Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
14.6.17 09:25
Zakladatelko, možná od věci ale tvoje story mi připomíná hodně film Lidé jako my (2012), né pointou ale tím že tam jsou různé momenty a úhly pohledu na něco, v čem se plácáš teď ty.. možná než najdeš psychologa tak by ti to mohlo pomoci.. Pfaifferovka trochu jako tvoje matka..
PS. dodívat až do konce.. u většiny filmů po pěti minutách vím „že vrahem je zahradník,“ ale u tohohle (tvého) tématu jsem závěr nečekala.. ostatní prosím neprozrazovat závěr, pokud ho zakladatelka nezná..
Anonymní
14.6.17 09:33
@ilonka12 píše:
Stále si myslím, že pokud matka pravdu přiznala počítá, že se to rozšíří.
To mě taky napadlo.
- Upravit
14.6.17 09:39
@renduli píše:
Ano,biomatka(ne)matka si ohledy nezaslouží, ale pak je tu zakladatelka, sourozenci, biorodiče a další, kterým nastane v životě zemětřesení.
Na tom není nic divného, že se člověk bojí tu bombu hodit… Protože ta největší emoční nálož je na zakladatelce.
Co když ta bomba zničí úplně vše? Ano, je taky šance, že by se pak mohlo vystavět něco nového. Ale všechno tápání a obavy zakladatelky naprosto chápu.
Tady bych taky upřednostnila čas než se vrhnout bez rozvahy do všeho po hlavě.EDIT: oprava - ohledy si nezaslouží ta „ne-matka“
Příspěvek upraven 14.06.17 v 09:24
Ano..nematka si ohledy nezaslouží a biomatka si nezaslouží vědět, že její dítě žije? Zbytek rodiny biomatky se s tím vyrovná, že mají sourozence. A na koho ještě ohledy chcete brát?
14.6.17 09:45
@Anonymní píše:
Všechno jsem to tady přečetla a NEVÍM, je vidět, jak by to každá řešila jinak, ale fajn, že jste tu vypsaly různé scénáře, jak by to mohlo dopadnout, jen z toho nejsem o nic chytřejšíUž jsem se objednala k soukromému psychoterapeutovi, tak uvidím, jak se to bude vyvíjet dál pod jeho dohledem
to je dobře, že jsi se objednala. Klidně bych se s ním i poradila zda to říci a jak.
Jak jsi se svou sestrou/kamarádkou v kontaktu dnes? Nevšimla si už, že tě něco trápí? Přece jen to řešíš už od dubna? Pokud si všimla, asi bych ji řekla zatím jen část pravdy, že jsi zjistila, že nejsi dítě tvých rodičů a viděla bys, jak by na to reagovala. Ale také bych to možná řešila jinak 
, nevím.
Každopádně, ať uděláš cokoliv, je potřeba udělat to, co ti připadně jako nejlepší řešení a mít v sobě klid, ne jen uzavřít rozbolavělý problém do pouzdra, aby nebyl. To by pak mohlo vyplavat jinde, třeba i na fyzické úrovni nemocí. 
14.6.17 09:48
@Lajla biomatka se s tím pravděpodobně už dávno srovnala, už tu nedávno psala jedna maminka, které opravdu zemřelo dítě v porodnici, že by se nechtěla po 30 letech dovědět, že její dítě žije - opravdu jsme každý jiný
14.6.17 09:51
@Lajla píše:
Ano..nematka si ohledy nezaslouží a biomatka si nezaslouží vědět, že její dítě žije? Zbytek rodiny biomatky se s tím vyrovná, že mají sourozence. A na koho ještě ohledy chcete brát?
Tady nikdo neříká, že si to biomatka nezaslouží.
Akorát někteří nesouhlasí s tím tvým hrr řešením přes mrtvoly. A tím, že nechápeš, že každý člověk je jiný a některý potřebuje více času a odvahy.
14.6.17 10:24
@Saatine píše:
Jsem si podobná s kamarádkou, absolutně si nejsem podobná se sestrami. Podoba je různá a nemusí nic znamenat.
To mas pravdu nemusi, ale mne kdyby zemrelo novorozene a znala jsem dite, ktere se narodilo ve stejnou dobu ve stejne porodnici, minimalne bych premylsela, co kdyz nahodou doslo k omylu (urcite by me nenapdalo hned tohle, co se stalo autorce), co kdyz je to moje dite, hledala bych podobnost. Myslim, ze bych o tom minimalne premyslela, nebo mozna vic nez to bych si prala, aby to bylo moje dite.
Proto si myslim, ze to tu maminku minimalne napadnou mohlo.
14.6.17 10:26
Já myslím, že není důvod tomu nevěřit jen proto, že by některá postupovala jinak. Možností, co dělat, je plno. Zakladatelku chápu, že chce vše promyslet a ještě s někým probrat. Přecejen, ať udělá, co udělá, vždy jí to nějak ovlivní. Bude vědět, že informací/ neinformací zasáhne do života několika lidem. Je to opravdu složité…
Anonymka89
14.6.17 10:33
@Nairol píše:
To mas pravdu nemusi, ale mne kdyby zemrelo novorozene a znala jsem dite, ktere se narodilo ve stejnou dobu ve stejne porodnici, minimalne bych premylsela, co kdyz nahodou doslo k omylu (urcite by me nenapdalo hned tohle, co se stalo autorce), co kdyz je to moje dite, hledala bych podobnost. Myslim, ze bych o tom minimalne premyslela, nebo mozna vic nez to bych si prala, aby to bylo moje dite.
Proto si myslim, ze to tu maminku minimalne napadnou mohlo.
já si myslim to samý. a pokud nenapadlo, tak někde to tušit/ cítit mohla. příroda je příroda.
- Upravit
14.6.17 10:37
@Anonymní píše:
Nepřehlédla, vůbec jsem to tu nepsala a ani nechci.
Jasně, chápu. Jen že jsem to tu opakovaně viděla, že to muselo být dost nápadné a tak jsem si říkala, zda je to fakt nebo domněnka
Cocka nasladko
14.6.17 10:41
@Nairol píše:
To mas pravdu nemusi, ale mne kdyby zemrelo novorozene a znala jsem dite, ktere se narodilo ve stejnou dobu ve stejne porodnici, minimalne bych premylsela, co kdyz nahodou doslo k omylu (urcite by me nenapdalo hned tohle, co se stalo autorce), co kdyz je to moje dite, hledala bych podobnost. Myslim, ze bych o tom minimalne premyslela, nebo mozna vic nez to bych si prala, aby to bylo moje dite.
Proto si myslim, ze to tu maminku minimalne napadnou mohlo.
No ja nevim, mne se nikdy rodice od zadne kamaradky neptali, kdy mam narozeniny…myslim, ze to ani nemusi vedet.
- Upravit
14.6.17 10:50
@Anonymní píše:
To mě moc nepovzbudilo, nikdy jsem u žádného nebyla, tak vůbec nevím, co čekat
Nechtěla jsem tě srážet, ale říct, že to jsou také lidé a co psycholog, to názor. Nevyřeší to za tebe, jen ti pomohou to v sobě pořešit. Zodpovědnost má ale za rozhodnutí sám ten, kdo rozhodl.
14.6.17 10:53
@Anonymní píše:
@Lajla Asi takhle, kdybys vyrůstala ve stejném prostředí jako já, viděla bys to jinak. Jsem zvyklá, že o mě jde až na posledním místě, to nechápe ani manžel, proč beru ohledy na ženu, která mi v podstatě zničila život, jenže já takhle byla vychovávaná spoustu let, to nejde změnit lusknutím prstu. Manžel je třeba v tomhle úplně jiný, snaží se mě podpořit, dodat odvahu, ale pro mě je to těžký překonávat sama sebe. Ty bys na všechny vlítla jako tajfun a já si promyslím všechny možnosti, abych ublížila co nejmíň lidem a na to mi zase manžel odpoví, že radši budu brát ohledy na všechny kolem a nejvíc tím zničím sebe, v hlavě vím, že má pravdu, ale zachovat se podle toho už neumím.
Souhlasím s manželem. Bereš ohledy na paní, co tě ukradla a ani tě neměla ráda. Bohužel, to je známá pravda, unesení často chrání únosce a soucítí s nimi.
Cocka nasladko
14.6.17 11:20
Tak ja zas chapu, ze kdyz zakladatelka nekoho 30 let povazuje za matku, i kdyz se k ni nechovala nejlip, tak asi ji presto vsechno nechce bez rozmyslu „nechat zakroutit krkem“, coz muze byt reseni, ktere by se spouste nezaujatych lidi jevilo jako spravedlive. Taky si myslim, ze by mela zakladatelka myslet predevsim na sebe a na falesnou matku az na poslednim miste, ale ja tu matku „znam“ jenom s diskuze, osobni emoce v tom nemam zadne, takze mne se to hodnoti…
- Upravit
14.6.17 11:20
@Enmamma
to není o soucitu s únosci, to je o rozbití jistot (toho na co jsme zvyklé). Když znáš jen určité chování ostatních k tobě, na dobré si zvykneš sice rychle, ale i tak to chvíli trvá.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
