Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Litujete, že jste si nepořídili dalšího potomka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.6.18 09:34
@Nikca_Kad píše:
Já jsem zástankyně, že děti musí být alespoň 2Sami se učí mezisebou, a hlavně se otrkají před nástupem do školy/školy
Větší sr.agorovinu jsem tu dlouho nečetla. V čem si ve školce pomůžou sourozenci, kteří jsou od sebe třeba 6 let? V ničem. Jak se otrká první z těch dětí? Nijak. Moje dítě ve školce od 2 let naprosto bez scén uplná pohoda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:35
@terien píše:
Dlouho jsem nečetla větší bláboltypicky úzkoprsý pohled na jedináčky. Zajímavé je, že já jedináček nejsem, ale lakomá jsem až to není hezký, mám celý život problémy s navazováním a udržením kontaktů, že bych byla kdovíjak vyrovnaná se taky říct nedá. V dětství jsem se od sourozence naučila že bezcitnější vyhrává, že lhát se docela vyplatí a taky že co si zavčasu neurveš to nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:40
Já jsem momentálně ve fázi, že si umím představit život jen s jedním dítětem. Manžela bych klidně do dalšího ukecala, ale nechci. Dítěti jsou tři, vždy jsem chtěla víc dětí, neříkám, že se mi to třeba nesepne, ale nedokáži si představit znovu ten kolotoč. Nemám ráda těhotenství, nebaví mě mimina a určitá omezenost. Jak pracovní, tak společenská. Nejspíš ani nejsem mateřský typ. Jsem celkem nervak a teď jsem šťastná, že jsme skočili do alespoň jednoho po hlavě. 
Hrozně i závidím tu touhu po dalších dětech. Já jí snad nikdy neměla 
Ale možná je to i lidmi, kterými se obklopuji. Buď už mají „splněno“, nebo ještě děti nemají. Upřímně, jsem i pohodlná. Jedno dítě, žádné dítě. My moc hlídací babi nemáme, mám hrůzu že školkových nemocí, organizace je také lepší s jedním dítětem. A ano, jsem sobec, přitom sama mám víc sourozenců a mam je všechny moc ráda. Ale nedokáži se kousnout. Myslím, že toho budu litovat až ve stáří, pokud se rozhodnu jen pro jedno. Okolí hučí, ale mě nezajímá, už jsou s tím trapný. Starat se o to budu já, ne oni. Podle mě je vždy dobré, udělat si tolik dětí, které člověk zvládne. Pořád lepší, než na ty děti stále nervama řvát… Jo a nechci si kazit znovu postavu 
Příspěvek upraven 20.06.18 v 09:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:44
K otázce, vždycky jsem si myslela, že budeme obří rodina se 6 dětmi třeba 
No po tom prvním jsme se s mužem shodli, že máme náš rozcáplej život prostě rádi. Dítěti můžeme dopřát vše co uznáme za vhodné, milujeme ho a vážíme si zdravého úžasného prcka. Ale jedno dítě vždycky snáz „udáš“, platíš jedno školné, logisticky je to snadné. Navíc si nemyslím, že být jedináčkem je diagnóza. Mám v rodině několik jedináčků a jsou ty ty nejmín sobečtí a zištní lidi co znám.
Nikdo se moc nepokoušel mě konfrontovat, já tyhle diskuze okamžitě uzavírám s tím, že je to naše rozhodnutí a nikdo to dítě za mě neporodí, nebude ho živit, šatit, podporovat, financovat jeho zájmy, nebude k němu vstávat, řešit nemoci, hádání mezi dětmi apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:45
@PaniBovaryovaaa Myslím že vzděláni nemá vliv na počet dětí…je to prostě o tom jak je ta žena nastavená…jsou ženy např Petra Janů která děti nikdy nechtěla.Nebo třeba Michaela Bakalová vzdělaná ženská a děti má 4.Ivanka Trumpová 3deti.. Známá je bezdětná nikdy o děti nestála .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:45
Jsem jedináček a mrzelo mě to jen jako dítě, kdy jsem záviděla spolužačkám, že maj ty parťáky na hraní. Což je pohled hodně zkreslený, že. Teď v dospělosti mě to absolutně netrápí. Třeba se ten pohled ještě někdy změní Rozmazlenost jedináčků je o výchově stejně jako u sourozenců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:48
Já jsem tedy od matek jedináčků slyšela poměrně casto, že měly mít víc dětí. Ale jedná se o matky, které už jsou ve věku 60+ a jejich dítě není úplně podle jejich představ (nechce mít děti, nezajímá se o ně) nebo už není na živu. U více dětí je přeci jen větší pravděpodobnost, že se nějaké „povede“, ale rozhodně to není důvod k tomu mít více dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dagmarkaa
20.6.18 09:51
Vždy jsem chtěla 2 - 3 děti, ale ono někdy člověk naplánuje a život mění… kvůli zdravotním problémům po porodu jsem šťastná, že mám alespoň jedno.
- Citovat
- Upravit
20.6.18 09:52
@zoy píše:
Já jsem tedy od matek jedináčků slyšela poměrně casto, že měly mít víc dětí. Ale jedná se o matky, které už jsou ve věku 60+ a jejich dítě není úplně podle jejich představ (nechce mít děti, nezajímá se o ně) nebo už není na živu. U více dětí je přeci jen větší pravděpodobnost, že se nějaké „povede“, ale rozhodně to není důvod k tomu mít více dětí.
