Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Tohle docela zamrzelo, kdyby jsme ho nenáviděli jak píšeš, bylo by nám asi jedno jak vypadá, ať si klidně praskne, ale nám to jedno není chápeš? Není nám to jedno už spoustu let a ono se to pořád nehýbe a je hůř a hůř, až jednou bude fakt nejhůř a kluk nevstane z postele. Navíc já nevidím líný prase, řekla jsem že ho tak nazval manžel předemnou v návalu vzteku. Dobře a jaká brigáda by podle vás byla adekvátní tomuto stavu? Jenom si nějak nedokážu představit jak můj 80kg manžel bude tahat 150kg chlapáka k doktorovi, on si sedne na postel a nehne se, to už tu bylo, možná by bylo řešení dostat doktora k němu, ale to nevím jestli by prošlo
A ty máš se svým mužem nějaké dítě, které není „tlusté prase“ a životní zklamání pro otce?
Myslím, že vyžrat se k morbidní obezitě v pubertě není o lenosti, je to sebepoškozování jako anorexie nebo řezání se.
Chtělo by to nějakou pozitivní motivaci.
@Anonymní píše:
On tu bundu má, jen ji nechce nosit, nelíbí se mu, ale ono v nadměrných velikostech si člověk nemůže moc vybírat
no a co rekl na to, ze kdyz by zhubnul, tak by mohl mit pekne obleceni?
@Bábrdl píše:
A ty máš se svým mužem nějaké dítě, které není „tlusté prase“ a životní zklamání pro otce?Myslím, že vyžrat se k morbidní obezitě v pubertě není o lenosti, je to sebepoškozování jako anorexie nebo řezání se.
Chtělo by to nějakou pozitivní motivaci.
Nemám, mám dvě děti a obě sportují už od dvou let.
@Anonymní píše:
Nemám, mám dvě děti a obě sportují už od dvou let.
Chtěla jsem napsat, nemám tlusté dítě.
@Gladys píše:
no a co rekl na to, ze kdyz by zhubnul, tak by mohl mit pekne obleceni?
On se na tohle téma hlavně vůbec nechce bavit ![]()
@Anonymní píše:
Nemám, mám dvě děti a obě sportují už od dvou let.
Nerozumím. Tak jsou to děti stejného otce )jako ten tlustý puberťák), nebo ne?
My měli v rodině opačnej problém…anorexii u puberťačky…její máma to taky moc nechtěla řešit nebo si neuvědomovala, že už je to opravdu na hraně a jde o život..Pomohla změna prostředí..Táta holku odvezl k babičce a ta jí dala do kupy…Bylo to za pět dvanáct už…holka měla něco málo přes 30 kg…Ale nakonec to zvládla…kdyby zůstala doma tak všichni jsme si skoro jistí, že by to dopadlo hodně špatně…
@Bábrdl píše:
Nerozumím. Tak jsou to děti stejného otce )jako ten tlustý puberťák), nebo ne?
Má dvě děti z prvního manželství, dvě semnou.
@Virginia píše:
Nepíšu nenávidí, ale nesnáší (že tě prostě se*e a nedivím se ti). Ale - proč pořád mluvíš o brigádě?? Z toho mám dojem, že si neuvědomuješ hloubku problému, tady nejde o brigádu. A pokud vám to není jedno už spoustu let - proč se to nikam neposunulo?Myslím to jako pobídnutí k debatě, ne ke kritice.
Už jsem to tu někde psala.
Souhlas s @Virginia
zákazy, příkazy, řvaní a odsuzování…to nikam nepovede.
Rodiče prostě zanedbali dobu, kdy to mohli objektivně řešit - tedy když byl kluk malej, dávat mu jídlo, co mu neubližuje, brát ho ven, tahat ho na hřiště, do parku, vymyslet možnosti nějakých kroužků, kolektivního či jiného sportu, brát ho na výlety atd atd.
Teď je klukovi 17, nemá kamarády, pohyb, lásku, jen žrádlo a počítač… ![]()
Matka, co mu zavírá hubu podstrojováním a nejspíš je ráda, že kluk celý dny dřepí u počítače a neobtěžuje, otec, co ho vidí dvakrát do měsíce a nemá pro něj kloudné slovo, krom nadávek, že je línej a tlustej.
Popravdě, kluk je chudák a v tomhle případě vidím jediné východisko - až se osamostatní, tak časem přijde na to, že to tak dál nejde a začne na sobě makat - kvůli ženský, kvůli práci, kvůli zdraví, atd.
