Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Lze se zbavit arachnofobie?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.1.11 14:19
lze se zbavit arachnofobie?
Více méně nemám zrovna co na práci, tak mě napadlo, že vyjdou li naše plány a přestěhujeme se do domku, tak tam asi pojdu. Trpím hrůzou z pavouků. Já vím celkem běžný problém, která z nás ho nemá.
Jenže já už jsem sama z toho docela zoufalá, nesnáším ten osminohý odporný hmyz. Představa, že budu muset chodit zatápět do sklepa, kde prostě budou.
Onehdá jsme u prababičky v domku něco hledali a v jedný sklenici byl sušený v průměru zhruba 5cm(i s nožičkama) pavouk a mě se udělalo zle od žaludku a to byl mrtvej.
Ještě v těhotenství nám jeden lezl v ložnici po zdi a já div předčasně neporodila, nemohla jsem dýchat, břicho mi tvrdlo a odmítla jsem jít spát, dokud muž neobešel ložnici s baterkou a neprohlídl všechny kouty a i potom jsem měla problém usnout.
Chci se zeptat lze se týhle blbý fobie zbavit? Podstoupil jste někdo nějakou účinnou léčbu?
Nebo jsem do konce života odsouzená k tomu, chodit všude s biolitem a stříkat ho po nich?
Já už se to snažím i zlehčovat, vím, že u nás mi ten hmyz neublíží, možná štípne, ale po kousnutí neumřu, ale stejně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
cher
9.1.11 14:22
Já bych si ráda tvou fobii vyměnila za svou. Já mám sociální fobii už od puberty, pár let přeléčenou, ale není to úplně ok, nicméně můžu dá se říci momentálně plnohodnotně žít, i když mám ataky. Pokud tě to opravdu hodně omezuje, pak bych zašla k psychologovi nebo neurologovi(mně léky předepisoval neurlog a tam jsem chodila na kontroly, psycholog nemůže) a myslím, že potlačit se to určitě dá 
- Citovat
- Upravit
9.1.11 14:29
Jestli tě to potěší, není to hmyz 
Já je taky zrovna nemám ráda, malincí mi neva, větší buď přiklopím skleničkou a podsunu papírem a vyhodím z okna, nebo vysaju 
Určitě psycholog nebo někdo takový s tím dokáže pracovat.
Já se bojím můr 
těch velkých (ale i malých) tlustých chlupatých, jak chaoticky lítají kolem žárovek, fuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:35
Zkus vzít vysavač a nebo je něčim zab, ale je fakt, že těhle potvor je plnej barák 
, ráda je sice nemam, ale nebojim se jich (i když do ruky bych je nevzala!) Jednou se mi stalo, že jsem zapla troubu, něco upekla a pak jsem ji čistila a co jsem neobjevila, asi velkej 10cm i s nohama pavouk! Upečenej!!! No fuj, to byl humus!!! Jinak kamarádka má tohle taky, takže nás vždycky zavolala abysme jí toho pavouka přišli zabít, jinak by taky nešla spát. Já mam šílenej strach z hadů a žab, no strach, špíš se toho štítim! A občas jsem koukala na to: Udělám cokoliv a tohle bych fakt neudělala, že bych k nim vlezla, proto se bojim chodit do lesa, jak jsem ho jako malá milovala, tak teď se tam vyskytuju tak jednou do roka a to ještě pořádně koukam pod nohy! Vaděj mi totiž i slepejši, který dost často potkávám!!! Jinak neporadím jestli se toho dá zbavit nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:37
Myslím, že jsem kdysi v telce viděla takový reality-dokument, kde paní řešila podobný problém - ale šlo o hady.
Celý ten program měl několik kroků, první myslím bylo dotknout se hada nakresleného, pak fotky, pak být s maličkým hadem zavřeným v terárku v jednom domě, pak v jedné místnosti, pak ten had v terárku byl větší, pak sáhnout na to terárko… Nakonec toho hada pohladila…
Jako hladit pavouky asi nemusíš, ale jestli bys chtěla, určitě nějaký takový „program“ bys pro sebe vymyslela… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
9.1.11 14:41
lentilka:tak to jsme dve. ja je taky nesnasim. u nasich na baraku to je horor, ja pak nechci ani spat v pokoji, trva to vzdycky tak dva dny nez na to zapomenu.moje neter mela takovyho plastovyho velkyho pavouka, a sla kolem me a videla ze se zacinam bat,tak ho na me davala a ja se normalne rozbrecela..me proste vadi i atrapy,nebo vsechno,co ma dlouhy nohy,i v televizi si musim zakryt oci,kdyz je tam nejaky pavouk nebo neco s dlouhyma nohahama..kdyz jsem sama doma,tak je zabijim tak,ze na ne striknu lak na vlasy a pak vysaju (ale to zase nepreziju,ze je i mrtvy ve vysavaci),tak nejak vyhodim pres lopatku..je to ale otrava,pravda. nevim,jestli by me nekdo toho zbavil.mam to uz od detstvi,kdy na me kamosky ty pavouky hazely,tak si myslim,jestli to neni od te doby..
- Citovat
- Upravit
9.1.11 14:42
Jedna moje kamarádka při pohledu na pavouka nejdříve zbledne a pak omdlí Nevěřila jsem jí, dokud jsem u toho nebyla. Chalupu prodali, protože její manžel musel po příjezdu udělat dvouhodinovou prohlídku, jestli tam někde nejsou, zatímco ona čekala v autě… 
Neporadím, ale už jsem se s tím setkala… Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:44
sieta.m píše:
Já bych si ráda tvou fobii vyměnila za svou. Já mám sociální fobii už od puberty, pár let přeléčenou, ale není to úplně ok, nicméně můžu dá se říci momentálně plnohodnotně žít, i když mám ataky. Pokud tě to opravdu hodně omezuje, pak bych zašla k psychologovi nebo neurologovi(mně léky předepisoval neurlog a tam jsem chodila na kontroly, psycholog nemůže) a myslím, že potlačit se to určitě dá
Tak oproti tobě je můj problém banalita. Přeju ti, aby se ti podařil co nejvíc vyřešit.
Přiklopit skleničkou fakt nedokážu, co kdyby na mě proboha skočil.
Vysát? No a co když z toho luxu následně vyleze.
Dokud nějakýho pavouka nevidím, tak jsem hrdina, vím, že jsou to prostě jenom blbý pavouci, jenže pak někde nějakej je a je zle.
To s tím šaháním na obrázky a podobně, no celkem mi nevadí šáhnout na sklípkana ve zverimexu přes sklo. Dobře mi to sice nedělá, ale vzládnu to, jenže představa, že po mně leze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:44
Jde se toho zbavit. Ségra tím trpěla strašně dlouho. nešla na záchod - pokud tam byl. Byla naprosto zoufalá. pak si našla přítele a s ním bydlela na baráku. Na dovolenou jezdili na houseboat. Tam bylo suché wc. A? Naučila se s nima žít. Prý jí k tomu pomohl přítel. Vzal si jich několik na ruku a ukazoval jí je. první pokus skončil tím, že zdrhla a řvala něco o rozchodu, pak už neutíkala a nakonec se i přiblížila a podívala se na něj z blízka. Teď už se jich nebojí. Tedy - nevezme je do ruky, ale klíďo se jde vyčurat, i když je tam pavouk.
Trvalo to několik let, ale zvládla to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:45
Mám stejný problém už roky a připadá mi, že se to s vědem stupňuje. Před dvěmi lety jsme se přestěhovali do domu na vesnici. Dům je nepodsklepený. Navíc jsou to stř. Čechy a nic proto současnému bydlišti, ale trošku jiné podnebí na Sev. Moravě (mé rodiště), bylo asi vůči pavoukům více nepřátelské.
Zahradu mám teď plnou pavouků všech velikostí a druhů. No a od cca půlky srpna se nám stěhují do domu a objevují se každý den na zdech, podlaze, květinách až do konce října. Navíc asi se jim u nás daří, protože někteří pokoutníci (za ty roky už jsem na pavouky trošku „odborník“) dosahují doslova obřích rozměrů - takový 6-7 cm nebývá výjimkou. Manžel musel denně vynášet i tři takové bestie.
Záchvaty mívám taky docela slušné. Hysterie s tím, že přestávám dýchat. Docela dobře pak zvládám i skok do výšky. Když nějakého potkám, dokážu být např. na kuch. lince během vteřiny. (což normálně nezvládám)
Zjištovala jsem různé možnosti léčení. Ale kamarádka lékařka mi řekla, že pokud nechci léky, tak mi moc šancí nedává.
Letos se nám po delší době povedlo miminko a tak jsem se v létě sekla a začala pátrat, jak tyto trapiče dostat z domu. (Když už se nevyléčím.) Protože představa záchvatu v těhotenství (jakože v min. sezónách byly na denním pořádku), mi přišla děsná.
Na internetu jsem našla firmu z Plzeňska, která se zabývá postřiky nemocnic apod. zařízení a na pavoučky je specializovaná. Vystříkají hrany stěn a rohy nějakým hormonem, který milé pavoučky zabije a pak ty co nejsou v domě odpuzuje. Není to levné (celý dům - dvě patra nás přišel i s dopravou na 4 tis., téměř 100 km), ale stálo to za to. Ještě pár dní se občas nějaký objevil, ale pak byl božský klid.
Potřik prý docela slušně vydrží na dvě sezóny. Pokud nebudeme malovat či dělat jiné stavební úpravy.
Musím říct, že jsem maximálně spokojená. A pomalinku začnu šetřit na další rok, za ten klid mi to fakt stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:45
Stěhování nás čeká už brzy a já už pár dní se budim hruzou že by na mě vlezl nějakej pavouk.Bojim se jich tak že když se mi o nich zdá tak se probudim ubrečená 
.Když někde doma byl třeba ve spíž tak sem tam už 4 měsíce nevlezla a vše sem si raději koupila znovu.Když si představim že v domě jich bude víc tak mám strašnou hruzu.myslím že se toho nedá zbavit. 
.Zkoušela sem tarantulku na ruku,přes akvárko,vše možné a nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:46
Labužník ajenka02 píše:
Mám stejný problém už roky a připadá mi, že se to s vědem stupňuje. Před dvěmi lety jsme se přestěhovali do domu na vesnici. Dům je nepodsklepený. Navíc jsou to stř. Čechy a nic proto současnému bydlišti, ale trošku jiné podnebí na Sev. Moravě (mé rodiště), bylo asi vůči pavoukům více nepřátelské.Zahradu mám teď plnou pavouků všech velikostí a druhů. No a od cca půlky srpna se nám stěhují do domu a objevují se každý den na zdech, podlaze, květinách až do konce října. Navíc asi se jim u nás daří, protože někteří pokoutníci (za ty roky už jsem na pavouky trošku „odborník“) dosahují doslova obřích rozměrů - takový 6-7 cm nebývá výjimkou. Manžel musel denně vynášet i tři takové bestie.
Záchvaty mívám taky docela slušné. Hysterie s tím, že přestávám dýchat. Docela dobře pak zvládám i skok do výšky. Když nějakého potkám, dokážu být např. na kuch. lince během vteřiny. (což normálně nezvládám)
Zjištovala jsem různé možnosti léčení. Ale kamarádka lékařka mi řekla, že pokud nechci léky, tak mi moc šancí nedává.
Letos se nám po delší době povedlo miminko a tak jsem se v létě sekla a začala pátrat, jak tyto trapiče dostat z domu. (Když už se nevyléčím.) Protože představa záchvatu v těhotenství (jakože v min. sezónách byly na denním pořádku), mi přišla děsná.
Na internetu jsem našla firmu z Plzeňska, která se zabývá postřiky nemocnic apod. zařízení a na pavoučky je specializovaná. Vystříkají hrany stěn a rohy nějakým hormonem, který milé pavoučky zabije a pak ty co nejsou v domě odpuzuje. Není to levné (celý dům - dvě patra nás přišel i s dopravou na 4 tis., téměř 100 km), ale stálo to za to. Ještě pár dní se občas nějaký objevil, ale pak byl božský klid.
Potřik prý docela slušně vydrží na dvě sezóny. Pokud nebudeme malovat či dělat jiné stavební úpravy.
Musím říct, že jsem maximálně spokojená. A pomalinku začnu šetřit na další rok, za ten klid mi to fakt stojí.
prosim o kontakt
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:51
Pán byl moc ochotný a i když byl neuvěřitelně ukecaný - takový všudybýlek/všeználek - tak se mi vůbec neposmíval a spíš mi vyprávěl historky o jiných podobně „postižených“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:52
Jo kamčo přesně, zdají se mi i sny, že mě někdo zavře do místnosti plný pavouků a já řvu ze spaní tak, že probudím i mého muže.
Jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Ono třeba mým kamarádům to přišlo vtipný, dokud jsme nebyli na dovolený na chatě a v kempu(no tam to bylo utrpení, myla jsem se s tím, že přítel čekal před sprchama, kdyby náhodou)
Naučit se s nima žít, už jsme žili v baráčku právě u prababičky, kde jich je požehnaně, více či méně jsem to zvládala, ale pokud byl nějaký na záchodě, prostě jsem tam nemohla…nešlo to.
Jednou v práci mi jeden sešplhal přímo před monitor, no zvládla jsem ho nějak přiklopit a přepravit za okno, jenže pak jsem se 14 dní v kanclu dusila, protože ten hrneček s ním tam za tím oknem byl a co kdyby se vrátil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.11 14:55
JO jinak historka pro zasmání:
Jedna z rad, které jsem v rámci snahy zbavit se fobie, dostala byla. Představit si že jsou plyšoví. Vyšlo to z psych. analýzy, čeho se vlastně nejvíc bojím a ono je to to, že by se mě dotkli. No a představa, že jsou z plyše, ten hnus opravdu minimalizuje.
Tak jsem si nějakou dobu při každém setkání s pavoukem (před tím než jsem utekla 
) opakovala: „Je plyšový. Je plyšový.“ Docela to pomáhalo.
Až do jedné noci, kdy se mi zdálo, že lezu k našim do spižírny (taková uzounká místnůstka, kde se pomalu nedá otočit) a když se chci dostat ven, spustí se jich několik ze stropu a odříznou mi cestu ven. Vzbudila jsem sebe i manžela hrůzným křikem: „Jsou plyšoví, jsou plyšoví…“ Tak nějak skončily mé pokusy o léčení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
