Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Jak ti to mama rikala - smutne, rozcilene, nastvane, s ulevou nebo rezignovane…? Omluvila se nejak, vysvetlila proc…? Bavily jste se pak nejak dal, co bude, jak s tim nalozis? Nebo je ji to jedno?
A rodice kamaradky/sestry tedy urcite znas, jste si podobni, i ta segra? Jsou hodni? Ty to treba resit pres policii nechces, ale kdyz se to dozvedi oni, nevis jak se zachpvaji, treba maminka poleti na policajty a tatinek dat tve „mame“ po cuni ![]()
@Anonymní píše:
Taky mě to moc zajímalo, ale dostalo se mi jen odpovědi, že vždycky chtěla holčičku, a když se jí dočkala, nedokázala se toho snu vzdát, prý v tu chvíli neuvažovala a pak už nešlo se přiznat, což je jasné
Hrozny
Kdyby ti aspon dala lasku a pekny domov… ![]()
@Saatine píše:
No, je to tak na hraně
http://www.psycholog-praha.cz/…sychoterapii
Toho se bojím, dost jsem o tom hledala a našla případy, kdy dali podnět policii ![]()
Jo a mama vedela, ze vymenuje dite s nekym znamym? Nebo se rodiny neznaly a vy dve holky jste se seznamily az pozdeji?
Jsi starsi nebo mladsi?
@Anonymní píše:
Mám jen takový dotaz, když s tímhle půjdu za nějakým psychoterapeutem nebo někým podobným a všechno mu to řeknu, nemá on povinnost to ohlásit na policii? Nechci to takhle řešit.
Neměl by…měl by dodržet tajemství, ale nevím…ty jo, to snad není ani možné, to je opravdu příběh k neuvěření. Jak s tím mohla tvá matka žít? To bych nedala…
@majdula1 píše:Říkala mi to s velkým smutkem a takovým jako „pokáním“, že tím trpí fakt celý život.
Jak ti to mama rikala - smutne, rozcilene, nastvane, s ulevou nebo rezignovane…? Omluvila se nejak, vysvetlila proc…? Bavily jste se pak nejak dal, co bude, jak s tim nalozis? Nebo je ji to jedno?A rodice kamaradky/sestry tedy urcite znas, jste si podobni, i ta segra? Jsou hodni? Ty to treba resit pres policii nechces, ale kdyz se to dozvedi oni, nevis jak se zachpvaji, treba maminka poleti na policajty a tatinek dat tve „mame“ po cuni
Je mi moc lito, cim sis v detstvi prochazela. Urcite odbornou pomoc vyhledej, tohle je opravdu na jednoho moc. Preji pevne nervy, ve vsem.
Pokracovani zvazujes? Otestovat se s tou nejlepsi kamaradkou? Mozna bys pak mela jistotu. Dej si cas, je to opravdu neuveritelny pribeh
Jen me napada, kdybys sla k soukromemu psychoterapeutovi, tak nemusis nijak prokazovat svou identitu, klidne muzes chodit i pod smyslenym jmenem.
@Saatine píše:
To je mi líto. Jsi s těmi lidmi svázanáMyslíš, že bys jim někdy dokázala říci pravdu?
V jednu chvíli jsem se úplně zaradovala, že oni jsou moji skuteční rodiče, vždycky jsem kamarádce trošku záviděla, jak se měla fajn. Najednou jsem byla na obláčku, že mě bude mít někdo konečně rád, zajímat se o mě, ale potom jsem z něj hnedka spadla, že to nebude tak růžový a romantický jako ve filmu a nemusí to dopadnout dobře ![]()
@Kubula.K píše:
Jen me napada, kdybys sla k soukromemu psychoterapeutovi, tak nemusis nijak prokazovat svou identitu, klidne muzes chodit i pod smyslenym jmenem.
Opravdu? Moc děkuju za tip ![]()
@Anonymní píše:
V jednu chvíli jsem se úplně zaradovala, že oni jsou moji skuteční rodiče, vždycky jsem kamarádce trošku záviděla, jak se měla fajn. Najednou jsem byla na obláčku, že mě bude mít někdo konečně rád, zajímat se o mě, ale potom jsem z něj hnedka spadla, že to nebude tak růžový a romantický jako ve filmu a nemusí to dopadnout dobře
nó, to je velmi ošidné, myslím říct - neříct jim to, nech si to rozhodnutí velmi uležet
@Saatine píše:
Věřím, že by měli. Byl by to pro ně šok, ale sakra vrátit se mi dítě, co považuji za mrtvé, tak fakt řvu dojetím. Vztek, bolest, smutek i radost, bylo by to těžké. Ale fakt věřím, že bys kus štěstí dostala.
Je mi ale líto, že je znáš, protože tím je to pro tebe těžší, paradoxně si myslím, že s cizími lidmi by to bylo snazší.
určitě by to s cizími bylo snazší, ale kdo ví, jak by to vzali? lidská mysl je různá a navíc matka žije a znají se, to by fakt nemuselo dopadnout dobře, a to si představuješ, že bys řvala dojetím, ale už je to 25-30 let, já bych to možná neřekla nikdy, nebo až po matčině smrti (ale ona může bio rodiče přežít)
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Taky mě to moc zajímalo, ale dostalo se mi jen odpovědi, že vždycky chtěla holčičku, a když se jí dočkala, nedokázala se toho snu vzdát, prý v tu chvíli neuvažovala a pak už nešlo se přiznat, což je jasné