Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám strach, když je dcera pryč
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.24 09:54
@Anonymní píše:
Dobrý den, nemám otázku, ale potřebuji radu.
Jsem rozvedená 2 roky, žiju s dcerou sama a mám neskutečný strach, když dcera odjede k tátovi nebo babičce. Představuji si hrozné scénáře, že se jí něco stane a já u toho nebudu.
Manžel se mnou víceméně nekomunikuje, aby mi zavolal, že je v pořádku atd. Když napíšu sms, nereaguje.
Teď třeba mám jít na ples, když bude dcera u babičky a nejraději bych účast zrušila a byla doma s dcerou. Mám panický strach odjet něam dál, že mě bude potřebovat a ja nebudu v dosahu. A takhle je to se vším.
Asi mi zde napíše spousta žen, že jsem hysterická a mám se věnovat sobě ve volném čase, ale prostě mi to nejde. Má to také některá tak?
Děkuji.
Nejak nechapu, proc tva otazka zni, zda to ma nekdo stejne a ne tak, ze bys chtela vedet, co s tim mas delat. I kdyby to mela nektera stejne, obe byste to mely resit s odbornikem, protoze to v poradku neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 09:57
Řešila bych své úzkosti s psychologem, protože toto už je opravdu za hranicí běžného strachu o dítě. Nepíšeš, jak je stará, to je také dost důležité. Jestli jí je rok, tak se to dá ještě docela chápat, ale školkové a starší dítě už od sebe musíš umět odpoutat. Věříš své mámě? Věříš jejímu otci? Nemůže mít svůj telefon a dát ti sama vědět, jak se u taťky má?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:04
Nějaký obavy jsou přirozený. Mám je taky. Jsme mámy a některý holt úzkostlivější. A nad odborníkem jsem nikdy nepřemýšlela. Pokud ti to ničí kvalitu života pak bych nad ním uvažovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:05
Tak mas otazku nebo chces radu? Psala jsi, ze chces radu. Jsi uzkostna-hystericka. Rada zni, res to s nekym.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.24 10:09
Takže jí radíte vyhledat psychiatra, aby lépe zvládala to, že dá dítě pomalu neznámo kam, na dotazy, jestli jsou v pořádku, jí nikdo nereaguje a ona je z toho ve stresu?
Tak jako aby nad tím mávla rukou, tak prostě dítě se buď vrátí, nebo ne, ušetřím na jídle, nebo co??
Ano, já to chápu. A první věcí je důsledně trvat na KOMUNIKACI s tím otcem: Pokud odmítá komunikovat, dceru bych mu nedávala a řešila s ospodem, protože tohle zavání hlubší problémem po rozvodu a zakladatelka evidentně má důvod, proč partnerovi nevěřit.
Babička je tvá matka, nebo matka partnera? A tam komunikují? Věříš jim? Pokud ano a není tam podobný problém jako s partnerem, paralyzuje tě to, tak bych zvážila psychologa, protože to už zvýšenou úzkostí zavání. A to fakt ničí život.
A ano, měla jsem to taky tak. A je to jediný důvod, proč bych se podruhé už nerozváděla, tohle bylo těžší než jsem si myslela, jenže člověk si někdy vybírat nemůže.
- Citovat
- Upravit
29.1.24 10:11
@Anonymní píše:
Takže jí radíte vyhledat psychiatra, aby lépe zvládala to, že dá dítě pomalu neznámo kam, na dotazy, jestli jsou v pořádku, jí nikdo nereaguje a ona je z toho ve stresu?
Tak jako aby nad tím mávla rukou, tak prostě dítě se buď vrátí, nebo ne, ušetřím na jídle, nebo co??Ano, já to chápu. A první věcí je důsledně trvat na KOMUNIKACI s tím otcem: Pokud odmítá komunikovat, dceru bych mu nedávala a řešila s ospodem, protože tohle zavání hlubší problémem po rozvodu a zakladatelka evidentně má důvod, proč partnerovi nevěřit.
