Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@mado píše:
Ono ta miminka ve čtyřiceti vypadají tak v pohodě a klidu, každá si říká, jak omládla. Je to fajn, ale nebude nám pořád čtyřicet a děti pořád nebudou malé a bezproblémové. Řešit puberťáka a mít kolem těch 55let, manžel ještě víc, vyhlídka na dalších deset let studia dítěte, jasně, člověk to dá, protože musí, ale už to není to pravé ořechové ani pro dítě, ani pro rodiče. M
Máš pravdu.To víš, mimísci
tu letí v každém věku a tak se tu spíše plácá po ramenou, jaké že to bude úžasné. Ve čtyřiceti tu síly jakž takž jsou i na mimino.To je člověk ještě relativně mladý. Otázkou je, pokud by byla diskuse založena za 15 let ( pokud ještě bude EM) o tom, jak je mi šedesát, jsem nemocná a nezvládám výchovně ani finančně puberťáka a důchod v dohlednu, zda to bude ještě tak všeobecně jásavé, sluníčkové a optimistické.
No každá strana má dvě mince..jestli se na to cítíte, tak směle do toho, budiž vám to přáno!! Ale k takovému rozhodnutí je stejně potřeba důkladně si promyslet vícero věcí a smířit se s tím, co přijde. A hlavně vám přeji dlouhé zdravíčko!!! ať se tedy rozhodnete správně!!! ![]()
@celipipka54 píše:Špatný vztah s matkou nezávisí na věku.
Já můžu jen napsat, že moje kamarádka má mamku, která jí měla ve 42 letech a pro kamarádku to opravdu žádné terno nebylo a není. Děti ve škole si z ní dělali srandu (a příjde mi, že teď jsou děti ještě horší) a sama říká, že si s ní nemá o čem povídat, s mou mamkou si rozumí strašně dobře, pokecají si o všem možným. kolikrát mi říkala, že mi,,závidí" můj vztah s mojí mamkou, ale že to ona nikdy nezažila. A není jediná o které vím, že si s rodiči moc nerozumí, protože je měli pozdě.
@Burj Chalifa píše:
Máš pravdu.To víš, mimíscitu letí v každém věku a tak se tu spíše plácá po ramenou, jaké že to bude úžasné. Ve čtyřiceti tu síly jakž takž jsou i na mimino.To je člověk ještě relativně mladý. Otázkou je, pokud by byla diskuse založena za 15 let ( pokud ještě bude EM) o tom, jak je mi šedesát, jsem nemocná a nezvládám výchovně ani finančně puberťáka a důchod v dohlednu, zda to bude ještě tak všeobecně jásavé, sluníčkové a optimistické.
To máš naprostou pravdu. Já se toho trochu bojím. Moje mamka měla bráchu ve třicetipěti a v té době na ní koukali i doktoři jako na exota. Jezdila s ním víc na výlety než s náma a jak sama říkala víc si to užila. Teď je bráchovi 31 a mají vztah celkem v pohodě. Nikdy se nestyděl že má starší matku. Možná je to tím že vypadá mladší.
Ahoj je mi jak už tady zmiňujete 55let a mám 15 leté dítko. lyžujeme. bruslíme, jezdíme na kole, na výlety, byli jsme na horách spolužácí mu závidí takovou mámu
myslím že to prožíváme klidněji, užíváme si tělo i mozek ví že je to naposled. No a třídních schůzkách se docela bavím jaké malichernosti řeší rodiče spolužáků, hlavně at je dítko zdravé vše se zvládne ![]()
Nešla bych v takovém věku do dalšího dítěte. Nejsem zvědavá na to, abych v 55 letech řešila pubertální nálady syna/dcery. V tom věku už budu chtít mít relativní klid i na sebe, na vnoučata apod.
Ale on každý se cítí jinak a bude to nakonec jen tvé rozhodnutí.
Ale vidím to kolem sebe, že opravdu někteří už na to nemají ty „nervy“ a chtějí mít po padesátce nějaký svůj klid a pohodu (ale nejsou to žádní páprdové či nemohoucí babky, jsou to velmi vitální jedinci). A ne se stresovat a řešit všechno od plínek až po průsery v pubertě.
@mado píše:
Proč anonymně
taky koukám, pokud jsem hrdou matkou padesátnicí, tak se za to nestydím, ne?
Tohle je velmi individuální záležitost. Většina napíše, že ve 40 už by se na to necítila, někdo ano. Tohle ti nikdo neporadí. Pokud se na to cítíš, jdi do toho. Já plánuju ve 30 dítě č. 3 a potom, pokud se zadaří, za další tři roky čtvrté. Ve čtyřiceti bych už do toho nešla. Navíc mám o 12 let staršího manžela a nechci ho uštvat
.
Jak uz napsaly mnohe tady, to si stejne musis sama v sobe rozhodnout a slyset sama sebe vnitrne, jak jsi na Tom s psychikou v zatezovejch situacich, zdravotne atd. i kdyz mas deti, tak sis leccos zazila a znas se…ja mam 3letaka ve ctyriceti…dlouho dlouho jsem zila zivot akcni, plny svobody, zadnych obeti a venovani se pouze mym zalibam…dekuju bohu za maleho, ale jsem unavena…delam deset nocnich v mesici, kazdy volny okamzik se venuju malemu, on je zdatny fyzicky, nekdy az moc a uz ted mu nestiham, jeste ze je tata mladsi a sportovec…navic je adamek velky sveraz po mne a to zrcadlo, ktere mi denodenne nastavuje…s tim si uz ted mnohdy nevim rady a hrozim se puberty pri pomysleni, ze by ji mel podobnou te moji, to bych asi v ramci dusevniho zdravi nedala
…ja to krasne, ale co se me tyce, velmi narocne…zas jeden individualni nazor, kazda napise neco jineho, to je jasne, tohle si musis rozhodnout sama..preji stastnou volbu, vzdyt ve finale vsechno je spravne, je to cesta, na ktere se ucime…hodne stesti ![]()
@Bauli píše:
Miminko ve 40 je krása, ale puberťák v 55 horor. Moje příbuzná měla v 49 dítě, teď je jí 53 a malé 3, manžel je o 10 let starší. Jako jak to tomu dítěti může někdo udělat? Jako puberťák mít doma dva důchodce, děkuji nechci. Sice každýho věc, ale já nechápu.
Když ono je to teď tak moc moderní ![]()
@Burj Chalifa @Bauli toto se mi nelíbí. Vy si snad myslíte, že my „starší“ ženy si miminko pořizujeme, že je to moderní???Ne, ale proto, že to tak prostě cítíme.
Já měla 1.dítě v 18,2. ve 20 a poslední ve 38 a za mě můžu říct, že teď si to užívám tak nějak víc, líp. Třeba k tomu časem taky dospějete a nebo ne.Je to každého věc, tak proč ten útok?