Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Jsem na tím úplně, ale úplně stejně, jen nejsem těhotná protože do dalšího z více důvodu už nejdeme. Náročnost prvního, který asi taky jako kluk zdědil ve formě ADHD, je jedním z nich. Taky mi přišlo že můj život je jeden velkej chaos a je jen otázkou času kdy se fakt něco moji roztrzitosti stane. Pořídila jsem paní na úklid, hrozné moc mi to uvolnilo ruce. Jo, jsou to peníze, ale tolik času co já teď mám. Ona totiž bez dítěte za zadkem uklidí být za 3h jako já když jsem byla bezdetna a je to komplet. Já to dělala X hodin, než jsem dojela být na konec, na začátku už nebylo po úklidu ani stopy, pořád bordel, zmatek, roznaselo se to a já furt lítala s hadrem s dítětem na noze. Nervózní že se to udělat musí a dítě protivný že nesaturuju jeho potřebu neustále akce. Ulevilo se mi nepopsatelne. Dítěti se venuji jak potřebuje, když usne tak mám čas se zastavit a trochu zorganizovat, nekdy i chvíli prospal s ním. A půjde do soukromé školky dřív. V žádném případě ne na celé dny ani každý den v týdnu. Ale třeba třikrát na pul dne. Nahradim si tím běžné hlídání které jiní lidé mají. Mám možnost v te době pracovat tak na to vydelam. I kdyby výsledek byl že co vydelam utratim za školku, nevadí, mě to pomůže, psychicky si odpocinu.
Mě pomáhá papírový diář a psát si na týden, co je zapotřebí udělat.
@Anonymní píše:
Jsem na tím úplně, ale úplně stejně, jen nejsem těhotná protože do dalšího z více důvodu už nejdeme. Náročnost prvního, který asi taky jako kluk zdědil ve formě ADHD, je jedním z nich. Taky mi přišlo že můj život je jeden velkej chaos a je jen otázkou času kdy se fakt něco moji roztrzitosti stane. Pořídila jsem paní na úklid, hrozné moc mi to uvolnilo ruce. Jo, jsou to peníze, ale tolik času co já teď mám. Ona totiž bez dítěte za zadkem uklidí být za 3h jako já když jsem byla bezdetna a je to komplet. Já to dělala X hodin, než jsem dojela být na konec, na začátku už nebylo po úklidu ani stopy, pořád bordel, zmatek, roznaselo se to a já furt lítala s hadrem s dítětem na noze. Nervózní že se to udělat musí a dítě protivný že nesaturuju jeho potřebu neustále akce. Ulevilo se mi nepopsatelne. Dítěti se venuji jak potřebuje, když usne tak mám čas se zastavit a trochu zorganizovat, nekdy i chvíli prospal s ním. A půjde do soukromé školky dřív. V žádném případě ne na celé dny ani každý den v týdnu. Ale třeba třikrát na pul dne. Nahradim si tím běžné hlídání které jiní lidé mají. Mám možnost v te době pracovat tak na to vydelam. I kdyby výsledek byl že co vydelam utratim za školku, nevadí, mě to pomůže, psychicky si odpocinu.
Školku taky zvažuju, ale neměla jsem ještě sílu nějakou najít, navíc ještě nemá ani 2,5 roku. Další problém je, že školky v okolí jsou takové prostorově maličké a on potřebuje hodně místa na běhání a tak. Navíc jiné děti mlátí, bojím se, že zvlášť v malé školce budou akorát trable. A taky nosit domů nemoci, což jako těhotná/s novorozencem zrovna nepotřebuju. Když chodíme do heren tak chytne něco dost často, má tendenci si strkat prsty do pusy.
Úklid asi nějak zvládám, nebo spíš jsem si zvykla na bordel ![]()
Spíš fakt mam dojem, že mam ten mozek uplně na kaši.
Bude to znít hloupě, ale já bych diář ztratila nebo se do něj zapomněla podívat. Takhle blbě na tom jsem.
Přitom dříve jsem papírový diář a poznámky používala, hodně mi to pomáhalo.
Jo tehotna + batole bylo hodne velke peklo, taky jsem mela diar, kam jsem psala kazdy prd, jen jsem ho musela najit
Klice jsem taky ztratila, jednou i celou prebalovaci tasku, nastesti penize a mobil jsem mela jinde. Bohuzel, s rostoucim vekem deti a nastupem do prace je to horsi a horsi, protoze tech veci, co musim drzet v hlave pribyva…do toho starsi s poruchou pozornosti taky. No co ti budu bublat, uz se aspon jakz takz vyspim, chodim spat brzy s detmi a vstavam brzy rano, abych mela chvili klidu, kdyz se mi to nepovede, je to drsne. Vsude se u nas valeji papirky se seznamy, deti maji nalepene seznamy veci, co si maji obliknout a co treba rano delat, ja mam vsude upominky, ale i tak neustale neco honim, prekladam terminy (protoze si neco zapomenu zapsat a mam tam konflikt), klice nosim jak de*il na snurce na krku atd atd. Nejak jsem vyhodnotila, ze ztracim schopnost cokoliv zorganizovat, zato se mi zlepsuje schopnost improvizace
Treba jednou nas vezl nahodny soused na zastavku autobusu, aby syn stihnul skolu, pac jsem zvladla ztratit klice od auta..v aute
Proste je to jizda…posilam silu ![]()
Jinak nemas nejakou kamaradku s ditetem? To me zachranovalo v tom obdobi, co jsi ty. Ja mela 2, se kterymi jsem se pravidelne schazela, decka se uz zacinala pomalu byt schopna trochu bavit navzajem a my jsme si na chvili oddechly, nebo jedna dohlizela na decka a druha pro obe udelala kafe, nekdy i obed nebo veceri
Bez nich bych asi byla zkoncila v cvokhausu, pac manzel odjizdel pracivne na 4 dny v tydnu uplne mimo domov a byla jsem na to sama.
Příspěvek upraven 02.08.23 v 17:23
Promin, že se ptám, ale proč do tohohle svého osobního chaosu a patosu si porizujes 2.dite? ![]()
Bude to znít hloupě, ale já bych diář ztratila nebo se do něj zapomněla podívat. Takhle blbě na tom jsem.
Přitom dříve jsem papírový diář a poznámky používala, hodně mi to pomáhalo.A co třeba velký přehledný kalendář kde uvidíš povinnosti na celý měsíc a dát ho například na lednici, kde na něj koukneš každý den. Jen si nezapomeň tam věci zapisovat, taky se mi to stalo ![]()
Děkuji za povzbuzení, že v tom nejsem sama, a neděkuji za sebrání naděje, že to za pár let přejde ![]()
Na klíče se mi osvědčil airtag, o tom jsem celý život snila až někdo vyrobí něco takového. ALE nefuguje to v případě, že bojuju s batoletem a v zápalu boje se otevře kroužek na klíčích a právě ten nejdůležitější klíč z nich vypadne. A ani na to, když si vezmu náhradní klíč od zadních dveří a ve spěchu (protože kvuli hledání prvního klíče mám zpoždění) si ho dám jen tak do kapsy a nepřipevním na svazek
![]()
Chodím spát s dítětem a vstávám taky s ním, ale jak je ten spánek přerušovaný, tak mi to bohužel pořád nestačí.
Hm, protože chci mít 2 děti? A protože před 2.těhotenstvím to nebylo tak hrozné? Popravdě mě ani nenapadlo, že ze mě, původně dost schopného a produktivního člověka, udělá mateřství prakticky nesvéprávnou osobu.
Přesně to teď zvažuji, jen si ještě vzpomenout a koupit ho ![]()
Ale bohužel ani to není všespásné, zrovna teď jsem si vzpomněla (naštěstí), že mám jít v pondělí na krev a než jsem včera od telefonu došla k papíru s tužkou, tak jsem to zapomněla a nezapsala!
@Anonymní píše: Školku taky zvažuju, ale neměla jsem ještě sílu nějakou najít, navíc ještě nemá ani 2,5 roku. Další problém je, že školky v okolí jsou takové prostorově maličké a on potřebuje hodně místa na běhání a tak. Navíc jiné děti mlátí, bojím se, že zvlášť v malé školce budou akorát trable. A taky nosit domů nemoci, což jako těhotná/s novorozencem zrovna nepotřebuju. Když chodíme do heren tak chytne něco dost často, má tendenci si strkat prsty do pusy.Úklid asi nějak zvládám, nebo spíš jsem si zvykla na bordel
Spíš fakt mam dojem, že mam ten mozek uplně na kaši.
Nejde o to že zvládáš, já to taky zvladala. Ale kolik kapacity ti to bere, bordel organizovanosti myšlení nepomáhá, a mě to vyšlo jako jediná činnost který se dá zbavit aby ji dělal někdo jinej. Jo jako školky se taky bojím no, taky je hrozně kontaktní, ne že by chtěl být agresivní, ale je hrrr a na jiné děti agresivně působí. Ale musím to aspon zkusit, jednou se socializovat musí a tím spíš ze asi bude potřebovat víc času než jiné děti. Hernicky jsou fajn akorát že u toho musím být, takže mě to nic neřeší. Žere taky všechno, jako chápu že ty nemoci jsou k mimino blbý.
@Anonymní píše: Školku taky zvažuju, ale neměla jsem ještě sílu nějakou najít, navíc ještě nemá ani 2,5 roku. Další problém je, že školky v okolí jsou takové prostorově maličké a on potřebuje hodně místa na běhání a tak. Navíc jiné děti mlátí, bojím se, že zvlášť v malé školce budou akorát trable. A taky nosit domů nemoci, což jako těhotná/s novorozencem zrovna nepotřebuju. Když chodíme do heren tak chytne něco dost často, má tendenci si strkat prsty do pusy.Úklid asi nějak zvládám, nebo spíš jsem si zvykla na bordel
Spíš fakt mam dojem, že mam ten mozek uplně na kaši.
Nejde o to že zvládáš, já to taky zvladala. Ale kolik kapacity ti to bere, bordel organizovanosti myšlení nepomáhá, a mě to vyšlo jako jediná činnost který se dá zbavit aby ji dělal někdo jinej. Jo jako školky se taky bojím no, taky je hrozně kontaktní, ne že by chtěl být agresivní, ale je hrrr a na jiné děti agresivně působí. Ale musím to aspon zkusit, jednou se socializovat musí a tím spíš ze asi bude potřebovat víc času než jiné děti. Hernicky jsou fajn akorát že u toho musím být, takže mě to nic neřeší. Žere taky všechno, jako chápu že ty nemoci jsou k mimino blbý.
@Anonymní píše:
@beruska9Děkuji za povzbuzení, že v tom nejsem sama, a neděkuji za sebrání naděje, že to za pár let přejde
Na klíče se mi osvědčil airtag, o tom jsem celý život snila až někdo vyrobí něco takového. ALE nefuguje to v případě, že bojuju s batoletem a v zápalu boje se otevře kroužek na klíčích a právě ten nejdůležitější klíč z nich vypadne. A ani na to, když si vezmu náhradní klíč od zadních dveří a ve spěchu (protože kvuli hledání prvního klíče mám zpoždění) si ho dám jen tak do kapsy a nepřipevním na svazek
Chodím spát s dítětem a vstávám taky s ním, ale jak je ten spánek přerušovaný, tak mi to bohužel pořád nestačí.![]()
![]()
![]()
![]()
Jo airtagy jsme po ztrate klicu koupili, ale muz je nejak nezprovoznil a pak jsme se na to vykvajzli.
Hele, ty mas mozna vyhodu, ze sis to uvedomila uz ted, jak na tom jsi..nebo uz driv? Mas ofiko diagnozu? Ja furt mysela, ze je toho jen moc, ze je to unava, ze mam „vykojeny mozek“ atd atd, protoze pred detma jsem kompenzovala taky hodne, i kdyz ne vzdy se to uplne darilo. Ze je to mozna neco jineho mi docvaklo az v momente, kdy se porucha pozornosti zacala resit u syna. Jo vlastne chvili predtim to resila kamaradka a ja koukala s otevrenou pusou, jak moc to na me sedi.
Nicmene…ofiko diagnozu nemam a asi ani po ni nepujdu, furt nad tim vaham…mluvila jsem sice puvodne kvuli synovi s jednou dost velkou kapacitou na ADHD v Praze a stejne mi rekla, ze pokud nezvazuji medikaci, tak je to o hledani strategii, jak s tim nejlepe fungovat, a univerzalni navod neni ![]()
Takze…je dobre se smirit s tim, ze tam budou furt nektere veci v mozku fungovat jinak a testovat, co pomuze. Ja treba muzu rict, ze odpocinek to fakt zlepsuje, ten mozek funguje lepe, ale zase 2 deti skolka + skola + prace znamena proste nutnost resit milion veci…takze to jde trochu proti sobe ![]()
Zrovna dnes jsem knourala, ze potrebuji sekretarku, ale na soukrome veci…jsem si po 2 mesicich konecne vzpomela, ze se mam nekam objednat a dokonce jsem to nezapomela, nez jsem vzala do ruky telefon a vytocila cislo…a objednala jsem se na uplne de*ilni termin
Proste…nadhera no.
Jinak papirovy kalendar mam taky, ale je blbe, ze nekdy ztratim myslenku, nez k nemu dojdu ![]()
Nema nekdo zkusenost s takovym tim Alexou/Google Mini nebo co to je? Proste krabicka, na kterou bych mohla zarvat, at mi nastavi upominku? Funguje to? Bohuzel vzit telefon do ruky nefunguje, pravidelne misto zapsani upominky skoncim treba tady
![]()
Mám ADHD od dětství, teda spíše ADD, poruchu pozornosti. V dětství se to u mě projevovalo hlavně nepozorností ve škole a zapomínáním/ztrácením věcí.
V průběhu dospívání jsem se naučila to kompenzovat, díky nadprůměrnému intelektu a snaze, takže jsem vystudovala VŠ a fungovala bez problémů v práci i na manažerské pozici. Naopak díky jakési vybudované vnitřní struktuře kontrol jsem byla pozornější než většina ostatních lidí.
Bohužel to šlo do kytek s mateřstvím. První pokles byl s narozením prvního dítěte a nedostatkem spánku a odpočinku. Ale teď, co mám neúnavné batole (zřejmě ADHD podědil po mě, ale má tu hyperaktivní formu), které stále špatně spí, a jsem ještě k tomu těhotná, je ze mě s prominutím uplný d*bil.
Včera se mi třeba v průběhu dne podařilo ztratit 2 klíče od domu, dneska zapomenout na objednanou návštěvu u lékaře. Nemluvě o tom, že jsem pozadu se spoustou papírování. Taky čekám, kdy mi začnou chodit pokuty za řízení, protože se mi stává, že přehlédnu ceduli. Jak jsem vyčerpaná a neustále vlaju za dítětem, tak prostě nemám energii a kapacitu si srovnat vlastní život a nějak inteligentně fungovat.
Nějaká rada? Potřebovala bych dovolenou (od dítěte) a denně pár hodin času pro sebe na odpočinek a v noci nepřerušovaná spánek, ale toho se ještě několik let nedočkám.
Tatínka a babičky ani nezmiňujte, tam není žádná kapacita na ulehčení.