Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
12.6.17 21:29
@ngauruhoe píše:
Zakladatelko, taky se priklanim k nazoru nechat to vse uzrat a vychladnout.Jen myslenka, co mi prosla hlavou…jak jste se se sestrou seznamily? Cim se vas vztah prohloubil k pratelstvi? Neni mozne, ze bio rodice to vi, ze se s tim poprali uz davno a rozhodli se nevytrhnout Te z „rodiny“, ale chteli byt svedky Tveho zivota, tak zaridili vase pratelstvi?
Já si spíš pokládám myšlenku, jestli pro ně nebylo bolestivé, když se jejich dcera kamarádí s někým, kdo se narodil vpodstatě ve stejný den, jako jejich zemřelé miminko. Určitě to museli vědět, pokud se do té doby s matkou zakladatelky kamarádili.
12.6.17 21:54
Ta biosestře bych to teda rozhodně neříkala, ne teď. Nejdřív bych zašla na za psychologem.
Je sice tvoje kamarádka, ale rodiče mohou mít přednost, bude jím to chtít říct, řekne, ti se budou chtít soudit. Nebo se prostě prokecne před jinou dobrou kamarádkou, tak to pošle dál a nakonec si to všichni přečteme na titulce Idnesu.
12.6.17 22:12
Ve lži se žít nedá, to je neudržitelné. Pokud to zakladatelka nesdělí, bude se trápit, což ovlivní její stávající vztah s manželem a její vztah s kamarádkou sestrou nakonec utrpí také. Podle mě, nemá, co ztratit. Biologickou rodinu nemá, o tu jí připravila její rádoby matka, takže o ztrátě se mluvit nedá, sdělením má však šanci ji získat. A pokud je přátelství s kamarádkou sestrou opravdové, tak se s tím obě poperou a mohou rovněž jen získat. A pokud ztratí svou rádoby matku, tak si myslím, že to až taková ztráta nebude. Budou tu hrát její emoce, ale racionálně je to únoskyně a nikoliv matka. Popřemýšlela bych tedy nad tím, jak to biologické rodině sdělit a jak ten postup nastavit. Nemalovala bych hned čerta na zeď, jak se všichni zhroutí a povraždí. Riziko negativních emocí tu jistě je, ale těch pozitivních rovněž. Já bych to riskla.
12.6.17 22:17
Velmi těžké ba strašné 
já osobně bych nic uležet nenechala čas utíká rychle a každého dne škoda. Neuleží se nic jen se bude stupnovat bolest. Vaší,,maminku,, nesoudím člověk po šoku z umrtí miminka muže udělat cokoliv a cesta zpět,,náprava,, muže být pro někoho nepřekonatelná v té době se na poprodní deprese moc nehrálo. Ta hruza des co jsem to proboha udělala musela být strašná proto i možná začala chodit do kostela. Chápu proč nedala tolik lásky a péče jelikož jste byla to co jí,,strašilo,, nevím jak to napsat připomínalo co strašného provedla - musel to být hrozný boj a tolik let a tolik strachu. Třeba Vás chtěla milovat a nešlo to někdy i biomatky nedokážou tolik milovat jak by chtěli Trest si ponese do konce života, že zničila Vaše dětství a další celé rodině. Já osobně bych po,,mamince,, chtěla, aby ona s Vámi šla za biomaminkou a řekla co provedla -udělala. Probrat to ve třech protože brát to přes biosestru ač kamarádku je to jiné než rovnou s biomaminkou, která si nesla tu bolest, když jí udajně zemřelo miminko. Biosestra nemusí pochopit. A pokud by nechtěla jít,,matka,, šla bych za biomatkou sama. A poprosila, jí, že nechcete proti matce činit žádné kroky ani to, aby to někdo věděl. Věc řešit je lepší než návštěvy psych nebo terap člověk tu tíhu, bolest musí sundat sám a bez toho, aby pravda vyšla na jevo to nelze. Věřte, že biomaminka bude štasná, že Vás má pozdě, ale přeci každá matka myslí na své dítě, které odešlo každý den ptá se jak by vypadalo co by dělalo atd. Neokrádejte se o čas, kterého má člověk tak málo a Vás čeká dlouhá cesta. Držím Vám palce at to vše dopadne tak jak Vaše srdíčko chce.
12.6.17 22:33
Já sleduji diskusi a defacto nechápu co se řeší. Zakladatelku ukradli když byla dítě a neměla šanci se bránit, druhé rodině v podstatě zabili dítě, ano nikdo nikoho nezavraždil. Ale ukrást někomu zdravé dítě a podstrčit mu mrtvé je pro mě morálně na úrovni zabití, minimálně pro tu matku. Kdyby zakladatelku vychovávali v lásce a harmonii možná by se na to nikdy nepřišlo, ale není to tak, zničili jí život i bio matce a vlastně i sobě samým. Že s tím matka žije a to je dostatečný trest je blbost, kdyby svého činu litovala tak se snaží zakladatelce udělat pěkný život a dětství. A co bio matka?, celý život žije s bolestí že jí zemřelo dítě, ona si taky zaslouží vědět pravdu.
Na nebio matku bych absolutně nebrala ohledy, šla bych na policii a vše oznámila, možná bych ještě chtěla odškodné za zničený život. život toho kdo zničil mě by mě absolutně nezajímal.
Další věc je když to zakladatelka neřekne biologické rodině tak ze sebe v podstatě udělá spolupachatele a kdykoli to v budoucnu bude chtít říct tak už jí bude minimálně vyčítáno že to neřekla dřív, hned jak to zjistila.
12.6.17 22:33
No je to síla. Ale Já bych nečekala ani den. Každá maminka, která přišla o dítě by byla štěstím bez sebe kdyby se vrátilo dítě, i klidně po 30 letech. Podle mě každý den mysli na to, jak by její holčička vypadala a jestli by už mela děti a tak. Čas běží straně rychle, tak ať si tě ještě užije i s vnoučaty. Osud si ošklivě pohrál se všemi, tak teď když pravda vyšla najevo, je ten nejvyšší čas napravit co se dá. Můžeš jenom získat. Vse už je stejně promlčeno. Drž se 
13.6.17 05:18
Asi bych šla zakamarádkou a svěřila se, že si zjistlila že rodiče nejsou biologickými a že mohlo dojít v porodnici k záměně a vzhledem k podobě a stejnému termínu porodů bych požádala o dna testy nejprve tu kamarádku. O trestném činu bych zatím nemluvila, pouze o té záměně která teoreticky mohla být zapříčiněna mnoha okolnostmi.
13.6.17 07:22
@ilonka12 píše:
Asi bych šla zakamarádkou a svěřila se, že si zjistlila že rodiče nejsou biologickými a že mohlo dojít v porodnici k záměně a vzhledem k podobě a stejnému termínu porodů bych požádala o dna testy nejprve tu kamarádku. O trestném činu bych zatím nemluvila, pouze o té záměně která teoreticky mohla být zapříčiněna mnoha okolnostmi.
Tohle mi připadá zatím asi nejrozumnější 
Nečekala bych dlouho..
13.6.17 07:27
Já bych do toho sestru vůbec nemotala. Pokud bych se rozhodla, a asi bych se rozhodla, šla bych přímo za bio matkou. Záleží, jak se znají a v jakém jsou vztahu. Jestli je to jenom maminka nejlepší kamarádky nebo se znají celé rodiny už dlouho. Je tady ale riziko, že nikdo neví, jak se bio matka zachová. Ono musí být strašně fajn najít dítě i po dlouhých letech, ale ustojí to zjištění, že kvůli někomu přišla skoro o třicet roků spokojeného života s vlastním dítětem? Že stále oplakává „svoji“ mrtvou dceru? No já nevím, pokud bych byla já v pozici bio matky asi by mé pocity nebyly jenom radost, ale chtěla bych i jakousi „pomstu“ pro nebiomatku. Je to ona, kdo zničil životy dvou rodin + udělal nešťastné nevinné dítě.
