Komplexní zdravotní problémy u pětiletého dítěte

Anonymní
9.5.21 21:56

Komplexní zdravotní problémy u pětiletého dítěte

Ahoj, řeším dlouhodobé zdravotní a psychické problémy dcery, které za pár dní bude 6 let. Dcera byla od miminka více plačtivá a přecitlivělá, ale už kolem 2 let si dokázala pěkně hrát s dětmi. Do školky nastoupila ve 3 letech a tam už byla trošku mimo kolektiv, ale aspoň jednu kamarádku tam měla. Na hřišti s vrstevníky také neměla problém. Postupem času se to začalo zhoršovat a teď s Covid domácím vězením to došlo do fáze, kdy:

Dcera každý den několikrát pláče bez zjevných důvodů.
Dcera se bojí cizích lidí, kteří k nám jdou na návštěvu.
Dcera nevydrží beze mě ani 5 minut, týká se to i hlídání babičkami, dědečky, manželem - jejím tatínkem. Okamžitě pláče a vydrží prý plakat i půl dne. Školku jsme od září změnili a před prvním Covid zavřením to bylo celkem dobré, ale teď po pauze opět hrůza a pláč před každým odchodem.
Dcera nechce nikam chodit ani jezdit, včetně dříve oblíbených aktivit typu velké průlizky, zoo, návštěva kamarádů.
Dcera velmi málo jí, je nejedlík odmala a teď se to ještě zhoršilo. Jí asi 8 jídel a nic jiného nechce zkoušet. Nenutím, nabízím.
Vůbec si nehraje s dětmi.
Zároveň ji často bolí břicho a nohy, má ekzémy (od cca 3 let, od Vánoc výrazné zhoršení).

Na odběrech krve jí zjistili jen alergii na mléko a mírnou anémii, dietu držíme a železo bereme už od podzimu a vše je pořád stejné. Další vyšetření nás čeká zase na podzim, psycholog také. Předchozí psycholožka nám nepomohla, spíš vše zhoršila.
Podle učitelek ze školky je na svůj věk velmi chytrá a má prý logické uvažování a vyjadřování jako 8-leté dítě.

Byla jsem s ní doma na home office a moc jsem se jí nestíhala věnovat, takže byla hodně u televize nebo tabletu, jen občas jsem s ní něco zahrála, vyrobila, odpoledne jsme šly většinou na 2 hodiny ven na hřiště, kolo a podobně.

Bojím se o ni a nejradši bych vše řešila dřív než na podzim, ale čekací doba je dlouhá.
Třeba mi poradí nějaká maminka, která řeší něco podobného. Zajímaly by mě možné příčiny a hlavně to, jak jí pomoct vyrůst ve vyrovnaného jedince.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7814
9.5.21 22:13

Mne to pripada, jako ze ma uzkosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:27

@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.

  • Citovat
  • Nahlásit
22809
9.5.21 22:29
@Anonymní píše:
@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.

ale to je trauma jako hrom, jaké větší trauma může mít 6leté dítě?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7814
9.5.21 22:31
@Anonymní píše:
@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.

Sestilety dite pouzije formulaci, ze neco je jen v jeji hlave? Dobry, zjevne je chytra. No, pockala bych na psychologicky vysetreni a ten asi odesle ditko za psychiatrem, mozna to bude chtit medikaci..ale jsem jen laik..
Tyhle veci nemusi mit duvod nebo spoustec zvenku, muzou byt predem dany, v tom mozku to proste je no..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:31

Ahoj, máme to velmi podobně s dcerou, takže se s dovolením přidám. Za pár dní jí bude taky šest let. Od mala uplakaná, nesamostatná, pořád se muselo hodně věnovat. od října s covidem taky zhoršení, přišly tiky, v lednu odešly, ale tak dva měsíce bolesti hlavy. Nastoupila do školky a vše se zlepšilo. Tiky nejsou, hlava nebolí..ale nevím jak dlouho to vydrží, bojím se nástupu do školy, na kterou se dcera netěší. Teď působí poměrně spokojeně, ale třeba u babičky bez nás rodičů nechce být ani dva dny (dřív jo). Hodně to přičítám kovidu, myslím že jak se o tom pořád všude mluvilo a samé omezení, vyvolalo to v ní úzkosti. Prosím anonym

  • Citovat
  • Nahlásit
5709
9.5.21 22:32
@Anonymní píše:
@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.

zdravím

je ještě malá, chudinka, možná je trochu úzkostná, nebo je jen „nezralá“

nezralá nemyslím jako že je na svůj věk nezralá, ale že je ještě malá a hlavinka to nemusí v jejím věku přirozeně pobrat, všechna ta zavírání, omezení…omezení aktivit…a vše

může jít i o úzkostnější povahu, což se pak ukáže později a až bude větší, nebo „jen“ dopad současnosti

asi dětský psycholog… :think:…nepouštět před dítětem zprávy, neřešit před ním nějaké dramatické věci nebo starosti…hodně bejt venku a toho psychologa…tohle celé může i samo odeznít…ale za psychologem bych zašla, i opakovaně

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:36

@stinga Myslela jsem třeba úmrtí v blízké rodině, rozvod apod. V izolaci byla spousta dětí kolem a přesto jsou veselé, hrají si. Dcera je jiná. A hlavně co teď s tím, když nás psycholog vezme až v říjnu?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:42

@Borrealis Jojo, psycholog je zase v plánu. Ale až na podzim, dřív nás nevezme. Zprávy před ní nepouštíme, sami je totiž vůbec nesledujeme. Ale hodně se na všechno ptá, sama řekla, že se bojí, že na Covid umře někdo kolem, třeba babička, bojí se vlastně o všechny, i když jsme to před ní prezentovali jako trochu horší chřipku. Jenomže řekla, že je přece blbost, aby kvůli chřipce bylo všechno zavřené, to je přece jenom kvůli vážným věcem, třeba když můžou lidi umřít. A nedá si to vyvrátit. Myslím, že ve školce jim to možná i prezentovali jako smrtelnou chorobu, po pravdě vůbec se se mnou o tom nechtěla bavit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:47

To je těžké, já třeba byla do 6-7 let děsný závislák na mé mamce.
Prostě byla. Úplně si vybavuji ty pocity, jaký jsem měla.
Do školy jsem šla o rok později, byla jsem podzimní.. a jako když utne. Ale stále jsem byla velký introvert. V 18-20 zase zlom. Úplně jsem se vyloupla z toho mého vnitřního světa. Mně hodně pomohlo to období začátku školní docházky a pak po střední, že jsem musela fungovat v běžném životě.
Moje děti nejsou v tomto po mně vůbec.
Ale zase jedno z mých dětí jí tak 1/3 jídel. Vůbec není schopné některé potraviny pozřít. K tomu je také lehce anémické, ale to má po mně.
Já bych zřejmě vyčkala na podzim..

  • Citovat
  • Nahlásit
185
9.5.21 22:52

My máme něco podobného. Asi je něco ve vzduchu. Poslední týden byl strašný, jsem zralá na pobyt v blázinci nebo na Neurol třikrát denně. Začalo to ten minulý víkend, kdy dcera ukopla zub sestřenici na nové trampolíně.
Pokračovalo to školní docházku do školy, kdy jsme ve dvou v pondeli nebyly schopný dát dohromady školní pomůcky. Jenom řve a kvili, není schopna si splnit základní povinnosti. V dětském pokoji to vipada na výbuch papírnictví. Chová se fakt divné, a odmítá cokoliv splnit nebo udělat i to co normálně dělá. Každý den děláme školu do 11 za šílených zvuku zuoufaleho dítěte, které není schopné ničeho. Už ani nechodíme ven. Maj na každej předmět několik sešitu a několik učebnic, takže se v tom nevyznám už ani já.
Původně jsem si myslela, že půjde v páté třídě na gymnázium, jenže po minulém týdnu jsme obě zralé na zvláštní školu. Hruza taky nevím jak to řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 22:54
@Anonymní píše:
@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.

Anonym citlivé údaje
I když neporadím tak jsem ráda, že to řešíte. Hlavně najděte dobrého psychologa Tady máš i s hodnocením https://www.google.com/search?…:[[50.38867293023882,17.165555724501758],[49.17571618562631,13.633451232314258],null,[49.78599077617158,15.399503478408008],9]

Já má psychické problémy od mála a bojují s tím do teď. Dá se říct, že problémy tvé dcery jsem měla taky. Ale já to mám díky nedostatku lásky ze strany matky, psychické a fyzické šikany ze strany matky a následně šikany ze škol. Ale to se vás určitě naštěstí netýká :hug: Jen držím palce aby se to co nejdřív vyřešilo a jak vám rodičům tak hlavně dceři bylo co nejdřív líp :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.21 23:00
@Anonymní píše:
Anonym citlivé údaje
I když neporadím tak jsem ráda, že to řešíte. Hlavně najděte dobrého psychologa Tady máš i s hodnocením https://www.google.com/search?…:[[50.38867293023882,17.165555724501758],[49.17571618562631,13.633451232314258],null,[49.78599077617158,15.399503478408008],9]Já má psychické problémy od mála a bojují s tím do teď. Dá se říct, že problémy tvé dcery jsem měla taky. Ale já to mám díky nedostatku lásky ze strany matky, psychické a fyzické šikany ze strany matky a následně šikany ze škol. Ale to se vás určitě naštěstí netýká :hug: Jen držím palce aby se to co nejdřív vyřešilo a jak vám rodičům tak hlavně dceři bylo co nejdřív líp :hug:

Děkuji moc, Ostrava je pro nás zrovna trochu z ruky, ale snad bude dobrý i ten námi vybraný, mám ho doporučeného známou. Kdyžtak budeme zkoušet dál jinde, třeba i v té Ostravě, kdyby to mělo pomoci.

