Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdy Vás napadlo, že máte ADHD dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.9.23 06:12
Jo může, zřejmě nějaká lehčí forma, navíc zřejmě je kompenzovaná vysokou inteligenci a dobrým vedením dítěte v rodině.
Mám doma něco podobného.
Navíc třeba může převládat ta hyperaktivní složka přičemž pozornost není tak zasažena. Takže dítě se jen vrti, skáče, je hlučné, reaguje impulzivně až neadekvátně situaci, zároveň ale nemá problém si něco zapamatovat, soustředit se na pro něj zajímavé, vyrazne nezapomíná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 06:51
Kdy me napadlo, ze mam ADHD dite? Uz nekdy kolem 2 roku. Ty projevy byly vyrazne, ale okoli me dost presvedcovalo, ze je to jen obdobi vzdoru, ze je to jen spatnou vychovou apod. Do 3,5 nemohl treba volne chodit po ulici, takze jsem ho vypoustela az na oplocenem hristi nebo v lese. Musel se porad hlidat, aby neco neprovedl. Jenom kolik toho rozbil. V miniskolce stiznosti od prvniho dne. Diagnozu (podezreni) ma od necelych 4 let. My ji ale potrebovali, aby se dostal k pomoci, aby se s nim pracovalo atd. To, co popisujes ty, tak to bych neresila. Proc taky? Ve skolce funguje a nejspis i ve skole bude fungovat. Tahle nalepka s sebou nese i mnoho potizi a pro mnohe je vylozene tato diagnoza cervenym hadrem pred ocima.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 07:58
Já bych to také neřešila a nikam nechodila. K čemu ti to bude dobré? Řešila bych to až ve škole, pokud bude mít problémy. Náš kluk stoprocentně bude také něco mít. Kdybych šla do poradny už ve třech letech, snad by ho ani nepřijali na běžnou základní školu, ale na nějakou speciální. Pletl barvy, tvary, čísla, špatná mluva, problém s pozorností. Chodil do soukromé školky, tam nás nikam neposlali a teď jsem za to ráda. První třída byla masakr neskutečný ve čtení a psaní. Správným tréninkem a rituály doma už od školky se vše krásně upravilo a kluk je teď v pohodě. Ano, určitě kdybych do poradny šla, tak mu stále něco najdou. Ale nebude to takový masakr, jako v těch třech letech. Takže to zvaž, na poradnu máš vždycky dost času, dokud to nebude nějaký šílený, až neúnosný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 09:08
Já mám dítě s velmi těžkým ADHD. Takže podeření už bylo snad kolem toho jednoho roku. Možná i dřív. A diagnózu máme od cca 2,5 roku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 09:40
@Alexandria Nixia píše:
Já mám dítě s velmi těžkým ADHD. Takže podeření už bylo snad kolem toho jednoho roku. Možná i dřív. A diagnózu máme od cca 2,5 roku.
Ale to ADHD je jeste k dalsi diagnoze, ze. Tak proto, tak brzy. U nas tam taky byli jeste dalsi potize, dalsi podezreni na diagnozu a proto se to taky resilo jeste celkem brzy. Ale u syna to casem ostatni vymizelo a zbylo jen to ADHD.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 12:00
@Oriseka píše:
Ale to ADHD je jeste k dalsi diagnoze, ze. Tak proto, tak brzy. U nas tam taky byli jeste dalsi potize, dalsi podezreni na diagnozu a proto se to taky resilo jeste celkem brzy. Ale u syna to casem ostatni vymizelo a zbylo jen to ADHD.
Jo. Ale v některých případech se dá zjistit ADHD už u novorozence. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 12:07
@Alexandria Nixia píše:
Jo. Ale v některých případech se dá zjistit ADHD už u novorozence.
To nevim. Na co vedet takovou informaci u novorozence? Syn treba nikdy nemel problemy se spankem, jak se casto rika, ze ADHData maji. Naopak spal velmi dobre uz od narozeni. Ze zacatku byl problem vubec ho probudit. Ale urcite mel nejake zvlastnosti v tom ranem veku, ktere mi zpetne prijdou jako priznak, ale spis tech autistickych rysu nez ADHD.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 12:07
@Anonymní píše:
Milé maminky,dotaz je jasný, co bylo a je to hlavní? Máme pět a půl let starého synka, který je intelektově a hudebně nadaný, umí toho hodně, chodí do ZUŠ.
