Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Matkou ve 20
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Pitaya1
6.10.22 09:45
- Citovat
- Upravit
6.10.22 10:01
@Pitaya1 píše:
A nebo se taky mohou mít dobře. Zakladatelka má staršího partnera, takze nejspíš nějak zajištění budou. A I kdyby ne, tak dítě toho na začátku moc nepotřebuje.
No přeji ji hodně štěstí, protože uvázat se na chlapa a být na něm úplně ve všem závislá, to je hodně velký risk.
Já to říkám jen z toho důvodu, že mám hodně přátel v mém věku, tedy 35+, kdy už máme všichni nějaké zkušenosti a musím říct, že jako málo z nich je opravdu šťastných, jen si jedou to, že my nemůžeme od sebe kvůli dětem a penězům.
Zakladatelka je velmi mladá, vztah dva roky, vůbec nemá tušení, nicméně ji přeji, aby se z toho jejího chlapa stal opravdu manžel, který ji bude ve všem podporovat a vážně by mě ten příběh velmi zajímal, jak to u nich bude třeba za pět let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 10:25
Četla jsem jen první stranu diskuze…
Kdysi opravdu nikoho nenapadlo rodit ve 30 letech. Mám spoustu kolegyň 50+, které by mohly vyprávět, ale ani od jedné jsem neslyšela, jak to bylo super mít dítě ve 20. Spíš si užívaly to další, které přišlo o pět, šest let později. Jako na jednu stranu je to asi fajn. Máš plno sil, tolik věci neřešíš, takže nejsi tak úzkostná matka, pokud se za pět, deset let nerozhodneš pro další, tak budeš relativně mladá ve chvíli, kdy tě to dítě už nebude potřebovat. Ale má to taky spoustu ale…nechci konkretizovat, pro každého je to hodně individuální. V každém případě po porodu už nebude nikdy nic jako dřív. Už nebudeš jen ty, v první řadě tu bude to dítě a bude tu celý život, v prvních letech hodně intenzivně. Zkuste si s mužem užít dva, tři roky spolu, cestujte, užívejte si. Pak to nepůjde, nebo hodně omezeně, tak ať máte na co vzpomínat, z čeho čerpat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pitaya1
6.10.22 10:36
@Zoe1 píše:
No přeji ji hodně štěstí, protože uvázat se na chlapa a být na něm úplně ve všem závislá, to je hodně velký risk.
Já to říkám jen z toho důvodu, že mám hodně přátel v mém věku, tedy 35+, kdy už máme všichni nějaké zkušenosti a musím říct, že jako málo z nich je opravdu šťastných, jen si jedou to, že my nemůžeme od sebe kvůli dětem a penězům.
Zakladatelka je velmi mladá, vztah dva roky, vůbec nemá tušení, nicméně ji přeji, aby se z toho jejího chlapa stal opravdu manžel, který ji bude ve všem podporovat a vážně by mě ten příběh velmi zajímal, jak to u nich bude třeba za pět let.
Proč by na něm měla být později ve všem závislá? 
a během rodičáku he většina rodin závislá na příjmu otce.
