Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj všem. Mám dvě dcerky 7 a 2 roky, pohodové manželství, nemůžu si na nic extra stěžovat. Chci se zeptat, zda je tu nějaká maminka, která měla dítě na sklonku čtyřicítky a teď už dítku pár let je. Můj manžel je o 7 let mladší a stále touží po dalším dítěti, já už se na to ale necítím. Vím, že mi ubývá fyzických sil, zvládání všech stresových situací také už není jako ve dvaceti. První dceru jsem měla v 31 letech, bylo to náročné, byla miminko co prokřičelo noc a den a já místo štěstí prožívala zoufalství a beznaděj. Ukázalo se, že za vším byly zdravotní problémy a vše již od té doby zvládáme. Druhé dítě jsem nechtěla, bála jsem se, že to bude totéž rozčarování, ale nakonec byla na světě a v pořádku. Musím přiznat, že i tak to věčné nevyspání, kolotoč, nemoci a sociální izolace na mě doléhali ještě více, prostě sil už není tolik, co dřív. Nyní jsme šťastní, že se máme, holky jsou super a vše jde k lepšímu. Začínám uvažovat, že 3.dítě by bylo fajn, ale ve 40? Mám pocit, že i pro to dítě to není žádné terno mít v 10 letech 50ti letou matku, která s ním už sotva pojede na lyže, brusle, když ho pomalu ani nedoběhne. Ale nevím, třeba některá z vás v tomhle věku dítě měla a je to v pohodě. Napište mi, jestli tu některá z vás je, ale upřímě, zda toho litujete nebo ne. Díky!!! ![]()
Ahoj má mamka měla mé dva sourozence v 38 a 39 let. Kdyz byly maly ok. Ale ted je jim 53 mladym 13 a 14 a je to fuska. Ja s odstupem v 18 a 19 let sourozenci. I kdyz je to fajn jsou,,vecne mladi,, je to dost narocne. Uprimne jsem moc rada ze je mam ale ja bych do toho nesla…
Jo a ty lyze v pohode holt lyzovat by mohly ale nasi to nebavi a tak je travi pod svahem, v hospudce a mladez lyzuje:-). To ze maji starsi rodice je uprimne vubec netrapi…nebo ja o tom nevim
. Brusle ty davaj s nima a bezkujou
. bracha jezdi s tatou na kole o konickach to neni
. Je to spis o unave, zdravi, odpocinku. vycerpani..a tak. Mamka nelituje i kdyz nekdy je toho opravdu dost ![]()
Měla jsem třetí dcerku ve 37 letech, teď jí je pět. Starším dcerkám je 22 a 16.Jestli toho litujeme? Ani nápad. Jsme hrozně šťastní, že tu malou princeznu máme. Vlila do nás novou energii, novou lásku, i když jsme si mysleli, že víc ji ani nepotřebujeme. Zatímco některé moje vrstevnice řeší krize středního věku, krize ve vztazích nebo prožívají depresi z dětí, co vylétly z hnízda, my na nic takového nemáme pomyšlení. A že bude mít v deseti padesátiletou mámu? No a? Kolikrát je padesátiletá ženská oproti třicítce mladá a plná života. O čísle to fakt není.
@jariška
měla jsem malýho v 37…za mě.. jen tak tak..bylo to náročný a jsem ráda že jsou mu už 4 a je vypiplanej
Ahoj, u jména mám rok narození a na metříku poslední dítko. Mám dceru které je dvacet a syna kterému bude patnáct. Před pár lety jsem ještě chtěla dítě ale dr nám řekl že už nemůžu. No jak vidíš nějak se to zvrtlo
Manžel byl první dva měsíce mého těhotenství na prášky ale teď je šťastný že máme krásného, zdravého kloučka. Já se teda taky děsím toho že v 55 letech budu chodit na třídní schůzky.
Hele ono tě to dítě tak nastartuje že se budeš divit. Necítím se na čtyřicet. Mám pocit že i manžel omládl. Nebooooj se toho ![]()
Ahoj.
Já měla dcerku v 38,nyní jí budou 2 roky a mě 41.Rozhodně nelituji, jsem šťastná, že jí mám a chtěla bych ještě jedno dítě.
Z předešlého manželství mám ještě 2 už dospělé děti, můj nynější manžel také děti neměl.
Má sestřenice má 40 a má holčičku, která bude mít letos 1 rok. Vůbec toho nelituje, je velice šťastná. Z předešlého vztahu má také holčičku, která má 10 roků. Hezky se o malou sestřičku stará. Je také velice ráda.
@jariška Ještě bych chtěla dodat že manželovi je 46. Není to žádný dědek co doma lelkuje. Ujede na kole 100 km a už se těší až malej bude jezdit s ním ![]()
Já bych do toho šla, pokud to tak cítíte. Je úplně jedno kolik je ti let. Navíc budeš už užásnou zkušenou mámou, budeš vědět, že se nemáš kam v životě honit. Já měla dceru v 28, nyní se snažíme o druhé, bude mi 34 a doufám, že se brzy zadaří. S každým s kým mluvím, tak pokud nemá manželství k ničemu, tak je prostě děti obohatí, je to nádhera. Sociální izolace? Jo, možná jo, ale záleží jak si to ženská zařídí a udělá. Hlídání moc nemáme, ale dnes je tolik služeb v každém i menším městě, že se hlídání dá různě řešit a vypadnout na chvíli.
Teda to je mazec, úplně mám slzy na krajíčku a cítím, že to dítě chci víc a víc…Děkuju vám za názory!!! Vím, že Fyzicky náročný to je rok od roku víc, ale zase je člověk plnej zkušeností a ví, co nehrotit…Manžel by mi snesl modré z nebe, kdyby se to povedlo a ta krize…to je fakt, že na to s dětmi není čas
Hlavně mě láká, že s těmi dětmi je člověk stále aktivní, děsím se představy, že sedím celej večer na sedačce, čučím na bednu a cpu se…Ještě jednou díky! ![]()
@jariška třetí dceru jsem měla v 37 a čtvrtou ve 40 letech… a jsem děsně ráda… mimochodem, na kola, brusle, lyže nebo na běžky jezdí i naše babička a to měla 55 let… to není o věku, ale o životním stylu a kondici… můj děda lyžoval do sedmdesáti let v pohodě…
Já bych ještě chtěla dodat že dokud jsou malé a je ti kolem tech cca 40 let je to neco jineho nez prave tech 50 a dite 10 let.
A urcite nasi nemaj takove ty straosti psane vyse, tj. neresej ze nemaj jnikoho doma, zadna krize jsou furt proste zamestnany
. A urcite se chovaji,,mladeji,, nez jini jejich vrstevnici. A ty tridni schuzky jsou nekdy o nervy ale ne ve vztahu k sourozencum, ale spis nazorove vuci maminkam 20-25 let:-). Holt jina generace jina vychova
.
@jariška píše:
Teda to je mazec, úplně mám slzy na krajíčku a cítím, že to dítě chci víc a víc…Děkuju vám za názory!!! Vím, že Fyzicky náročný to je rok od roku víc, ale zase je člověk plnej zkušeností a ví, co nehrotit…Manžel by mi snesl modré z nebe, kdyby se to povedlo a ta krize…to je fakt, že na to s dětmi není časHlavně mě láká, že s těmi dětmi je člověk stále aktivní, děsím se představy, že sedím celej večer na sedačce, čučím na bednu a cpu se…Ještě jednou díky!
Jsem matkou na stará kolena a na toto se děsně těším
Hrozně ráda bych se přidala k těm, co myšlenku „pozdních dětí“ podporují, ale mám tenhle zážitek z druhé strany. Mojí mamce bylo 41, když jsem se narodila, bráchům tenkrát 9 a 13 a nejstarší sestře 14. Možná to bylo tím, že sestra byla od narození vážně nemocná, resp. postižená (těžká DMO), možná tím, že se naši starali o nemocné mamčiny rodiče, možná tím, že naši sami začali být dost brzo všelijak nemocní…, ale já si to moc neužívala. Byla jsem napůl jedináček a napůl měla „3 tatínky“, protože bráchové se o mě starali a měli snahu mít „výchovný vliv“… Jsem si jistá, že mamka byla za mě strašně moc ráda - vždycky chtěla zdravou holku - i když to pro ni muselo být někdy taky těžké. Mám s mamkou hezký vztah, stejně tak i s bráchama - dneska už je to myslím sourozenecká klasika, všichni už máme rodinu, tak už mě neberou jako malou holku.
Ale byly období, kdy jsem z toho byla dost smutná, že jsem si neužívala to, co třeba spolužáci ve škole (dovolené na horách, u moře, sportování s rodiči…). Má to prostě dvě strany, takže pokud to někdo cítí tak, že by ještě moc chtěl a cítí se na to, tak proč ne, ale… není to tak jednoduché téma. ![]()
Moji rodiče měli bratra ve 42 letech jako třetí dítě. První měli ve 20 a druhé ve 30.
Ted je jim 55 a myslím, že jim hodně prospívá, že mají pořád „malé“ dítě. Jsou velmi aktivní, jezdí s ním na hokej, na lyže, na bazen.. píšou s ním úkoly.. prostě se musí zapojovat fyzicky i psychicky a svědčí jim to. Oproti tchánovcům jsou prostě mnohem vitálnější a řěší úplně jiné věci.