Jenže občas je takový zdivočelý, občas strašně blbne, neposedí, pořád se vrtí, skáče. Občas je v transu a nereaguje na pokyny. Občas reaguje impulzivně, takže ještě ze vzteku bouchne a flákne hračkou, občas ještě je problém v klidu počkat, třeba být v čekárně, ve frontě, objevuje se stále potřeba běhat všude, na vše sahat. Z toho se ale dokáže soustředit, to ano. Ve školce i v ZUŠ je chválen a bez potíží. Naopak na ZUŠ mu pozornost chválí, učitelka říká, že na pět let je na tom dobře, sice občas ještě se začne ptát na plno jiných věcí kolem, ale to je prý ještě v normě. U knížek vydrží a pamatuje si čtené, stejně tak pracuje na úkolech pro předškoláky a zvládá to. Vyhraje si taky, akorát ty jeho výpadky… Může to být ADHD?
Jako bys popisovala mého syna, v listopadu mu bude šest. Chytrý jako opice, z hlavy počítá příklady pro první třídu, pamatuje si složité věci ohledně vesmíru, lidského těla a podobně, které ho zajímají. Ale neustálé v pohybu. Nevydrží v klidu u jídla, u malování ani jiných činností. To, co ho vyloženě nebaví, to sice udělá, ale tak, aby to měl co nejrychleji a stojí u toho div ne na hlavě. Jinou poruchu pozornosti nevykazuje, občas je taky nadměrně dráždivý a vzteká se kvůli hloupostem. Kdyz přijde do neznámého prostředí, musí vše prozkoumat, v obchodě leze po zábradlí a není schopen poslechnout. Jinak je úžasný a empatický. My jsme právě odeslali formuláře do pedagogicko-psychologické poradny, abychom měli náskok, než půjde do školy, pokud by se nějaká hyperaktivita potvrdila. Nějaké podezření jsem měla od nástupu do školky, tam mě ale pořád uklidňovali, že má dost času. On poslechne-i když nás to stálo hodně dřiny, jen je prostě hlučný, upovídaný a neustále v pohybu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.23 14:20
@Oriseka píše:
To nevim. Na co vedet takovou informaci u novorozence? Syn treba nikdy nemel problemy se spankem, jak se casto rika, ze ADHData maji. Naopak spal velmi dobre uz od narozeni. Ze zacatku byl problem vubec ho probudit. Ale urcite mel nejake zvlastnosti v tom ranem veku, ktere mi zpetne prijdou jako priznak, ale spis tech autistickych rysu nez ADHD.
Zpětně za sebe musím říct, že kdybych o tom už tenkrát vědělo, mohli jsme si všichni ušetřit nervy. Takové dítě dokáže dosti zamávat se vztahy v rodině.
U nás právě byl už od narození problém se spánkem a přetrává i do dneška.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.23 11:37
@Alexandria Nixia můžete mi o tom napsat víc? Konkrétně ty projevy od narození, pak chování okolo roku? Spánek už je mi jasný a dále?
Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 02:19
Adhd může být těžká ale i mírnější forma. A je tam porucha pozornosti, ne nesoustředěnost. Naopak pokud adhd člověka něco zaujme, dokáže se velice dobře soustředit. Až tak, že nevnímá, vypadá že neslyší, nebo třeba jednu věc dělá do noci a ani si nevšimne. Prostě je to buď nic anebo všechno 
S tou hyperaktivitou je to taky různý. Někteří jsou hyperaktivní hodně (ale třeba není to jen o běhání po třídě - moje 80 letá babička dokáže dělat asi sto věcí naráz, má plno přátel, každý den doma plno lidí a zásadně dřív mluví než přemýšlí a to je hodně chytrá 
). Někdo naopak není hyperaktivní skoro vůbec nebo se to projevuje různým škrábáním ve vlasech, kousáním nehtů, malováním když se člověk musí soustředit, takové to jak si čmárá tužkou.
Někdy je to těžké diagnostikovat. Když to dítě dokáže dobře kompenzovat.
Já nesouhlasím s názorem, že diagnoza je na nic. Jedině s diagnózou člověk přijde k nějaké medikaci, když ji potřebuje. A třeba ji nebude potřebovat teď, ale někdy třeba ano a ta diagnóza z dětství dost usnadní. Na člověka postupem času jsou čím dál vyšší nároky, škola, VŠ, rodičovství a není snadné jim s adhd dostát. Dospělí si často až s rodinou chodí pro léky. I když chlapi to mají snazší, to ženská má neustále za zadkem děti, které při všem rozptylují a nesmí se nikde zapomenout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 03:36
@Liška32 píše:
Adhd může být těžká ale i mírnější forma. A je tam porucha pozornosti, ne nesoustředěnost. Naopak pokud adhd člověka něco zaujme, dokáže se velice dobře soustředit. Až tak, že nevnímá, vypadá že neslyší, nebo třeba jednu věc dělá do noci a ani si nevšimne. Prostě je to buď nic anebo všechnoS tou hyperaktivitou je to taky různý. Někteří jsou hyperaktivní hodně (ale třeba není to jen o běhání po třídě - moje 80 letá babička dokáže dělat asi sto věcí naráz, má plno přátel, každý den doma plno lidí a zásadně dřív mluví než přemýšlí a to je hodně chytrá
Někdy je to těžké diagnostikovat. Když to dítě dokáže dobře kompenzovat.
Já nesouhlasím s názorem, že diagnoza je na nic. Jedině s diagnózou člověk přijde k nějaké medikaci, když ji potřebuje. A třeba ji nebude potřebovat teď, ale někdy třeba ano a ta diagnóza z dětství dost usnadní. Na člověka postupem času jsou čím dál vyšší nároky, škola, VŠ, rodičovství a není snadné jim s adhd dostát. Dospělí si často až s rodinou chodí pro léky. I když chlapi to mají snazší, to ženská má neustále za zadkem děti, které při všem rozptylují a nesmí se nikde zapomenout
U zakladatelky nepredpokladam, ze by dite nekdy potrebovalo medikaci. Dodiagnostikovat se clovek muze kdykoliv a to i treba v dospelosti. Nevim, ze by si pak nejak valne chodili lide pro medikaci az s rodinou. Naopak se to vetsina nauci casem kompenzovat a to tak dobre, ze se myslelo, ze tato porucha v dospelosti vymizi, coz uz se zjistilo, ze to tak neni. Ja bych zbytecne dite nediagnostikovala, kdyz to k nicemu nepotrebuje. Mas dite s ADHD? Setkala jsi se jen s pozitivy diagnostiky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.23 09:54
@Oriseka no já tedy slyšela opak, dospělí se s tím trápí, přijdou si neschopní, trpí na úzkosti a objevuje se závislostní chování ( honí dopamin). Psychiatři často na adhd v dospělosti „nevěří“ nebo říkají, že „na to by se přišlo už v dětství“. Donedávna se třeba ritalin v dospělosti dal předepsat jen těm, kdo ho měl v dětství. Často lidi říkají, že by jim bývala medikace hrozně pomohla ve škole, že by to „dotáhli dál“. Ostatně maminka nemusí diagnózu nikde říkat, pokud nebude chtít. Ale myslím, že je to dobré vědět. I psychicky pro ty rodiče, kteří si často můžou říct, proč to dítě dělá to a to, říct si, že to není mnou jako rodičem a nějakou chybou ve výchově.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.23 10:26
@Alexandria Nixia píše:
Zpětně za sebe musím říct, že kdybych o tom už tenkrát vědělo, mohli jsme si všichni ušetřit nervy. Takové dítě dokáže dosti zamávat se vztahy v rodině.U nás právě byl už od narození problém se spánkem a přetrává i do dneška.
