Máte někdo rodiče s poruchou osobnosti?

Anonymní
4.1.20 12:37

Máte někdo rodiče s poruchou osobnosti?

Dobrý den, mám oba rodiče s poruchou osobnosti. Tatínka již dlouho nemám, tak netuším, jakým typem poruchy osobnosti trpěl. Vím jen, že se s ní léčil. Maminka se nikdy neléčila, ale podle všech příznaků a typu chování trpí také poruchou osobnosti. Myslím, že má hraniční poruchu osobnosti agresívního typu. Dětství s nimi bylo velmi náročné, vysilující a těžké. Snažím se s maminkou vyjít, ale stojí mě to hodně úsilí. Je tu někdo, kdo to měl podobně? Ráda bych s někým promluvila. Nemohu ten svůj příběh ani nikomu říci, sdílet se. Málokdo by to pochopil. Můj příběh je zcela abnormální. Všem za jakoukoliv odpověď děkuji. Raději píšu anonymně.

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

Anonymní
4.1.20 13:14

Já mám HPO a také si uvědomuji jak to má se mnou syn těžké a docela hodně se bojím toho, že mě jednou bude za moje chování nenávidět :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 13:35

Přidám se k anonymům. Manželova maminka má poruchu s paranoidními bludy. Je schopná jeden den udělat scenu a nadávat vám do zlodějů a druhý den dojit jakože nic :zed:. Problém je, že ona naprosto odmítá léčbu, má za sebou hospitalizaci, včetně několika nedobrovolných po atakách na veřejnosti. Jelikož nezabírá domluva ani po dobrém ani po zlém, tak jsme momentálně ve fázi úplného přerušení kontaktů. Konzultovali jsme lékaře, právníka a bohužel to nemá řešení.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 13:48
@Anonymní píše:
Já mám HPO a také si uvědomuji jak to má se mnou syn těžké a docela hodně se bojím toho, že mě jednou bude za moje chování nenávidět :(

Já nevím jaký mám k mámě vztah. Možná si nechci přiznat, že kdybych jí neměla, bylo by mi líp. Snažím se celý život přesvědčit, že jí mám ráda, jenže z každého kontaktu s ní mám pak několik dní vztek a potřebuji si od ní odpočinout. Já mám hodně vysoké emoční IQ, dovedu předvídat chování lidí, ale její chování je tak abnormální, že mě pokaždé svou reakcí šokuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:00

Ahoj, taky mám HPO, ale děti zatím nemám a nevím, jestli bych je zvládla. Věřím, že to pro tebe musí být těžké, zvlášť, když se mamka neléčí, protože s HPO se dá pracovat v terapii a některé její projevy mohou zmírnit léky. S tou agresí je to blbé, já trpím spíš „jen“ sebepoškozováním, na okolí většinou agresivní nejsem. A mluvila jsi někdy s mamkou o tom, jestli by nechtěla vyhledat odborníka, nebo o tom nechce slyšet?

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:09
@Anonymní píše:
Ahoj, taky mám HPO, ale děti zatím nemám a nevím, jestli bych je zvládla. Věřím, že to pro tebe musí být těžké, zvlášť, když se mamka neléčí, protože s HPO se dá pracovat v terapii a některé její projevy mohou zmírnit léky. S tou agresí je to blbé, já trpím spíš „jen“ sebepoškozováním, na okolí většinou agresivní nejsem. A mluvila jsi někdy s mamkou o tom, jestli by nechtěla vyhledat odborníka, nebo o tom nechce slyšet?