Ale když to rodiče neřešili v 11, tak v 17 už nevyřeší nic ![]()
Budou prázdniny…vemte si ho k sobě na celý dva měsíce a opravdu na tom zkuste společně zapracovat…pomaloučku polehoučku…hlavně v klidu…žádný nadávky do prasat apod…Si udělejte bojovej plán…první to jídlo…než ho budete cpát do fyzické aktivity tak to nejdřív zredukujte jídelníčkem trochu tu váhu…za ty dva měsíce to u takhle veliké váhy může klidně udělat 15kg…a to už bude znát…třeba se mu to zalíbí a pohnete se pak dál…
On tu bundu má, jen ji nechce nosit, nelíbí se mu, ale ono v nadměrných velikostech si člověk nemůže moc vybírat ![]()
Bunda se mu nelíbí, ale jak vypadá on sám je mu jedno? ![]()
Jinak teda
anonymko přeju hodně sil
fakt je ten, že i když je to děsně těžké, tak se s ním musí začít dělat pokud mu ještě není 18.Pak,až to bude zcela v jeho rukou to bude ztracené. ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
Souhlas s @Virginia
zákazy, příkazy, řvaní a odsuzování…to nikam nepovede.
Rodiče prostě zanedbali dobu, kdy to mohli objektivně řešit - tedy když byl kluk malej, dávat mu jídlo, co mu neubližuje, brát ho ven, tahat ho na hřiště, do parku, vymyslet možnosti nějakých kroužků, kolektivního či jiného sportu, brát ho na výlety atd atd.Teď je klukovi 17, nemá kamarády, pohyb, lásku, jen žrádlo a počítač…
Matka, co mu zavírá hubu podstrojováním a nejspíš je ráda, že kluk celý dny dřepí u počítače a neobtěžuje, otec, co ho vidí dvakrát do měsíce a nemá pro něj kloudné slovo, krom nadávek, že je línej a tlustej.
Popravdě, kluk je chudák a v tomhle případě vidím jediné východisko - až se osamostatní, tak časem přijde na to, že to tak dál nejde a začne na sobě makat - kvůli ženský, kvůli práci, kvůli zdraví, atd.
Ale když to rodiče neřešili v 11, tak v 17 už nevyřeší nic
Souhlasím. Je morbidně obézní, vlastně nemocnej, u otce dva nevlastní sourozenci, kteří od dětství sportují, pro tátu je zklamáním, kamarády nemá…
Když mu zakážou ten počítač, jeho jediné štěstí, nejspíš jim sežere prášky.
A nechápu otce. Dopustí, aby se syn vypapal na hranici poškozující zdraví a teď se vzteká, že odmítá osm hodin gtěžké fyzické práce. To ho chce zabít?
Myslíém, že by pomohla nějaká motivace. Třeba: když zdravě zhubneš, koupínme ti novou grafickou kartu, nebo já nevím dvoulitrový poukaz do alzy. Ale muisí to být nějaká rozumná váha, třeba sedm kg. No a ze začátku s ním chodit na procházky, jen on a táta. A kecat třeba o těch online hrách, co hraje. Prostě se mu nějak přiblížit.
@Mar__tanka1983 píše:
Souhlas s @Virginia
zákazy, příkazy, řvaní a odsuzování…to nikam nepovede.
Rodiče prostě zanedbali dobu, kdy to mohli objektivně řešit - tedy když byl kluk malej, dávat mu jídlo, co mu neubližuje, brát ho ven, tahat ho na hřiště, do parku, vymyslet možnosti nějakých kroužků, kolektivního či jiného sportu, brát ho na výlety atd atd.Teď je klukovi 17, nemá kamarády, pohyb, lásku, jen žrádlo a počítač…
Matka, co mu zavírá hubu podstrojováním a nejspíš je ráda, že kluk celý dny dřepí u počítače a neobtěžuje, otec, co ho vidí dvakrát do měsíce a nemá pro něj kloudné slovo, krom nadávek, že je línej a tlustej.
Popravdě, kluk je chudák a v tomhle případě vidím jediné východisko - až se osamostatní, tak časem přijde na to, že to tak dál nejde a začne na sobě makat - kvůli ženský, kvůli práci, kvůli zdraví, atd.
Ale když to rodiče neřešili v 11, tak v 17 už nevyřeší nic
Manžel k nim jezdil od rozvodu obden, takže žádné dvakrát do měsíce, opravdu málokdy se stane že se k nim přes týden nedostane. Kloudných slov má pro něj spoustu, je to jeho syn, miluje ho, teď v afektu poprvé vypustil z huby toto a ty napíšeš že pro něj nemá kloudné slovo krom nadávek ![]()
Ten pes není špatný nápad, třeba i přes jeho protesty si štěně zamiluje a bude mít aspoň parťáka, co mu dá lásku.
A souhlasím s holkama, tady to po zlém nepůjde. Chyba se stala už dávno a jediný, kdo by měl dostat pořádne kapky je jeho matka. Kluka bych nejspíš vzala k sobě a začala se o něj víc starat a zajímat. Co zkusit oběhat doktory bez něj a zkusit se s nimi poradit. Dietolog a psycholog by byl dobrý začátek.