Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je jako počasí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.3.15 14:38
@Míša kulička píše:
Holky, já to chápu, že malá ho teď nebaví, protože s ní je zatím ještě nuda, i když asi jak pro kohoale to přece neznamená, že se jí nemůže alespoň 15 minut denně věnovat ne? I kdyby jen to koupání, které zvládá dělal pravidelně každý den, že by byl v sedm doma a byl by to jejich rituál, ale takhle to bohužel nefunguje
A znám dost chlapů, kteří si ty děti užívají už od narození…dokonce mám i kamaráda na rodičovské a nemůže si to vynachválit.
Jsem chlap a vyzkoušel jsem si obě role. Jak práci od rána do večera a budování hnízda, tak dvakrát pár měsíců na rodičovské. Věř mi, že se ty situace nedají srovnat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 14:55
@zoidberg píše:
Jsem chlap a vyzkoušel jsem si obě role. Jak práci od rána do večera a budování hnízda, tak dvakrát pár měsíců na rodičovské. Věř mi, že se ty situace nedají srovnat…
Prosím, neber to jako rýpání. Srovnat se to nedá, a to právě kvůli tomu, jak to mají v hlavě nastavené jak chlapi, tak ženské. žena je tu od přírody pro uzší kontakt s dítětem, chlap spíš pro zanezpečení hnízda jako takového. A oba tu svou roli berou vážně, velmi vážně. A pochopitelně proto úplně nepochopí vztah k té či oné roli toho druhého. naopak, já tu chci vyzvdihnout, že my ženské často nedoceníme naše chlapy, kteří jsou v práci ne proto, že je to doma nebaví, aleproto, že mají pocit, že se rodina může mít ještě lépe. Jenže naopak bychom potřebovaly od chlapů občas slyšet (aspoň slyšet)… no prostě ocenit, že se taky… občas… snažíme. Svým dílem. Který je zase důležitý pro nás. Oba, chlap i ženská, dělají důležité věci. každý svým dílem a každý po svém. Ostatně, já už jsem to psala, já si chodím do práce odpočinout, mě šichta začíná až po vstupu do šatny školky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 15:21
Hele, on každý chlap je sice v jádru stejný, jako každá ženská, ale každý je taky jiný prototyp. Komunikace asi není všeobecně silná stránka mužů, ti rádi komunikují ve své smečce, ale se ženou to neuměj - a když to uměj, tak většinou jsou z „druhého břehu“
Já se přes tohle nějak přehoupla. Muž se mnou o svých věcech mluví ve svátečních okamžicích 
kdy je klid a z něj to začne svobodne padat, ale jak se začnu vyptávat, tak funguje semafor „ano -ne“
Spíš jde o to, že ty máš nějakou představu a ta představa ani trochu nefunguje. Sice je malé 7 měsíců, ale je to všechno pořád nová situace, spíš si myslím, že tvůj chlap je v nějaké krizi, psychické, emoční… ty taky, protože my ženské chceme všechno hned a tak, jak to chceme… Nech ho možná trochu vyhnít, třeba ho naopak vystrkuj ven, nech mu po práci čas na odpočinek.
