly ji kamaradky, patraly v kojenakach, ustavech apod. Byla jsem v soukrome skupince, kterou pak tusim zrusily (nejaci lide vyhrozovali). Kazdopadne pani to mela i u tvurcu poradu Posta pro tebe (na ktery nadavala a stejne nic nenasli), naopak chvalila pana Klimu (take nic, ale nejak se snazil i lidsky). Postu pro tebe bych byt zakladatelkou nezvolila - odtajnit identitu bych nechtela. V jinych poradech (pan Klima apod.) by to snad jit melo. Toto bych asi volila jako cestu, pokud by zakladatelka nemela na soukromeho detektiva.
Kazdopadne pribehu verim, pred tolika lety se dely i jine neuveritelne veci
@kvetuse0T píše:
přesně tak, proto je to prekérní situace a vůbec nevím co bych dělala já ani co poradit![]()
chudáci se kdoví jak dlouho třeba dostávali ze smrti dítěte a když už třeba mají dobrý život, přišla by zas takováhle pecka? na druhou stranu třeba by to pomohlo zakladatelce, že by v tom problému nebyla sama… no musí to být hrůza
a máte děti? a když si představíte, že by vám umřelo a po letech se našlo. to je trochu jiná situace..
@Anonymní píše:
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím
Vůbec to není hloupý nápad. Je to tvá rodina, máš na to právo. Já osobně bych určitě zvolila formu toho soukromého detektiva. Držím palce a nic si z toho nedělej, že lidé nevěří, on ten příběh je hodně netradiční.
Ja bych nechtela vedet, ze me dite po tolika letech zije a ze jsem o to byla zbytecne ochuzena. Asi. Na druhou stranu muzou mit i radost, ale tezko rict. Treba uz ani nejsou po smrti ditete spolu.
Ale asi bych to jen tak nerozdychala a resila s rodici, obema.
@blumen píše:
Ja bych nechtela vedet, ze me dite po tolika letech zije a ze jsem o to byla zbytecne ochuzena. Asi. Na druhou stranu muzou mit i radost, ale tezko rict. Treba uz ani nejsou po smrti ditete spolu.Ale asi bych to jen tak nerozdychala a resila s rodici, obema.
pokud se nemýlím, zakladatelka psala že otec leží v nemocnici v bezvědomí.
Všechno tady čtu, ale zkrátka nevím
I v diskuzi je vidět, jak by to každá řešila jinak, já se v tom plácám. Mám několik papírů se scénáři, co dál a u každého klady a zápory, průběžně tam něco dopisuju a řešení situace nemám žádné
Jen vím, že to nechci řešit přes policii a televizi, to bych vůbec nezvládla a nechtěla, aby se mi někdo hrabal v mém soukromí, už tak je to pro mě nepříjemný ![]()
Jak se tu někdo ptal, co bych potřebovala, tak asi lobotomii ![]()
Jen upřesním, otec není v bezvědomí, ale není schopen jakéhokoliv rozhovoru, to tady nechci moc rozebírat, ať se neprozradím ![]()
Nespěchej na sebe, tohle je strašně těžká a složitá situace, dej si čas a všechno promysli. Posílám ti sílu a velké ![]()
Taky bych to neřešila přes policií ani TV. Nejlepší by bylo vyhledat kamarádku mamy nebo mámu rozmluvit. A pak se podle toho zařídit. Žádné řešení nebude bezbolestné. Pokaždé někomu ublížíš.
Já bych se rozhodla podle spokojenosti se současným životem. Pokud bych měla pocit, že mi něco v životě chybí, šla bych hledat kořeny. Pokud by byl můj současný život podle mých představ, asi bych to nechala plavat, minulost by se stejně nezměnila a nechtěla bych si to zbytečně komplikovat… Nejtěžší je se s tím vyrovnat, dej tomu čas. Jinak jsi skvělá, že se snažíš domýšlet důsledky. ![]()
V podstatě souhlasím s @Bebuše, též bych nechtěla policii a televizi už vůbec ne
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat