Malý 9 let (Adhd?)

Anonymní
4.8.20 07:48

Malý (Adhd?)

Krásné ráno,
Mám chlapečka a tomu teď bylo 9 let. Chtěla jsem se zeptat : Celý den dělá hloupé zvuky - křičí, dělá různé úšklebky, zvuky a tak…
Jeho sestra (7let) ho povzbuzuje, ale pro mě je to tak neuvěřitelně otravné a určitě to nejsem jen já.
Je fakt hodně nahlas, jako by neměl tušení, jak nahlas křičí. Je to jako být v té pohádce Spongebob. Celý den a každý den. Každý den, několikrát denně, ho musím zastavovat. Obvykle je to u jídelního stolu nebo venku na veřejnosti. Dělá to, když se snažím poslouchat lidi, nebo jenom tak… Šaškování kolem vede k nedostatečnému zaměření, tak se potom ptá na hloupé otázky, protože je vždycky 5 minut pozadu a snaží se pochopit, co se kolem něj děje. Má různé (hloupé) otázky a nezamyslí se nad tím. Jiným v rozhovoru skáče do řeči a je drzý.
Dělal a dělá spoustu aktivit - teď je to fotbal a předtím to byla bojová umění, chtěl zkoušet klavír a teď máme klavír i doma, manžel s ním tráví čas taky pořád, když není v práci..
Problém je, že nic nebere vážně a dostává se do věku, kdy jsou trenéři naštvaní, protože ostatní začínají ‚vyrůstat‘.
A štve mě, že já ho teď fakt nemůžu vystát a leze mi na nervy. Ještě dodám, že je ve škole hodně chytrý, ale ukazuje se to jenom v učení, jestli chápete. Připadá mi to jako Adhd.
Mým hlavním zájmem je můj přístup k tomu a zvládání. Opravdu bychom ocenili radu, jak se s tím vyrovnat každý den :nevim: :think: :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
21984
4.8.20 08:09

Mám něco podobného v o dva roky mladší variantě. Naprosto Tě chápu, taky mi z něj často tečou nervy. Sice nemá hloupé otázky, ale furt mele, nepustí ostatní ke slovu, neumí chodit pomalu - jen běhá a u toho dupe, vydává zvuky (u nás vedou složky integrovaného záchranného systému :cert: ), určitý motorický neklid (na zastávce busu prostě neumí stoupnout a pět minut počkat jakž takž v klidu do příjezdu - musí něco okopávat, opackávat, kleknout si a hrabat se v kamínkách a pod.).
Upozornění na nevhodné chování ho zcela míjí, za minutu to dělá zase.
Pomáhá pouze, aby byl permanentně konstruktvně zavabený (to je pak zlatý), což je prostě dlouhodobě velmi vyčerpávající. Jakmile se začne nudit, tak ho prostě přemůže to jeho neklidné alter ego.

Žádnou ofíko diagnózu nemáme, neb jsem něěmala potřebu s ním někde něco vyběhávat. Ve školce, škole, na kroužku funguje, jen je ho prostě někdy dost (pokud ho něco nezaujme, pokud je unavený). Ale měli jsme v rodině jiné diagnostikované a svého času i medikované dítě a s jeho maminkou jsme se shodli na tom, že náš syn je v mnoha ohledech totéž v bledě modrém.

Co poradit nevím. Vždycky si říkám, že za to prostě nemůže a časem by z toho měl vyrůst, až mu ten mozek dozraje. Přijmout ho takového jaký je, nesrovnávat se sourozencem nebo dětmi kamrádek apod. Psycholog pro tebe, zajistit si podporu v rodině, snažit se si od něj odpočinout, protože těch sil prostě stojí o dost víc než „běžné živější dítě“ (to je moje druhé, ale s v porovnání s bratrem je to čajíček). :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1279
4.8.20 08:14