Jo takhle to delaji v Africe. Udelaji si co nejvic deti v nadeji, ze alespon jedno se o ne postara.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:53
Taky bude stačit jedno. Hodiny netikali ani u prvního Dětství má pro mě spíš hořkou chuť, nevím zda za nedostatek pozornosti může o 2 roky starší ségra, necítila jsem se prostě být milovaná. Ale když jsme byly malé hrozně jsme se mlátily a praly, přijde mi to šílený 
Pokoj společný, kolem těch 15 klidně došlo na mega facky, když jsme se praly o oblečení 
ustálilo se to kolem 20 let a nevím, zda to stalo za to Teď se máme rady, ale zas nebydlí blízko -100 km,takže se vídáme max. párkrát za rok, ale píšeme si a posíláme fotky skoro denně. Nemohla jsem si třeba v těch 10 letech dovolit moc hezké oblečení a už se to ve škole řešilo. Takže já chci prostě dát tomu jednomu co nejvíc lásky a to vidím jako důležitější než sourozenec. A to jsme byly 2 ségry… jak si k sobě hledají cestu opačná pohlaví už vůbec nevím.
Mluví se o velké rodině - no já nevím, čím méně dětí, tím pro ně víc prostředků, pozornosti, větší záchranná síť. Babička s 8 vnoučaty nebo se 2? Kde budou ty vztahy bližší a lepší? Nesnáším takové ty sešlosti tet a strýčku. Tchýně je ze 3 děti a když svolají tu svoji partu, tak se sejde 15 úplně rozdílných lidí, povah, poměrů a já introvert nechci nic jiného než po půl hodině utéct.
Pak souhlasím i s tím co píše paní Bovaryova- ne každá se vyžívá v těhotenství, porodu, plenkách, nevyspání, stresu. Radši jedno dítě se vsi péči a láskou než 3 a děj se vůle boží, jak se mezi sebou pomelou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:54
@PaniBovaryovaaa píše:
@Lainaire8 každý chce možná opak toho, co zažil, já sourozence mám a jako introvert jsem chtěla být vždycky jedináček nebo aspoň sama v pokoji.
Já to samé. Jeden čas jsme se vysloveně nenáviděly, celé dětství se hádaly.
Ale uznávám, že se naplnilo to, co mi všichni říkali a já tomu nevěřila, teď jsem ráda, že sourozence mám. Ale celé dětství by mi bylo líp bez něj. A ségře taky. Někdy to prostě nevyjde.
Teď jsem za sestru vděčná. Jako dospělá. Horší to mají ty s bratrem, co se celou dobu nenáviděli a teď se nebaví. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 09:57
Vždycky jsem chtěla jedináčka. Pak se mi narodilo první dítě a dneska máme tři, což je počet konečný. Nicméně Ti odpovím na otázku: ano, s jedním dítětem je to jednodušší ve všech ohledech. Rčení „Jedno dítě, žádné dítě“ je zcela pravdivé, ať se někomu líbí, nebo ne. Je to zcela logické. Znám rodiny s jedináčky. Ti mladší, s menšími dětmi, jsou do jednoho spokojení, jedináčka mají programově, zcela jim to vyhovuje. Litují toho občas až ženy ve stáří poté, co mají to jediné dítě už dospělé a třeba se jim „nevyvedlo“. Zkrátka vše má svoje plusy a minusy, výhody a nevýhody a každému vyhovuje zcela něco jiného. Já si třeba dnes už jen jedno dítě představit nedokážu, naopak jiným by z mých třech kousků vstávaly vlasy hrůzou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 10:01
@Annabela11 píše:
@Nmdl S jedináčkem je to jednodužsi člověk není tak zapřažen…ano hloupé připomínky kdy bude další slyšel snad každý a myslím že pokud by člověk měl děti 10tak tuto otázku stejně znovu uslyší.....a taky miluju hlášku jedno dítě žádné dítě
Tahle hláška je fakt hloupá, protože 1 dítě je rozhodně větší zápřah přinejmenším na psychiku než 2… Třeba včera jsem vyzvedla nejdřív staršího syna z tréninku a potřebovala jsem si udělat něco do práce a on mě pořád rušil a celkově byl otravný. Když jsem pak vyzvedla mladšího ze školky, tak jsem měla konečně klid, protože se spolu zabavili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 10:01
@Blešík píše:
Jsem jedináček a mrzelo mě to jen jako dítě, kdy jsem záviděla spolužačkám, že maj ty parťáky na hraní. Což je pohled hodně zkreslený, že. Teď v dospělosti mě to absolutně netrápí. Třeba se ten pohled ještě někdy změní
já zas záviděla vlastní pokojíky i těm s více sourozenci a rozhodně jsme si moc nehrály. Ještě jedna poznámka k tomu, že děti hned za sebou. Ségra chodila o třídu výš. Takže ve školce nebo pak i na základce, jsme tvořily nucenou dvojici a nebyl moc prostor dělat si kamarády. To samé o prázdninách nebo u babičky… jste prostě 2 a není šance tvořit si nové vztahy a pěstovat vztahy. Naproti tomu jedináček musí vazby hledat a držet od mala a věřím že nejlepší kamarád může být na stejné úrovni jako sourozenec. Rozhodně u dětí opačného pohlaví. A jediné co, tak prý až mi bude 80, tak za mnou do důchodaku nebude chodit zástup, ale jen jedno dítě, tak to taky přežiju. Pohádky, že všichni mají staré ležáky doma a do smrti se denně starají jsou trochu mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.18 10:03
Jinak co znám tedy jedinacky, tak ty mají v rodině alespoň bratrance, sestřenice…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
