Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Máma mi pořád radí:-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.12.05 09:14
Máma mi pořád radí:-(
Holky,už nevím,co dělat. Moje máma,jakmile k nám přijde na návštěvu,tak pořád v něčem radí. Já už ani nejsem moc ráda,když přijde,protože vím,že zas přijdou rady.Už ani před ní nechci malýho přebalovat-přijde rada.Nechci ho před ní krmit-přijde rada.Včera jsem mu ukazovala obrázky v leporelu-zas mi řekla,že mu to ukazuju moc rychle. Už jsem se s ní kolikrát kvůli tomu chytla, ale jí to prostě nedojde. I táta jí už řekl,ať toho nechá. Vzhledem k tomu,že bydlíme ve stejným baráku (ale máme svou domácnost-naštěstí),tak ji tu mám celkem často. Můj manžel mi říká,že jsem na ni hnusná,když se jí snažím říkat,ať neradí,ale já to prostě nedokážu jen tak přejít. Poradíte,jak na ni,aby s tím svým raděním přestala? Nebo mě z toho klepne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.12.05 09:21
Ahojky.
Aspoň tě můžu potěšit tím, že vím jaké to je. Se svou mámou vycházím dobře a i rady si nechává pro sebe nebo jen řekne kdysi to bylo tak a tak, ale udělám si tak, jak cítím, že je to správné. Ale větší problém mám s tchýní. Před porodem jsem s ní měla perfektní vzath. Jakmile se malá narodila a ona k nám přišla, tak jsem jen slyšela, to nemůžeš, proč ji dáváš na zem, buďte všichni potichu.
Vztah se pokazil tím, že jsem ji od plic, ale jemně řekla, že malou budeme vychovávat tak, jak my uznáme za vhodné a své stařecké nápady a výmysly ať si nechá pro svého druhého syna(je mu 35 a je svobodný a žije u maminky). Ona je totiž zdravotní sestra a kdyby mohla, tak nám malou vezme a strčí ji do inkubátoru (i teď).Zkus ji od plic říct, že to budeš dělat podle sebe a pokud v těch řečech nepřestane, tak ať k váím nechodí.
Hodně štěstí.
Ivulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
30.12.05 09:34
Holky,ani nevíte jak vám rozumím. Já sice ještě mamina nejsem,ale v příštím roce by se tak mohlo stát. Žiju s tchýní a tchánem v edné domácnosti. Máme společnou kuchyň a koupelnu. Moje dvě švagrové už mimčo mají teda skoro. Jedno má 2 roky a jedno se narodí někdy v únoru. Tchýně dítko rozmazluje a pořád mu něco dává i přes doporučení maminky, která řěkne ne. Já si nedovedu představit jak to bude vypadat u nás. Obě holky se seberou a když toho mají dost jedou k sobě domuů, ale já tu možnost mít nebudu. Fakt to asi nezvládnu a tchán je ještě tak trochu ze staré školy, takže některé mé názory stírá slovy to je strašné to neexistuje. A manžel v něm OBČAS vidí oporu. Naštěstí ne pořád. Vyhlídka na vlastní bydlení není minimálně ješte 2-3 roky, ale mimi už bych chtěla, i když občas po výchovných metodách mé tchýně to raději vzdávám a říkám nikdy. Měkte se pěkně a krásný rok splněných přání 2006. Z. 
- Citovat
- Upravit
30.12.05 09:36
No pokud se jedná o tvou mamku, mohlo by to být jednodušší než u tchýně (s tou bydlíme v jednom baráku my a po porodu to bylo peklo).
Já bych za ní jednoduše šla a řekla děkuji, ale nechci poradit, až budu potřebovat, přijdu sama. Pokud by to nešlo takhle, řekla bych jí promiň, ale je to moje dítě apokud mi do toho budeš mluvit, nejsi vítaná. Jenže je potíž v tom baráku. Tak my máme taky svoji domácnost, jenže u nás jak neposlechneš, je peklo.
Protože manžel tchýni neumlčel a já nechtěla dělat opravdu zle, tak jsem jednoduše naprosto ignorovala rady, nebo narovinu řekla, tohle nebudu dělat, na to je brzy, tohle začnu jindy. Nekompromisním hlasem a nikdy jsem neustoupila. Vzdala to. Občas ještě něco řekne nebo se zeptá, proč to či ono dělám nebo nedělám, slušně vysvětlím a je to.