Nedá se s ní mluvit, je přesvědčena, že vše ví nejlíp, urazila by se a spustila by se agresívní reakce. Je hodně iritabilní, emočně slabá, neempatická, je schopná říct hodně ošklivé věci a za dva dny obrátit a dělat, že o ničem neví a že mě má moc ráda a vše mi odpustila a nutí mě se omluvit a přiznat, že jsem se ve všem mýlila, dokud nedosáhne toho, že jí utvrdím v její pravdě. Pokud nepovolím, spustí se nová agresívní reakce. Zkoušela jsem to probrat se starší sestrou, ale ta už o ničem mluvit nechce a já už jí tím neobtěžuji.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:15
@Anonymní píše:
Nedá se s ní mluvit, je přesvědčena, že vše ví nejlíp, urazila by se a spustila by se agresívní reakce. Je hodně iritabilní, emočně slabá, neempatická, je schopná říct hodně ošklivé věci a za dva dny obrátit a dělat, že o ničem neví a že mě má moc ráda a vše mi odpustila a nutí mě se omluvit a přiznat, že jsem se ve všem mýlila, dokud nedosáhne toho, že jí utvrdím v její pravdě. Pokud nepovolím, spustí se nová agresívní reakce. Zkoušela jsem to probrat se starší sestrou, ale ta už o ničem mluvit nechce a já už jí tím neobtěžuji.

Aha, tak to je blbé, když se s ní nedá mluvit. A ty bys sama třeba nemohla vyhledat nějakého psychologa a probrat to s ním? Ať na to nejsi sama, když ségra o tom už nechce mluvit. Kolik ti je let? Musí to být těžké…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:22
@Anonymní píše:
Aha, tak to je blbé, když se s ní nedá mluvit. A ty bys sama třeba nemohla vyhledat nějakého psychologa a probrat to s ním? Ať na to nejsi sama, když ségra o tom už nechce mluvit. Kolik ti je let? Musí to být těžké…

Vyhledala jsem minulý rok psycholožku a zevrubně jí vše popsala. Byla z toho úplně mimo, vůbec se s takovým příběhem nikdy nesetkala a byla dost z reakcí a chování mých rodičů šokovaná. Takže jsem pochopila, že mi nikdo neporadí. Jedinou mou oporou je můj manžel.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:26
@Anonymní píše:
Vyhledala jsem minulý rok psycholožku a zevrubně jí vše popsala. Byla z toho úplně mimo, vůbec se s takovým příběhem nikdy nesetkala a byla dost z reakcí a chování mých rodičů šokovaná. Takže jsem pochopila, že mi nikdo neporadí. Jedinou mou oporou je můj manžel.

Jo takže už jsi dospělá a s mamkou nežiješ, ale máš manžela? Tak alespoň, že je ti oporou on. Mamku hold nepředěláš a pokud se s ní nedá mluvit, ani ji přivést k tomu, aby se léčila, tak bych se asi spíš snažila s ní minimalizovat kontakt a žít svůj vlastní život, i když je mi jasné, že traumata z výchovy si poneseš s sebou.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:33
@Anonymní píše:
Jo takže už jsi dospělá a s mamkou nežiješ, ale máš manžela? Tak alespoň, že je ti oporou on. Mamku hold nepředěláš a pokud se s ní nedá mluvit, ani ji přivést k tomu, aby se léčila, tak bych se asi spíš snažila s ní minimalizovat kontakt a žít svůj vlastní život, i když je mi jasné, že traumata z výchovy si poneseš s sebou.

Kontakt se snažím minimalizovat, jenže je to pořád moje máma, jinou mámu už mít nebudu, takže to musím nějak zvládnout.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 15:50
@Anonymní píše:
Ahoj, taky mám HPO, ale děti zatím nemám a nevím, jestli bych je zvládla. Věřím, že to pro tebe musí být těžké, zvlášť, když se mamka neléčí, protože s HPO se dá pracovat v terapii a některé její projevy mohou zmírnit léky. S tou agresí je to blbé, já trpím spíš „jen“ sebepoškozováním, na okolí většinou agresivní nejsem. A mluvila jsi někdy s mamkou o tom, jestli by nechtěla vyhledat odborníka, nebo o tom nechce slyšet?