- Citovat
- Upravit
Pitaya1
6.10.22 10:38
@baracudas píše: Četla jsem jen první stranu diskuze…
Kdysi opravdu nikoho nenapadlo rodit ve 30 letech. Mám spoustu kolegyň 50+, které by mohly vyprávět, ale ani od jedné jsem neslyšela, jak to bylo super mít dítě ve 20. Spíš si užívaly to další, které přišlo o pět, šest let později. Jako na jednu stranu je to asi fajn. Máš plno sil, tolik věci neřešíš, takže nejsi tak úzkostná matka, pokud se za pět, deset let nerozhodneš pro další, tak budeš relativně mladá ve chvíli, kdy tě to dítě už nebude potřebovat. Ale má to taky spoustu ale…nechci konkretizovat, pro každého je to hodně individuální. V každém případě po porodu už nebude nikdy nic jako dřív. Už nebudeš jen ty, v první řadě tu bude to dítě a bude tu celý život, v prvních letech hodně intenzivně. Zkuste si s mužem užít dva, tři roky spolu, cestujte, užívejte si. Pak to nepůjde, nebo hodně omezeně, tak ať máte na co vzpomínat, z čeho čerpat…
Da se cestovat i s dítětem a mít tak zážitky jako rodina 
- Citovat
- Upravit
6.10.22 10:43
@Anonymní píše:
Ještě studuješ? Žijete spolu? Nečetla jsem celou diskuzi, jen první stránku..Ja se vdávala ve 24. O rok později jsem měla už dítě. Moc jsem si to přála, děti jsem milovala a toužila po vlastních. Chlap byl starší o 7 let, čerstvý třicátník, rodinu už chtěl taky. Možná by to vyšlo, kdybychom tenkrát tak nepospíchali.. asi bych je měla nakonec s jiným a později..
I když svoje děti miluju a nelituju že jsem je měla, tak zpětně hodnotím, že jsem měla počkat.
Za jedno manžel nebyl ten pravej, což se ukázalo až po letech, za druhý jsem měla spíš studovat a vybudovat si nejdřív nějaké postavení.
Teď mi pomalu táhne na 50, jsem sama bez manžela, děti dospělý a do vnoučat daleko. Práce mizerně ohodnocená a nemám moc šancí se někam posunout. Celé roky jsem se starala o rodinu, myslela jsem si že spolu dožijeme a kariéra pro mě nebyla důležitá. Teď mi to pěkně nakopalo zadek.Takže, za mě bych s dětma nespěchala. Dala bych si čas na společné soužití, poznávání sebe a světa a budování nějakého stabilního zázemí.
Prosím nechat anonym. Díky
Anebo bys čekala a přebírala a neměla bys děti žádné. I takhle je to možné vidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 10:50
@Pitaya1 píše:
Proč by na něm měla být později ve všem závislá?
Asi to nemá cenu vysvětlovat člověku, který má úplně opačný názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 11:02
@Pitaya1 píše:
Da se cestovat i s dítětem a mít tak zážitky jako rodina
Ale to ano, ale jako rodina. Takže žádné dlouhé ponocování, nezřízený sex, následně dlouhé vyspávání, ranní sex, pozdní snídaně, televize z postele…to už s dětmi prostě nejde. Pár takových dní jsme s mužem před dětmi zažili a s láskou na ně vzpomínáme a když se naskytne příležitost s hlídáním, tak si to rádi zopakujeme 
. Ale už to prostě není tak často 
. I to cestování je bez dětí mnohem jednodušší, zabalíš batoh a jedeš…nemusíš myslet na pitíčka, lékárničku, náhradní oblečení, nedej bože ještě plíny, sunar… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pitaya1
6.10.22 11:15
@baracudas píše:
Ale to ano, ale jako rodina. Takže žádné dlouhé ponocování, nezřízený sex, následně dlouhé vyspávání, ranní sex, pozdní snídaně, televize z postele…to už s dětmi prostě nejde. Pár takových dní jsme s mužem před dětmi zažili a s láskou na ně vzpomínáme a když se naskytne příležitost s hlídáním, tak si to rádi zopakujeme
No nevím, když jsme někde s dítětem. na dovču, tak klidně ponocujeme, ráno taky nevstavame v 6, snídani si dáme později. Kolikrat i dítě budíme, abychom ji stihli.
A přiznám se, že s dítětem jsem zabalená stejně rychle jako bez něj
- Citovat
- Upravit
6.10.22 11:18
@Zoe1 píše:
Patrně to ale taky všechny v té diskusi myslely, že litují, že ty děti měly tak brzy.
Já třeba vůbec nelituji, že jsem děti měla později, protože opravdu jsem se na vše stihla připravit a mám určitě lepší život. Myslím, že zakladatelka to pozná v tom dlouhodobém horizontu 10-15 let.