S mojí mamkou se pořád dohaduju, do toho mi kecá brácha, no, zkrátka taky se dohadujem, ale tuhle jsem se rozčílila a oběma vynadala už dost hlasitě, že ať mi daj pokoj, je to moje dítě a budu si dělat věci jak chci já a jim je do toho putna, že máma má svoje za sebou a brácha aŤ si kazí svoje dítě, že kdybych holku cpala s prominutím hovnama, je to moje věc.
U nás celkem nic problém není, ale jablkem sváru nekonečného je jídlo. Nejvíc kraválu jsem čekala kolem nočníku, ale kupodivu nic. Tchýně i mamka to zkusily, první, co jsem řekla, NE, začnu na jaře, spíš v létě, dřív ne a konec diskuse. U jídla jde o to, že malou necpu sladkostma, že jsem jí dost brzo nedávala piškoty a rohlíky, klobásky na zoubky apodobně. Zkrátka jsem řekla, že to pro ni není vhodný, sladkosti jsem před narozeninama řekla rezolutně, nejméně do 2 let nic, tchýně se jen zeptala proč, vysvětlila jsem a konec debaty. Prababička malé zkoušela v jejích 9měsících dort kvůli babičce ochutnat, olíznout a prostě neustoupim.
Zkrátka si s ní promluv a pokud nepřestane, nedala bych dítě z ruky a jela si dál svoje. Je to těžký, my se hádali s manžou, protože mi vadilo, že jí tu pusu nezavřel sám, měl se mě zastat a neudělal to a to si myslím, že jsem se nesnažila ho dávat do pozice vyber si mezi náma.
Myslím, že respekt si zaslouží každá matka, každá se to teprv učíme, nikdo se matkou nerodí a u každého dítěte funguje něco jiného a bohužel k nelibosti našich rodičů se doba dostala jinam a tak se spoustu věcí dělá jinak.
Je možné, že tvoje matka jen dává najevo, že jí je líto, že se nemůže podílet na výchově. Bohužel je to daný právě tím, že spoustu věcí děláme jinak a málokterá má snahu zjistit, proč se to tak dělá, zamyslet se a uznat.
Chce to zas nedělat vyloženě naschvály a když manžel říká, že jsi na mámu hnusná, může to být tím, že částečně může mít pravdu, protože už dřív vylítneš, navíc k mamince si většinou dovolíme víc než k tchýni.
Dobrá známka je, že se tě zastává tatínek. Takže možná bych promluvila s ním, jestli by s ní v klidu nepromluvil, že ti to vadí, že se nechceš hádat, ale že až budeš chtít, tak si pro radu zajdeš sama.
Mě osobně nevadilo, že mi někdo něco říkal, ale to, jak - tchýně mi doslova rozkazovala a já si připadala, že holka moje není. A v šestinedělí to fakt bylo dost těžký. Ber radu, řekni ano, promyslím to a uvidím, pro co se rozhodnu.
Držím pěsti, kolem příkrmů a nočníku to bude asi nejhorší, jinak si myslím, že asertivitou a eventuelním ignorováním rad se dá docílit klidu. Po určité době ignorace jakékoliv rady, která odporovala mým představám, už jsem měla klid, tchýně to vzdala. S mojí mamkou bojuju dál:)
Nenech se točit, protože to škodí jen tobě…
Asi jsem mocneporadila, ono to je fakt těžký, nejlepší je se odstěhovat, na tom pracujeme my..protože to bude pořád něco
Gabča a Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 09:44
Nemyslím, že je něco špatného říct od plic, co si myslíme. Nejsme nesvéprávné, nejsme malé děti a za výchovu svých dětí jsme zodpovědné my a ne naši rodičové a tchánovci.
Zdravotní sestru mám v ordině taky - švagrovou - 8letýmu klukovi pořád v létě v bazénu vyhrožuje, nepotápěj se, budeš mít zánět středního ucha, nelítej, budeš mít zápal plic.