A třeba můj táta s prvním dítětem (a to jediným synem v rodě ) nepomáhal vůbec začalo ho to zajímat až u druhého dítěte; ona i tu funguje nějaká chemie rodičovské lásky a ne u každého začne fungovat hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 15:27
@puntice píše:
Hele, on každý chlap je sice v jádru stejný, jako každá ženská, ale každý je taky jiný prototyp. Komunikace asi není všeobecně silná stránka mužů, ti rádi komunikují ve své smečce, ale se ženou to neuměj - a když to uměj, tak většinou jsou z „druhého břehu“
Já se přes tohle nějak přehoupla. Muž se mnou o svých věcech mluví ve svátečních okamžicích
Spíš jde o to, že ty máš nějakou představu a ta představa ani trochu nefunguje. Sice je malé 7 měsíců, ale je to všechno pořád nová situace, spíš si myslím, že tvůj chlap je v nějaké krizi, psychické, emoční… ty taky, protože my ženské chceme všechno hned a tak, jak to chceme… Nech ho možná trochu vyhnít, třeba ho naopak vystrkuj ven, nech mu po práci čas na odpočinek.A třeba můj táta s prvním dítětem (a to jediným synem v rodě
Chlap na mě kouká, snaží se, kouká… ty závity s emu protáčejí tak, že je to vidět i skrzelebku a vlasy… a když má pocit, že jsem skončila, tak se zeptá - dobrý, a cos tím chtěla říct? (jakože chci prostě jen mluvit, povídat si, neřešit… ) Nic? Tak proč o tom mluvíš???
A souhlasím, když septám, koleduju si o tměř drzou poznámku, ať se starám o své. Když je klid a má potřebu se svěřit, tak jede jak největší drbna. pak je na místě držet ehm ústa zase já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 15:36
@Emilie píše:
Chlap na mě kouká, snaží se, kouká… ty závity s emu protáčejí tak, že je to vidět i skrzelebku a vlasy… a když má pocit, že jsem skončila, tak se zeptá - dobrý, a cos tím chtěla říct? (jakože chci prostě jen mluvit, povídat si, neřešit… ) Nic? Tak proč o tom mluvíš???A souhlasím, když septám, koleduju si o tměř drzou poznámku, ať se starám o své. Když je klid a má potřebu se svěřit, tak jede jak největší drbna. pak je na místě držet ehm ústa zase já.
Jo no, výraz úplné ignorace a idiocie 
Jednou jsem dostala vynadáno, že prý tak děsně prudím (protože se mě zeptal na též, co jsem zrovna říkala a já se opovážila říct, že mě asi moc nevnímá), až se z toho soustředění na mou mluvu vlastně přestane soustředit na obsah, jak je vynervovaný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 15:38
@zoidberg píše:
Jsem chlap a vyzkoušel jsem si obě role. Jak práci od rána do večera a budování hnízda, tak dvakrát pár měsíců na rodičovské. Věř mi, že se ty situace nedají srovnat…
Ja zivila deti a manzela na materske sest let. Chozeni do prace byl asi desetkrat mensi stres… pocitam, ze to bude kus od kusu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 16:54
@puntice píše:
Hele, on každý chlap je sice v jádru stejný, jako každá ženská, ale každý je taky jiný prototyp. Komunikace asi není všeobecně silná stránka mužů, ti rádi komunikují ve své smečce, ale se ženou to neuměj - a když to uměj, tak většinou jsou z „druhého břehu“
Já se přes tohle nějak přehoupla. Muž se mnou o svých věcech mluví ve svátečních okamžicích
Spíš jde o to, že ty máš nějakou představu a ta představa ani trochu nefunguje. Sice je malé 7 měsíců, ale je to všechno pořád nová situace, spíš si myslím, že tvůj chlap je v nějaké krizi, psychické, emoční… ty taky, protože my ženské chceme všechno hned a tak, jak to chceme… Nech ho možná trochu vyhnít, třeba ho naopak vystrkuj ven, nech mu po práci čas na odpočinek.A třeba můj táta s prvním dítětem (a to jediným synem v rodě
Mně ale nejde jen o to, že se nestará nebo spíš nezajímá o malou, ale on se nezajímá ani o mě ani o to malé, co nosím teď. Nechci vše hned, vím, že tomu musím dát čas, ale když to nebudeme řešit, tak to žádný čas nespraví a já bych ráda věděla, co jemu vadí na mně a naopak bych mu chtěla říct, co vadí mně na něm. A chci, aby naše manželství fungovalo a takhle ho akorát oba zabíjíme Jsem už z toho zoufalá Chodíme kolem sebe jako dva cizí lidé, kteří nemají nic společného. Tak já tedy budu doufat, že se to změní až bude na světě druhé mimčo, jestli to do té doby vydržím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 16:57
@puntice píše:
Jo no, výraz úplné ignorace a idiocie
Tak přesně tohle se nám stává taky, poslouchá a poslouchá a pak se buď zeptá na to samé a nebo co si od toho slibuji apod. typy dotazů. Nejhorší je, že já mu něco jeden večer řeknu a on se mě ráno zeptá na to samé a ještě mi vynadá, že se určitě neptal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 17:02
@Kubula.K píše:
Ja zivila deti a manzela na materske sest let. Chozeni do prace byl asi desetkrat mensi stres… pocitam, ze to bude kus od kusu.
