Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
opravdu to není o tom, že Tě Tvé dítě nemiluje. Jen je prostě samostatný a rád objevuje svět i bez maminky za zadkem. Já bych Ti na chviličku půjčila moji už asi rok v těžké separačce, ono není o co stát. Chvílema šílím, trošku moc dokazování té lásky taky škodí.
Asi ví, že se mu vrátíš a proto nemá strach. Je jiná nátura. Moje děti byly hodně fixované, ale teď už ví, že brzy zas přijedu. Tak mi zamávají a jdou. Pravdou je, že hlidacka nejmenšího je tak jednou, dvakrát do měsíce na hodinku a půl.
@KatkaX upřímne závidím tem matkám, od kterých se jejich dite nehne. Třeba to zaziju s druhým
@LennaZS syn je u babiček tak dvakrát do měsíce na tři hodiny. Většinu času tráví se mnou a proto nechápu, kde se stala chyba.
Bud rada a neboj dokud nebude mit vlastni rodinu budes pro nej nejdulezitejsi na svete. Laska se prece nevyjadruje zavislosti.
Já bych naopak byla ráda, že si je dítě mnou jisté, má ke mně plnou důvěru, že VÍ, že se pro něj vrátím a tím pádem nemá důvod plakat. Ber to z této stránky. Syn tě určitě miluje, to se neboj.
A navíc.. co není teď, může přijít za nějaký čas.
EDIT: Ty bys byla radši, kdyby návštěvu u babiček probrečel? Vždyť je dobře, že je spokojený, svědčí to o tom, že se tam má dobře a že se k němu hezky chovají. Kolik dětí to má?
Příspěvek upraven 20.01.16 v 16:14
Jsi mu okoukana, a s prominutím se asi nudi…má dcera si po me také nestyska a někdy se i stane ze me je schopna posílat pryč atd Nemaj z toho rozum a nenut ho, aby mu to casem fakt nebylo nepříjemné. Deti mají různé natury
To, co popisuješ, není žádné neprojevování lásky. Naopak to může znamenat, že je mezi vámi pevná a jistá vazba, tudíž syn nemá problém být chvíli bez tebe. Jestli se jinak chová normálně (není extrémně odtažitý, komunikuje s tebou), neřešila bych to.
Ale má tě rádo neboj ![]()
Já mám dva kluky, starší je samostatný a maminku potřebuje jen když má hlad, mladší je na mě fixovaný, nemohu ani na záchod bez řevu, že jsem se vzdálila, jsou mu 2 a kousek. Večer ho uložím a 2 hodiny k němu musím po 5 minutách chodit než usne, protože řve na celej barák, že nejsem s ním. Když usne tak se za cca 3 hodiny probudí a to už musí spát u mě
takže znám obě varianty a musím říct, že je lepší mít dítko samostatné ![]()
@Anonymní píše:
Moje dite je pro me vším, středobodem vesmíru… co horšího se může stát, když vy nejste pro Vaše dite totéž?
Můj dvouletý chlapeček mi neprojevuje lásku, nestyska se mu po mně a když od něj odcházím, je mu to jedno. Co jsem udělala spatne? Vzdy jsem si myslela, že dite je ba maminku fixovane, když se mu vzdali z dosahu, je nestastne. Jaké nemile překvapení, že tomu tak není?
Asi se potřebují vypsat a zároveň si přečíst Vaše poznatky. Prosím anonym.
U nás ve školce visí hezký nápis: „Vychovávat děti, znamená učit je obejít se bez nás.“
(nebo tak nějak)
Jinak jestli mě dítě miluje nebo ne, mi přijde jako pěkně sobecká otázka. ![]()
@Anonymní píše:
Moje dite je pro me vším, středobodem vesmíru… co horšího se může stát, když vy nejste pro Vaše dite totéž?
Můj dvouletý chlapeček mi neprojevuje lásku, nestyska se mu po mně a když od něj odcházím, je mu to jedno. Co jsem udělala spatne? Vzdy jsem si myslela, že dite je ba maminku fixovane, když se mu vzdali z dosahu, je nestastne. Jaké nemile překvapení, že tomu tak není?
Asi se potřebují vypsat a zároveň si přečíst Vaše poznatky. Prosím anonym.
Tak já myslím (a doufám!), že je to úplně normální.
Dcera bude mít 20 měsíců a je to to samé. Teď se to možná ještě umocňuje tím, že ležím doma s rizikovým těhotenstvím a malou si každý den ráno bere můj taťka a vrací se mi domů až s manželem. Takže máme dědečkovací a tatínkovací období. Trošku mě to mrzí, ale myslím si, že se to srovná…
Jinak cca od půl roku dcery jsem chodila pracovat, nejdřív tak na 4 až 5 dní v měsíci, později častěji, někdy se sešlo i několik pracovních dnů za sebou, takže dcera bývala opět u našich. A když jsem si ji vyzvedávala (hlavně v tom pozdějším věku), tak ječela, že domů nechce.
Na druhou stranu spí s námi v posteli a pokaždé, když se v noci vzbudí (což je dost často), chytá mě za ruce, hladí mě, ze spaní volá maminku, takže to mě těší…
No a navíc pořád ještě 2× denně kojím a to „mičko, mičko“ jí nikdo jiný než já nedá… Tak jí to občas připomenu, když mě posílá „pyč, pyč“. ![]()
@AlphaOmega píše:
U nás ve školce visí hezký nápis: „Vychovávat děti, znamená učit je obejít se bez nás.“
(nebo tak nějak)Jinak jestli mě dítě miluje nebo ne, mi přijde jako pěkně sobecká otázka.
Mě ta otázka spíš přijde nevyzrálá než sobecká. Myslím, že by se spíš měla maminka ptát, proč je to dítě tak nekontaktní, netrpí nějakou vývojovou poruchou, neměla bych s ním zajít k psychologovi, abych něco nezanedbala…to by mi přišla zralejší, než plakat, že mě určitě nemá batole rádo.
Na tu všeobjímající lásku pozor, já znám maminku, která své děti tak moc milovala, že jim zakazovala jezdit spolu stejným autobusem, protože kdyby se vyboural, tak by přišla o obě děti najednou, a to jí přeci nemůžou udělat
Asi nikoho nepřekvapí, že jen co to šlo, obě děti zdrhly od domu co nejdál, protože když pupeční šňůru neuměla přestřihnout matka, musely to udělat ony.
Buď ráda, že vychováváš samostatného a sebevědomého jedince, který se vnějšího světa nebojí.
Tak podobnou otázku si kladu taky, jen s tím rozdílem, že malýmu je 6 let ![]()
Taky se mu nestýská, a když už tak po tatínkovi.
Pravda je, že já jsem ten „pes“ co ho nutí k samostatnosti, tatínek je trochu benevolentní.
A navíc je taky víc v práci.
Ale zas se ke mě chodí mazlit, a jsou okamžiky, kdy ho dokážu uklidnit, když má nějakou depku…
Moje dite je pro me vším, středobodem vesmíru… co horšího se může stát, když vy nejste pro Vaše dite totéž?
Můj dvouletý chlapeček mi neprojevuje lásku, nestyska se mu po mně a když od něj odcházím, je mu to jedno. Co jsem udělala spatne? Vzdy jsem si myslela, že dite je ba maminku fixovane, když se mu vzdali z dosahu, je nestastne. Jaké nemile překvapení, že tomu tak není?
Asi se potřebují vypsat a zároveň si přečíst Vaše poznatky. Prosím anonym.