Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Koktání dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.8.13 17:03
@Cuarentena píše:
Asi tě nepotěším, dcerka začala koktat před pátým rokem a koktá pořád, i ve čtrnácti. Bohužel nám nepomohlo nic, co jsme zkoušeli. Ale všecky ostatní děti s tímto problémem, které jsem znala, z toho vyrostly.
Ano i s tímto počítám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 17:13
@Nicki.Minaj Zkoušeli jsme, kromě logopedie, i kineziologii, taky speciální metodu jednoho profesora z Olomouce - léky na astma. No a byla jsem i za jedním americkým profesorem, co tu byl na nějaké konferenci, jeho metodu jsem ale moc nepochopila. 
Byla na pobytu v klinice LOGO v Brně, nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 17:18
Mně taky léčba nezabrala, jako dítě jsem koktala až téměř do dospělosti. Pak to nějak postupně vymizelo. Ale objevuje se to se stresem občas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 18:04
@Nicki.Minaj
Starší začal zadrhávat někdy po třetím roce, když nás zezadu polekal švagr 
Dr. mi vysvětlovala, že to má hodně dětí, jak se propojují hemisféry, ale to asi víš.
Chodili jsme na logopedii, cvičili dýchací cvičení, jako běh na dlouhou trať. Teď (11) zadrhává jen při velkém vypětí a hlavně když se na něco těší. Ale vymizelo to téměř úplně, všímám si jen já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 18:05
Koktání nebo huhňavost mezi 3-4 rokem je úplně normální. Dítě má rychlejší myšlenky než mluvu. Takže neopravovat, ale uklidňovat, aby to řeklo v klidu a pomalu. Můj syn to měl taky a mamka se to zrovna nedávno učila na zkoušku ve škole 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 23:24
@Nicki.Minaj, pokud tam je dědičnost, tak bych zašla pro doporučení k Dr.na logopedii. Tam vás vyšetří, synovi potom dělali test, zda se opravdu jedná o koktání, nahrávalo se to na kameru, plnil nějaké úkoly. Jinak koktající dítě se nemá na vadu upozorňovat (mohla by se zafixovat), ani za něj doříkávat, je dobré dělat dechová cvičení (dýchat do břicha- posadit na bříško hračku a „houpat ji“, a do hrudníku), celkově mluvit pomaleji a to i vy -rodiče, prarodiče, sourozenci. U syna to samo odeznělo- bylo to jen vývojem. Držím palce. A čím dříve, se s tím začne něco dělat, tím lépe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 23:34
Syn začal koktat kolem šestého roku - po našem rozvodu 
…
Nikde jsem s ním nebyla, ale dočetla jsem se, že když začne takové dítě na rodiče mluvit, tak si k němu má rodič dřepnout nebo si vzít dítě na klín čelem k sobě, mají se dívat do očí… rodič upozorní: „nespěchej, mluv pomalu, já tě budu poslouchat až do konce…“ apod. prostě dítě musí mít jistotu, že může v klidu mluvit, že mu nasloucháš a to dívání do očí hrozně uklidňuje. Nikdy neříkat:„nekoktej!“apod…nemluvit před ním s ostatními o jeho problému.
synovi to pomohlo asi do měsíce…, ale pokud je to v rodině (že koktá i rodič), je asi lépe navštívit odborníka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mefistofell
8.9.13 11:35
Nicki, zajdi k pediatricce, at ti da zadanku na logopedii. Koktavost (ta, ktera neni vyvojova) byva casto prave dedicna. Proto ve vasem pripade neni nac cekat (a sledovat, jestli neco neodezni samo). Na logopedii provedou vstupni vysetreni a budou si vas zvat na terapie (individualni, skupinove ad.).
- Citovat
- Upravit
2.12.13 17:10
CHci se take pridat…muj 3lety syn začal chodit do školky, ja do prace a zaćalo i koktani, po mesici je to jeste horši. dnes jsme dostali doporučeni k logopedovi-psychologovi a predepsal nam homeopatika a doporučil Esprico…mate nekdo s tim zkušenosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.14 11:51
Z homeopatik jsme zkouseli jen Sedalii (efekt nic moc) a Esprico jsme taky uzivali (a jeste potom i jine omega-3, 6-MK), tam byl sice nejaky efekt patrny, ale spis minimalni. Uzivali jsme taky vit. B2 a B6, doporucuje se omezit mlecne vyrobky… Z meho pohledu jsou ta dietni/vyzivova doporuceni spise podpurna. Ale zavisi samozrejme na tom, zda je koktani vyvojove (prechodne), nebo fixovane.
Muj syn kokta uz rok a pul (fixovane), v podstate bez vyraznejsi zmeny, chodime 2× mesicne na individualni logopedii, 1× tydne na skupinovou logo terapii; kokta nekdy vic, nekdy min, stridave oblacno. Nejhorsi to pro me bylo ze zacatku, clovek se snazi, hleda, chce diteti pomoci, ale te pomoci kolem, kterou by slo vyuzit, je strasne malo. Ted je to pro me lepsi v tom, ze uz jsem si proste zvykla, mezitim zacal chodit do skoly, tam uz jsem to taky poresila, v zivote ted nema zadne zmeny, kde bych musela nekoho nejak informovat a erudovat, proste jsme ted v takove „klidove fazi“, kdy je jeho okoli na koktani celkem zvykle a neresi to, a tudiz nemusim nic resit ani ja. Ono s tim koktanim bohuzel jde v podstate jen o to, ze lidi okolo mohou byt zli, odsuzujici, necitlivi… (cimz to akorat zhorsuji). Jinak o nic nejde. Jen o pochopeni okoli. Takhle male dite se totiz tezko samo muze branit, tezko muze byt „nad veci“ a okoli si nevsimat. Holt musime detstvi v tomto ohledu nejak preckat a mezitim syna naucit, jak se s reakcemi okoli vyrovnavat a jak byt nad veci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 22:08
Ahoj, ráda bych po dlooohé době obnovila diskuzi, pokud se povede. Synovi byly v listopadu 4 roky, na konci léta začal koktat nebo protahovat slabiky, na doporučení pediatričky jsme šli hned na logopedii, prakticky se to zatím moc neřešilo, jen nám doporučili vytleskávat slovat, což většinou pomáhalo. Docházíme tedy i dál kvůli špatné výslovnosti. S tím koktáním je to někdy lepší, někdy horší, mezi svátky byl nemocný, takže hodně polehával, starší brácha byl u prarodičů, takže doma byl úplný klid a po pár dnech jsem si uvědomila, že mluví krásně. Pak se ovšem po Novém roce vše vrátilo do starých kolejí a už se to zase zhoršilo. Ovšem teď posledních pár dnů, byť mi přijdou relativně klidné, se tak strašně zhoršil, pomalu už nevysloví ani jedno slovo bez koktání, už ani vytleskávání ani vydupávání nepomůže, když sám chudák pochopí, že mu to nejde říct, tak radši ztichne a třeba mi jenom ukáže, co chce. A to byl ještě do léta tak upovídaný, a teď je čím dál tím tišší. Je to hrozný pocit. Přemýšlím, že kromě logopedie ještě asi zkusím pomoc někoho jiného, ale koho? Je tu ještě někdo aktivní z Vás, které psaly, že s tím bojujete? Jak to dopadlo? Děkuji za každou zprávu.
Příspěvek upraven 25.01.19 v 22:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Filzefina
25.1.19 22:13
Pamatuji si kdyz zacal koktat muj mladsi bracha. Je mladsi o 10 let. Zjistilo se, ze pricina je babicka, ktera ho hlidala a hrozne na nej rvala, skakala mu do reci a zesmesnovala ho kdyz rikal svuj nazor. Bylo mu kolem tri let. Vyresilo se to tim, ze ho matka k ni prestala davat. Ale myslim, ze je vhodne vyhledat psychologa. V tvem pripade s obema detma
- Citovat
- Upravit
25.1.19 22:33
Nemá syn třeba problém se školkou? Mě syn zadrhával, když se narodila dcera. Byla to pro něho velká změna. Už je to o dost lepší, ale občas, když chce honem rychle neco říct, pořád opakuje jedno slovo dokola a nejde mu dokončit věta. Zkusila bych najit příčinu kojtání, něco z vnějšku, s čím se neumí popasovat (nebo zkusit dětského psychologa, pokud logopedie nepomáhá)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.19 22:44
@Gina píše:
Ahoj, ráda bych po dlooohé době obnovila diskuzi, pokud se povede. Synovi byly v listopadu 4 roky, na konci léta začal koktat nebo protahovat slabiky, na doporučení pediatričky jsme šli hned na logopedii, prakticky se to zatím moc neřešilo, jen nám doporučili vytleskávat slovat, což většinou pomáhalo. Docházíme tedy i dál kvůli špatné výslovnosti. S tím koktáním je to někdy lepší, někdy horší, mezi svátky byl nemocný, takže hodně polehával, starší brácha byl u prarodičů, takže doma byl úplný klid a po pár dnech jsem si uvědomila, že mluví krásně. Pak se ovšem po Novém roce vše vrátilo do starých kolejí a už se to zase zhoršilo. Ovšem teď posledních pár dnů, byť mi přijdou relativně klidné, se tak strašně zhoršil, pomalu už nevysloví ani jedno slovo bez koktání, už ani vytleskávání ani vydupávání nepomůže, když sám chudák pochopí, že mu to nejde říct, tak radši ztichne a třeba mi jenom ukáže, co chce. A to byl ještě do léta tak upovídaný, a teď je čím dál tím tišší. Je to hrozný pocit. Přemýšlím, že kromě logopedie ještě asi zkusím pomoc někoho jiného, ale koho? Je tu ještě někdo aktivní z Vás, které psaly, že s tím bojujete? Jak to dopadlo? Děkuji za každou zprávu.Příspěvek upraven 25.01.19 v 22:19
Ahoj, my jsme s tím také bojovali. Na logopedii jsme trénovali jenom dech. Aby se s ním naučil pracovat. Vytleskávání ani dupání jsme vůbec nedělali. Dech je prý základ. V tu dobu jsme se neměli ani věnovat zlepšení výslovnosti. Tak jsme měli různé cvičení na dech, foukání a tak. My na to hlavně nesměli vůbec upozorňovat. Ani o tom před ním mluvit. Museli jsme mluvit pomalu, netlačit na něj, nespěchat… vždy chvilku po každé větě počkat. Neskákat mu do řeči.
Dělat vše, aby se mu to zadrhávání nezafixovalo.
A zařídit, aby se mu v okolí nikdo nesmál. Což bylo nejtěžší. Dali jsme ho kvůli tomu do jiné školky. Vozili jsme ho mimo místo bydliště. A ťuk ťuk, ono to časem přešlo. Když se zlepšilo koktání, zaměřili jsme se teprve pak na výslovnost. Ale jeli jsme pomaleji, aby se koktání nevrátilo. Kvůli řeči nám doporučili, aby hrál na flétnu. Tam se trénuje právě také dech. Chodí s dalšími dětmi k paní učitelce, která nejede na výkon, aby uměli profesionálně hrát, ale aby se naučili dýchat. Někdy si i zazpívají. Taková klidná lekce.
Držím palce!
Anonym z důvodu popisu zdravotních problémů syna
- Citovat
- Upravit
25.1.19 23:03
Ahoj, nám se stalo před měsícem a kousek to samé a zároveň jiné. Synovi bylo 2,5 a mluvil (a mluví) krásně. Podle všeho hlavička předbíhá pusinku. Když si hraje se dvěma hračkama a mluví za ně, tak nekoktá, když říká v klidu něco jednoduchého, tak nekoktá, když říká básničku, tak nekoktá apod. Když má na jazyku něco složitého, chce něco vyprávět, je nějak rozrušený nebo unavený, tak koktá. Nejhorší to bylo tak před 14 dny, od té doby se to zase postupně lepší a teď má i den, kdy skoro nekoktá. Tuhle povídal: „Maminko já už to umím povědět.“ a podle mě narážel právě na to, že nezadrhával celé dopoledne. Takže zatím to i vzhledem k věku nechávám být, neupozorňuju na to přímo, jen se snažím ho „zpomalit“. Jestli to neodezní do 3. narozenin, tak to proberu s dětskou, případně kdyby se to zhoršovalo. My teda ale nebojujeme s tím, že by se mu někdo smál nebo ho na to upozorňoval, ono to u menšího dítěte tak určitě nebije do očí, jako když je s tím pak konfrontovaný např. ve školce a má z toho mnohem víc rozumu, než nějaké batole. Asi bych zkusila vypozorovat, kdy se mu to děje nejméně a tu činnost podporovat. Např. nějaké „divadlo“ s hračkama, písničky… ať si od toho odpočine. Nepomohlo by to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