Babička je tvá matka, nebo matka partnera? A tam komunikují? Věříš jim? Pokud ano a není tam podobný problém jako s partnerem, paralyzuje tě to, tak bych zvážila psychologa, protože to už zvýšenou úzkostí zavání. A to fakt ničí život.
A ano, měla jsem to taky tak. A je to jediný důvod, proč bych se podruhé už nerozváděla, tohle bylo těžší než jsem si myslela, jenže člověk si někdy vybírat nemůže.
Však jí radíš totéž, co my 
Jasně, že jí to paralyzuje a ovlivňuje život, když přemýšlí, že zruší svůj program aby nemusela dítě dát babičce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:11
Urcite ti tady napise vetsina jak jsi uzkostna a hysterka. Ale ver, ze normalni mama ten strach ma, ldyz dava dite nekam nebo nekomu komu neduveruje. Ty co to pisou maji bud za zadeli babicky a manzeli, lteri se o deti staraji lepe nez ony= jsou zodpovednejsi nez ony nebo proste oni presne jejich rozkazy:).. takze nemaji duvod bud z pozice sve povahy sobecke nic resit a nebo z pozice toho, ze vi, ze je postarano.
Na druhou stranu se s timhle strachem musis naucit pracovat, dite poroste a bude samostatnejsi a tech situaci bude vic a vic… az bude treba v cizine na stredni atd atd… Na dalsi stranu zase az bude dcera cetsi 6-8 tak bude mit mobil a sama ti muze zavolat a napsat ( je jasne, ze i ted by chtela, bohuzel otec ji to asi nedovoli, protoze resi sebe a ne to, aby jeho diteti bylo co nejlepe, ale s tim moc neudelas), takze tohle ber jako sanci naucite se sama se svymi obavami ( i kdyz opravnenymi nekdy) pracovat. Je to tezke, hodne tezke, ale jde to… Posilam silu a drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:15
@Anonymní píše:
Takže jí radíte vyhledat psychiatra, aby lépe zvládala to, že dá dítě pomalu neznámo kam, na dotazy, jestli jsou v pořádku, jí nikdo nereaguje a ona je z toho ve stresu?
Tak jako aby nad tím mávla rukou, tak prostě dítě se buď vrátí, nebo ne, ušetřím na jídle, nebo co??Ano, já to chápu. A první věcí je důsledně trvat na KOMUNIKACI s tím otcem: Pokud odmítá komunikovat, dceru bych mu nedávala a řešila s ospodem, protože tohle zavání hlubší problémem po rozvodu a zakladatelka evidentně má důvod, proč partnerovi nevěřit.
Babička je tvá matka, nebo matka partnera? A tam komunikují? Věříš jim? Pokud ano a není tam podobný problém jako s partnerem, paralyzuje tě to, tak bych zvážila psychologa, protože to už zvýšenou úzkostí zavání. A to fakt ničí život.
A ano, měla jsem to taky tak. A je to jediný důvod, proč bych se podruhé už nerozváděla, tohle bylo těžší než jsem si myslela, jenže člověk si někdy vybírat nemůže.
Bohuzel psychicke tyrani ze strany otce dnes nikdo neresi, on na to ma pravo 
Prestoze je jasne dano, ze rodicese musi navzajem o diteti informvat, plati to jako vetsina jen pro matku… kdyby otci nedala info to by byl cvrkot a tytyty a vyhrozovani, ale opacne to spravne .
Ano kdyby otec chtel, aby vztahy byly dobre, tak mamince napise jedniu treba za dva dny… posle fotku… Ale to nikoho nezajima beztak za vse vzdy muze matka a chudacek otec se jen brani:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:16
@Aglája75 píše:
Urcite ti tady napise vetsina jak jsi uzkostna a hysterka. Ale ver, ze normalni mama ten strach ma, ldyz dava dite nekam nebo nekomu komu neduveruje. Ty co to pisou maji bud za zadeli babicky a manzeli, lteri se o deti staraji lepe nez ony= jsou zodpovednejsi nez ony nebo proste oni presne jejich rozkazy:).. takze nemaji duvod bud z pozice sve povahy sobecke nic resit a nebo z pozice toho, ze vi, ze je postarano.
Na druhou stranu se s timhle strachem musis naucit pracovat, dite poroste a bude samostatnejsi a tech situaci bude vic a vic… az bude treba v cizine na stredni atd atd… Na dalsi stranu zase az bude dcera cetsi 6-8 tak bude mit mobil a sama ti muze zavolat a napsat ( je jasne, ze i ted by chtela, bohuzel otec ji to asi nedovoli, protoze resi sebe a ne to, aby jeho diteti bylo co nejlepe, ale s tim moc neudelas), takze tohle ber jako sanci naucite se sama se svymi obavami ( i kdyz opravnenymi nekdy) pracovat. Je to tezke, hodne tezke, ale jde to… Posilam silu a drzim palce
Chyba. Jen se nepovažujeme za lepšího rodiče, než jsou otcové našich dětí. Věř, že občas taky skřípu zubama, když slyším, co děti u babičky mohly dělat nebo jak je tatínek zrasil na túře po Alpách, ale to neznamená, že zrušíme veškeré naše aktivity, abychom si ty děti mohly 24/7 hlídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:16
Každý rodič má strach. Kdyby se něco stalo, tak se přece ozvou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:17
Stát se muze lecos i když je s tebou. Ty jejímu otci nebo babičce nevěříš, ze se dokazi postarat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:19
@Kriss Tina píše:
Stát se muze lecos i když je s tebou. Ty jejímu otci nebo babičce nevěříš, ze se dokazi postarat?
Taky to tak na mě působí. Chápu, že má strach, na druhou stranu, kdyby u mě bylo dítě a pořád po mně někdo chtěl, abych se ozývala, že je vše OK, taky by mě to nebavilo a brala bych to, že mi nevěří. Abych psala ideálně denně, co jsme kdy kde dělali a tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.24 10:29
@unuděná píše:
Chyba. Jen se nepovažujeme za lepšího rodiče, než jsou otcové našich dětí. Věř, že občas taky skřípu zubama, když slyším, co děti u babičky mohly dělat nebo jak je tatínek zrasil na túře po Alpách, ale to neznamená, že zrušíme veškeré naše aktivity, abychom si ty děti mohly 24/7 hlídat.
Ale prdlajs. Jen jsi nezazila nekoho opravdu nezodpovedneho s kym tvym detem neni dobre a byt u nej nechteji:). A nebo je ti to proste sumak… Jsou lide co sveho rodice bez jakychkoli vycitek svedomi strci do hnusne dorazovmy LDN a mysli jen na sebe a pak ti, co kvuli svemu nemocnemu rodici odejdou z prace a umozni mu krasny odchod ze zivota castesne na ukor sveho pohodli… a tak je to u s detmi… A proste ta prvni varianta lidi jen desne cool a urazi a povysuje se nad lidmi toho druheho charakteru…Nic vic nic mene… jen u tohohle prikaldu je to jasneji a presneji videt Za me je nejlepsi neco mezi:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, nemám otázku, ale potřebuji radu.
Jsem rozvedená 2 roky, žiju s dcerou sama a mám neskutečný strach, když dcera odjede k tátovi nebo babičce. Představuji si hrozné scénáře, že se jí něco stane a já u toho nebudu.
Manžel se mnou víceméně nekomunikuje, aby mi zavolal, že je v pořádku atd. Když napíšu sms, nereaguje.
Teď třeba mám jít na ples, když bude dcera u babičky a nejraději bych účast zrušila a byla doma s dcerou. Mám panický strach odjet něam dál, že mě bude potřebovat a ja nebudu v dosahu. A takhle je to se vším.
Asi mi zde napíše spousta žen, že jsem hysterická a mám se věnovat sobě ve volném čase, ale prostě mi to nejde. Má to také některá tak?
Děkuji.