Jsem ráda, že tu mám i názor ženy, která byla pravý opak a shoduje se s názorem mého kamaráda, který je už rok a půl na rodičovské a je toho názoru, že práce je oproti tomu sranda, že stres prožíval denně, když malý plakal a nevěděl, co s ním nebo když nestíhal věci které měl, ale můj manžel si myslí, že se doma flákám, protože je toho názoru, že děti celé dny a celé noci spí ovšem možná miminka, ale ne sedmiměsíční dítě Protože Natálka spinká max 3,5 hodiny za den a zbytek se jí musím věnovat, protože si vyžaduje pozornost a sama si vydrží hrát max 2 hodiny za den, více ne, jenže to manžel také nechápe a jelikož s námi nikdy doma nebyl, tak to nemůže vědět a zkusit si to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 18:30
@Kubula.K píše:
Ja zivila deti a manzela na materske sest let . Chozeni do prace byl asi desetkrat mensi stres… pocitam, ze to bude kus od kusu.
Bude to kus od kusu, taky zalezi na druhu prace a rozhodne i na diteti. Ja mel praci hodne narocnou a deti hodne a spave. Kdyz jsem byl doma, mel jsem spoustu volna a spal 14 hodin denne, kdyz jsem pracoval, neusnul jsem kolikrat celou noc. Kazdy to mame jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.15 19:45
@zoidberg píše:
Bude to kus od kusu, taky zalezi na druhu prace a rozhodne i na diteti. Ja mel praci hodne narocnou a deti hodne a spave. Kdyz jsem byl doma, mel jsem spoustu volna a spal 14 hodin denne, kdyz jsem pracoval, neusnul jsem kolikrat celou noc. Kazdy to mame jinak
Přemýšlela jsem cestou dneska (šla jsem tady takovej kus pěšky) o tomhle tématu, tedy proč si osobně já chodím do práce odpočinout a proč je pro mne šichta být doma s rodinou. Na začátek bych ale zdůraznila, že nechci tvrdit, že je doma být nějaká dřina a že, opakuji, se neobejdu bez toho, aby mi chlap pomáhal. Notabene tuhle na nějaké návštěvě, kde se paní domu čílila, jak špatně její drahá polovička umyla nádobí, musel ten můj konstatovat, že si vážně nevybavuje, kdy myl naposledy nádobí on. Ne, jen porovnávám své dvě povinnosti – domácnost a děti A zaměstnání. A ačkoli moje práce může být stresující, například zrovna dneska jsem vyšla (v dobré víře a naivně) vstříc v jedné záležitosti, ALE navrhovatelce je nějak buřt, že já jsem tím pádem zodpovědná za termíny, která ona nedodržela … tak to není tak osobní, jako když uklidím kuchyni, abychom mohli jíst v čistém, během deseti minut jsou schopni mí potomci z toho udělat věrnou kopii Nagasaki po výbuchu. To kvetu, to zuřím, to bych je zabila, to … mi fakt ale vadí. Ne že tam udělali bordel. Ale že já půjdu a znova to budu muset uklidit a toto se bude opakovat ještě tak milionkrát pětkrát. A nejde jen o binec a jídlo, ale i o prádlo a denně koupání a úkoly a ….. Tudíž že plnění mých povinností, tj. péče o dítě a udržení domácnosti v pořádku se mi nějak ale vážně nedaří a nemám pocit, že bych proto nedělala málo, respektive taky nemusím dělat nic jiného než furt uklízet a vařit a prát a furt a furt dokola a NIKDY není uděláno, NIKDY není hotovo … a to mě stresuje nesmírně. Ne to, že nemám uděláno, já zas takovej workaholik nejsem … ale když porovnáme teda že chlap pracuje a živí a ženská se má starat o domácnost, tak peníze na účtu jsou, kluci s manželem na procházce nebo prostě spolu, a doma není hotovo, není vidět, že bych něco dělala a já vycházím zjevně jako ta, co neplní svůj díl.
