Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lorre píše: VíceČistě klučičí je taky asi o ničem. I čistě pánská kancelář. Sami říkali, že potřebují ženskej element
@Azeretereza píše: Více
Ty budeš lehčí ženská, na takové pozor ![]()
@Temná duše píše: Více
Svůj ke svému
taky mě neberou mamlásci, kteří se bojí.
Jinak bejvávalo, teď už jsem klidnější.
@WhiteCrow píše: Více
Vidíš, podobné osobní zkušenosti nemám.
Při navazování vztahů jsem byl vždy velmi opatrný, nehrnul jsem se do nich. Řídil jsem se zásadou „lépe pětkrát měř, než jednou…“
Asi za to mohly dvě zkušenosti z dospívání, kdy já čekal vztah a holky jednorázové sexuální rozptýlení.
Možná jsem si méně užil, zato jsem byl ušetřený zklamání, konfliktů a následných rozchodů. To, co fungovalo, jsem si naopak hýčkal a rozvíjel.
Pokud jde o vztahové modely, vidím to jinak. Určitě jsou lidé, (sám k nim patřím), kteří se celý život drží jednoho modelu ( v mém případě monogamního). Měli jsme v rodině případ feťáka stavu zamilovanosti. Jeho vztahový model spočíval ve výměně partnera jednou za dva roky, protože zamilovanost přetavit v lásku neuměl a tak se celý život držel téhož - po odeznění hormonálního rauše - výměna. Jsou tací, kteří se celý život drží promiskuity, v reálu ale těch lovců a rajd není tolik. Těch, co praktikují celoživotně důsledně jeden model, je ve skutečnosti menšina.
Pro většinu populace je naopak typické, že v různých životních obdobích si vyzkouší různé vztahové modely. V mládí jsme plní hormonů, dychtiví si vše vyzkoušet, mapujeme svou sexualitu a testujeme hranice své vztahovosti. Holka vyzkouší soužití s jinou holkou, jiný si na vysoké škole na tři roky vyzkouší polyamorický vztah. Je to obecně období vyšší promiskuity - z pochopitelných důvodů. Pak u většiny z nás přijde období budování rodiny, kdy delší dobu fungujeme v monogamním svazku.
Poté přijde období krize středního věku, kdy mnozí dohání, co v mládí zameškali a vrhnou se do divokých dobrodružství. Jiným jejich vztahy zevšední, nemají ale odvahu k rozvodu a tak si život osladí mileneckými vztahy. Praskne to, manželství se rozpadne a poučeni životní lekcí vstupujeme do nových monogamních vztahů, které vydrží třeba až do smrti. Život dokáže mít různé zákruty, klade překážky a někteří jím proplouvají jak kajakář na divoké vodě.. ![]()
@Azeretereza píše: Více
Já s takovýma jako ty klidně spal, ale do vztahu nikdy. ![]()
To radím i zdejším mužům ![]()
@Sonarka píše: Více
Naprosto souhlasím a myslím, že to kolikrát ale taky není jen o tom, jak “pravý”partner je či není. To je jen jedna otázka a souhlasím, že s tím tzv. pravým se žije líp.
Ale druhá věc je zralost partnera. Někdo je moudrý víc, někdo míň, někdo dozraje až když padne na ústa pod tíhou svých špatných rozhodnutí, někdo nikdy. Někomu stačí náznak, někdo potřebuje tvrdý střet s realitou. A to ale podle mne s láskou nemá co dělat. Spíš s učením
Chci tím říct, že jen na základě “pravosti” se nedá předpokládat, jak kdo bude nebo nebude věrný. Protože velikánskou roli hraje právě zralost a životní moudrost.
Zakladatelka je podle mne na usazování dost mladá. V mládí je ta chuť experimentovat větší a je dobré ji využít. Člověk totiž pochopí, co chce a co ne. O tom to zrání je. Univerzální rady ale nefungují.
Z vlastní zkušenosti potvrzuji - pokud člověk miluje, myšlenka na jiné neexistuje. Až se tomu člověk sám podivuje. Ale pocit je to příjemný. Je to povznášející, blahý pocit. Jakmile v takovém vztahu nastane déletrvající nesoulad, pak se myšlenka na jiné třeba objeví, ano, ale člověk má přirozeně obrovské zábrany. Otázkou pak ale zůstává, zda to má ten druhý s láskou obdobně. Nicméně do krize se může dostat skutečně jakýkoliv vztah. A čím nezralejší lidi v něm jsou, tím větší je to neštěstí.
@Temná duše píše: Více
Chápu. Taky s lidma radši spím než chodím. Nejsem ženská do chovu a uvědomuju si, že vztah se mnou je řehole
ale snažím se. Jen mi to ne vždy vychází. Na druhou stranu i druhá strana má svojí volnost.