  • Citovat
  • Nahlásit
1167
9.5.21 23:50
@Anonymní píše:
@Tarjei Děkuji za názor a co s těmi úzkostmi dělat? Když se jí ptám, co ji trápí, říká, že je to jenom v její hlavě a že to nic konkrétního není. Nejsme si vědomi žádného traumatu, které prožila, kromě izolace od okolí a nedostatku aktivně tráveného času při lock downu.
@stinga píše:
ale to je trauma jako hrom, jaké větší trauma může mít 6leté dítě?

A já k tomu přidám z nezaujatého pohledu. Co je na tom pro malé dítě tak traumatického? Má své blízké, domov, hračky, dostatek aktivně tráveného času má taky. Jsou děti, kterým se rodiče nevěnují nikdy. Jsou děti, které se musí vyrovnávat se smrtí blízkých, s násilím, s častými pobyty v nemocnici… A že holt stráví dopoledne u pohádek a jinak s ní chodíš ven, hraješ si a vyrábíš, plus vyrazíte i víkendu na větší výlety, na tom přece není nic traumatického. Určitě taky není v absolutní izolaci od října do teď. :think: Nejsi až moc úzkostná spíš ty, jakožto matka? Působí to na mě tak, že se urputně snažíš najít nějakou diagnózu, ale možná máš prostě jenom citlivé dítě. Málokterému dítěti všechno chutná a všechno se mu hned chce bez pláče a s nadšením. :think:
Než cestou vláčení po doktorech a úzkostného zjišťování, co jí chudince je, bych na to šla oklikou. Mluvit s ní jako s dospělou, že Covid může být závažný, ale to se to stane u deseti lidí z celého města (třeba, převést ty statistiky trochu do světa 6letého dítěte), že na světě jsou i zlé věci a nemoci, ale je třeba se z toho nehroutit a vážit si těch dobrých - podívej, my se máme dobře, navštěvujeme babičku, chodíme na výlety, máme fajn rodinu atd. Navíc děti prostě smrt berou jako fakt, takže je možné, že někde zaslechla něco o smrtelném Covidu a prostě to papouškuje a přebrala si to jinak než to skutečně je. Nevyhýbej se rozhovorům o vážných tématech, ty děti nejsou blbé. Ale je potřeba to uvést na správnou míru, právě, aby si to v hlavě nepřevzaly po svém a neudělaly z toho nějaký apokalyptický scénář. Klidně bych k těm lockdownům a (ne)bezpečnosti Covidu přidala vysvětlení, že musí být lidi opatrní a míň se potkávat a někteří pořád neposlouchali a potkávali se, proto je všechno zavřené, ať se nemoc tak rychle nešíří, ne proto, že je pro všechny nebezpečná a všichni na ni umřeli. :nevim: Ono se to létem zase víc dá do normálu…a k psychologovi zajděte, ale spíš si popovídat o situaci než pro nějaké diagnózy, tohle taky dcerka může vnímat jako šílený nátlak a nebo kamarádskou pomoc, je rozdíl, jak ji to podáš. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11591
10.5.21 01:50

Pokud je takto komplexni problem, prijde mi, ze dnesni medicina to moc lecit neumi.
Jako prvni vec bych videla stravu. Kolikrat nedostatek nejakeho prvku, ziviny, nadela paseku. Doktori tohle malokdy resi. Zkusila bych se dopatrat dukladneho vysetreni, a hlavne kvalitni vyhodnoceni, nekdo, kdo tomu rozumi. Zakladni veci muzes zacit dotovat sama, cecko, becko, decko, horcik, omega kyseliny.
Nekterym pomuze specialni dieta, napr. gaps je ucinna a malo znama. Ma ekzemy, to se stravou byva spojene casto.

Tohle je taky adept na homeopata nebo cinskou medicinu, ale musi to byt opravdu machr, ne nejaky pediatr, co pri praxi zkousi i tohle. Chce to hledat, jit pres doporuceni. Pokud se alternativa „trefi“, byva zlepseni velke.

Obecne muze pomoci i lepsi propojeni s prirodou, lidi jsou staveni na kontakt se zemi, a pri nedostatku chradnou. Pobyt na farme, pod stanem, pod sirakem, na horach, na chate, opravdu uzce venku, lesni skolka atd. Nekterym detem pomaha pes, kocka, kone.
Zacarovany kruh sidliste, auto, tablet, park, mesto…nekdo to proste nedava. I kdyz chapu, ze zmena je tezka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat