Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
Anonymní
Anonymní
29.5.17 18:53
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď 
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím 
- Upravit
29.5.17 18:56
@Anonymní píše:
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím
Dej si čas 
29.5.17 19:04
@Anonymní píše:
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím
To chce čas na rozdýchání. Ale asi by to pak chtělo zajít za mámou a zjistit víc. I když ti o tom už něco řekla, ale ještě by to mohla rozvést…
29.5.17 19:09
Dej si čas a v klidu si to srovnej v hlavě. Je pochopitelné, že chceš najít své pravé rodiče.
Pomáhali jsme kamarádovi (adoptovanému) najít rodiče. Našel matku, ale nakonec za ní nešel. Vyrostl ve velmi dobré rodině a jeho matka byla spíše opak.
Věřím, že u tebe by to mohlo být obráceně
Anonymní
29.5.17 19:25
@Anonymní píše:
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím
Pokud je příběh pravdivý, tak je to celé šílené a zvrácené. Zničit několika lidem život a pak být srab a nepřiznat se. Já bych se obrátila na právníka. Poradila bych se jaká je v tomto případě trestní odpovědnost, zda ještě matku či známou může čekat nějaký postih - jestli se nepletu, tak max. doba je 25 let, ale nejsem právník, jen mi to nějak utkvělo, tak předpokládám, že už je to déle.
A píšu zase za sebe, protože nevím, co cítíš k rodině, ve které si vyrůstala, pokud by nebyl postih, tak bych se obrátila na policii, kde bych se domohla někoho, kdo by celý případ se mnou citlivě prošel. Ale začala bych tím právníkem, abych věděla, co může koho ze zúčastněných čekat.
Další řešení je počkat po smrti rodičů, ale stejně tak by mohli už nebýt biologičtí rodiče.
Já bych chtěla vědět o své rodině. Chtěla bych znát své předky.
Můj praděda utekl od rodiny (před II SV) a aniž by se rozvedl, tak se oženil znovu a měl další rodinu (čili byl bigamista). Když se na to přišlo (po asi 40ti letech), zjistili, že vnučky toho stejného člověka, chodí spolu do třídy na gymnáziu. Tenkrát z toho bylo veliké halo a kdyby praděda nebyl válečný hrdina, navíc přes 90 let, asi by z toho měl problémy - zemřel asi půl roku po odhalení. Neznám přesné detaily, jen že život vytváří neskutečné příběhy.
- Upravit
Anonymka89
29.5.17 19:35
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, tedy dnešní odpoledne jsem trávila s tebou - tedy čtením tvé diskuze. Musím říct, že jedník dechem, nemohla jsem se odtrhnout (jak od detektivek od Nesbøho). Rozhodně tomu věřím, sama mám ve svém okolí několik případů nevlastních dětí, ať již adopce nebo vychovávání dítěte někoho jiného. Záměna s pomocí někoho v porodnici určitě v té době nebyl problém (asi zrovna kamery nesnímaly uložené děti 24 h denně, pokud vůbec nějaké byly).
Myslím, že je fajn, že víš, že nejsi dcera lidí, kteří se k tobě nijak láskyplně nechovali. Máš hodně vysokou pravděpodobnost, že tvoji praví rodiče by tě milovali a měla bys krásné nebo aspoň krásnější dětství. I když je mnoho vlastních rodičů, kteří se ke svým dětem chovají ošklivě a lásku ty děti nepociťují (já třeba si myslela, že nejsem našich, jsem si ale i se sourozenci tak podobná, že genetické testy netřeba dělat)
Možná máš i sourozence - opravdové. Chtít vědět, kdo je moje skutečná rodina je naprosto přirozené a do budoucna i docela praktické z hlediska genetiky - nepíšeš, zda máte s manželem děti, ale píšeš o svě nemoci. Určitě bych už kvůli potomstvu tohle vědět chtěla. Soukromé vyšetřování by byla varianta, jak se vyhnout policii. Tam snad ten detektiv, kterého člověk platí, dává jen jemu informace a je na něm, jak s nimi naloží. Navíc pokud jste ze stejného kraje - je i určitá pravděpodobnost, že byste se znali, či se někdy nějak potkali (ale taky to tak být nemusí). V podstatě jsi měla „štěstí“ s tou krevní skupinou, jen si představ, že bys měla shodnoi s rodiči (a krevní skupina A je myslím u nás nejběžnější), ani by tě to nenapadlo. Stojí při tobě manžel, což je super. Máš tak novou rodinu. A nalezením té původní můžeš jedině získat. Fakt si myslím, že rodiče, kteří žili v domění, že jejich dítě zemřelo, ale potom po letech zjistí, že je na živu - rádi budou! Na to vem jed.
Držím palce, dej vědět, jak ses třeba rozhodla dál
Anonymka4
Já soouhlasím s Anonymka4, vážně nemáš co ztratit a mohla bys jen získat, ta pravděpodobnost, že tihle by byli lepší je opravdu celkem velká. Dej si načas a uvidíš, ale já věřím, že tvoje původní rodina by byla jen a jen ráda a bylo by to pro ně štěstí. i pro tebe.
- Upravit
29.5.17 19:58
@Anonymní píše:
Ani se nedivím, že tomu někdo nevěří, kdyby se to netýkalo mě, taky bych měla pochyby o pravdivosti. Ale zkuste aspoň na chvíli připustit, že to pravda je a představte si, jak se cítím, když to tady čtu, sama si připadám jak v hodně blbým filmu, pořád tomu nemůžu uvěřit. Mám tisíce otázek a žádnou odpověď
Přes víkend jsem občas nakoukla a spíš se rozptylovala jinýma diskuzema, ale nerozhodla jsem se nijak. Nevím, jestli mám jít za matkou s výsledky a zatlačit na ni, za otcem to nejde. Napadlo mě, že se pokusím vyhledat rodiče, ale pak mi to přišlo jako hloupý nápad. Jsem jedno velké nevím
Nečti ty urýpané přízpěvky, některé pisatelky si rády rýpnou. Radu nemám, za sebe musím napsat, že bych ty rodiče vyhledala.
29.5.17 20:51
Možná by maminku překvapilo, kdyby jsi na ni nijak netlačila a jen za ní přišla a oznámila jí, že už jistě, že nejsi jejich a rozhodla jsi se vypátrat svou rodinu. bez dalšího vysvětlování bych odešla a nechala maminku trošku zapřemýšlet, jestli jí svědomí nedonutí ti říct více. On někdy nátlak více uškodí než pomůže, možná trošku jiná psycho strategie. Všechno je na zvážení, taky bych se přikláněla k tomu právníkovi a zjištění možných postihů. Ono se to někam posune, uvidíš.
Anonymní
29.5.17 21:41
Já jsem hodně zvědavý člověk, tedy mně by to prostě nedalo, dokud bych ty pravé nenašla. Jasně, klidně tě mohli ukrást mladé holce, která třeba byla svobodnou matkou a tak si ta známá řekla, že když jí vymění živé dítě za mrtvé, moc se nestane. Tak to je pak dvojnásobná bolest, že ano. Nebo tě vybrala náhodně a sebrali tě manželům, kteří se těšili na své první či už několikáté dítě. Ty bys nechtěla vědět, zda nemáš skutečné sourozence? 
a jak si jste třeba podobní? 
Zda má někdo z rodiny stejnou nemoc a třeba si vyměnit zkušenosti? Nikdo nevrátí čas. Ale můžeš získat přátele, rodinu, odpovědi. Není moc co ztratit. Třeba máš synovce a neteře, možná jsi třeba byla jedináček. Nic z toho se nedozvíš, když to ani nezkusíš 
Rýpalky opravdu nečti. Všichni jsme tu anonymně - přezdívka je taky nic neříkající. Tedy pokud tu hodně vašich známých třeba nemáte nějak spřátelených a víte o sobě, to pak anonymní není Ale tak jde to skrýt. Držím palce, ať se vše v klidu časem dozvíš a nakonec ať prostě zjistíš příjemné věci - těch nepříjemných už bylo dost 
Anonymka4
- Upravit
30.5.17 02:54
Ja byt v zakladatelcine kuze, tak bych asi najala soukromeho detektiva 
kdyby rodice nasel a podle toho co by o nich zjistil bych se rozhodovala dal, zda je chci osobne poznat, nebo to necham tak.
30.5.17 08:11
Je krásné, jak ze všech komentářů dýchá romantika
Já bych se bála pátrat, taky bych se mohla dozvědět něco, co by se mi vůbec nelíbilo. Asi bych se rozhodla podle spokojenosti se současným životem…
Zvědavá bych byla taky, ale je dobře, že zvažuješ dusledky. Z dálky to může vypadat na „happy end“, ale není to film, je to život.
Ať už se rozhodneš jakkoli, minulost nezměníš a budoucnost je ve tvých rukou. Je to jen o tom, co chceš od života ty. Obávám se, že navázat bližší vztah s biologickou rodinou bude náročné pro všechny zúčastněné.
