Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kouše jiné děti, jak odnaučit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
teresa20
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.10 08:01
Asi musíš být důraznější a po kousnutí mu dát jasně najevo, že to nemůže dělat. Neměl by z toho mít srandu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
14.7.10 08:05
Nee, to jsem psala jen obrazně, patřilo to k té kytce.
Při kousnutí jsme důrazní, říkáme NE a NESMÍŠ, ukazujeme plačícího synovce, vysvětlujeme, že ho to bolí, plácneme přes zadek. Z tohoto legraci nemá, ještě to tak 
- Citovat
- Upravit
14.7.10 08:16
Kousnout. Pořádně, ať je z toho taky modřina a pláč od bolesti. A je to tvoje zodpovědnost, ne bratrancova aby ho váš klučík nenapadal. Dvouleté dítě, navíc chlap v cizím teritoriu, se může těžko adekvátně bránit. Ještě se tak může pořádně naštvat a vrátit to agresorovi i s úroky (vzít ho něčím těžkým po hlavě atd.).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.10 08:25
BaraF píše:
Kousnout. Pořádně, ať je z toho taky modřina a pláč od bolesti. A je to tvoje zodpovědnost, ne bratrancova aby ho váš klučík nenapadal. Dvouleté dítě, navíc chlap v cizím teritoriu, se může těžko adekvátně bránit. Ještě se tak může pořádně naštvat a vrátit to agresorovi i s úroky (vzít ho něčím těžkým po hlavě atd.).
Neosvědčilo se nám oplácet stejnou mincí. Dcera taky kouše, ale ne jiné děti na hřišti, spíš brášku, mě, a taky štípe. To štípání jsem jí jednou oplatila a ona to dělala ještě mnohem častěji a intenzivně.
Madi, já se jí v podstatě snažím zabránit kousání, i když je vzteklá a propnutá do luku, kope kolem sebe.A čekám, že jednoho dne, až začne víc mluvit a ještě víc dozraje, začne řešit konflikty jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
14.7.10 08:28
Však vím, že je to moje zodpovědnost, proto to řeším. A v cizím teritoriu není, zná to tu moc dobře, už předtím byl u nás často i o víkendech, kluci jsou na sebe zvyklí.
Oplácet kousnutí, tak to nevím 
Když byl ještě menší, tak se vzájemně tahali za vlasy a tady ono mírné oplácení celkem pomohlo. Ale kousat se navzájem už mi přijde fakt přehnaný Abychom tím nedocílili toho, že začne kousat i synovec, když nás uvidí, že 
- Citovat
- Upravit
teresa20
14.7.10 08:33
Jana206 píše:BaraF píše:
Kousnout. Pořádně, ať je z toho taky modřina a pláč od bolesti. A je to tvoje zodpovědnost, ne bratrancova aby ho váš klučík nenapadal. Dvouleté dítě, navíc chlap v cizím teritoriu, se může těžko adekvátně bránit. Ještě se tak může pořádně naštvat a vrátit to agresorovi i s úroky (vzít ho něčím těžkým po hlavě atd.).Neosvědčilo se nám oplácet stejnou mincí. Dcera taky kouše, ale ne jiné děti na hřišti, spíš brášku, mě, a taky štípe. To štípání jsem jí jednou oplatila a ona to dělala ještě mnohem častěji a intenzivně.
Madi, já se jí v podstatě snažím zabránit kousání, i když je vzteklá a propnutá do luku, kope kolem sebe.A čekám, že jednoho dne, až začne víc mluvit a ještě víc dozraje, začne řešit konflikty jinak.
Ahoj Jani 
Já bych oplácet taky nerada. On po každém kousnutí je potrestaný vždycky, jednoduše dostane na zadek, takže ta bolest tam taky je. Ale přijde mi, že jakmile ho přejde, absolutně se mu vykouří z hlavy, že se to nemá dělat.
Jinak kouše jenom Lukáška, může to být taky tím, že si vzájemně nechtějí půjčovat hračky, perou se o ně, synovec si na hlídačku přiveze svoje autíčka, která malého maximálně zajímají, ale nepůjčí mu je
A když už, tak samozřejmě s kraválem
On to nedělá ve vzteku (to jen někdy a to chápu a brala bych to, že to děti dělávají), prostě z ničeho nic vedle sebe sedí, hrají si a on z ničeho nic se na něj vrhne.
Mě je jasné, že nebude kousat věčně, že z toho jednou vyroste. Nicméně bych byla ráda, aby to bylo co nejdříve. Jen čekám, kdy na mě švagrová vystartuje a ani bych se jí nedivila, když si přebírá dítě pokaždé s jinou modřinou na obličeji 
- Citovat
- Upravit
14.7.10 08:36
Jana206 píše:
Neosvědčilo se nám oplácet stejnou mincí. Dcera taky kouše, ale ne jiné děti na hřišti, spíš brášku, mě, a taky štípe. To štípání jsem jí jednou oplatila a ona to dělala ještě mnohem častěji a intenzivně.
Jednou je obvykle nic, to je jen pokus. Napoprvé to nepochopily ani moje dračice. Napodruhé, potřetí, prostě zjistily, že mně nepřeperou a že já jsem tady šéf. Teď už stačí jen lehce zvýšit hlas (a to málokdy, prosté ne a nedělej to, prosím už taky funguje). Zlomila jsem jejich ego nebo si uvědomují, že to s nimi myslím dobře?, nevím, ale nemám strach, že by někoho napadly. A když se do nich pustí někdo jiný, brání se, brání se navzájem a umí si říct o pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.10 08:38
ahoj před časem jsme měli stejný problém. pro radu jsem si byla k psycholožce. doporučovala také kousnout, tak aby to bolelo, samo, aby to nebyla modřina a vysvětlovat a vysvětlovat, že jak to bolí tebe bolí to i toho druhého a pokud chce kousnout tak do rohlíku. kousání nedoporučovala pokaždém kousnutí, ale tak aby si malý zase připoměl jak to bolí. u nás to bylo pravděpodobně žárlivostí. z ničeho nic pak přestala kousat, ale jinak kousala asi 5 měsíců. žárlí na sourozence dál, ale asi už je zase o fous starší a vztek si možná dokáže už kompenzovat jinak. přeju hodně štěstí, protože je to fakt boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
14.7.10 08:40
BaraF píše:Jana206 píše:Jednou je obvykle nic, to je jen pokus. Napoprvé to nepochopily ani moje dračice. Napodruhé, potřetí, prostě zjistily, že mně nepřeperou a že já jsem tady šéf. Teď už stačí jen lehce zvýšit hlas (a to málokdy, prosté ne a nedělej to, prosím už taky funguje). Zlomila jsem jejich ego nebo si uvědomují, že to s nimi myslím dobře?, nevím, ale nemám strach, že by někoho napadly. A když se do nich pustí někdo jiný, brání se, brání se navzájem a umí si říct o pomoc.
Neosvědčilo se nám oplácet stejnou mincí. Dcera taky kouše, ale ne jiné děti na hřišti, spíš brášku, mě, a taky štípe. To štípání jsem jí jednou oplatila a ona to dělala ještě mnohem častěji a intenzivně.
No dobře Báro, jenže tvoje holky jsou už velké, těm se dá leccos vysvětlit, dokážou to ve 3 a 5 letech pochopit.
Vidím, že i tomu dvouleťákovi se dá leccos vysvětlit a pochopí to. Ale roční?
- Citovat
- Upravit
teresa20
14.7.10 08:45
Aty píše:
ahoj před časem jsme měli stejný problém. pro radu jsem si byla k psycholožce. doporučovala také kousnout, tak aby to bolelo, samo, aby to nebyla modřina a vysvětlovat a vysvětlovat, že jak to bolí tebe bolí to i toho druhého a pokud chce kousnout tak do rohlíku. kousání nedoporučovala pokaždém kousnutí, ale tak aby si malý zase připoměl jak to bolí. u nás to bylo pravděpodobně žárlivostí. z ničeho nic pak přestala kousat, ale jinak kousala asi 5 měsíců. žárlí na sourozence dál, ale asi už je zase o fous starší a vztek si možná dokáže už kompenzovat jinak. přeju hodně štěstí, protože je to fakt boj.
Aty, díky, mám pocit, že to vysvětlování pořád dokola nikam nevede, ale budu dál, ono mi nic jiného nezbývá O žárlivosti jsem přemýšlela. Ale jak jsem psala, i ostatní děti mých sourozenců u nás pobývají často, takže spíš nee.
- Citovat
- Upravit
Betty03
14.7.10 08:52
Mám stejnou zkušenost. Maty přesně začal v roce a 4 měsících kousat. Ze dne na den. Nebylo to, že by ho někdo kousl, ani že by vyloženě napadal,ale jako obranný prostředek, když mu nějaké dítě /doma u nás, ne někde na hřišti/ něco bralo, nějak ho strkalo a nevěděl si rady, tak kousnul (většinou do ruky). Taky štípal. Byla jsem nešťastná, řezala jsem ho pokaždý, přes ruku, přes zadek, i přes pusu, marný, marný. On jako věděl, že nesmí, ale v afektu se neovládl. Moje matka je psycholožka, takže radily jsme se furt, a víceméně mi řekla, že samozřejmě to netolerovat, ale že z toho vyroste. Trvalo to nějak do dvou let a pak konec, najednou jsem si říkala, už měsíc to neudělal, už dva… Pak k nám přišli známí a naopak jeho menší holčička kousla a co on? Nevrátil jí to, jen se rozbrečel! Neumíte si představit, jak jsem byla šťastná. Holky se narodily, když měl dva a půl a nikdy se nestalo, že by jim jakkoli ublížil a že to s nima měl těžký, dvě mimina najednou…
Já bych řekla, říkat, vysvětlovat, trestat. Ono to holt chvilku potrvá , ty temperamentní děti to mají těžké, než se naučí temperament ovládat 
, ale jak říkám, ve dvou letech to bylo pryč. Teď jsou mu 4, je sice živý, ale nikomu neubližuje a už vůbec ne úmyslně.
- Citovat
- Upravit
14.7.10 08:56
No dobře Báro, jenže tvoje holky jsou už velké, těm se dá leccos vysvětlit, dokážou to ve 3 a 5 letech pochopit.
Vidím, že i tomu dvouleťákovi se dá leccos vysvětlit a pochopí to. Ale roční?
I moje děti byly roční a 18-ti měsíční. Ještě zdaleka nemluvily, když jsem výchovnou metodu akce-reakce začali používat. Starší jsem kousla když jí bylo 20 m, měla jsem měsíc do porodu a rafla mně přímo do břicha, když jsem si v pokojíku povídala s manželem a nevěnovala jí zcela svou pozornost. Nadskočila jsem překvapením a bolestí (modřina ve tvaru dětského chrupu se hojila týden), jednu jsem jí břinkla a ještě v té ráži ji rafla do ruky. Nebylo to poprvé, ale bylo to zcela spontánní, rychlé a bylo to naposledy. Mladší dcera byla tvárnější (nebo my drsnější nebo prostě rychle pochopila, že jako nejmenší ve smečce nemá šanci se násilím prosadit..), tyhle projevy úplně vymizly s rozvojem řeči tak okolo těch 18-ti měsíců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
14.7.10 08:58
Betty03 píše:
Mám stejnou zkušenost. Maty přesně začal v roce a 4 měsících kousat. Ze dne na den. Nebylo to, že by ho někdo kousl, ani že by vyloženě napadal,ale jako obranný prostředek, když mu nějaké dítě /doma u nás, ne někde na hřišti/ něco bralo, nějak ho strkalo a nevěděl si rady, tak kousnul (většinou do ruky). Taky štípal. Byla jsem nešťastná, řezala jsem ho pokaždý, přes ruku, přes zadek, i přes pusu, marný, marný. On jako věděl, že nesmí, ale v afektu se neovládl. Moje matka je psycholožka, takže radily jsme se furt, a víceméně mi řekla, že samozřejmě to netolerovat, ale že z toho vyroste. Trvalo to nějak do dvou let a pak konec, najednou jsem si říkala, už měsíc to neudělal, už dva… Pak k nám přišli známí a naopak jeho menší holčička kousla a co on? Nevrátil jí to, jen se rozbrečel! Neumíte si představit, jak jsem byla šťastná. Holky se narodily, když měl dva a půl a nikdy se nestalo, že by jim jakkoli ublížil a že to s nima měl těžký, dvě mimina najednou…
Já bych řekla, říkat, vysvětlovat, trestat. Ono to holt chvilku potrvá
Betty, malého taky nikdo nekousl. Taky si myslím, že je to nějaká obranná reakce, dělá to v postatě od té doby, kdy si začíná bránit svoje teritorium a svoje hračky, nenechá si jr už jen tak vzít, pere se o ně.
- Citovat
- Upravit
14.7.10 09:17
Náš Maty dostal v životě jen jednou na zadek.Kdyby ale někoho takle kousal tak mu tak seřežu prdel že by si to zapamatoval!
Tohle fakt neni legrace. Ono je dát na prdel a dát na prdel. Když dáš pořádně tak už to neudělá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Mám problém s naším malým 16m, kterého nemůžu odnaučit, že ostatní děti se nekoušou
Máme dva dny v týdnu na hlídačku dvouletého synovce, kousl ho už několikrát a ošklivě tak, že má modřinu. Včera se mu zahryzl pod oko, modřina obrovská, oko slzelo.. Oba je hlídám, nespustím z očí, ale nestačí to. Je to prostě mžik, náš po něm skočí a je to. Synovec se nebrání, drží jako ovce a pak se rozeřve. Říkáme si, že kdyby se synovec alespon trošku bránil, zkusil ho odstrčit nebo cokoliv, rychleji by se to odnaučil.
Syn po každém kousanci dostane, ale efekt to nemá žádný, vysvětlování taky ne
Je odmalička hodně divoký, splašený, všechno musí prozkoumat a na všechno sáhnout. Slovu NE rozumí, nicméně se jím neřídí 
Kolikrát se stane, že tahá za list kytky, kouká co na to říkáme a když okřikneme, utíká se smíchem pryč.
Co s tím? Měly jste taky takový problém s dětmi a jak se to povedlo odnaučit?