Hlavně děti se budou mít o dost lépe, než kdybych třeba nevystudovala a bydlela s nima u rodičů nebo někde v pronájmu 1+1. Určitě jim mohu víc dopřát a od toho se rovněž bude odvíjet jejich život.
Máme i takový smutný případ v rodině, kde můj strýc s přítelkyní nemají ani maturitu, nemají bydlení, žijí v pronájmu, teď jim zvedly nájem o 5-6 tisíc, finančně nevycházejí, jejich 13 letá dcera mě dost často navštěvuje a pořád mi říká, jak ji strašně štve, že rodiče nepočkali, že ji měli mít později, že jsou zadlužení, pořád mluví o penězích, jak jim strašně chybí a párkrát z ní vypadlo, jak závidí mým dětem, že mají takovou mámu. Je to strašně smutný, strašně bych ji chtěla pomoct, už jsem se i snažila, jenže samozřejmě nejsem její máma a nemůžu se do toho plést.
Já s tebou souhlasím. Jenže ono strašně záleží na povaze, na konkrétních zkušenostech a nejen svých, ale i okolí a taky v čem člověk vyrůstá. Já mám hodně mladé rodiče, o 16 a o 17 let. Dětství bylo super. Rodiče nám zvládli zařídit skvělé dětství, zároveň se oba dokázali posunout profesně. Mamka si postupně na mateřských dodělávala nejdříve maturitu, potom jednu a druhou vysokou, ale měla k tomu tátu, který fungoval na sto procent a oba se shodují v tom, že jsme je vlastně my děti posuvaly a byly jsme ten motor k tomu, aby to dotáhli tam, kde jsou teď. Děti, studium i vlastní bydlení, všechno budovali současně. Oni měli dost divoké puberty, oba studený odchov doma a jelikož jsou oba rodinné typy, udělali všechno, aby my jsme měli jiné dětství a povedlo se. Říkají, že nebýt nás, tak bůh ví, jak by dopadli. Já to vidím stejně jako oni, že to není o věku. Ale vidím to tak proto, že mi fakt nic nechybělo. Ta slečna z tvojí rodiny to bohužel bude zřejmě vidět úplně jinak a je víc, než logický, že se jinak zařídí, protože jí v dětství něco chybí a pokud je normální, tak to neudělá stejné svým dětem. Já doufám a přeji si, aby naše dítě, případně děti někdy neřekli něco podobného, uděláme proto všechno. Na závěry je ještě čas tak 18 let, ale myslím, že je prostě nejdůležitější je, aby si to každý zařídil a udělal tak jak cítí, že je správně. Protože tak jak je spousta případů podobných těch ve vaší rodině, tak je spousta případů, kdy sice ten pár je zabezpečený, ti lidé jsou vystudovaní, mají vlastní bydlení, tak třeba ten chlap po 15 letech vztahu, kde byli jen oni dva a žádné závazky a starosti, uteče, protože je už hodně zvyklý na tu pohodu a dítě nedá. Nebo jsou případy, kdy se ženská soustředí na kariéru, finanční zajištění, neřeší moc vztahy a pak se po třicítce upne na blbce, co kde okolo, protože jí tlačí čas. Je to vidět i tady. Několikrát týdně je tu diskuze, kdy se dospělá studovaná ženská ptá na úplný šílenosti, jestli je to ve vztahu normální. Přitom je každýmu po dvou větách jasný, že je to nějaký magor, ten její objev. Nebo jsou taky případy, kdy to prostě nejde, mít dítě, o deset let dříve by to šlo. Takový člověk si pak jistě řekne, měl jsem se vykašlat na kariéru a nejdříve mít děti. Tohle zase máme v širším okolí my, kamarádku mojí mámy. Mámě v dobrém závidí a říká, že by to dnes udělala úplně jinak, hned by s ní měnila, přitom si ještě před pěti lety myslela, jakej je máma šílenec, obdivovala ji a divila se zároveň 
. To je právě strašně těžký, lidi mají různé příběhy, není na to jeden návod a jediná správná cesta, je tam hodně faktorů a taky u trošku štěstí podle mě. Já třeba nechápu zakladatelku v tom, že má tak starého chlapa, mě to přijde divný, to je jediná věc, kterou nechápu. Nechápu ani to, že ji rodiče nechali bydlet v sedmnácti u třicetiletého chlapa. My jsme taky byli spolu při covidu, my i ségra s jejím klukem, ale u svých rodin a hlavně jsme vrstevníci. Představa, že se ségra sebere a jde k partnerovi, kde je takový velký rozdíl, tak tátovi praskne cévka a měl by co dělat, aby mu nerozbil hubu. Ale zase možná je to jen tím, že máme mladé rodiče a třeba jen proto mi to přijde divný. Spát se ženskou, co je o šest let od mámy a o pět od táty starší, to je pro mě hardcore. Stejně jako je pro mě úplný sci-fi, že by si táta našel ve svých 31 letech holku na střední. Ale zas možná je to jen tím, že on měl ve stejném věku dítě v prváku na střední, takže by to bylo fakt ujetý. V našich očích vzhledem k těm všem okolnostem určitě ano. Ale věřím, že se najde rodič, co by si řekl, no super, holka si našla rozumného chlapa, lepší než mladý blbeček a řekne si to proto, že bude vycházet ze svých zkušeností. To je prostě všechno strašně individuální .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 11:23
@baracudas píše:
Ale to ano, ale jako rodina. Takže žádné dlouhé ponocování, nezřízený sex, následně dlouhé vyspávání, ranní sex, pozdní snídaně, televize z postele…to už s dětmi prostě nejde. Pár takových dní jsme s mužem před dětmi zažili a s láskou na ně vzpomínáme a když se naskytne příležitost s hlídáním, tak si to rádi zopakujeme
No ale tak se to jenom otočí, nejdříve se vychovají děti a potom ve čtyřiceti si můžou rodiče užívat podle sebe. A i dříve už od puberty jsou děti postupně víc a víc na rodičích nezávislí, myslím ve smyslu toho, že už nepotřebují tolik pozornost rodičů a ti mají čas na sebe. I takto to lze brát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 11:27
@Anna766 píše:
Anebo bys čekala a přebírala a neměla bys děti žádné. I takhle je to možné vidět.
Přesně, prostě všechno má své pro i proti, nic není špatně a jeden správný postup neexistuje, to není pečení bábovky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.22 11:46
@Pitaya1 Nevím, jak to máte vy, ale my jsme měli letos jednu dovolenou bez dětí a jednu s dětmi a srovnat se to teda vůbec, ale vůbec nedá Samozřejmě nebudu srovnávat která byla lepší, nebo horší, obě měly něco do sebe a byly úplně jiné.
Prostě nejde určitě říct, že že se s dětmi nic nemění, změní se všechno, změní se celé dny a na dlouhou dobu i noci, změní se tempo rodiny, problémy a potřeby…je to úplně jiný svět, úplně jiný život. Tak ať je na to ta holka připravená, neříkám, že to nezvládne, ale ať ji to nezaskočí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pitaya1
6.10.22 11:48
@baracudas píše:
@Pitaya1 Nevím, jak to máte vy, ale my jsme měli letos jednu dovolenou bez dětí a jednu s dětmi a srovnat se to teda vůbec, ale vůbec nedá
Prostě nejde určitě říct, že že se s dětmi nic nemění, změní se všechno, změní se celé dny a na dlouhou dobu i noci, změní se tempo rodiny, problémy a potřeby…je to úplně jiný svět, úplně jiný život. Tak ať je na to ta holka připravená, neříkám, že to nezvládne, ale ať ji to nezaskočí.
No vidíš, nam se ten život o tolik nezměnil. Vlastně ho, s dítětem jsme začali víc cestovat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
A nebo se taky mohou mít dobře. Zakladatelka má staršího partnera, takze nejspíš nějak zajištění budou. A I kdyby ne, tak dítě toho na začátku moc nepotřebuje.