Já poslouchala, jak malou málo oblíkám, jak jsm blbá, že leží v 25stupních doma jen v bodýčku a ponožkách v měsíci života a jak to dopadlo? Ještě v necelém měsíci věku holky mi do všeho kecala tchýně a já na nervy z kojení a holt šestinedělí zapracovalo, se nezmohla na odpor a holku ven do 20stupňů oblíkla následovně: bodýčko s krátkým, dupačky. Na to 2 bavlněné kabátky, pak pletený dupačky (hezky tlustý), jeden přízovej kabátek, další tlustý pletený kabátek, 2 čepičky, zavinovačka, 2 deky a na to ještě ozdobná dečka - holce se rozjel ekzém a vzhledem k tomu, že to máme nějaký čas, vysledovala jsem, že to má v zimním počasí a při špatném oblékání 
Takže Vám doporučuju se zmoct na odpor hned na začátku. I za cenu, že se urazí a nebude komunikovat! Já vim, jak to je těžký, jenže mě pak ta inteligentní tchýně, co ví vše líp než dr (dr řekl oblékat stejně vrstev jako já), co vychovala 3 děti, přinesla v 9měsících holky tak spálenej obličej od sluníčka, že bych jí zabila. A neřekla jsem jí nic, nevynadala, byť jsem na to měla svatý právo! A nakonec ze mě udělala debila, že holka nechodí.
Takže je fakt lepší to vyřešit rázně a hned. Já toho lituju a doufám, že u druhýho už budu pryč, nebo to jednoduše vezmu do vlastních rukou.
Takže jasně hned stanovit hranice a vymezit, jak to bude, ale nedělat zas zbytečný naschvály.
GaB
PS: a snažim se bejt na tchýni a mámě nezávislá, pokud možno něco potřebovat, aby mi to někdo neomlátil o hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 09:47
Moje mamka mi sice také občas radí, a to už od puberty , ale beru to s nadhledem. Jedním uchem mi to jde dovnitř, druhým ven. Chce to, obrnit se trpělivostí.
Pamatuji si, že mamča vždy říkala, že mi předává těma radama svoje zkušenosti, protože nechtěla, abych dopadla jako ona. Nakonec jsem to stejně udělala po svém, asi jako každý.
Držím palečky, abys to přežila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 11:00
Dievcata, viem o com hovorite, ja som s mojou mamou mala to iste, stale som si hovorila ze ved ona to mysli dobre, ale bolo to tazke, lebo som casto nedokazala povedat priamo co si myslim. Hned po prichode z porodnice sme mali konflikt, ja som stratila mlieko a bolo po kojeni, a podobne. Lenze teraz pred vianocami mi zomrela a ja odvtedy denne 100× myslim na to, ze by som sa s nou radsej dotahovala, ako mat teraz od nej „pokoj“ 
Viem ze som neporadila, chcem tym len povedat, ze mama je len jedna, nech je aka chce, tak budte radi ze ju este mate Radsej sa pokusajte dohodnut po dobrom, aby ste neskor nemuseli nic lutovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 12:49
Ahoj,
já mám naštěstí úplně opačnou situaci,
mně moje máma vždycky kecala snad do všeho, ale co máme Matýska, nic 
Jsem moc ráda, když něco potřebuju vědět, tak se zeptám a ona mi ráda poradí a myslím, že jí tím dělám radost. Tak se občas zeptám, i když si tím jsem skoro jistá, jen aby mi mohla poradit.
Tchýně mi taky radí, až když najedu na téma a mluvíme o tom. Párkrát se zeptala, jestli už Matýsek chodí na nočník, a když jsme jí řekli, že to zkusíme později, až v létě, tak s tím asi moc nesouhlasila, ale nic neřekla.
Jinak mám spíš problém já, že když od ní slyším, jak Tomášek (její syn, můj manžel) všechno uměl brzy, krásně a dlouho spinkal, hezky papal, na nočník chodil od 8 měsíců, bez plenek byl od roka, nikdy se nevztekal atd., tak se bojím, aby náš „normální " Matýsek pro ni nebyl poněkud nevychované zlobidlo. Ona mi to neříká, aby se chlubila, ale zřejmě jí to přijde normální. Mně ale ne.
No, zatím žádné konflikty nebyly.
