Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, jak už napovídá název…mám se cítit špatně vůči moji mamky? Ve zkratce, otec se k ní nechová hezky. Nebudu a ani nechci tady vypisovat, co všechno ji dělá. Ze začátku mi ji bylo hrozně líto, ale začíná mi to už být jedno. Nebo si spíš zvykám, ne že bych to podporovala, jen už nereaguju tak emotivně jako předtím. Nevím, jestli je to normální, tak se chci zeptat, protože mi přijde, že začínám „magořit“, když už mi takové věci nejsou líto…možná se tu najde nějaký psycholog nebo jen hodně empatický člověk, a dokáže vysvětlit, proč to mám takhle nastavené. Myslím si, že by ji pomohlo, kdyby prostě od něj odešla, ale asi nechce…až odejdu z domova já, tak upřímně nevím, co bude dělat, tohle se dlouho vydržet nedá.
Je to složité a je mi lito, ze toto musíš řešit. Musí to byt pro tebe složité. Ale bohužel, je to tvoji mamky život, který si musí vyřešit ona. A že jsi na to rezignovala? Já si myslím, že po těch letech, co to pořád řešíš a snažíš se jí domlouvat a ona to nechce slyšet a nic s tím nechce dělat, tak ze je normalni, že jsi rezignovala.
V okoli mám taky takový případ, kamarádka taky porad její máti řešila a teď už na to nemá sílu, neřeší její život, a to jsem si vlastně radila i ja.
Ty máš vlastní život, vlastní starosti a plýtvat energii je strasne vyčerpávající.
Rozdil bych viděla v tom, kdyby ji otec tyral a ona trpěla Stockholskym syndromem.
Ahoj to je mi moc lito že tohle musíš rešit, neni nic zvláštního že již necítíš moc emoci je to úplne normální, protože si v tom vyrůstala zřejmě dlouhodobě uz si proste otupěla, zvykla si na to. Mamka v tom žije taky dlouho a je to jeji život ty to nemůžeš nejak ovlivnit, jakmile tohle prijmeš trochu se ti ulevi, možná si zkus najit psychologa mohl by ti pomoc to akceptovat a začít žít svůj život
Tak pokud sama ona s tím nic nedělá, tak se nedivím, že jsi časem otupěla. Za mě je to normální, lidi si zvyknou i na válku