Mohla bych se tě prosím zeptat podrobněji na ty projevy? Já mám 10 měsíčního syna, samozřejmě všichni mi říkají že se nedá nic posuzovat, že u mimin je normální v podstatě všechno, ale on je prostě od narození nestandardní, to byli hlavně po těžkém porodu, no ale fyzicky, motorický vývoj je teď už v pořádku, přesto nám dává šíleně zabrat. Mám kolem sebe několik rodin s přibližně stejně starými dětmi a upřímně řečeno se to nedá srovnat. Spánek je prostě průser, to se prostě jinak rict nedá, a přes den nevím jak jeho chování popsat jinak než jako hyperaktivní. Jediné kdy je spokojený je, když má silene mnozstvi podnětu, jinak prostě furt řve. Porad litá jak na speedu, neznám že by i dřív lezel/ teď už seděl v klidu a hrál si nebo koukal, každý odchod na záchod kdy ho musím dát na chvilku do ohrádky znamená hysterak. Vůbec všechno co on zrovna nechce je hysterak- zavřu dveře do nezabezpecene místnosti, vezmu věc se kterou si nesmí hrát (jen opravdu nebezpečné jako třeba kabel v elektrice, jinak neřeším že něco zničí, na to už dávno nemám nervy), přebalování, prevlekani, jak ho na chvíli prostě chytim a omezim, řev jako blázen. Když je spokojený tak je zas děsně hlučný, směje se, haleka, jako ok, to chápu že mimino nevysvetlim že všude upotavame pozornost a je to blbe. V kocare vydržel prakticky jen jako úplně malinký kdy v něm spal, teď je to vlastne stejne, jen toho spánku je už málo takže někam se vypravit problém, nositko taky, kope, kouše, chce zdrhat. Jedine co je ok tak ho vypustit nekde na louce, kde není nic nebezpečného, litá jako králíček duracel, někdy pak prostě padne v půlce pohybu a spí. Nebo hernicka, jen ho musím držet dal od jiných děti, protože jeho chování konci jejich pláčem. Od narození je takovy nervni, směje se když někdo říká jaká je hrozná separační úzkost, my to tak máme celou dobu, že bych si doběhla pro něco do vedlejší místnosti je naprosté scifi, jedině když spí. Ten spánek je už teď přes den maličko lepší, někdy usne tvrdě a jde dát do postýlky, a i odejít a zavřít dveře, ale měsíce mi spal jen v náručí a při jakémkoliv pohybu byl vzhůru a řev. V noci se budi po pulhodinach, trictvrte hodinách, hodinách, když mám interval 2h, je to na oslavu. A to teda ještě spí tak do půl patř maximálně. Všude slyším jen no jo maminko, máte dítě, ne panenku, co jste čekala, ale já nevím. Hlídala jsem kamarádce o měsíc mladšího a ani jsem nevěděla že ho tam navíc mám, a to ona říká jaký je rozmazleny a kolik pozornosti potřebuje, je její třetí. Nevím no. Vím že s tím nic nenadelam, ale napadá mě že to neco být musí. Dokonce kvůli tomu už nechceme druhé, ani jeden netušíme jak bychom tohle zvládli ve dvojím vyhotovení, padame na hubu s prominutím. Nemám za týden volnou ani minutu na cokoli pro sebe, kdyz večer usne (tradičně za revu) sprintu spat taky, samozřejmě k nemu do pokoje aby manžel spal než si ho v 6 přebírá abych ještě hodinu spala já…že bychom si my dva třeba popovídali, tak to je tak akorát dobrý vtip. U novorozence jsem všechno chápala, ale skoro ročního mi to přijde moc…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Milé maminky,
dotaz je jasný, co bylo a je to hlavní? Máme pět a půl let starého synka, který je intelektově a hudebně nadaný, umí toho hodně, chodí do ZUŠ.
Jenže občas je takový zdivočelý, občas strašně blbne, neposedí, pořád se vrtí, skáče. Občas je v transu a nereaguje na pokyny. Občas reaguje impulzivně, takže ještě ze vzteku bouchne a flákne hračkou, občas ještě je problém v klidu počkat, třeba být v čekárně, ve frontě, objevuje se stále potřeba běhat všude, na vše sahat. Z toho se ale dokáže soustředit, to ano. Ve školce i v ZUŠ je chválen a bez potíží. Naopak na ZUŠ mu pozornost chválí, učitelka říká, že na pět let je na tom dobře, sice občas ještě se začne ptát na plno jiných věcí kolem, ale to je prý ještě v normě. U knížek vydrží a pamatuje si čtené, stejně tak pracuje na úkolech pro předškoláky a zvládá to. Vyhraje si taky, akorát ty jeho výpadky… Může to být ADHD?