Akorát jednou, když nade mnou stála tchýně a dvě babičky a debatovaly se mnou na téma, jak Matýsek přes den málo spí a v noci se budí, a debatu zakončily větou: "No, na prvním dítěti se to každá ženská učí“, tak mě to trošku naštvalo, protože mám pocit, že to dělám dobře a že se nic učit nepotřebuju (samozřejmě). Že mi přes den nespí 3× jako jeho tatínek (kdysi), za to fakt nemůžu. A že má tenký spánek jako já a vzbudí ho sebemenší hluk, za to taky nemůžu. Jeho tatínek usne vsedě za 10 vteřin a nic ho nezbudí
Vím ale, že moje tchýně je rozumná ženská a že se snad nikdy moc nerozhádáme, to by mi bylo líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 12:59
Meduzo, ale ono to je o tom, že ony si to ani nepamatujou.
Pořád jen poslouchám, že dítě pláče jen zá:,–(ně hlady a žízní (prdy neexistujou), její děti byly hodné, pořád spaly nebo jen ležely a koukaly, sotva je položila do kočárku a spaly a moje B ani omylem (nevadí, že neřvala), večerní spaní, noční buzení (zá:,–(ně hlady - snad konečně to UM), nočník, jídlo, chození…všechno. Nevzrušuju se.
No a kdyby náhodou zas někdy )třeba u druhého) chtěla snad zas vytáhnout nějakou historku, můžu jí u:,–(it - měla jsem doma manžovu zdravotní kartu a tam se člověk dočetl věci, protože dřív se tam psalo pomalu každý hovínko:))) Takže už se nevzrušuju:)
V tomhle mi moje mamka taky říká, tohle jsem nezažila, to neznam, ale ne pořád a na všechno a aspoň přizná, že si to nepamatuju (vlastně nic:)))proto si já všechno píšu, hlavně poznámku o tom, žesenikomu nemam jednou vnucovat, max. říct názor a hlavně uklidňovat, že každé dítě je jiné, každá doba je jiná…:))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 13:19
No vidíš, Gabi, taky mě jednou napadlo, že si to špatné nepamatuje. Nevím, jestli schválně nebo to tak prostě je. Tak doufám, že jednou nebudu své snaše nebo dceři vyprávět, jaký byl Matýsek vzorné dítě 
Taky si důležité věci píšu do poznámek, jako jak spí, papá atd. Přibližně jednou za čas, abych pak věděla. I když to mám spíš pro sebe, ráda se tím probírám.
Jo a Matýsek měl ťuky ťuk za celý rok jen jednou slabou horečku a teď má trošku rýmu. Jinak nic. Oblékám ho taky, že se všem ježí vlasy, tj. v létě 1 vrstvu a v zimě dlouhý rukáv, punčocháče, svetr, kombinézu, deku a to je vše. Možná je to tuhle zimu dokonce víc, než když mu byly 2 měsíce. To měl jen svetřík, slabý pytel a na tom deku. Venku byly 2 stupně a on byl krásně teploučkej. Nevím, čím to je.
Když jsem pak na jaře při 20°C potkávala maminky (v halenkách), co měly děti v kožichu, kulichu, larise a fusaku, jely proti sluníčku a dítě celé rudé řvalo jak na lesy, sice jsem neměla odvahu maminkám „radit“, ale celou cestu jsem je proklínala 
Ty by potřebovaly tchýni, která by jim řekla, že maj něco ubrat. Ale je možné, že by je ještě přikryly 
Už si toho raději moc nevšímám. Všímám si svého dítěte a maximálně se inspiruju od kamarádek.
Jo, ještě dudu. Máťa ho má na spinkání a občas přes den. V noci mu ho nechám, jak dlouho bude chtít, ale přes den už to trochu eliminuju. Přeci jen, když venku vidím 2leté dítě běhat s dudlíkem, moc estetické mi to nepřijde. Ale když on je Máťa s dudlíkem tak spokojenej…
Jenže u tchýně odnaučili dudlík někdy v půl roce ( to mi přijde dost brzy, když už ho dítě má) a tak, když tam přijíždíme, vždycky už v autě beru srabácky M. dudlík a snažím se mu ho po celou návštěvu nedat. Já vím, že to asi moc neodráží mojí hrdost, ale když já nemám ráda konflikty a pokud tomu jde zabránit…
Pa pa M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 13:30
No a teď si představ s tím dudlíkem situaci: Já na něj malou učila už od porodnice…přijedu na první návštěvu k mamce a první, co dělá, rve jí dudlana z pusy, že jí to zkazí zuby a že my ho neměli (prý jsme ho s bráchou sami vyplivli, no B po 5měsíci taky). A tchýně jí ho naopak u tý pusy ještě držela:))) Hlavně aby neobjevovala ručičky:) No dudlíka vyplivla, ruce objevila, teď už tam prsty strká jen v případě, že jí lezou zuby a to mě nevzrušuje a zuby má dobrý:))
Taky pozor ,abychom hračky dávaly do správné ruky, abychom neměly leváka a tak…Rad je opravdu nepřeberné množství:)))
Musim přiznat, že ptá už se nechodim na nic, protože rady dostávám jen když je nechci, ale když se poradit chci, nikdo nic neví…
Ale jak psala Kiwwi, nemá cenu si to rozhádat, jednou můžem litovat…za ignoraci rad mě tchýně ztrestala tím, že nedostanem druhý pokoj pro Báru a už asi 9měsíců nepřišla, že by šla s malou ven (Což dřív dělala, leč teď ani nemá čas)…protože už rad ubylo, ani se nečílím a jednoduše ignoruju, co se mi nezdá a nedělám si doma zle…toho je dost i bez dítěte…
Jen je fakt ,že jsem si myslela, že dítě většinou rodinu sblíží a přijde mi, že to je přesně naopak…doufám, že nám vyjde to bydlení, pak bude havaj, všichni na sebe budou milejší:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 13:47
Tak to máš veselý, moje mamka dudlík vůbec neřeší. Doteď ani nevím, jaký na něj má názor. Myslím, že jí je to jedno. Jí spíš vadí, že když tam přijdem, tak se hned Matýska chopí a diví se, že pláče. I když jí říkám, že se M. potřebuje aklimatizovat a pak všem poleze na klín sám, je to všude stejné. Ale jedině u tchýně si ho opravdu nikdo nevšímá, než on sám chce. To je velké +. Jakmile se rozkouká, hned se mu věnují a je to v pohodě.
Ale třeba jeden můj děda, i přes 100× opakovanou prosbu, na něj čeká už u branky s nataženou náručí a rve mi ho z ruky. Já mu ho dám, Mates začne řvát, on se toho lekne, Matese mi vrátí a je klid
M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 14:21
ahojky,
souhlasím s Monoulisou24…ber to s nadhledem, nebo se tím budeš pořád užírat, zabývat, a nebude to zřejmě k ničemu 
a ber to z druhé strany, někdo by dal nevím co, aby měl mamku, která poradí, i když to leze na nervy, je tady spousta holek, co už mamku nemají…
v každém případě držím palce ať to překonáte a posílám energii.
s pozdravem a přáním pevných nervů Zuzka+Emily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 14:36
Ahoj Nicki,
souhlasím s holkami - chce to mamce velmi důrazně připomenout, že je to TVOJE dítě, které si vychováš sama - ona už přece možnost vychovávat měla, že. My bydlíme s našima v jednom bytě, já to měla ze začátku trošku podobně, mamce se hlavně nezdála zá:,–(a, že se kojí, KDYKOLI SI DÍTĚ ŘEKNE a taky se jí na první pohled nelíbil vak (ovšem když viděla, jak je v něm malá spokojená, brzy změnila názor) a nošení v klubíčku (o jeho prospěšnosti ji zase poučili naši sousedi, kteří mají agenturu na plavání kojenců). Ovšem celkem brzy se smířila s tím, že je zkrátka dneska všechno jinak, než za jejích mladých let, naopak spoustu věcí oceňuje (jednorázovky, vlhčené ubrousky, přesnídávky) a když teď měla Aničku na jedno odpoledne a večer, chtěla přesně vědět, jak jí nakrmit a umýt, aby to dělala stejně jako já. Jinak má přímo nábožný obdiv k tomu, že stále kojím (ona bohužel nemohla), a rozhodně není pro časné zavádění čajíků. A rady tchýně jsem uťala hned v prvním telefonickém hovoru po návratu z porodnice právě těmi slovy, která jsem zmínila na začátku. Bylo to tvrdé, ale potřebné, protože tchýně je generál a svoje názory považuje za jediné správné. Teď se mnou často nesouhlasí, ale nechá si to aspoň pro sebe (ale rozhodně si na ni nijak nestěžuji, Aničku má ráda a i když jsou důchodci, chtějí nám přilepšit, i když já bych to rozhodně nevyžadovala - podle mě se mají starat spíš děti o staré rodiče, než staří rodiče o dospělé děti).