Přeji ti, abys našla klid pro sebe… A posílám aspoň na dál no hodně psychických sil
30.5.17 08:25
Já bych taky chtěla vědět, jak to bylo, po dobrém bych chtěla od matky podrobnější informace
ale nevím, zda bych chtěla opravdu zjistit, kdo byli moji praví rodiče a kontaktovat je, to už asi vůbec ne, setkat se po cca 28 letech cizí dospělí lidé, nevím, jestli by se mi do toho chtělo, rozhodit si svůj současný život a dát si do něho nějaké cizí i když biologické rodiče, nevím jestli bych na to měla „koule“ a jestli bych to chtěla
a ti rodiče taky, už se s tím dávno srovnali, že jim dítě zemřelo, a teď jim přijde „cizí“ dospělá žena se svou rodinou „já jsem vaše mrtvé miminko“, nevím, někdy je lepší nevědět a neotvírat minulost
30.5.17 08:44
@stinga píše:
Já bych taky chtěla vědět, jak to bylo, po dobrém bych chtěla od matky podrobnější informace
ale nevím, zda bych chtěla opravdu zjistit, kdo byli moji praví rodiče a kontaktovat je, to už asi vůbec ne, setkat se po cca 28 letech cizí dospělí lidé, nevím, jestli by se mi do toho chtělo, rozhodit si svůj současný život a dát si do něho nějaké cizí i když biologické rodiče, nevím jestli bych na to měla „koule“ a jestli bych to chtěla
a ti rodiče taky, už se s tím dávno srovnali, že jim dítě zemřelo, a teď jim přijde „cizí“ dospělá žena se svou rodinou „já jsem vaše mrtvé miminko“, nevím, někdy je lepší nevědět a neotvírat minulost
Jsme každý jiný, já bych asi chtěla vědět, že mé dítě žije
30.5.17 09:45
Já tedy nevím, jak tu někteří z vás píšou, že by to byla radostná zpráva, kdyby rodiče zemřelého dítěte po třiceti letech zjistili, že vlastně žije… Pro mně by to asi až tak úplně radostná zpráva nebyla, zjistit, že jsem se celý život trápila zbytečně, že moje dítě žilo jinde, nemohla jsem s ním být, nevytvořila si vztah a navíc ho ani neměli rádi… Nepřipadá mi to až tak jednoznačně radostné…
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj zakladatelko, tedy dnešní odpoledne jsem trávila s tebou - tedy čtením tvé diskuze. Musím říct, že jedník dechem, nemohla jsem se odtrhnout (jak od detektivek od Nesbøho). Rozhodně tomu věřím, sama mám ve svém okolí několik případů nevlastních dětí, ať již adopce nebo vychovávání dítěte někoho jiného. Záměna s pomocí někoho v porodnici určitě v té době nebyl problém (asi zrovna kamery nesnímaly uložené děti 24 h denně, pokud vůbec nějaké byly).
)
Myslím, že je fajn, že víš, že nejsi dcera lidí, kteří se k tobě nijak láskyplně nechovali. Máš hodně vysokou pravděpodobnost, že tvoji praví rodiče by tě milovali a měla bys krásné nebo aspoň krásnější dětství. I když je mnoho vlastních rodičů, kteří se ke svým dětem chovají ošklivě a lásku ty děti nepociťují (já třeba si myslela, že nejsem našich, jsem si ale i se sourozenci tak podobná, že genetické testy netřeba dělat
Možná máš i sourozence - opravdové. Chtít vědět, kdo je moje skutečná rodina je naprosto přirozené a do budoucna i docela praktické z hlediska genetiky - nepíšeš, zda máte s manželem děti, ale píšeš o svě nemoci. Určitě bych už kvůli potomstvu tohle vědět chtěla. Soukromé vyšetřování by byla varianta, jak se vyhnout policii. Tam snad ten detektiv, kterého člověk platí, dává jen jemu informace a je na něm, jak s nimi naloží. Navíc pokud jste ze stejného kraje - je i určitá pravděpodobnost, že byste se znali, či se někdy nějak potkali (ale taky to tak být nemusí). V podstatě jsi měla „štěstí“ s tou krevní skupinou, jen si představ, že bys měla shodnoi s rodiči (a krevní skupina A je myslím u nás nejběžnější), ani by tě to nenapadlo. Stojí při tobě manžel, což je super. Máš tak novou rodinu. A nalezením té původní můžeš jedině získat. Fakt si myslím, že rodiče, kteří žili v domění, že jejich dítě zemřelo, ale potom po letech zjistí, že je na živu - rádi budou! Na to vem jed.
Držím palce, dej vědět, jak ses třeba rozhodla dál
Taky bych ráda zůstala anonymní, svěřuji citlivé info…
Anonymka4