Proto mám pocit, že pro mne péče o rodinu a domácnost prostě vyčerpávající. Mnohem víc stresující, než prostě fakt, že v práci mám průser.
Jo a pro ty, kdo si všimli, že TAKY jako chlap chodím do práce – no díky bohu za to, že přes půl dne není NIKDO doma (tudíž není pohyb, nevzniká binec) – na mateřské jsem to fakt nedávala už vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.15 08:17
@Emilie píše:
Přemýšlela jsem cestou dneska (šla jsem tady takovej kus pěšky) o tomhle tématu, tedy proč si osobně já chodím do práce odpočinout a proč je pro mne šichta být doma s rodinou. Na začátek bych ale zdůraznila, že nechci tvrdit, že je doma být nějaká dřina a že, opakuji, se neobejdu bez toho, aby mi chlap pomáhal. Notabene tuhle na nějaké návštěvě, kde se paní domu čílila, jak špatně její drahá polovička umyla nádobí, musel ten můj konstatovat, že si vážně nevybavuje, kdy myl naposledy nádobí on. Ne, jen porovnávám své dvě povinnosti – domácnost a děti A zaměstnání. A ačkoli moje práce může být stresující, například zrovna dneska jsem vyšla (v dobré víře a naivně) vstříc v jedné záležitosti, ALE navrhovatelce je nějak buřt, že já jsem tím pádem zodpovědná za termíny, která ona nedodržela … tak to není tak osobní, jako když uklidím kuchyni, abychom mohli jíst v čistém, během deseti minut jsou schopni mí potomci z toho udělat věrnou kopii Nagasaki po výbuchu. To kvetu, to zuřím, to bych je zabila, to … mi fakt ale vadí. Ne že tam udělali bordel. Ale že já půjdu a znova to budu muset uklidit a toto se bude opakovat ještě tak milionkrát pětkrát. A nejde jen o binec a jídlo, ale i o prádlo a denně koupání a úkoly a ….. Tudíž že plnění mých povinností, tj. péče o dítě a udržení domácnosti v pořádku se mi nějak ale vážně nedaří a nemám pocit, že bych proto nedělala málo, respektive taky nemusím dělat nic jiného než furt uklízet a vařit a prát a furt a furt dokola a NIKDY není uděláno, NIKDY není hotovo … a to mě stresuje nesmírně. Ne to, že nemám uděláno, já zas takovej workaholik nejsem … ale když porovnáme teda že chlap pracuje a živí a ženská se má starat o domácnost, tak peníze na účtu jsou, kluci s manželem na procházce nebo prostě spolu, a doma není hotovo, není vidět, že bych něco dělala a já vycházím zjevně jako ta, co neplní svůj díl.Proto mám pocit, že pro mne péče o rodinu a domácnost prostě vyčerpávající. Mnohem víc stresující, než prostě fakt, že v práci mám průser.
Jo a pro ty, kdo si všimli, že TAKY jako chlap chodím do práce – no díky bohu za to, že přes půl dne není NIKDO doma (tudíž není pohyb, nevzniká binec) – na mateřské jsem to fakt nedávala už vůbec.
amen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
