Mám deprese z mámy

@dedunka píše:
Ahoj potřebuju poradit. Je mi 16 a mám deprese z mojí mámy. Ona skoro není doma protože podniká a tak o mě ví vlastně skoro nic. Pořád se hádáme, i když je to třeba kvůli blbostem. Chodím na nejlepší gymnázium v kraji, a nevedu si špatně. Pravidelně mi opakuje, že jsem rozmazlenej hloupej fracek kterej si ničeho neváží, a že se nechovám jako 16ti letá. Věcí si vážím, už jen proto, že si většinu kupuju sama. Na svůj věk jsem podle mého okolí docela hodně vyspělá. Skoro nejím a nespím. Už je to na mě vidět. Často mám pocit bezcennosti a beznaděje. Bojím se přijít domů když ve škole dostanu trojku, aby mi máma nedala pár facek a nezakázala mi jít i jen na procházku se psem. Co mám dělat? K psycholožce se kvůli mámě nedostanu, protože mi hlídá odpolední program a kdybych za ní přišla, že bych chtěla řekne mi že mi nic není. prosím potřebuju nějakou radu začínám být zoufalá

Ahoj, budu teď trochu mimo ostatní proud, ale zkusme to vzít z opačné stránky. Píšeš, že Tě skoro nezná. Jak moc znáš Ty ji, víš jak se cítí, co jí trápí, zajímáš se o to?

Tvoje mamka je zřejmě samoživitelka, podnikání je obvykle dost časově náročné, to je smutný fakt. Je pravděpodobné, že se Tě snaží finančně zabezpečit a sama utáhnout firmu, aby dost vydělávala, a dokázala Tebe a sebe zabezpečit i bez otce. Po známkách nejspíš jede drsně proto, že si přeje, abys měla dobrou školu a slušný plat. Má Tě ráda, i když to tak třeba nevypadá, nejspíš má nervy na pochodu z mnoha stresů, je toho na ní taky hodně, nemá to lehké a možná také necítí žádné uznání, jen nevyřčenou výtku, že věcně není doma. Může mít vztek sama na sebe, že nezvládá, nemá čas Tě pořádně vychovávat a být s Tebou a tak reaguje o to víc jako dráb na každou maličkost.

Vím, že není lehké se vcítit do někoho, kdo Tě nazve rozmazleným frackem, ale zamysli se nad tím, že ani ona nejspíš nemá čas pro sebe a dělá si různé starosti. Zkus se v sobě vykřesat trochu pochopení a mluvit s ní o tom, jak se cítí ona, jestli nepotřebuje s něčím pomoci - někdy v klidu, když se zrovna nehádáte. Nebo jí nabídnout pomoc, když to nečeká, sama od sebe, a sleduj, jak bude reagovat. I když to tak třeba na první pohled nevypadá, má Tě ráda a snaží se, abys měla dobrý start do života - čímž neříkám, že volí dobré metody, to vůbec ne. Zkus v jejích očích trochu „vyrůst“, ukázat jí pochopení a ulehčit jí starosti - nabídnout převzetí části zodpovědnosti (například třeba víc pomoci s domácností, aby měla čas, který pak můžete využít společně;nebo domluvit se na tom, že jí třeba vypomůžeš ve firmě, je-li to možné, jako brigádu, nebo si někde sem tam jít přivydělat). Ukázat jí, že chápeš, že to ani ona nemá lehké a že ji chceš pomoci a vážíš si toho, že se vás snaží zajistit. Říct jí, že stojíš o společné „nevýchovné chvíle“ - třeba ani netuší, že si s ní chceš víc povídat, že si přeješ, aby Ti porozuměla, sdílela Tvůj svět a zážitky, ne jen dostávat instrukce a výtky. Možná Ti pak dopřeje víc volnosti, když sama od sebe dáš najevo.

Zároveň tím vůbec neodsouvám Tvé trápení a pocity, jen se od nich snaž mít trochu větší odstup, nahlížej na situaci z víc úhlů. Věřím, že jsi šikovná a inteligentní holka, nenech se převálcovat negativními emocemi. Zkus přemýšlet nad věcmi, za které jsi v životě vděčná a neupínej se na to špatné, co se Ti děje. To, nad čím přemýšlíš a jak na sebe nahlížíš, má na Tebe velký vliv, snaž se tedy nezaměřovat se na to, co je špatné.

Pokud se Ti děje něco nepříjemného, postoj, jaký k tomu zaujmeš, do značné míry rozhoduje o tom, jaký to na Tebe bude mít vliv, někdy i víc, než situace sama o sobě. Snaž se udržet si nadhled, když Ti máma něco vyčítá, neber si to tak osobně, řekni si v duchu, že se teď sice chová hnusně, ale je přetažená, myslí to dobře a má Tě i tak ráda, a že jedná s motivem Ti pomoci, ne ublížit. Zkus se nehádat, reagovat jinak, než by čekala, buď v tu chvíli ta „dospělejší“, když Ti něco začne vyčítat.

Vím, že je to zrovna v tomhle období nelehké a máma Ti v nepomáhá, nedává Ti najevo uznání a podporu. Pokud by ses potřebovala poradit, zavolej si klidně na Linku bezpečí (mají i internetový chat; http://www.linkabezpeci.cz/), poskytnou základní psychologickou pomoc a rady, jak postupovat - není to jen pro týrané. Popovídej si o tom, co Tě trápí. Ve škole pravděpodobně psychologa také mít budete.

Jak jsi na tom s kamarádkami? Máš s kým si promluvit?