Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bafonek píše: Více
Nejhorší, je že i kdyby věřil, nebylo by to k ničemu. U nás věděli všichni - sousedé, rodina - a nikdo nic ![]()
@BeaL píše: Více
Muj ex je to samé, dokonce s razítkem od psychiatra. Naštěstí je už ex, ale skryté narcisty bych opravdu nepřála ani svým nepřátelům. Strašní lidé.
Tak to je teda hnus, cos slyšela…matka je pěkná manipulantka a narcistka. Na takové bacha. Myslela jsem, že ti je méně. Život je příliš krátký na to, abys jej trávila s nekvalitními lidmi jako tvá matka. To, že tě porodila, ještě neznamená, že ji musíš ve všem poslouchat a být ji po ruce. Normálně ji třeba ten telefon zvedni nebo sama zavolej, řekni, že vše jsi slyšela a už s ní nechceš být v kontaktu, hotovo, tečka, nenech se zatáhnout do vysvětlování, ona moc dobře ví, co zvrtala (a bude klidně dělat blbou, ze neví, bude klidně ostatním říkat, že jsi svi..ně nevděčná atd, jen aby byla za svatou)…pokud tedy s ní v kontaktu být nechceš.
Zakladatelko, tak jak to pokračuje? Co máma, už se ozvala? Jak jsi to zvládla ty? Máš to teď těžké a musí být náročné se jí postavit. Já měla z jednoduchého ne, vždycky knedlík v krku a stažený půlky. Až jsem se musela smát, že co mi jako asi udělá? Zakáže televizi a nebudu smět ven? Logika je jedna věc a realita je věc jiná. Jak ti jde s ní nesouhlasit? Zvládáš to?
Zdravím všechny a všem děkuji za příspěvky.
Máma se neozvala a téměř jistě ani hned tak, neozve. To, že jsem ji nezvedla telefon, to je do nebe volající drzost a nehoráznost, kterou ona nebude tolerovat ![]()
Tátovi 1× týdně volám, vždy si celkem hezky pokecáme o mámě se ani jeden z nás nezmiňuje.
Je mi jasný, že dříve či později na nějaký verbální kontakt s ní dojde. Jsem pevně rozhodnutá při první jedovatosti jí to buď oplatit stejným způsobem, nebo jí říct něco v tom smyslu, že buď se ke mně začne chovat normálně a slušně, nebo se nemusíme bavit vůbec.
Dost věcí jsem si díky této diskuzi uvědomila a naplno připustila a tím se mi celkem dost ulevilo. Pravda je ta, že ona mě prostě nesnáší a tento stav, kdy ten kontakt se mnou je na nule jí v podstatě vyhovuje. Otázkou je co nastane až to bude trvat delší dobu a ona začne řešit „co tomu řeknou lidi“ -to je totiž jedna z jejích priorit a dále co nastane potom až si plně uvědomí a pocítí, že už mě nemá v moci, do zádele už jí nepolezu a klidně se bez ní v životě obejdu.
Tady zakladatelka
Dnes má dcera tradiční vystoupení že ZUŠ rodice na něj každý rok jezdili už cca před týdnem mi táta do telefonu řekl že jsou nějací unavení po cestě autem z chalupy a pokud to nebude lepší tak letos nepřijedou že se prostě necítí…včera jsem mu ohledně toho volala opakovaně to nezvedl až ráno jsem četla SMS že byl v hospodě s bývalými kolegy a potom mi zapomněl zavolat a že nepřijedou a děkuje za pochopení
S mámou jsem od toho incidentu v březnu nemluvila
Co si o tom myslíte? A co mám dělat dál o tátu přijít fakt nechci ale asi je to na nejlepší cestě. pokoušet se vidět se s ním někde bez mámy asi nechci protože vím že bych mu tím způsobila velké dilema přijde mi že rezignoval že chce mít doma klid což samozřejmě chápu v jejich věku ale mám pocit že už je do jiste miry zpracovaný a špatná a viník situace jsem já
Plánuju k nim na otočku zajet „na kafe“ale už váhami…bojím se co by mohlo nastat pochybuju že se máma dokáže chovat ke mně normálně
@Anonymní píše: Více
achjo, a dcerka je smutná - nebo ok? jak ona to bere s babičkou a s dědou? kdyby chtěl přijet, tak přijede, asi se matky bojí
a jak píšeš, chce mít doma klid, tak drží hubu a krok..
Bohužel takto často dopadají partneři těchto narcisů/manipulantů.. můj otčím radši krátce po 40tce umřel na rakovinu jazyka, jak potupně stále mlčel
Oni se na odpor často nezmůžou, jsou uvaření…
@Lucy75
A co bys dělala na mém místě? možná to tak není ale já už mám prostě dojem že jsem za tu špatnou už i u nej ![]()
Mám strach to s ním nějak otevřít jednak se bojím toho co si o sobě vyslechnu…možná jednak nechci aby ode mne musel poslouchat jak moc špatně mámu vnímám někdy mám pocit že on moc dobře ví co je mama zač ale zuby nehty se brání tomu si to přiznat a někdy mám pocit že už je natolik zblbly že se s ní do značné míry ztotožňuje
Já už fakt nevím jak dál přijít o něj opravdu nechci ale fakt se bojím toho že když to s ním začnu otevřeně řešit blbě to dopadne
Jela by jsi tam?
Dcera je má ráda ale nijak dědu rozhodně víc než babičku ale nejak intenzivní vztah to není. Vzala to dobře nebo to alespoň tak vypadalo řekla jsem jí že jim není dobře.
@Anonymní píše: Více
Já bych s ním nic neřešila. Napsala bych mu zprávu: „Dobře tati, chápu, ráda bych někdy přijela a zašla s tebou někam do restaurace, šel bys?“
Zbytek je jeho boj. On si vzal mámu dobrovolně, je dospělý, musí se sám rozhodnout, co chce.
@Anonymní píše: Více
Musí to být pro tátu velmi těžké. Za ty léta, co s ní žije je už taky do jisté míry zpracovaný od ní, aniž by si to plně uvědomoval. A za další, ty máš už svůj život, svoji rodinu, pokud nechceš, nemusíš s mámou komunikovat, ani se s ní stýkat, ale on s ní „musí“ žít každý den, 24/7. Je to jako když sedí mezi dvěma židlemi. A logicky by chtěl mít klid. Pokud by i šel s tebou on sám do restaurace, tak doma by ho pak třeba čekalo peklo, kdoví. Pokud bych to musela řešit já osobně, tak bych ho netlačila do nějakých radikálních rozhodnutí, ale byla bych vděčná za to, že si aspoň občas popovídáme po telefonu. Třeba bych ho pozvala na nějakou akci ohledně dcery, ale s tím, že pochopím, když se mu to nebude hodit, a netlačila bych ho do toho, aby se to nezvrtlo tak, že by se ti začal vyhýbat, aby ti nemusel lhát, a pořád se vymlouvat.
Milá zakladatelko!
Právě včera jsem objevila superčlánek o tom, co si myslí špatné matky. Schválně neříkám narcistky, protože tohle určit nelze, až tak vypovídající ten dopis není. (I když…) Ale nějaké takové myšlenky jim mohou bloudit po jejich chorém mozgu. Nuže - pořádně si přečti dopis téhle matky:
https://www.flowee.cz/…sychoterapie?…
Já si už před čtením dopisu myslela, že ta matka byla zlá. První odstavec ani první polovina druhého však tomu nenasvědčovaly. Pak ale přišla věta, která udělala naprosté jasno. A další to potvrdily. Nuže, zakladatelko, tohle si myslí špatná matka. Pomůže Ti to rozhodnout se, co dělat? Snad ano, moc bych Ti to přála.
Do pozornosti dávám i reakci psychoterapeutky. Je skvělá!
![]()
Pokud si chceš přečíst i diskusi, tak pozor: převažují tam matky stejného ražení. A 3-4 diskutujícím bylo úplně jasno stejně jako mně po mnohovypovídajícím matčině výrazu.
A na závěr: Uvědomila sis, zakladatelko, co v matčině listu absolutně chybělo? O čem nebyl v listu ani jen malinký náznak?
A ještě ke Tvému otci (měla jsem stejného, takže vím, o čem mluvím). Tvůj otec si svou ženu vybral. Pokud s ní nebyl spokojen, pokud byl také psychicky týrán (80%, že ano) - zůstal s ní. Byl dospělý, na rozdíl od bezmocného dítěte (Tebe, mne a tisícky dalších) mohl odejít. On zůstal. Na Tvém místě bych mu napsala SMS v tom duchu, že se s ním ráda kdykoliv sejdeš/budeš setkávat s celou Tvou rodinou - ALE BEZ MATKY. Jak se s tím pak vypořádá (tajnosti před matkou, utajování pocitu štěstí z vnoučat před narcistou - veledůležité, páč na to narcis reaguje strašným hněvem!!! - je jen na něm. Možná mu jednou řekni tohle: „Vím, že kdybys matku opustil, stát by přidělil děti matce. Takže já bych trpěla ještě víc.“
Pokud otec přistoupí na Tvoji podmínku, tak o matce s ním nemluv. Řekni, o ní mluvit nechceš a nebudeš. (Z otce nebude tzv. létající opice, mluvící ve jménu narcistů.) Ani poslouchat něho, kdyby se chtěl na ni stěžovat. Ty máš svůj život bez ní. Protože to patří k no concactu s matkou. O těch lidech se nemluví s těmi, kteří se s nimi stýkají. Pokud by to nechtěl respektovat, tak zbývá jen jediné… Ty mu nabízíš radost z vnoučat, to je hodně.
Já si ale myslím, že Tvůj otec tu podmínku „nedá“. Že je srab. Jako byl ten můj. Moc Ti přeju, aby tu podmínku „dal“.
@Anonymní píše: Více
Všechno marný, všechno marný - vysvětlování i hranice. ![]()
@Anonymní píše: Více
Myslím si, že buď se s rodiči rozloučíš, nebo přistoupíš na jejich způsob jednání a zůstaneš nad věcí. Je to sakra těžké! Ale tenhle stav doufání je taky na píp.