Já jinak věřím, že nic tak zásadního v životě se neděje bez příčiny. Šla bych za nějakým terapeutem, který se zabývá například hypnózou, někdy je možné jít až před narození a dále do minulosti a chtěla bych vědět, proč se to stalo. Určitě bych se s tím pak líp vyrovnala. Zakladatelko, pokud na tyto věci věříš, zkusila bych, co mně napadá kontaktovat paní Martu Foučkovou. Četla jsem její knihy, je to psycholožka, která dělá i regresní hypnózy. Zkusila bych se k ní dostat, myslím, že ona by mohla být člověk, který by ti pomohl nebo aspoň nasměroval dále. Držím pěsti a posílám hodně sil.
13.6.17 08:24
Ja bych to, že mé, pred triceti lety mrtve dítě je nazivu, vědět nechtela. Čas uz zrejme tu největší bolest otupil. Ted by prisel novy smutek nad ukradenymi léty, nenávist k ženě, ktera to zpusobila.
Anonymní
13.6.17 08:50
A tvá biomáma je ta bývalá kamarádka tvé „matky“, se kterou matka přerušila kontakty?
- Upravit
13.6.17 09:00
@Talitha píše:
Ja bych to, že mé, pred triceti lety mrtve dítě je nazivu, vědět nechtela. Čas uz zrejme tu největší bolest otupil. Ted by prisel novy smutek nad ukradenymi léty, nenávist k ženě, ktera to zpusobila.
To nic nemění na faktu, že má právo to vědět.
13.6.17 09:09
Já bych to tedy vědět chtěla, jestli je zakladatelce něco pod 30, mamince bude něco kolem 50, mají ještě spoustu času být spolu. To zjištění by byl určitě šok doprovázený i negativními emocemi, ale myslím, že pak by mohla být ráda. Kromě toho z pozice zakladatelky si neumím představit, že bych toto zjistila a pak už si to nechala pro sebe, to podle mne nemůže dlouhodobě zvládnout, zvlášť když biosestra je její nejlepší kamarádka.
Určitě bych si to ale hodně promyslela a nejednala impulsivně a hned, jak tu někdo psal výše. Myslím, že je dobrý nápad jít za psychologem a v rámci terapie se i poradit jak a komu to sdělit.
13.6.17 09:43
Myslím že matka zlodějka svým jednáním zkazila život minimálně dalším třem lidem, pro to není omluva a zaslouží si za to trest, vůbec bych na ni nebrala ohledy.
Co se týče biologické rodiny tak si zaslouží vědět pravdu, ano bude to bolestivá pravda, ale jsou to dospělí lidé a vyrovnají se s tím, i matka i sestra, nakonec budou rády a šťastné že mají dalšího člena rodiny a pokud s nimi máš dobré vztahy tak tuplem.
Mají právo znát pravdu a je to lepší než žít dalších 30 let ve lži. Nikdo nemůže rozhodovat za ně a tajit takové věci jen pro jejich „rádoby“ dobro. Řekni jim jak to je a je na nich jak s tím naloží.
13.6.17 10:18
Zakladatelko,
i když tahle událost ovlivnila životy více lidí, teď hlavně mysli na sebe. Brát v této chvíli ohledy na ostatní („matku“, biosestru, biorodiče) ti ubere sílu, kterou potřebuješ pro sebe. Bohužel se obávám, že nechat si celou věc pro sebe už v tuto chvíli není možné, protože tě to semele. Tohle nejde vytěsnit a dělat, že se nic nestalo, od teď už budě všechno jinak. Což nemusí znamenat hůř. Každá změna (a tahle je snad ta největší) vzbuzuje úzkost, zmatek, strach. Zkus si utřídit, co je pro tebe teď důležité, koho u sebe potřebuješ, o koho nechceš přijít. Dej si čas, tohle nevyřešíš za pět minut. Drž se a napiš, když budeš potřebovat povzbudit.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