Taky preji hezke rano. Chapu, ze je otravne poslouchat zvuky a hloupe otazky, ale ADHD je mnohem zasadnejsi problem. Mam kluka s ADHD a resime opravdu velke vychovne problemy a to uz od 3 let. Obrovske problemy ve skolce. Bojim se, ze bude ve skole potrebovat medikaci, aby tam byl vubec nejak schopen fungovat. Asistenta bude mit temer urcite. Doma nam to vyrazne narusuje fungovani. Bojujeme hlavne s velkou agresivitou. Obihame doktory a terapie.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64066
4.8.20 08:21
@Anonymní píše:
Krásné ráno,
Mám chlapečka a tomu teď bylo 9 let. Chtěla jsem se zeptat : Celý den dělá hloupé zvuky - křičí, dělá různé úšklebky, zvuky a tak…
Jeho sestra (7let) ho povzbuzuje, ale pro mě je to tak neuvěřitelně otravné a určitě to nejsem jen já.
Je fakt hodně nahlas, jako by neměl tušení, jak nahlas křičí. Je to jako být v té pohádce Spongebob. Celý den a každý den. Každý den, několikrát denně, ho musím zastavovat. Obvykle je to u jídelního stolu nebo venku na veřejnosti. Dělá to, když se snažím poslouchat lidi, nebo jenom tak… Šaškování kolem vede k nedostatečnému zaměření, tak se potom ptá na hloupé otázky, protože je vždycky 5 minut pozadu a snaží se pochopit, co se kolem něj děje. Má různé (hloupé) otázky a nezamyslí se nad tím. Jiným v rozhovoru skáče do řeči a je drzý.
Dělal a dělá spoustu aktivit - teď je to fotbal a předtím to byla bojová umění, chtěl zkoušet klavír a teď máme klavír i doma, manžel s ním tráví čas taky pořád, když není v práci..
Problém je, že nic nebere vážně a dostává se do věku, kdy jsou trenéři naštvaní, protože ostatní začínají ‚vyrůstat‘.
A štve mě, že já ho teď fakt nemůžu vystát a leze mi na nervy. Ještě dodám, že je ve škole hodně chytrý, ale ukazuje se to jenom v učení, jestli chápete. Připadá mi to jako Adhd.
Mým hlavním zájmem je můj přístup k tomu a zvládání. Opravdu bychom ocenili radu, jak se s tím vyrovnat každý den :nevim: :think: :zed:

@Svistice

Dle popisu nase 5-letacka, ale ve skolce si ji chvali, pry je jen dost temperamentni. Na ADHD jsem se kdysi davno ptala a pry to vubec a mavli nad tim rukou. Pak jsem se tim vic nezabyvala. Nestoji - porad beha okolo, mluvi neco nonstop, je jedno co, hlavni, ze mluvi, neumi stat v klidu ani na zastavce, pobiha okolo a rve Vesele Vanoce (v lete), nevydrzi ani v klidu u stolu. Kdyz je sama, tak to jde, v kombinaci s jinymi detmi (navsteva, setkani na hristi), jak utrzena ze retezu a hyperaktivni rikam.

@Oriseka jo, dle me mame jen zivejsi dite, u nas je jen ziva, jinak to jde, chytra

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4201
4.8.20 08:23

Já mám jedno to běžné živé dítě a dokud se nezačal projevovat jeho mladší sourozenec, myslela jsem si, jak je strašně narocnej, rychlej, atp. Pak jsem velmi rychle vystrizlivela a doteď se v duchu staršímu omlouvám, protože on je úplně normální dítě, zato ten mladší je to, co popisujete, plus má problémy s porozuměním, takže jakékoliv moje snahy o komunikaci buď nechápe nebo nezaregistruje. Pokid by šlo pouze o tu aktivitu, neřešila bych to, naučila jsem se, jak.ho zvládat, ve školce už taky a je velká šance, že bez půjde do školy, zase se o kus zlepší. U nás je větší problém to porozumění, takže to řešíme. Jinak ale doktorka říkala, že ADHD není, je opravdu velmi zivej, neklidnej, možná nějaké hraniční ADHD, spíš prý ADD, ale děti, co tu diagnózu mají dost právem, vypadají ještě trochu jinak. Ty se nezvládnou sklidnit fakt ani tou řízenou cinnosti, nespí,.. jednoho jsme měli ve školce a oproti tomu je syn klidas. Na toho vašeho by to možná sedělo, ale zase kdyby opravdu byl ADHD, věděli byste to už dávno a dost byste to řešili ve škole. Takže třeba je taky hraniční a nebo prostě „jen“ velmi akční. Tak či tak, chce to hodně organizovat čas, ať se nestíhá nudit. Zvukové projevy korigovat hlavně na veřejnosti, doma nebo třeba na hřišti ho nechat vyblbnout. A obrnit se trpělivostí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21984
4.8.20 08:34

@blumen Jo v porovnání třeba s dítětem @Oriseka nebo @tamata je to v podstatě cajk. Proto taky nemám potřebu ho nikde „odborně řešit“. V institucích dokonce platí za klidné zlaté dítě. Doma pak ale prostě tu páru potřebuje upustit a o to je to s ním náročnější.
Což mi potvrdila i psycholožka. Že díky tomu, že je evidentně velmi inteligentní dokáže zcela normálně v kolektivu fungovat (navíc ten mu saturuje tu potřebu furt něco dělat, mít neustále podněty-s pozorností on problém nemá a nikdy neměl).
Ale jak roste, tak je prostě vidět, že začíná být trošku pozadu s tou „sebekontrolou“. U nás je teda už od batolete jasný určitý deficit empatie. Té prostě přirozeně moc nepobral a musíme ho to dost natvrdo a polopatě učit.

U pětiletého dítěte na návštěvě ještě nějaké to divočení přejdeš tím, že je živější. Ale sedmileté už by přeci jen nemělo mít na návštěvě tendenci po 20 miutách skákat po gauči a lézt na opěradlo křesla, stejně tak jako devítileté by němělo mít potřebu vydávat hlasité pazvuky.
Takže jo, něco tam je, nefunguje zcela standartně, ale nic co by měl podle mě řešit dětský psychiatr nebo PPP. Proto píšu spíš o psychologovi pro rodiče, který rodičům pomůže takové dítě přjmout a nebýt z něj po propršeném víkendu v bytě úplně kaput.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.8.20 08:35

Dcera ve stejném věku ( 9,5 ) je totéž, taky povykuje nebo zpívá ( lepší varianta, to se aspoň dá poslouchat). Neustále mluví, skáče do řeči, upoutává pozornost a už mi přijde, že jako rodič selhávám, když nejsem schopná ji naučit, že to nemá dělat. Přitom ona to rozumem ví, jen si nemůže pomoct. Jsem speciální pedagog a dělala jsem si pro sebe okrajovou soukromou diagnostiku a lehčí ADHD v tom vidím. Zejména proto, ze mi říká " to já ne, to moje tělo nebo něco ve mně". Prostě je impulzivní, zbrklá, neumí si věci naplánovat a rozkrokovat, obzvlášť když je v časovém presu ( příklad - zazvonila kámoška ať jde mladá ven a ta se nebyla schopná obléct, protože spěchala a těšila se). Ve škole je premiantka. Všechno se momentálně zhoršuje tím, ze už startuje puberta.

Přesto je to hodná holka, lidi ji mají rádi, jen o ní vědí, že je trochu " trhlá".

Na věcech stran chování a společenských norem pracujeme spolu, tam věřím, že se to zlepší. Vzhledem k tomu, že nemá problémy ve škole, nikam ( PPP) s ní nehodlám jít, nepotřebuju vědět, co už vím a papír s diagnózou nepotřebuju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21984
4.8.20 08:49

@SibyllaTrelawney A nějaká rada, jak k těmto „hraničním“ dětem přistupovat?
Já třeba aktálně bojuju s tím, abych dítě nějak korigovala, usměrovala a vychovávala, ale zárověň ho nekritizovala (aby nedostal pocit, že jě nějakej porouchanej/špatněj nebo že ho nemám ráda) nebo na něj nevyjížděla, když si třeba sednu s kafem a on po mě prostě musí neustále lézt. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.8.20 08:57

Mám to samé doma v desetileté variantě. Ve škole premiant, jinak problémy stejné problémy. Umí se soustředit dobře, když chce umí, fakt umí, je zvídavý, myslí mu to, má neskutečnou zásobu cizích slov, které umí 100% používat, a umí se i chovat. Naučil se číst před 5. rokem, násobil, dělil, než šel do školy. Včera zkoušel nanečisto přijímací test na osmiletá gymnázia a měl 93 %, aniž by se kdy učil látku 5. tříd (právě skončil 4. třídu). ALE když nemusí, mluví často bláboly. V hlavě se mu neustále něco děje a má tendenci nás NEUSTÁLE ládovat otázkami, jako bychom mu do té hlavy viděli. A náhodné zvuky přešly do náhodných melodií (téměř neustále). Někdy se mi zdá, že jeho sociální inteligence těžce pokulhává za jeho mentálním intelektem. Empatii má těžce vydřenou, nebyla mu moc přirozeně dána. Když se nehlídá, občas mu ujedou i sociální návyky. Měl problémy s kamarády (i když kontakt navazuje snadno), ale to už se po velké a letité snaze, povídání si a vlastně i nácviku se zlepšilo tak, že má dobrých kamarádů hned několik. To, že se obléká, jako by mu byly 3, už většinou ani neřeším.

Jsem, myslím, velmi zásadová a buduji mu mantinely, přesto denně selhávám. S nastupující pubertou je to ještě horší, protože je drzejší a drzejší a nemá náladu na moje připomínky a vysvětlování.

Radu nemám, snad jen drž mantinely, dej mu prostor, aby ze sebe tu vnitřní energii dostal (když je to vhodné), a vydrž. Oni se to snad jednou naučí, musí, jinak by je „společnost ušlapala“.

  • Citovat
  • Nahlásit
4.8.20 08:58

@Svistice Já taky koriguju a všechno… to se jinak nedá. Jediné, co neříkám, je TY jsi nemožná, místo toho říkám TO CO DĚLÁŠ je nemožné a vysvětlím proč - to je ale doporučení psychologů a asi to tak děláme všichni. Jinak si dáváme výzvy - to spíš pro zábavu… ( následujících 500 m nepromluvíš). Nevidím jiné řešení, než korigovat a vysvětlovat. Jenže to třeba moji dceru neskutečně rozčiluje - jsem ta věčně mentorující matka, což taky nechci. Teď zkouším říkat místo komandování větu: rozmysli si, co uděláš a udělej všechno, jak to má být ( třeba posloupnost hygieny a oblékání, zhasnutí světla a uklizení kartáčku a tak). Od září bude chodit sama ze školy… musí se naobědvat, obléct, nic nezapomenout, dojít na autobus a opět v něm nic nezapomenout… jsem z toho lehce nervózní, ale cítím, že tu důvěru ji jednou dát musím.

Edit:
SLUNEČNICE - máme naprosto stejné děti, popisuješ úplně mou dceru. Inteligentní děcko, ale v podstatě sociálně v mínusu. Mě to celkem trápí, protože s tím neumím nic udělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23630
4.8.20 09:03

Já mám 10 letého s Adhd, dg má od 5,5roku. Dřív se projevovalo obojí, nesoustředěnost i hyperaktivita, poslední rok převažuje nesoustředěnost. První půlrok třetí třídy už byly ve škole větší problémy, pak byl doma během korony, a začali jsme s medikaci. Takže do čtvrté třídy půjde s léky a AP. A doufám, že bude všechno lepší. Léky mu zabraly dobře.
Asi bych doporučila dětského klinického psychologa, pomůže i vám, i dítěti. Syn chodil dva roky i na skupinovou terapii. Letos už asi bude chodit jen na občasná sezení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23630
4.8.20 09:11

Jo a sociálně je to taky Mimoň. Kamaráda má jednoho dva ve škole. Jinak se snaží získat pozornost takže saskuje, děti ho provokují, on to nevidí, a je zase zle. Je to běh na dlouhou trať.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.8.20 13:11

Děkuji vám moc za vaše milé odpovědi :srdce: Já právě s malým u psychologa nebyla. Manžel chtěl, abych s ním šla, protože trpí psychickou poruchou a má strach, že to malý zdědí. Ale myslím si, že to je dobrý, když čtu, že spousta maminek má podobné děti.

  • Citovat
  • Nahlásit
376
4.8.20 13:46

A nebude to spis Tourettuv syndrom?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21984
4.8.20 14:27
@Anonymní píše:
Děkuji vám moc za vaše milé odpovědi :srdce: Já právě s malým u psychologa nebyla. Manžel chtěl, abych s ním šla, protože trpí psychickou poruchou a má strach, že to malý zdědí. Ale myslím si, že to je dobrý, když čtu, že spousta maminek má podobné děti.

A co si manžel od sezení u psychologa slibuje? Psycholog dítě neopraví, dobrý psycholog s vámi jako rodinou bude pracovat na tom, aby jste zvládali případnou poruchu/odchylky do běžného stavu nějak kompenzovat, naučili se k sobě být vnímavější, tolerantnější, prostě aby jste se s tím naučili dobře žít, nejen přežívat.

Co má manžel přesně za poruchu? Pokud třeba bipolární poruchu, tak tam je potřeba u odchylek o normálu asi fakt zbystřit (i když to teda řeší psychiatr), protože to je opravdu dědičné a žádná sranda, pokud se to rozjede. Jestli se jedná „jen“ o nějaké úzkosti, deprese, tak dítě může mít částečně k podobným onemocnění genetickou predispozici, ale velkou roli hraje prostředí (vystavení stresu, spouštěče apod.).

Předpokládám, že manžel je nebo minimálně byl sám v péči nějakého psychoterapeuta, takže i třeba i přes něj a ze své zkušenosti by mohl vědět, jak k dítěti s obdobnými problémy přistupovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama