Mateřská láska (sourozenci)

1.5.21 03:10

Mateřská láska (sourozenci)

Ahoj všichni!

Obracím se na vás jako dvacetiletá studentka, která má jisté nejasnosti v tom, jak ji vidí její matka.
Vím, že tahle stránka slouží primárně jako fórum pro maminky, a proto doufám v získání názorů nezávislých lidi v podobě komentářů.

Abych vás uvedla do situace:

Jak jsem již řekla, je mi dvacet.
Momentálně studují střední školu (poslední ročník).
Moji rodiče jsou rozvedení a mám 2 vlastní sestry (1 nevlastního bratra ale to je jiný příběh) Ještě bych doplnila, že jsem nejstarší.

Jde o to, že od své matky nepociťuji již od raného věku žádnou mateřskou náklonnost. Vždy jsem měla co jist, pít a v čem chodit oblékaná, ale pokud šlo o projevování citů, v mém případě nic takového neexistovalo. U mých mladších sourozenců ale k objímání atd. běžně docházelo (podotýkám, že prostřední sestra je jen o rok mladší, než já).

Uprimne jsem z toho velmi zmatená a až nyní ve dvaceti letech si uvědomuji, jaké následky zanechala emocionální odtazitost moji matky ke mně. Abyste rozuměli, byla jsem nedonošená. Konkrétně jsem se narodila na prelomu šestého a sedmého měsíce. Az v 15 letech jsem se dozvěděla, ze po mem narození rodičům rekli, ze s velkou pravděpodobnosti nebudu moct chodit a budu slepá na jedno oko ( obojí se naštěstí podařilo zachránit a nyní ziju v podstatě normálně, až na to, že následkem dětské mozkové obrny pri chůzi vytačím postiženou nohu směrem dovnitř, není to však příliš patrné).
Věci nabrali až takový spád, že chtěl můj otec jednadvacetiletou matku po mem narození opustit. Naštěstí tak nakonec neučinil, matka ale bohužel našla jakýsi jeho dopis na rozloučenou, takze je možné, ze to zanechalo nejake nesvary.
Přirozeně bych čekala, že se matka k takovému dítěti přimkne. To se ale nestalo. Tedy… mozna tomu tak bylo do doby narozeni me mladší sestry.
Od příbuzných (konkrétně babička aka matčina maminka a moje teta aka její sestra) mi řekli, ze po narozeni moji sestry jsem opravdu šla stranou. Bohužel na to mam i dost živé vzpomínky ( i na hádky mezi moji tetou a mámou ohledně jejího chování ke mně).

Pisu to sem, protoze jednoduše nevim, co dál. Na rodičovskou terapii nepůjde, ale je ke mně tak odtažitá, že se se mnou o tom ani bavit nebude. Momentálně o mně a dění v mém životě nic neví, o přijímací zkoušky na VŠ se vůbec nezajímá.
Ovlivňuje mě to hodně v mém sebevědomí a mezilidských vztazích. Zároveň… koho by nemrzelo, že ma špatný vztah s maminkou?

Budu ráda za Vaše názory ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
294
1.5.21 05:42

Holka, to je mi Tě líto. Obávám se, že pokud sama nechce, Ty s tím nic nenaděláš. Její chování neovlivníš, ale můžeš ovlivnit svůj přístup k ní, aby Tě to nemrzelo. Doporučila bych odchod na VŠ, nové kamarády, partnera, odstřihnutí… Zkus si tam pak najít nějakého psychoterapeuta a pracovat na sobě a svém sebevědomí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
1.5.21 07:39

Holčičko, pocem :hug: :hug: :hug:

No, jedna vec je zjistit pricinu, porozumet a odpustit.

A jina vec je se s tim popasovat a normalne žít. Hele, mam kolem sebe nekolik devcat, ktera mela detstvi doslova pekelne, jejich matky se nadale chovaji toxicky…a maji normalni krasne životy, rodiny a site pratel. Nikde nic neni idealni a kazdy ma v zivote oblast, ve ktere se mu proste nedari. Brala bych to tak, ze jednu ne uplne stastnou etapu jsi zvladla a ted se muzes soustredit na dalsi. Urcite se ti bude darit :mavam:

  • Citovat
  • Nahlásit
6103
1.5.21 08:28

@Anonym2738 Matka si k tobě zřejmě nevytvorila po narození správný vztah, tim že jsi byla dlouho v inkubátoru, to asi pak vnímala jako by ji dali cizí dítě. Možná se o tebe hodně bála a raději se snažila k tobě citové neprilnout. Těžko říct, tohle by odhalil odborník na duše. Každopádně je to špatně, pro mě je to nepochopitelné a je mi líto každého dítěte které nezazije bezpodmínečnou lásku rodičů. Ty za nic nemůžeš, mysli na sebe, zapracuj na svém sebevědomí, jednou budeš mít svoji rodinu, manžela, děti a tu lásku vynahradíš :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6866
1.5.21 09:41

@Anonym2738 drž se, je to těžké. A většinou na tahle trápení pomůže čas a odstřižení od těch „toxických“ lidí. Takže bych poradila jít na VŠ nejlépe do jiného města nebo se aspoň odstěhovat na kolej či do spolibydleni a začít si žít svůj život bez nich. Občas se vidět smazrejme můžete. Pokud by toto nezabralo, pak by bylo vhodné navštívit terapeuta, aby ti pomohl utřídit myšlenky a tys mohla jít dál. A jak tu někdo psal, opravdu je důležité odpustit především sobě. To ale neznamená, že zapomeneš a budeš dělat pro ty lidi první poslední. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat