Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krize středního věku - co všechno s ním vydržet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.10.15 21:08
No tohle ti opravdu nikdo neporadí ale teda s takových chlapem bych nebyla ani za nic - ne kvůli těm vylomeninám cítít se mladší atd ALE té milenky, přesně v tomhle okamžiku bych okamžitě táhla a popřála jim hodně štěstí… on by udělal to samé, kdyby našel milence tobě, teda spíš si myslím, že každý chlap… a ženský aby snášely všechno? hh ani náhodou..kdysi jste si sice slíbili v dobrym i zlym ale taky doživotní věrnost..on jí nedodržel a ty nemusíš dodržovat to ve zlym… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.15 21:28
@Anonymní píše:
Nebydlí s ní, jsou vzdálení tak 50 km, ale ona má střídavku, takže každý druhý týden spoustu času.Před dětmi hráli hru na kočku a myš - ona měla být pomocná síla, děti dokonce cosi měla učit, dostávaly pokyny, že ji musí poslouchat, dobře se na ni dívat (podotýkám, že děti už jsou velké). No a když se to propojilo, že ona je ta milenka, nemohly to rozdýchat, jeden ze synů je dokonce přistihl na nějakém grilování, kam přišel pomáhat (poručil mu to samozřejmě táta…). Tak on si vzal na nějakou sejšn milenku, tam se s ní… a vzal tam i kluka a jeho kamarádku, aby pomáhali… Kluk tenkrát přišel úplně zelený a nemohla jsem z něj vytáhnout, co se děje.
Tak každopádně by mi hodně vadilo, jak vypadám před svými dětmi. Zažít něco takového se svými rodiči, tak budu mamku hodně litovat, ale každopádně si budu myslet něco o chudince bez sebeúcty, kdyby si něco takového nechala líbit. A takhle já bych nikdy před svými dětmi vypadat nechtěla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.17 09:01
Poraďte
Ahoj, máte některá zkušenost s krizí středního věku manžela? Měli jsme spolu docela klidný vztah, až do jeho pětačtyřicátin. Neříkám, že nebyly krize a neshody (u nás hlavně kvůli frekvenci sexu), ale vždy jsme to nějak zvládali, domluvili se. Bylo nám spolu docela dobře, okolí o nás mluví jako o ideálním páru. Manžel je skutečně hodný, pracovitý, mě i rodině se vždy věnoval a já se snažila také o své nejlepší. Jenže najednou se vše změnilo. Začal hodně mluvit o tom, jak je v životě hrozně nespokojený, že si nic neužil. Všechno bylo jen práce a rodina, i když já teda měla pocit, že prostor má. Častěji je teď pryč z domu, s kamarády, chce cestovat, užívat si života a bavit se. Začal o sebe hodně dbát - nové oblečení, účes, začal běhat a začal mluvit o věcech, které mu na našem vztahu vadí a které by chtěl, aby se změnily. Že jsme stále jen pořád spolu a že to, co baví mě, nebaví jeho a naopak. Není na mě zlý, vím, že mě má rád, ale dost jasně se vymezuje, co by chtěl, co mu chybí a co chce ještě zažít.
Problém je v tom, že já mám strach. Věci se hodně mění a já si skutečně uvědomuju, že nemáme, kromě rodiny, vlastně nic společného. Pravděpodobně se celou tu dobu, co jsme spolu držel zpátky, aby se o nás postaral, ale teď už nechce a chce si užít, dohnat co nestihl. Dost se teď hádáme, věci si vyjasňujeme a já se strašně bojím, že nás to všechno rozdělí. On je najednou úplně jiný a nemám šanci stíhat teď jeho tempo ani chuť ho následovat. Necestuji moc ráda, nevím proč bych teď ze sebe měla dělat dvacítku, navíc když jsem takhle jak jsem konečně víc se sebou spokojená. Vím, že se od začátku trápí kvůli sexu, ale myslím, že lepší to už se mnou nebude.
Co mám dělat? Nechci ho ztratit, bojím se. Jak dlouho taková krize trvá? Mám ho nechat, ať dělá to po čem touží? Připojit se k tomu nedokážu, mám úplně jiné zájmy, baví mě úplně jiné věci. Děti, domov, zahrada… Zažila jste to některá a jak to dopadlo?
- Citovat
- Upravit
6.4.17 09:07
Neuděláš s tím nic, doteď se staral o rodinu a oddteď bude více myslet i na sebe. Neviděl bych to tak hrozně, snad jen kdyby začal utrácet společné úspory nebo by hrozilo zadlužení, tak by bylo fajn zúžit SJM.
Taky mám seznam míst, které chci vidět a zažít a za pár let až děcka budou velké do toho půjdu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:07
@Anonymní píše:
Ahoj, máte některá zkušenost s krizí středního věku manžela? Měli jsme spolu docela klidný vztah, až do jeho pětačtyřicátin. Neříkám, že nebyly krize a neshody (u nás hlavně kvůli frekvenci sexu), ale vždy jsme to nějak zvládali, domluvili se. Bylo nám spolu docela dobře, okolí o nás mluví jako o ideálním páru. Manžel je skutečně hodný, pracovitý, mě i rodině se vždy věnoval a já se snažila také o své nejlepší. Jenže najednou se vše změnilo. Začal hodně mluvit o tom, jak je v životě hrozně nespokojený, že si nic neužil. Všechno bylo jen práce a rodina, i když já teda měla pocit, že prostor má. Častěji je teď pryč z domu, s kamarády, chce cestovat, užívat si života a bavit se. Začal o sebe hodně dbát - nové oblečení, účes, začal běhat a začal mluvit o věcech, které mu na našem vztahu vadí a které by chtěl, aby se změnily. Že jsme stále jen pořád spolu a že to, co baví mě, nebaví jeho a naopak. Není na mě zlý, vím, že mě má rád, ale dost jasně se vymezuje, co by chtěl, co mu chybí a co chce ještě zažít.Problém je v tom, že já mám strach. Věci se hodně mění a já si skutečně uvědomuju, že nemáme, kromě rodiny, vlastně nic společného. Pravděpodobně se celou tu dobu, co jsme spolu držel zpátky, aby se o nás postaral, ale teď už nechce a chce si užít, dohnat co nestihl. Dost se teď hádáme, věci si vyjasňujeme a já se strašně bojím, že nás to všechno rozdělí. On je najednou úplně jiný a nemám šanci stíhat teď jeho tempo ani chuť ho následovat. Necestuji moc ráda, nevím proč bych teď ze sebe měla dělat dvacítku, navíc když jsem takhle jak jsem konečně víc se sebou spokojená. Vím, že se od začátku trápí kvůli sexu, ale myslím, že lepší to už se mnou nebude.
Co mám dělat? Nechci ho ztratit, bojím se. Jak dlouho taková krize trvá? Mám ho nechat, ať dělá to po čem touží? Připojit se k tomu nedokážu, mám úplně jiné zájmy, baví mě úplně jiné věci. Děti, domov, zahrada… Zažila jste to některá a jak to dopadlo?
Buďto už má ženskou, nebo se na ní chystá. Ovšem podle toho co píšeš, není vina rozhodně jen v něm..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:13
jak to dlouho bude trvat
A pokud jde o to jak dlouho to bude trvat, tak tak dlouho, dokud se něco nestane. Tohle samo nepřechází..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:22
@Anonymní píše:
Ahoj, máte některá zkušenost s krizí středního věku manžela? Měli jsme spolu docela klidný vztah, až do jeho pětačtyřicátin. Neříkám, že nebyly krize a neshody (u nás hlavně kvůli frekvenci sexu), ale vždy jsme to nějak zvládali, domluvili se. Bylo nám spolu docela dobře, okolí o nás mluví jako o ideálním páru. Manžel je skutečně hodný, pracovitý, mě i rodině se vždy věnoval a já se snažila také o své nejlepší. Jenže najednou se vše změnilo. Začal hodně mluvit o tom, jak je v životě hrozně nespokojený, že si nic neužil. Všechno bylo jen práce a rodina, i když já teda měla pocit, že prostor má. Častěji je teď pryč z domu, s kamarády, chce cestovat, užívat si života a bavit se. Začal o sebe hodně dbát - nové oblečení, účes, začal běhat a začal mluvit o věcech, které mu na našem vztahu vadí a které by chtěl, aby se změnily. Že jsme stále jen pořád spolu a že to, co baví mě, nebaví jeho a naopak. Není na mě zlý, vím, že mě má rád, ale dost jasně se vymezuje, co by chtěl, co mu chybí a co chce ještě zažít.Problém je v tom, že já mám strach. Věci se hodně mění a já si skutečně uvědomuju, že nemáme, kromě rodiny, vlastně nic společného. Pravděpodobně se celou tu dobu, co jsme spolu držel zpátky, aby se o nás postaral, ale teď už nechce a chce si užít, dohnat co nestihl. Dost se teď hádáme, věci si vyjasňujeme a já se strašně bojím, že nás to všechno rozdělí. On je najednou úplně jiný a nemám šanci stíhat teď jeho tempo ani chuť ho následovat. Necestuji moc ráda, nevím proč bych teď ze sebe měla dělat dvacítku, navíc když jsem takhle jak jsem konečně víc se sebou spokojená. Vím, že se od začátku trápí kvůli sexu, ale myslím, že lepší to už se mnou nebude.
Co mám dělat? Nechci ho ztratit, bojím se. Jak dlouho taková krize trvá? Mám ho nechat, ať dělá to po čem touží? Připojit se k tomu nedokážu, mám úplně jiné zájmy, baví mě úplně jiné věci. Děti, domov, zahrada… Zažila jste to některá a jak to dopadlo?
Chytl druhou mízu..A stim neuděláš nic. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:25
druhá míza - zamyšlení
Druhá míza hrozí právě u takovýchto jako je popsáno. Celou dobu se honili a najednou zjišťujou, že to není ono.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:26
@Anonymní píše:
Ahoj, máte některá zkušenost s krizí středního věku manžela? Měli jsme spolu docela klidný vztah, až do jeho pětačtyřicátin. Neříkám, že nebyly krize a neshody (u nás hlavně kvůli frekvenci sexu), ale vždy jsme to nějak zvládali, domluvili se. Bylo nám spolu docela dobře, okolí o nás mluví jako o ideálním páru. Manžel je skutečně hodný, pracovitý, mě i rodině se vždy věnoval a já se snažila také o své nejlepší. Jenže najednou se vše změnilo. Začal hodně mluvit o tom, jak je v životě hrozně nespokojený, že si nic neužil. Všechno bylo jen práce a rodina, i když já teda měla pocit, že prostor má. Častěji je teď pryč z domu, s kamarády, chce cestovat, užívat si života a bavit se. Začal o sebe hodně dbát - nové oblečení, účes, začal běhat a začal mluvit o věcech, které mu na našem vztahu vadí a které by chtěl, aby se změnily. Že jsme stále jen pořád spolu a že to, co baví mě, nebaví jeho a naopak. Není na mě zlý, vím, že mě má rád, ale dost jasně se vymezuje, co by chtěl, co mu chybí a co chce ještě zažít.Problém je v tom, že já mám strach. Věci se hodně mění a já si skutečně uvědomuju, že nemáme, kromě rodiny, vlastně nic společného. Pravděpodobně se celou tu dobu, co jsme spolu držel zpátky, aby se o nás postaral, ale teď už nechce a chce si užít, dohnat co nestihl. Dost se teď hádáme, věci si vyjasňujeme a já se strašně bojím, že nás to všechno rozdělí. On je najednou úplně jiný a nemám šanci stíhat teď jeho tempo ani chuť ho následovat. Necestuji moc ráda, nevím proč bych teď ze sebe měla dělat dvacítku, navíc když jsem takhle jak jsem konečně víc se sebou spokojená. Vím, že se od začátku trápí kvůli sexu, ale myslím, že lepší to už se mnou nebude.
Co mám dělat? Nechci ho ztratit, bojím se. Jak dlouho taková krize trvá? Mám ho nechat, ať dělá to po čem touží? Připojit se k tomu nedokážu, mám úplně jiné zájmy, baví mě úplně jiné věci. Děti, domov, zahrada… Zažila jste to některá a jak to dopadlo?
A jak staré děti máte? Jak často píšu, život je o kompromisu. Pokud ty ho NECHCEŠ následovat a přizpůsobit se tak je to těžké. On se možná kvůli tobě a dětem přizpůsoboval do teď. Kolik je tobě a manželovi? Můj chlap má 52, jezdíme spolu lyžovat, na výlety, hodně pěší turistika, v létě pod stan na vodu. Měl manželku, kterou nic z toho nebavilo, žil asi 10 let v nefunkčním stavu kdy chtěli každý něco jiného. Ona svůj klid u televize a on chtěl být aktivní. Jinak než rozvodem to skončit nemohlo a teď je se mnou a najednou vše jde a to jsem od jeho bývalé mladší jen o pár let. Pokud si nenajdete nějakou společnou aktivitu tak to dle mého půjde do kytek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.17 09:38
@Anonymní píše:
Ahoj, máte některá zkušenost s krizí středního věku manžela? Měli jsme spolu docela klidný vztah, až do jeho pětačtyřicátin. Neříkám, že nebyly krize a neshody (u nás hlavně kvůli frekvenci sexu), ale vždy jsme to nějak zvládali, domluvili se. Bylo nám spolu docela dobře, okolí o nás mluví jako o ideálním páru. Manžel je skutečně hodný, pracovitý, mě i rodině se vždy věnoval a já se snažila také o své nejlepší. Jenže najednou se vše změnilo. Začal hodně mluvit o tom, jak je v životě hrozně nespokojený, že si nic neužil. Všechno bylo jen práce a rodina, i když já teda měla pocit, že prostor má. Častěji je teď pryč z domu, s kamarády, chce cestovat, užívat si života a bavit se. Začal o sebe hodně dbát - nové oblečení, účes, začal běhat a začal mluvit o věcech, které mu na našem vztahu vadí a které by chtěl, aby se změnily. Že jsme stále jen pořád spolu a že to, co baví mě, nebaví jeho a naopak. Není na mě zlý, vím, že mě má rád, ale dost jasně se vymezuje, co by chtěl, co mu chybí a co chce ještě zažít.Problém je v tom, že já mám strach. Věci se hodně mění a já si skutečně uvědomuju, že nemáme, kromě rodiny, vlastně nic společného. Pravděpodobně se celou tu dobu, co jsme spolu držel zpátky, aby se o nás postaral, ale teď už nechce a chce si užít, dohnat co nestihl. Dost se teď hádáme, věci si vyjasňujeme a já se strašně bojím, že nás to všechno rozdělí. On je najednou úplně jiný a nemám šanci stíhat teď jeho tempo ani chuť ho následovat. Necestuji moc ráda, nevím proč bych teď ze sebe měla dělat dvacítku, navíc když jsem takhle jak jsem konečně víc se sebou spokojená. Vím, že se od začátku trápí kvůli sexu, ale myslím, že lepší to už se mnou nebude.
Co mám dělat? Nechci ho ztratit, bojím se. Jak dlouho taková krize trvá? Mám ho nechat, ať dělá to po čem touží? Připojit se k tomu nedokážu, mám úplně jiné zájmy, baví mě úplně jiné věci. Děti, domov, zahrada… Zažila jste to některá a jak to dopadlo?
Ahojky, nechci ti brát iluze, ale má žeskou. Docela určitě po něm jdi…ať víš na čem jsi, já to neudělala, věřila jsem mu, ted se ukázalo, že mi lhal do očí několik let… dárky, šperky, hotely.. masakr. Rozvádět se nechce, ona je vdaná panička. Údajně to skončil, vlastně teda nic nepřiznal, připravila jsem ho prý o kamarádku 
A to my máme hodně věcí společných a jsem i tolerantní a bylo mi s ním vždycky dobře.
JK
- Citovat
- Upravit
6.4.17 09:54
Tak jestli ho nechceš ztratit, tak by ses měla zamyslet i nad sebou, píšeš, že se kvůli němu nebudeš měnit, to nezní, že ho strašně miluješ a nechceš ho ztratit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 09:58
Proč krize? Mě to přijde super. Prožívám totiž něco podobného. Je mi 40, konečně mám dvě deti, jak jsem vzdycky chtela a ted řeším, co dál. Nedávno mi zemřel na rakovinu kamarád, kamarádka má zase roztroušenou sklerózu…člověk si proste uvědomuje, ze to jeste nechce zabalit 
. Cvičim každy všední den, jak manzel odveze starší do školky a mimino usne, atd atd. Sex teda taky trochu vázne, kdyz uz manžela nemůžu zmermomocnit pod záminkou snažení, ale musíš se proste přitulit ráno, to mají chlapi rádi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.17 10:01
@Aenne píše:
ale pokud nerada cestuje, tak nemá zmysl se do teho nutit, proč by měla znásilňovat svoji přirozenost?
Tak ať se pak ale nediví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.17 10:07
@LenkaN26 Je mu 45, mě 42. Já se snažím, abychom měli něco společného, ale prostě to co baví mě, nebaví jeho. On rád dovolený někde daleko a mě stačí procházka do lesa. Mě baví zahrádka, jeho vůbec. Na jeho motorku bohužel taky nesednu, bojím se. Začíná mít rád prostě víc adreanlinové věci a já mám prostě raději pomalejší tempo. Nejde o to, že bych nechtěla něco se sebou udělat, ale mě to vůbec nebaví. Bohužel. Ráda uvařím, uklidím, mám ráda domácí pohodu. Už jsem se prostě asi víc usadila a nechce se mi teď nějak bláznit. Nikdy jsem to moc nedělala…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