Já sem byla diagnostikována když už byl syn na světě, kdyby jsem některé věci věděla dříve (třeba to že mi nebudou zabírat léky a můj stav se bude zhoršovat) asi bych byla raději bezdětná.
Jinak syna miluju, dávám mu všechno…jen to chování a názory nejsou OK!

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 16:04
@Anonymní píše:
Já sem byla diagnostikována když už byl syn na světě, kdyby jsem některé věci věděla dříve (třeba to že mi nebudou zabírat léky a můj stav se bude zhoršovat) asi bych byla raději bezdětná.
Jinak syna miluju, dávám mu všechno…jen to chování a názory nejsou OK!

Aha a kolik ti bylo, když jsi byla diagnostikovaná? Mně 23 let. No mně taky právě léky moc nezabírají a to jsem jich vyzkoušela hrozně moc. Na terapie chodím už taky dlouho, chodila jsem i na DBT, která je přímo na HPO vynalezená a taky efekt nula. Já bych dítě moc chtěla, ale nezvládám ani sama sebe, takže bych ho asi taky nezvládala, ale trápí mě to.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 17:16
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám oba rodiče s poruchou osobnosti. Tatínka již dlouho nemám, tak netuším, jakým typem poruchy osobnosti trpěl. Vím jen, že se s ní léčil. Maminka se nikdy neléčila, ale podle všech příznaků a typu chování trpí také poruchou osobnosti. Myslím, že má hraniční poruchu osobnosti agresívního typu. Dětství s nimi bylo velmi náročné, vysilující a těžké. Snažím se s maminkou vyjít, ale stojí mě to hodně úsilí. Je tu někdo, kdo to měl podobně? Ráda bych s někým promluvila. Nemohu ten svůj příběh ani nikomu říci, sdílet se. Málokdo by to pochopil. Můj příběh je zcela abnormální. Všem za jakoukoliv odpověď děkuji. Raději píšu anonymně.

Nevim, jestli mas uplne nastudovano ze je rozdil mezi poruchou osobnosti a napriklad dusevnim onemocnenim. Jinak jo, moje mama asi nejakou poruchu ma, nebadam po tom jakou, preztoze vlastne delam v oboru, ale lze, je neustale nastvana a ze vse mohou ostatni. Mela bys prestal o sve matce mluvit jako o mamince a dovolit si ne na ni poradne nastvat, zrejme se k tobe chova hroune. Se vsim se da neco delat, ja neverim tomu, ze s poruchou osobnosti se clovek rodi a nemuze ji zmenit. Kazdy se muze zmenit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 17:16
@Anonymní píše:
Já sem byla diagnostikována když už byl syn na světě, kdyby jsem některé věci věděla dříve (třeba to že mi nebudou zabírat léky a můj stav se bude zhoršovat) asi bych byla raději bezdětná.
Jinak syna miluju, dávám mu všechno…jen to chování a názory nejsou OK!

Skvělé je, že si to uvědomuješ a snažíš se na sobě pracovat. Pro dítě to je ale těžké, potřebuje srozumitelného rodiče. Problém je, že rodič s poruchou osobnosti srozumitelný moc není.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.1.20 17:29
@Anonymní píše:
Nevim, jestli mas uplne nastudovano ze je rozdil mezi poruchou osobnosti a napriklad dusevnim onemocnenim. Jinak jo, moje mama asi nejakou poruchu ma, nebadam po tom jakou, preztoze vlastne delam v oboru, ale lze, je neustale nastvana a ze vse mohou ostatni. Mela bys prestal o sve matce mluvit jako o mamince a dovolit si ne na ni poradne nastvat, zrejme se k tobe chova hroune. Se vsim se da neco delat, ja neverim tomu, ze s poruchou osobnosti se clovek rodi a nemuze ji zmenit. Kazdy se muze zmenit.

Vím od jednoho příbuzného, že se tak chová od dětství. I můj otec se choval zvláštně od dětství, to vím také.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama