Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A ten problém je teda kde?
![]()
Jsi skvělá máma, užívej si, že je to teď tak fajn a už se v tom nebabrej. Dělala jsi, co bylo v tvých silách, opravdu není potřeba si nic vyčítat ![]()
Ja to mela podobne a nebyt meho manzela, byla bych hystericka matka, co si znici vztah se svymi detmi. U nas je rozdil v tom, ze jsem na to mohla prijit brzy, protoze mam vedle sebe manzela. Ale vyrustala jsem ve zvlastni rodine, mama je vybusna, casto kricela, nezvladala nas, vlastne nemela snahu nas vychovavat, protoze mela svych problemu dost, nebyla nam dost na blizku. A ja tento vzorec vybusnosti okoukala a pri naznaku nezvladstelnosti jsem propadala do hysterie, stejne jako moje mama. Nastesti manzel mi daval jasne najevo, ze to takhle nejde a je to zbytecne. A ja na sobe zacala pracovat. Taky bych se mohla litovat, ze nejsem dobra matka od prirody a ze jsem lecos udelala spatne. Ale beru to tak, ze na sobe makam. A ty jsi to mela jeste mnohem slozitejsi o to, ze jsi byla na deti sama. Uzivej si, ze vam to ted vsem klape. A kdybych byla ve tve situaci, asi bych sve pocity rekla klukum a rekla bych jim, ze jsem stastna, jak to ted je, a ze me mrzi, ze jsem si k nim nasla cestu az ted.
Ahoj, takže klobouk dolů před Tebou, že jsi byla s dětmi sama a zvládla si to
Jako matka si určitě neselhala.
A teď si užívej přítomnost to jak Vám je teď hezky ![]()
@Anonymní píše:
Holky, musím se alespoň vypsat, trápí mě pocit, že jsem jako samoživitelka nezvládala své děti. Snažila jsem se, co jsem mohla, hodně jsem se musela otáčet, to jsem zvládala, jak se dalo. Klukům nikdy nic nechybělo. Problém byl v jejich chování. Měla jsem s nimi velké problémy. Každé ráno, každý večer, každý výlet, vždy byl u nás rachot a křik. Starší kluci měli problémy ve škole, s oběma jsem chodila do PPP. Snažila jsem se, přesto se jejich chování nelepšilo. Byla jsem tak unavená a vyčerpaná, že jsem to pomalu ale jistě vzdávala. Před dvěma lety jsem si ale našla partnera, první měsíce jsme se stýkali bez dětí a já ani neměla odvahu ho s těmi divochy seznámit. Věděla jsem, že uteče. Takže jsem to brala jako volný vztah s občasným kontaktem v čase, když byly děti u babičky. Jenže ta je později odmítla hlídat a partner souhlasil s tím, že by už je rád poznal. Na prvním společném výletě, kterého jsem se tak bála, jsem kluky nepoznávala. Teď už je tomu více jak rok a půl, už spolu od loňských prázdnin všichni bydlíme a z kluků se postupně staly snad ty nejhodnější děti. Chovají se ke mě úplně jinak, dokonce poslouchají, ne tedy tak, jak partnera, ale jsou úplně jiní, než dřív. Samozřejmě, že občas zazlobí, ale od toho to jsou děti. Chovají se minimálně o devadesátdevět procent lépe, než dřív. Samozřejmě, že jsem nejšťastnější a konečně jsme šťastná a spokojená rodina. Nemohu se ale zbavit pocitu, že jsem jako matka selhala a že byla chyba ve mně. Myslela jsem si, že mám tři nezvladatelné roubíře a přitom jsem celou dobu měla doma ty největší zlatíčka, jen jsem to s nimi. neuměla a musel mě to naučit bezdětný chlap. Snažím se s tím nějak poprat, jenže neustále mi to připomíná i okolí. Ne jen rodina, ale i sousedi, pedagogové dětí a zkrátka úplně všichni. Všichni říkají, jak se kluci změnili. Už je to více jak rok a někteří sousedi to omílají stále dokola, jak je skvělé, že se z našeho bytu neozývá řev a hádky. Mám být ráda a také jsem, ale vždy mě taková poznámka zamrzí a výčitky přijdou zase. Prožívala jste některá něco podobného? Přešlo to někdy?
Prosím tě! Neselhala jsi! Dělala jsi maximum! Prostě do jejich života vstoupil muž a třeba jim nějakým způsobem vnesl do života řád a jistotu a nevím co ještě. Ty, jako matka samozivitelka, jsi nikdy nemohka suplovat i chlapa, takže klid. Neselhala jsi!
No tak plnou hubu keců umí mít každý, nebyli v tvé situaci, já být matka samoživitelka, tak si to jdu asi hodit, neumím si představit, jak strašně náročné to je. Zvládla jsi to nejlíp, jak jsi uměla, nic si nevyčítej. Hoď minulost za hlavu a užívej si, že už je to za tebou. ![]()