Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Líné tříleté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.2.20 17:44
A co mu jeste vytahnout sporťák? Treba, kdyby vedel, ze si muze i sednout a povozit se, tak by nebyl tak zabejcenej a casem by se to zlomilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.20 18:05
Nic ve zlem, ale asi si to prehnala s tim casem travenym venku. Me by tohle jako diteti silne vadilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.20 18:14
To lítání a ječení doma je nahromaděná energie, kterou musí vybít. Akorát už by si měl mět chvilku hrát s hračkama.
Takže bych ho nechala lítat, skákat a pak bych se ho snažila nasměrovat na nějakou hračku aspoň na pár minut.
Já mám dvě holky a co se mi velmi osvědčilo, bylo odrážedlo přes zimu doma. Máme prostor pro ježdění dost, koberec utlumí zvuk.
Je to kluk, mohl by si na to trochu zvyknout, když to přizpůsobíte kvůli sousedům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lolink
11.2.20 18:23
Vseho moc skodi. 
moje deti v zime tolik casu netravi. Nechteji. Nemaji to rady. Uprimne… Ja cele dny take byt venku nechci. Od jara do podzimu je zase taham domu.
- Citovat
- Upravit
11.2.20 18:25
Neřekla bych, že je líný, ale otrávený. Třeba je v období, kdy si chce dělat věci po svém. Nabízet, nenutit. Pokud na sebe negativně strhává pozornost, ignorovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.20 18:36
To je teda prekerka. Jako aby lital a jecel doma bych nedala. kdyz mi to delaji deti, jsem z toho totalne na prasky a s nervama v haji. To bych ho snad nechala radsi rvat venku tu hodku, at se unavi tim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
11.2.20 19:23
Promin, je mu kolem 3? To muj taky bojkotoval. Hlavne v blbem pocasi, to byl rev 
ale kdyz jsme nesli, tak to bylo zas s nim k nevydrzeni a blbe pak usinal. Vydrz. Ani nevim kdy, ale zlomilo se to!
- Citovat
- Upravit
11.2.20 19:53
Co kolobezka, trikolka s tyci na ktere ho muzete tlacit? Vylet vlakem, autobusem, metrem, tramvaji a pak treba chodit po turisticky znackach a behat od jedne znacky k druhe, kdo ji driv najde. Hrat 1,2,3 hopla(kdyz budete 2). Skakani do kaluzi. Nebo az bude hezci pocasi, tak vy na kole a on odpociva v cyklosedacce 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.20 21:26
Nestalo se mi to tedy nijak často, ale jen tak obyčejně na procházku jsme našli asi nikdy 
vždycky se bere buď odrážedlo nebo si berou s sebou hračku, třeba auto a s tím jezdí různé venku, občas dělají, že venci psa sami ( musím držet vodítko hodně nenapadne ).. v lese si klacikama ryjou v zemi, nebo lezou všude možne, po dešti skáčou v louzich, při hezké počasí teda skončíme většinou na hřišti.. napadá mě, jestli se jen na procházce třeba nenudi, odrážedlo vetsinou zabere nebo že byste šli třeba do cukrárny nebo dělat ven nějakou aktivitu jako hřiště nebo kopat do míče atd.. nebo pro jednou uplatit nějakou sladkosti a naplánovat venku pěkný program, aby si zas uvědomil, že je to zábava
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 00:45
@Anonymní píše:
Vždycky jsem si představovala, jak budu se svým dítětem celé dny trávit venku, budeme si tam hrát, chodit na vycházky… Zpočátku to tak skutečně bylo, dokud byl malý, trávila jsem venku s kočárkem všechen čas, domů jsme chodili de facto jen na krmení. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny venku, ať už bylo počasí jakékoli (kromě vyloženě extrémů), sousedi si z nás dělali legraci, ti se slabší povahou se tiše hrozili, když nás viděli venku třeba v dešti nebo ve sněhu. Ale pro mě to byla idylka a dítě bylo usměvavé, zdravé, spokojené. I poté, co jsem korbu vyměnila za sporťák, se toho moc nezměnilo, jen se dlouhé vzdálenosti zkrátily, jak jsme „museli“ dlouhé minuty pozorovat mravence atp.
Zlom přišel někdy po jeho druhém roce. Od té doby bylo čím dál těžší ho motivovat k tomu, aby šel ven. Nechce na hřiště, odmítá venčit psa, teď už bojkotuje i chození do obchodu. Došlo to tak daleko, že vlastně vyhlásil úplný bojkot jakéhokoli pohybu a pobytu venku. Jakmile prohlásím, že se oblečeme a půjdeme ven, začne cirkus. Řev, že nikam nepůjde, že zůstane doma. Pokud se mi ho podaří obléct, pak celý (doslova celý) náš pobyt venku vypadá tak, že mi visí na noze a ječí, že ho musím nosit. Dokáže to tak vydržet jakkoli dlouhou dobu, obvykle to končí tak, že mě vzteky začne kousat do nohy, mě rupnou nervy, on dostane na zadek, ještě víc začne ječet a takhle ho na noze dotáhnu domů.
Doma pak neví, co by roupama dělal, a tak litá a ječí na celé kolo (nevím za jak dlouho si budou stěžovat sousedi), skáče po mě a dělá jednu lumpárnu za druhou. Nemá zájem o žádné hračky, zkoušela jsem všelijaké aktivity, ale vždycky to skončilo tím, že jen řval nechcu, to dělat nebudu, a vztekal se u toho. Já chystala, vymýšlela, vyráběla a on to během pár vteřin záměrně rozflákal, roztrhal nebo rozmetal po celém bytě.Začal chodit do školky, ale jak jsem se dozvěděla, ani tam se vlastně nic na jeho chování nemění. Do cvičení se nezapojí a když jdou na hřiště, stojí prý u branky a trucuje. (Učitelky to zatím připisují tomu, že si ještě nezvykl.) Přitom tohle hřiště miloval, chodili jsme tam v létě denně a nemohli ho dostat ani domů, fungovalo jako skvělá motivace, když se mu nechtělo jít ven.
Už fakt nevím co s ním. Koupili jsme mu odrážedlo, na to sedne, 2× šoupne nohama o zem, sleze z toho a odrážedlem praští o zem. Čekala jsem, že z něho bude pecivál až objeví televizi nebo mobil, ale on je lenoch už teď, děsím se toho, co bude dál.
My s manželem žádní velcí sportovci nejsme, ale jsme zvyklí všude chodit pěšky, máme psa, hodně chodíme na procházky, manžel jezdí na kole, já před těhotenstvím chodila na túry s KČT…
Myslím, že tohle je už za hranou, zkuste dětského psychologa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Vždycky jsem si představovala, jak budu se svým dítětem celé dny trávit venku, budeme si tam hrát, chodit na vycházky… Zpočátku to tak skutečně bylo, dokud byl malý, trávila jsem venku s kočárkem všechen čas, domů jsme chodili de facto jen na krmení. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny venku, ať už bylo počasí jakékoli (kromě vyloženě extrémů), sousedi si z nás dělali legraci, ti se slabší povahou se tiše hrozili, když nás viděli venku třeba v dešti nebo ve sněhu. Ale pro mě to byla idylka a dítě bylo usměvavé, zdravé, spokojené. I poté, co jsem korbu vyměnila za sporťák, se toho moc nezměnilo, jen se dlouhé vzdálenosti zkrátily, jak jsme „museli“ dlouhé minuty pozorovat mravence atp.
Zlom přišel někdy po jeho druhém roce. Od té doby bylo čím dál těžší ho motivovat k tomu, aby šel ven. Nechce na hřiště, odmítá venčit psa, teď už bojkotuje i chození do obchodu. Došlo to tak daleko, že vlastně vyhlásil úplný bojkot jakéhokoli pohybu a pobytu venku. Jakmile prohlásím, že se oblečeme a půjdeme ven, začne cirkus. Řev, že nikam nepůjde, že zůstane doma. Pokud se mi ho podaří obléct, pak celý (doslova celý) náš pobyt venku vypadá tak, že mi visí na noze a ječí, že ho musím nosit. Dokáže to tak vydržet jakkoli dlouhou dobu, obvykle to končí tak, že mě vzteky začne kousat do nohy, mě rupnou nervy, on dostane na zadek, ještě víc začne ječet a takhle ho na noze dotáhnu domů.
Doma pak neví, co by roupama dělal, a tak litá a ječí na celé kolo (nevím za jak dlouho si budou stěžovat sousedi), skáče po mě a dělá jednu lumpárnu za druhou. Nemá zájem o žádné hračky, zkoušela jsem všelijaké aktivity, ale vždycky to skončilo tím, že jen řval nechcu, to dělat nebudu, a vztekal se u toho. Já chystala, vymýšlela, vyráběla a on to během pár vteřin záměrně rozflákal, roztrhal nebo rozmetal po celém bytě.
Začal chodit do školky, ale jak jsem se dozvěděla, ani tam se vlastně nic na jeho chování nemění. Do cvičení se nezapojí a když jdou na hřiště, stojí prý u branky a trucuje. (Učitelky to zatím připisují tomu, že si ještě nezvykl.) Přitom tohle hřiště miloval, chodili jsme tam v létě denně a nemohli ho dostat ani domů, fungovalo jako skvělá motivace, když se mu nechtělo jít ven.
Už fakt nevím co s ním. Koupili jsme mu odrážedlo, na to sedne, 2× šoupne nohama o zem, sleze z toho a odrážedlem praští o zem. Čekala jsem, že z něho bude pecivál až objeví televizi nebo mobil, ale on je lenoch už teď, děsím se toho, co bude dál.
My s manželem žádní velcí sportovci nejsme, ale jsme zvyklí všude chodit pěšky, máme psa, hodně chodíme na procházky, manžel jezdí na kole, já před těhotenstvím chodila na túry s KČT…