Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Pitaya1 píše:
No vidíš, já do té restaurace mohla jít i v těch jeho 3 letech. A anomam jen jedno dítě, takže je zad potřeba se mi víc věnovat, protože k sobě nemá parťáka.
Děti v tomhle věku nejsou ani tak parťáci, jako spíše spiklenci proti dospělým
.
@Zoe1 píše:To je spíš o povaze než o věku, nebo možná o věku dítěte, ale ne rodiče. Já jsem stará matka a taky popravdě fakt nechápu ty řeči, jak v půl roku už mám divoce toužit narvat dítě babičce a jít nejlépe hákovat zas. To má prostě každý jinak, já bych jí nedala na noc. Zvládla jsem bez ní jedno odpoledne a večer, a bylo to až až, a ještě jen díky tomu, že s ní byl tatínek, na kterého je zvyklá. Na dovolené s ní se těším už teď, dovolených bez dítěte jsem si užila do 32 dost, nějak nevidím to lákadlo. Možná se to změní až jí bude xy let samozřejmě.
Tak asi ten věk vysvětluje to, že nechápe nás starší ohledně těch dovolených bez dětíprotože mě máma měla ve 22 a v podstatě bez nás předtím na společné dovolené taky nikdy nebyli a říkala mi, že tím jak to nezažili, tak jim to nechybělo, jenže ten, kdo zažil několik dovolených, kde byl sám nebo s manželem, tak si myslím, že to chápe moc dobře
navíc teda jako starší, i když pořád mladá
potřebuji někde nabrat energii, no ale dosud jsem se stejně zatím nikde nedostala
@veria píše:
Ale tak samozřejmě, že s jedním dítětem si odpočineš. Jedno dítě… no znáš to
Lidem s těmito řečmi bych fakt přála na týden MOJE dítě. By je to rychle přešlo ty průpovídky ![]()
@Liberalissima píše:
Lidem s těmito řečmi bych fakt přála na týden MOJE dítě. By je to rychle přešlo ty průpovídky
Tak urcite jsou vyjimky a ty mas mimino, to z toho snad vyroste. Ja mela jedno dite 6 let, takze mam srovnani. Je to rozdil, ne ze ne.
Ale ma to kazdy jinak samozrejme. Nekdo travi i se 4 detma rad kazdou minutu, nekdo si od nich rad odfrkne a provozuje aspon chvilku veci, ktere by s nimi nebyly mozne. Ja prave odjizdim na cvicebni vikend jen s kamaradkou a strasne se tesim.
@Hibou píše:
Tak mu děláš parťáka ty a o partnerovi tu za celou dobu nepadlo ani slovo. Fakt nechápeš rozdíl mezi dětnou a nedětnou dovolenou? Já si třeba na dovolenou jezdím odpočinout tak maximálně od denního stereotypu, jinak ji chci prožít aktivně. A ano, jde to i s dětmi. Ale prostě jsou aktivity, které ráda dělám s manželem, a které prostě s jakkoli starým dítětem dělat nemůžu a nechci. Ty takové aktivity neznáš? Pak se divím, že vůbec máte to jedno dítě
No popravdě nechápu. Ze stereotypu vypadnu i na té dovolené s dítětem.
A ji byla aktivita, kam děti nesmí, to jsem jela na dovcu bez dítěte a chlap hlídal. Ale už se těší, až na tohle bude moct jet taky.
@veria píše:
Tak urcite jsou vyjimky a ty mas mimino, to z toho snad vyroste. Ja mela jedno dite 6 let, takze mam srovnani. Je to rozdil, ne ze ne.
Ale ma to kazdy jinak samozrejme. Nekdo travi i se 4 detma rad kazdou minutu, nekdo si od nich rad odfrkne a provozuje aspon chvilku veci, ktere by s nimi nebyly mozne. Ja prave odjizdim na cvicebni vikend jen s kamaradkou a strasne se tesim.
No vidíš a já bych na takový víkend nejela ani za bezdetna a ani teď s dítětem. Navíc teda tam nějak chybí trn partner, když ke potreba si od dítěte odpočinout na společné dovolené ![]()
@Pitaya1 píše:
No vidíš a já bych na takový víkend nejela ani za bezdetna a ani teď s dítětem. Navíc teda tam nějak chybí trn partner, když ke potreba si od dítěte odpočinout na společné dovolené
Neboj, s partnerem jezdime spolu taky sami, zas na jine akce. On zas taky jede obcas na neco sam, kde by to zas nebavilo mne. A dost podnikame i s detma.
@Anonymní píše:
Děkuji za upřímnost. Mám to podobně. Děti po 23, upřednostnila jsem rodinu před studiem a vlastním rozvojem. Na toto téma tady nedávno probíhala diskuse, zda ženy litují, že mají děti a zjistila jsem, že v tom nejsem sama.
Já upřímně říkám - měla jsem tehdy počkat, zaměřit se na sebe a postarat se o svoje jistoty, teprve pak přemýšlet o dětech. Takhle jsem se rodině doslova obětovala, na svůj úkor. Nevnímala jsem to tak tehdy, až s odstupem času. O špatném výběru partnera ani nemluvě. Prostě jsem pospíchala, chtěla jsem už být vdaná, mít miminko.. Hold hormony blbly, já zamilovaná, blbá, budoucnost jsem viděla růžově.
Zpětně si říkám - není nad to být nezávislá na partnerovi, umět se postarat o sebe a děti v každé situaci. Na to je ale zapotřebí vyšší vzdělání a to jsem prostě vzdala vlastní blbostí.
Ja to zase jako matka skolkovych az prepubertalnich deti vidim opacne - budovala jsem (nebo jsem si myslela, ze buduji) karieru misto deti, ale nevhodne zvoleny obor - kariera s detmi je v nem pro zenu prakticky nemozna pokud nema clovek partnera, ktery se obetuje, nebo vzdy pripravene babicky, coz nemam (hodne cestovani, narocne planovani prace). Takhle jsem cas dokonale rozmelnila - nejdriv kariera na ukor deti, pak deti na ukor kariery - chtela jsem vetsi rodinu, ted je mi pres 40, kdybych mela uz deti vetsi, zacnu mozna s necim novym, ale ted jeste nejmene 5 let budou dost casto potrebovat mou pritomnost doma (hlavne nemoc, lekari, zajmova cinnost…). A bude klepat padesatka… Castecne v oboru pracuji, ale jenom vidim, jak to neni ono. Mozna kdybych mela deti hned, byla bych spokojenejsi
, nevidela bych ted, co mohlo byt a co ted nejde. Jedinou velkou vyhodu vidim, ze jsem si zvladla poridit pred detmi vlastni bydleni.