Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
To rozhodně ne, rád mě má to vím a moc ale nějak mě napadá že toho tátu asi víc. Jsem ráda že jste mě ujistili že jsem jenom blbka a hrotím kraviny![]()
Moc Vám děkuji
Miluje tě. Jsem si 100% jistá. ![]()
Tata je mu vzacny, Ty jsi s nim porad. Posli ho k doktorce atd. i s tatinkem, pokud to jde, pul na pul.
@Anonymní píše:
Takže normální jako vždy…ženská všechno oddře a chlap slízne smetanu…
U nas porad mama mama, ale ma jen 2 a 3m a tatinek pro zmenu zavidi, pritom, kdyby nelitala jen za mnou, nevadi mi to ![]()
@Anonymní píše:
Mám takový dojem že náš syn, má raději tatínka…pořád táta tohle, táta tamto, vždycky má pravdu táta, pořád stojí za tátou, přitom já jsem ta která se stará dnem i nocí. Dokonce tatínka potichu poňoukám aby si s ním šel hrát. Syn na něj mluví a on nereaguje protože je hluchýtak říkám HALOOO SLYŠÍM HO? ON NA TEBE MLUVÍ… Doma dělám úplně vše, věnuji se klukovi na 200%, já s ním v noci jezdím na pohotovost, já se o něj starám v nemoci, já se v noci probudím a jdu se s ním napít a vyčůrat protože se bojí sám, já mu čtu před spaním a bla bla bla…dokonce zajišťuji i to aby se tatínek o něj zajímal více než by chtěl a tak aby to syn nevěděl aby mu to nebylo líto a on pořád TÁTA, TÁTA, TÁTA,… a všechno držím v sobě a nemůžu to nikomu říct a fakt je mi to líto a zajímalo by mě jestli je to normální. Nebo spíš potřebuju slyšet že je to normální, že je to období a že ho to přejde…protože mě to fakt i štve…beze me by snad nechodil ani na žádné kroužky které tak miluje, kdo by se s ním učil… no však to znáte…prostě mámy jsou nepřekonatelné
Syn tě má rád, neboj. Prostě je to kluk a třeba má více rád tu zábavu s tátou, je pro něj vzor.
Ale jinak mi trochu připomínáš manžela. Syn má pravidelně období, kdy „jen máma“ a období, kdy „jen táta“. Když má období „jen táta“, já jsem v pohodě, jen mu řeknu „ok, běž za tátou“. Když má období „jen mama“, tak manžel toto období těžce nese, mnohdy i s řečmi „já tady ani být nemusím“ apod. Nevím proč, ale nezvládá toto období, kdy chce syn jen a jen mě.
Jen takovy dotaz zakladatelko, protoze vsechno uz bylo receno (u nas je to taky tak, ze tata je pomalu Buh a ja jako nic moc, normalka
)Kdyz se mu treba neco stane, neco skaredyho zda, majzne se, ma problemy…za kym bezi??
Mám doma to samé.. jen jsou ji 4,5 a máme ještě mladší dítě
taky mě to sem tam zamrzí, ale táta je prostě více hrací typ..Já jsem na tvoření, na cvičení a na „výchovu“. Na druhou stranu, když není doma táta, tak jsem ji dobrá i já
A když slyším, jak je dcerka schopná za 5 minut říct 200× tatiiiiiiii, tak jsem chvílemi i ráda
A taky jsem vděčná, že můj muž se dětem věnuje ![]()
Jeee to bude asi všude
U nás taky jen táta táta táta, přitom se o děcka starám jen já, on si jen občas pohraje a tím to hasne, ale jak je s dcerou málo, tak na něm prostě visí. Já jsem s ní pořád, mě má okoukanou ![]()
@elen-ka píše:
Syn tě má rád, neboj. Prostě je to kluk a třeba má více rád tu zábavu s tátou, je pro něj vzor.Ale jinak mi trochu připomínáš manžela. Syn má pravidelně období, kdy „jen máma“ a období, kdy „jen táta“. Když má období „jen táta“, já jsem v pohodě, jen mu řeknu „ok, běž za tátou“. Když má období „jen mama“, tak manžel toto období těžce nese, mnohdy i s řečmi „já tady ani být nemusím“ apod. Nevím proč, ale nezvládá toto období, kdy chce syn jen a jen mě.
Taky to blbě nesu
Posledně jsem i manželovi řekla at si jde za synem když jsou takový tým
ale samozřejmě s humorem ![]()
V sedmi letech je to prostě chlap, a jako takový chce být s chlapy. Dělat chlapskou práci a chlapsky se bavit. S tátou, to je úplně normální. Navíc je mu táta vzácný. Ale oč - když ho něco bolí, letí za tebou, ne? neboj se, nikdy tě nikdo nebude milovat tak, jako tvoje děti.
@Lejlinka88 píše:
Jen takovy dotaz zakladatelko, protoze vsechno uz bylo receno (u nas je to taky tak, ze tata je pomalu Buh a ja jako nic moc, normalka![]()
)Kdyz se mu treba neco stane, neco skaredyho zda, majzne se, ma problemy…za kym bezi??
To běží vždycky za mnou
u táty se přece nebrečí ![]()
@Anonymní píše:
To běží vždycky za mnouu táty se přece nebrečí
tak vidis, ze te ma rad ![]()
A za kym jde, kdyz se mu neco prihodi? Mam male dite, taky je to porad „tatinku-tatinku“, ale jakmile treba upadne, musi mit me ![]()
@Anonymní píše:
To běží vždycky za mnouu táty se přece nebrečí
Ted to teprve vidim. Jsi jistota a to je pro dite nejvic ![]()
@Anonymní píše:
Mám takový dojem že náš syn, má raději tatínka…pořád táta tohle, táta tamto, vždycky má pravdu táta, pořád stojí za tátou, přitom já jsem ta která se stará dnem i nocí. Dokonce tatínka potichu poňoukám aby si s ním šel hrát. Syn na něj mluví a on nereaguje protože je hluchýtak říkám HALOOO SLYŠÍM HO? ON NA TEBE MLUVÍ… Doma dělám úplně vše, věnuji se klukovi na 200%, já s ním v noci jezdím na pohotovost, já se o něj starám v nemoci, já se v noci probudím a jdu se s ním napít a vyčůrat protože se bojí sám, já mu čtu před spaním a bla bla bla…dokonce zajišťuji i to aby se tatínek o něj zajímal více než by chtěl a tak aby to syn nevěděl aby mu to nebylo líto a on pořád TÁTA, TÁTA, TÁTA,… a všechno držím v sobě a nemůžu to nikomu říct a fakt je mi to líto a zajímalo by mě jestli je to normální. Nebo spíš potřebuju slyšet že je to normální, že je to období a že ho to přejde…protože mě to fakt i štve…beze me by snad nechodil ani na žádné kroužky které tak miluje, kdo by se s ním učil… no však to znáte…prostě mámy jsou nepřekonatelné
Když jsem byla malá, taky jsem měla „raději“ taťku, v pubertě zase jsem měla blíže k mamce. A navíc, máš syna, tak kluci mají asi blíže k tátovi, holky k mamkám. ![]()