Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
14.6.17 11:47
@Lajla píše:
Kdyby jsi zjistila, že ti někde žije tvé dítě např. (které by jsi pohřbila) taky by jsi nejdříve šla k psychologovi? Kdyby jsi zjistila, že matka, kterou postrádáš celý život žije..taky by jsi šla k psychologovi nejdříve?
Ale ona nezjistila, že matka, kterou postrádá, žije 
ale jinak dobrý…
14.6.17 11:49
@Cocka nasladko píše:
No ja nevim, mne se nikdy rodice od zadne kamaradky neptali, kdy mam narozeniny…myslim, ze to ani nemusi vedet.
To je pravda, ale třeba se kamarádka mohla zmínit, že zakladatelce chce dát/koupit něco k narozeninám.
14.6.17 11:51
@Enmamma píše:
Nechtěla jsem tě srážet, ale říct, že to jsou také lidé a co psycholog, to názor. Nevyřeší to za tebe, jen ti pomohou to v sobě pořešit. Zodpovědnost má ale za rozhodnutí sám ten, kdo rozhodl.
Myslím si, že toto si zakladatelka uvědomuje. Jde ale o to, že ten psycholog je nestranný člověk a může zakladatelce poradit a také ji může pomoci utřídit si myšlenky.
Anonymní
14.6.17 12:03
@Enmamma píše:
Nechtěla jsem tě srážet, ale říct, že to jsou také lidé a co psycholog, to názor. Nevyřeší to za tebe, jen ti pomohou to v sobě pořešit. Zodpovědnost má ale za rozhodnutí sám ten, kdo rozhodl.
Vím, že to za měn nikdo nevyřeší, ale jak píšeš, spíš mám potřebu to v sobě „utřídit“. Manžel se moc snaží mi pomáhat, ale rozbitím huby mé (ne)matce se stejně nic nevyřeší.
- Upravit
14.6.17 12:20
@Anonymní píše:
Vím, že to za měn nikdo nevyřeší, ale jak píšeš, spíš mám potřebu to v sobě „utřídit“. Manžel se moc snaží mi pomáhat, ale rozbitím huby mé (ne)matce se stejně nic nevyřeší.
Hele já myslím, že ti nikdo nemá co vyčítat. Za svojí matku, ať byla jakákoliv, jsi ji považovala řekněme plus mínus třicet let, to těžko vymažeš i kdyby ses zbláznila, takže je snadno pochopitelné, že se bojíš radikálních kroků. A myslím si, že spousta z nás tady jen krafe stylem: my bychom to udělali jinak a je strašně nekompromisních, ale kdyby přišlo na lámání chleba, byli by úplně stejně v Prčicích jako ty. On je rozdíl řešit něco, v čem člověk není zainteresovaný a prožívat to 
14.6.17 12:22
@Anonymní píše:
Vím, že to za měn nikdo nevyřeší, ale jak píšeš, spíš mám potřebu to v sobě „utřídit“. Manžel se moc snaží mi pomáhat, ale rozbitím huby mé (ne)matce se stejně nic nevyřeší.
přesně tak, a zveřejnění pravdy navíc by zasáhlo tvé sourozence - ty bio i nebio a bio-matku a bio-otce, je to spousta lidí, kterým se rozbijí dosavadní pravdy a dosavadní vnímání svého života
Anonymní
14.6.17 12:38
@stinga píše:
přesně tak, a zveřejnění pravdy navíc by zasáhlo tvé sourozence - ty bio i nebio a bio-matku a bio-otce, je to spousta lidí, kterým se rozbijí dosavadní pravdy a dosavadní vnímání svého života
Konečně mě někdo pochopil, oni moji (ne)sourozenci jsou taky v podstatě oběti, vyrostla jsem s nima, i když to není moje krev, jsou to jednoduše moji sourozenci a se svou (ne)sestrou mám hodně dobrý vztah, oni nemůžou za to, co (ne)matka udělala, ale odnesou to taky a daleko víc, než moji případní biosourozenci 
Omlouvám se za ty výrazy (ne) a bio, ale chci, aby to bylo jasné 
- Upravit
14.6.17 12:43
@Anonymní píše:
Konečně mě někdo pochopil, oni moji (ne)sourozenci jsou taky v podstatě oběti, vyrostla jsem s nima, i když to není moje krev, jsou to jednoduše moji sourozenci a se svou (ne)sestrou mám hodně dobrý vztah, oni nemůžou za to, co (ne)matka udělala, ale odnesou to taky a daleko víc, než moji případní biosourozenci
A co teď? Budeš to nějakou dobu ještě držet v sobě? Nebo už ti hlavou proběhl nějaký plán, jak to říct, sdělit, případně všechny dotáhnout do psychologa, poradny, co já vím… ale držím pěsti, aŤ to zvládneš. 
