Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Konec s mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
19.3.26 18:54
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.26 18:58
@karkarka píše: Více
Je jí 75.
Samozřejmě už to může souviset i s věkem a řešili jsme to i se sourozenci, ale ani já ani ani oni si nemyslí, že by tohle její chování bylo vyloženě příčinou nějaké stařecké demence, nebo tak něco. V jiných ohledech je stále stejná a normální.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.26 19:01
@mokkk
Já jsem to zvorala omlouvám se. Myslela jsem KSV- kamarádství s výhodami 
- Citovat
- Upravit
19.3.26 19:43
Je mi to z naší rodiny dost povědomé. Jedna dcera se proti tomu ohradila a druhá ne, hádej, která na tom byla o moc líp.
Zajímá mě, jak ty konkrétně na ty její výtky reaguješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 19:43
@Anonymní píše: Více
a proč to všechno řešíš teď v padesáti letech? to sis ještě nezvykla na to, jaká matka je? a bude pořád horší, přijde nějaký druh stařecké demence
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 19:51
@Anonymní píše: Více
70 km daleko a v tvém věku bych jí „věnovala“ podstatně méně pozornosti
a trápení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 19:53
@1010 píše: Více
přesně, věnovala bych se svému KVS a dospělým dětem, pokud o to ty děti ještě stojí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.3.26 19:54
@Ani123200 píše: Více
No bohužel jsem do teď byla v podstatě srab. Reagovala jsem buď tak, že jsem dělala hluchou, nebo se ohradila, ale tak nesměle, že to v podstatě bylo totéž jako hluchota 
Byly i situace kdy jsem se ohradila důrazněji a potom jí třeba jednou nezvedla telefon… po druhé už ale zvedla a průběh byl takový, že ona mi vlastně zavolala kvůli nějaké evidentně smyšlené blbině, aby jako měla důvod volat a dál se potom chovala jako kdyby se vůbec nic nestalo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.3.26 19:58
@Anonymní píše: Více
Táta je dospělý. A fakt nemůžeme zachraňovat na úkor své rodinné pohody
a zdraví. Psychoterapie by ti nebodla 
. Když si s tím neumíš poradit sama .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 20:00
@Anonymní píše: Více
táta kdyby nechtěl, tak s ní nebude padesát let, je dospělý svéprávný a zřejmě nijak netrpí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 20:00
Zakladatelko, já mám matku narcistku (je starší jako tvoje), a podle toho, co opisuješ, je tvá matka manipulátorka (asi silná manipulátorka), říká se jim toxické osoby, energetičtí upíři apod. Vyvíjejí tzv. pasivní agresivitu a jedná se o psychické týrání (ponižování, zesměšňování, lži, manipulace, triangulace, okydávání tebě před druhými, i v tvé přítomnosti apod.) Možná i proto jsi měla takovou pubertu, jakou jsi měla, bylo to tvé vyjádření odporu vůči matce. Kdybys měla milující, laskavou matku, tak v případě tvé (z mého pohledu) „těžké puberty“ by jsi za to mohla ty. Ovšem v tomhle případě nikoliv.
Zkus si nastudovat, jak reagovat na manipulátora/manipulaci - existuje technika šedé skály a dalších asi šest, pomůže ti to při kontaktu (i SMSkovém) s matkou. Plus omezení kontaktu s ní - ona se nezmění a ne, nejde o žádnou stareckou demenci.
A zapamatuj si: ona tě fakt nemá ráda! Ani tvého otce, ani toho dalšího sourozence. A zřejmě ani toho obdivovaného. Oni to neumí. Mít rád. Dokonce ani sami sebe. Oni sami se považují za nicotné, za nuly. Žít s tím je těžké. Proto přestírají opak, že jsou nadřazení. Představ si, že by ses neměla ráda! Jakpak bys pak mohla milovat jiné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.26 20:06
@Anonymní píše: Více
ad Byly i situace… - typické.
Srab je tvůj táta. Stejně jako byl ten můj. Většinou to s tím druhým rodičem (nemanipulátorem) končí tak, že manipulátor je přesvědčí na konci života k nehezkému chování (nemyslím na vydědění, i když vše je možné), prostě i oni strašně zklamou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ne vůbec nic takového.
A to ji zjevně vydrželo do dnes.
Ve druháku jsem dělala opravky, ale udělala a postoupila do třeťáku. Kázeňské průšvihy na intru-pozdní příchody z vycházek, kouření na balkóně kam jsme nesměli chodit, drzé kecy na vychovatelky…těžký totáč 80tá léta.
Jeden velký malér- ani ne v 16ti jsem otěhotněla, táta byl služebně v zahraničí a máma to tedy musela řešit na což nebyla zvyklá. Ona se starala o domácnost a veškeré věci se školou úřady ap. řešil táta. Obíhal na ZŠ tři rodičáky nás všech, protože ona tam prostě nechodila.
Pár měsíců po interupci jsem slyšela její rozhovor s kamarádkou a výslovně řekla, že je na mě alergická