Takže ještě jednou - dej klidně, ale rozhodně najevo, že je to TVOJE domácnost, ve které je mamka na návštěvě. V knize „Péče o dítě“ prof. Švejcara se píše, že babička musí být pouze POMOCNICÍ matky, a v případě, že prarodiče hodlají mluvit do výchovy proti vůli rodičů, je třeba s nimi přerušit styky. Teď to nemůžu najít přesně, ale v případě zájmu se pokusím.
Světlana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.05 15:24
Meduza neda mi to nenapisat!!! to akokeby si popisovala mojho svokra s tym, ze ti hned maleho beru z narucia!!!
A to sme mu to 100× vysvetlili aj v klude, ale akosi to asi nepochopil. Maly uz len ho vidi, tak spusti. No sposobil si to sam
Teraz ho maly uz dlho nevidel, tak snad uz zabudol.
A pritom k mojim rodicom normalne uteka a pyta sa na ruky.
Ja tiez s mamkou nemam vobec problem, uz mi cestu vyslapala sestra, mamka je zbehla v novych postupoch 
ona sa ma skor pytala ci uz maly moze to ci ono.
A s tym, ze si to nepametaju mate 100% pravdu, moji rodicia si uz nepametaju NIC a este si nas mylia so segrou a ja im musim vysvetlovat, ze to som nebola ja, ale sestra (viem to z rozpravania, kedy si to este pametali ) a to je medzi nami 6,5 roka rozdiel!!
S tchyni je to tazke. ona je tiez general, okrem toho sa stara o svagriniho syna, zije s nimi. takze je nadupana info, ale vybera si same veci s ktorymi ja nesuhlasim napr. maleho davaju na nocnik do narodenia (zeby bezplienkova metoda)?, maju choditko (poradila im detska dr!), no a podobne. Ked som sa spytala, ci nebudu chodit s malym plavat, skoro ma zabila, ze v ziadnom pripade. Maleho stale drzia v sterilnom prostredi, ale hlavne ze mu davaju v 8m citron na zuzlanie!!! a toho by sa naslo. ma tendencie sa starat do nas, ale muz je vycviceny a vzdy jej povie, ze to nedavame, lebo je to alergen a pod. A ked do neho rype, tak jej povie, ze je to nas syn a my to robime, ako my uzname za vhodne.
Ale tiez to nie je ruzove, stale by mu nieco davali jest, ale ja som proste pre:,–(ila,ze do roka tam jest nebude. Nejedol tam dodnes. 
vzdy ho nakrmim v aute, aby nemal hlad a poviem, ze jedol. Tym padom nemusim vysvetlovat, preco nepapa to a to.
Tiez sa skor bojim, ze budu na neho prisny, oni maju v:,–(e vylozene cenne veci po zemi a ja len trpnem ze im maly daco roztrepe, minule im zhodil fotak z linky, to bolo radosti. Ale asi to tiez budu riesit, lebo ich maly uz lozi
No a s tym dudanom som sa tiez nasmiala. Nas maly ho mal do 4m, potom uz nechcel, no a ked bol maly, tak hlavne aby nemal rucicky v puse, ale to som hned zrusila, ze bude a hotovo. No a potom sme sa vratili k dudlu ked rastli horne zuby a to zase boli reci, ze ma dudel. Ale uz ho aj tak zase nechce.
Nastastie proti kojeniu nic nema, svagrinej to nevyslo tak je asi rada, ze aspon ja kojim.
Ja som vzdy mala stresy, ze si mysli, ze sa o maleho nestaram dobre, lebo vazi o 2,5 kg menej ako druhy vnuk (o 4m mladsi), ale minule som sa s nou o tom rozpravala a zistila som, ze su to len moje paranoje
Skusila som uplne zmenit pristup, vyobjimala som ju, ked sme prisli, doniesla kolace, snazila sa pochvalit jej, co sa dalo a bavila som sa s nou co a ako s malym robim, ale v pohodovej atmosfere (bola doma sama). no snad sa nase vztahy pohnu lepsim smerom. Pevne v to dufam, lebo inak sa zblaznim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