Kobliha51
14.6.17 12:44
Vůbec mi nejde do hlavy, jak mohla nematka bydlet vedle sousedů, kterým vzala dítě a vydržela to takovou dobu. Určitě se stýkali (všichni). Musela se sousedkou prožít její bol nad úmrtím dítěte, musela se bát, že někdo pozná podobu atp. Kdybych už to udělala 
, okamžitě bych se odstěhovala na druhý konec republiky. A hlavně bych měla dceru ráda, vždyť jsem ji ukradla, protože jsem tu holčičku chtěla! A nebo byla nematka při té akci mimo a nedomyslela důsledky.
- Upravit
Anonymní
14.6.17 12:46
@Amys píše:
Hele já myslím, že ti nikdo nemá co vyčítat. Za svojí matku, ať byla jakákoliv, jsi ji považovala řekněme plus mínus třicet let, to těžko vymažeš i kdyby ses zbláznila, takže je snadno pochopitelné, že se bojíš radikálních kroků. A myslím si, že spousta z nás tady jen krafe stylem: my bychom to udělali jinak a je strašně nekompromisních, ale kdyby přišlo na lámání chleba, byli by úplně stejně v Prčicích jako ty. On je rozdíl řešit něco, v čem člověk není zainteresovaný a prožívat to
Je to tak, nejde smazat několik let života jako mávnutím kouzelného proutku a nebylo to vždycky jenom špatné, občas jsme si užili kopec srandy. Hodně jsem nad tím vším přemýšlela ještě před výsledkem testů a říkala jsem si, jestli se ukáže, že nejsou moji biorodiče, tak po těch svých budu pátrat, už jsem si našla i různé skupiny a spolky. Asi by to bylo jiný, kdyby to byli cizí lidi, který ani neznám, než takhle.
- Upravit
Anonymní
14.6.17 12:49
@Kobliha51 píše:
Vůbec mi nejde do hlavy, jak mohla nematka bydlet vedle sousedů, kterým vzala dítě a vydržela to takovou dobu. Určitě se stýkali (všichni). Musela se sousedkou prožít její bol nad úmrtím dítěte, musela se bát, že někdo pozná podobu atp. Kdybych už to udělala
Nikde nepíšu, že jsme sousedi, naše rodiny se neznají a ani nestýkají.
- Upravit
14.6.17 12:53
@Amys píše:
Hele já myslím, že ti nikdo nemá co vyčítat. Za svojí matku, ať byla jakákoliv, jsi ji považovala řekněme plus mínus třicet let, to těžko vymažeš i kdyby ses zbláznila, takže je snadno pochopitelné, že se bojíš radikálních kroků. A myslím si, že spousta z nás tady jen krafe stylem: my bychom to udělali jinak a je strašně nekompromisních, ale kdyby přišlo na lámání chleba, byli by úplně stejně v Prčicích jako ty. On je rozdíl řešit něco, v čem člověk není zainteresovaný a prožívat to
Anonymní
14.6.17 12:55
@hudečice píše:
A co teď? Budeš to nějakou dobu ještě držet v sobě? Nebo už ti hlavou proběhl nějaký plán, jak to říct, sdělit, případně všechny dotáhnout do psychologa, poradny, co já vím… ale držím pěsti, aŤ to zvládneš.
Trochu mi něco proběhlo hlavou, ale pořádně nevím 
Říkala jsem si, že takový trest pro matku by mohlo být to, že se s (ne)sourozenci všichni sejdeme doma a ona jim to bude muset říct a přiznat se sama. Ona je viník celé situace, tak by to měla uvést na pravou míru. Ale na druhou stranu mi to přijde přehnané 
- Upravit
Anonymní
14.6.17 12:58
@Anonymní píše:
A nepřišlo kamarádce divné, že ty jsi k nim chodila na návštěvy a ona k Vám nikdy nemohla? Když někdo je takto proti někomu, aniž ho „nezná“, tak za tím obvykle něco je.
To asi ani nepřišlo, když věděla, jak se chová matka ke mně, ale to jsem ještě netušila, že nejsem jejich.
- Upravit
14.6.17 12:59
@Anonymní píše:
Trochu mi něco proběhlo hlavou, ale pořádně nevím
A nejhorší natom je, že se teď tvá Nebio matka asi bojí, co bude dál. Ale vůbec nemyslí asi nato, co teď prožíváš.
To je komplikovaná situace ale nech tomu chvíli čas.
Třeba mě napadlo, že bys zavolala svojí Biomamce, vzala veškeré podklady (DNA) a sdělila jí, že jí chceš něco říct a že s tebou někdo příjde k nim na návštěvu (psycholožka).
Možná by jí hned pomohla podpora psychologa, který by byl obeznámen s tímto případem.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
