Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tu bouři nemusíš přijmout. Můžeš ji prostě nechat tam, kde je.
@Anonymní píše: Více
No z toho, co popisuješ, to na mě působí jako dlouhodobý vzorec shazování a překrucování věcí. To není maličkost ani přecitlivělost.
Ta situace s telefonem je přesně ten moment, kdy člověku dojde, že už dál nechce. Chápu, že to vnímáš jako poslední kapku.
Možná bych na tvém místě teď vůbec neřešila, jak to ‚, spravit", ale spíš co potřebuješ ty, aby ti bylo líp. Klidně si dát odstup, omezit kontakt a netlačit se do něčeho, co tě zraňuje.
A hlavně, nenech si namluvit, že je to tvoje přecitlivělost. Tohle by bolelo každyho.
Ať se rozhodneš jakkoliv, tak to dává smysl.
Abych tedy jenom „nekydala“.
Udělala jsem v životě pár blbostí, věcí na které nejsem zrovna 2× pyšná a mám za sebou bohužel i špatná rozhodnutí v klíčových věcech, která mě samozřejmě dohnaly.
Ale pracuju, po 50sátce jsem si doplnila vzdělání, daří se mi šetřit, nemám a nikdy jsem neměla dluhy, o děti se starám s čistým svědomím můžu říct, že jsou pro mě prioritou a rozhodně s nimi mám o dost lepší vztahy, než kdy ona měla se mnou.
Nevím proč má máma takový problém mě alespoň trochu respektovat a když už ne alespoň občas pochválit a podržet, tak alespoň mlčet- i to by mi stačilo
@Anonymní píše: Více
To od ní očividně nemůžeš čekat. Myslela jsem, že jsi mladší - tvé matce bude po 70?
Očividně tě jako nahazovačku vlastního ega zneužívá celý život.
Co myslíš, že by ti řekla, kdybys jí ten telefon zvedla? Omluva by to určitě nebyla, nemyslíš?
@Anonymní píše: Více
Z toho co píšeš mi přijde, že toho zvládáš fakt hodně a máš věci v životě docela srovnany. To, že jsi někdy udělala chyby, a kdo ne?!
Spíš to působí, že problém není v tobě, ale v tom, že tvoje máma tě neumí ocenit. A to bolí.
@Alice180
Ano to je asi přesně ono.
Pokoušela jsem se to v minulosti řešit. S jediným výsledkem- ona tohle neřekla, takhle to nebylo, ona to tak nemyslela, ona to se mnou myslí dobře a já jsem přecitlivělá, labilní vztahovačná hysterka
@Anonymní píše: Více
To, co popisuješ, má dost rysů manipulace – hlavně to překrucování a dělání z tebe, že si špatna. Pak má člověk pocit, že je problém v něm, i když není.
Bohužel s někým, kdo takhle funguje, se to většinou nedá vykomunikovat, spíš si člověk musí nastavit hranice, aby se ochránil
@PaníBovaryová
To by zcela jistě nebyla.
To by byl výlev na téma, že ona se nemá za co stydět a já si mám uvědomit, že má pravdu.
@tgg91 píše: Více
Mám sourozence 2.
S jedním to je totéž co se mnou možná ještě horší, protože bydlí cca 5 minut od sebe. Já jsem 70km daleko. S tím druhým je to o dost lepší. On je úplně jiná povaha a nastavení než my dva a hlavně když to řeknu blbě ale výstižně on je „pan někdo“ a my dva jsme takový niktoši
.
Ale se sourozenci oběma máme hezký vztah a máme se rádi ![]()
@Anonymní píše: Více
Nech ten výlev u ní. Když ho na tebe nebude moct vyvrhnout, začne být pravděpodobně nervózní ![]()
To je teda dost hrozný. Vůbec si nedokážu představit, že by o mě mamka takhle mluvila. Mně přijde, jak kdybys byla spíš její nevlastní dcera. Jak si psala o těch průšvizích, to se osobně dotklo i rodičů? To si tak nějak jedině dokážu představit, že třeba kvůli tobě přišli o úspory nebo něco takového.
@PaníBovaryová píše: Více
Já jí volat rozhodně nebudu a pokud zavolá ona jsem pevně rozhodnutá se za prvé nenechat vtáhnout do úplně zbytečné sté debaty/hádky a za druhé jí v podstatě neodkývat „že ona nic a já zbytečně "blbnu“.
Taky je ve hře dost reálně varianta, že zavolá táta a bude mi sice velmi citlivě a slušně vysvětlovat, že maminku to mrzí, a nemám na ní být taková
@Anonymní píše: Více
Myslím, že by vám prospěla terapie u psychologa. Moje matka nebyla dobrým rodičem, táta zvolil ke všemu velmi pasivní přístup. Dokázala jsem se s tím nějak částečně popasovat, ale po smrti matky mi nastalo takové soukromé peklo, že bych tohle nepřála ani největšímu nepříteli - neměla jsem to v sobě dostatečně zpracované. Zpětně si říkám, že by celou tu moji situaci dost ulehčilo, kdyby mě někdo pomohl a navedl na cestu, jak to v první řadě pochopit, odpustit, reagovat v takových situacích a jak si zachovat duševní zdraví.
Jdu se vypsat a ráda bych si třeba přečetla podobné příběhy.
. Příšerně se oblékám, dlouhé vlasy v mém věku jsou otřesné, doma mám bordel- nemám a u nich doma to v tomto ohledu vypadá cca stejně jako u nás v něčem i hůř. X situací v době, kdy byly děti malé slíbila mi hlídání a na poslední chvíli to potom zrušila v podstatě bez důvodu. Až později mi došlo, že hlídat vůbec neměla v úmyslu už ve chvíli, kdy mi to slibovala. X situací, kdy jsem jí něco svěřila a zapřísahala jí, aby to nikomu neříkala a hlavně ne tomu koho se to týkalo- rozkecala to a dotyčnému to řekla taky. Pokaždé když jsem se ohradila a zkusila se vymezit dopadlo to tak, že celou věc totálně překroutila, ze sebe udělala chudinku a ze mě nevděčného zlého spratka, který je na ni zlý a ubližuje jí.
2 týdny před Vánoci jejich návštěva u nás doma, viděly jsme se předtím naposledy na podzim. Sotva pozdravila vyštěkla na mě „Co jsi napekla?“ říkám, že nic, že budu péct až těsně před Vánoci. Odpověď- „No to určitě“, mrskla na stůl krabičku s cukrovím se slovy ať máte alespoň něco na stůl o Vánocích Podotýkám, že peču každý rok. Ne moc, protože tomu moc nedáme, ale peču.
Od včerejška jsem úplně na dně z dlouhodobé situace s mojí mámou, kde včera patrně nastala tzv. poslední kapka.
Pro pochopení začnu od dětství, ale budu se snažit být co nejstručnějčí.
Dětství nebylo žádné vyložené peklo, týrání, zanedbávání nic takového, jenom tedy ultra studený odchov. Pamatuju si, jak mi někdy kolem mého čtvrtého roku když se narodil sourozenec řekla, že na mazlení a tulení už jsem velká. Například. Moje puberta byla docela divoká, ale zase nic z čeho bych měla nějaké celoživotní následky ap. Zpětně si myslím, že kdyby se ke mně nechovala jako bachař a trochu normálně se mnou mluvila, tak to taky vypadalo jinak.
Dospělost. Téměř všechno co ne/dělám je málo, hodně, špatně. Mám blbou práci- nemám, baví mě to, vyhovuje mi to a vydělávám přes 40 000,– v čistém, blbě vychovávám děti - moc s nimi mluvím, moc všechno řeším dělají si co chtějí, psychické problémy by neměly kdybych je v tomto „blbnutí“nepodporovala a rázně jim vysvětlila, že takhle teda ne
Několik perel z posledních cca 2-3 let zpět.
Na maturitním plese našeho dítěte zhodnotila můj účes jako otřesný a moji kadeřnici označila jako blázna /normální vlny přes velký kartáč/ to celé před mým exmanželem a v doslechu dalších lidí. Jistý termín v létě se už dost let scházíme jako širší rodina na jejich chalupě. Vloni mi řekla ať nejezdím, že je tam málo místa a akorát to tam ostatním budu narušovat. Z nikým ze zůčastněných jsem nikdy neměla žádný konflikt a všichni mi řekli, že přijet mám a její řeči mám ignorovat. Trochu se staženým žaludkem jsem tam teda dorazila, přijdu k chalupě- rozštěkal se neteře psík. Máma- „no jo ono se mu to nelíbí, když sem přijde někdo cizí“
Máma žije přes padesát let v manželství s mým otcem. Táta je hodný, empatický, inteligentní, ale bohužel je do značné míry v jejím vleku a pod jejím vlivem. Má nějaké mantinely za které jí nepouští, ale ty jsou bohužel velmi posunuté. Dokázal se jí třeba postavit v situaci, kdy prasklo, že mám KVS s chlapem s velmi divokou a problematickou minulostí a ona tátu nutila, aby mi dal tzv. nůž na krk, že buďto to ukončím a nebo končí oni se mnou.
Jenom na okraj podotýkám, že nic víc než KVS to nikdy nebude, 2 moje dospělé děti o něm vědí, ale berou to jako, že je to moje věc a třetí dítě puberťák o něm ani neví. Nehledě na to, že chlap je už pár let úplně bez problémů.
No konečně k věci.
Táta byl před pár dny na operaci nic velkého za dva dny byl doma a je to v pořádku. Volala jsem mu v den návratu domů v pohodě jsme si promluvili potom jsem v telefonu slyšela jak se ho máma na něco ptá…odpovídal jí a já jsem měla za to, že se potom vrátí k hovoru se mnou takže jsem nezavěsila. Táta ale měl hovor za ukončený, takže jsem slyšela, jak máma do táty ryje v tom smyslu, že všechno jenom hraju, ve skutečnosti na něj úplně kašlu a nemám o něj zájem ap. Bylo v tom cítit tolik zloby až bych řekla že nenávisti, že je mi z toho do teď špatně, stále je mi do breku a mám pocit že mezi mnou a mámou je teď opravdu definitivní konec.
Ještě ten večer jsem jí napsala, že jsem to slyšela a chci aby to věděla, ale nic víc. Téměř obratem volala, nezvedla jsem to.
Zatím je ticho po pěšině, ale je mi jasný, že je to ticho před bouří.
Děkuju všem co to dočetli a dotazy zodpovím.