Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Liberalissima píše:
A už tady máme první úžasný shaming starších matek
No jasně, protože buď budeš mít dítě ve 20 a to je správně nebo v 35 a to je špatně. Nic mezi tím není ![]()
@paprika20 píše:
Ahoj, za chvíli mi bude 20 a jdu si spíš postěžovat než pro radu. Příští rok se z mého přítele stane manžel. Uvažujeme už i o dítěti, několikrát mi řekl, že by bylo fajn oznámit těhotenství na svatbě. Jenže jeho jediná rodina co mu zbyla, mě za to odsuzuje. Mému příteli je 31 a tak si myslí že já jsem mu pomotala hlavu jen tělem. Prý jsem moc mladá na dítě, hlavně tohle řekl člověk co si ve 23 letech vyloženě vydupal dítě. Nebudu Vám sem psát jak jsem rozumná protože je to při nejmenším zbytečné ale otázka je proč? Proč se odsuzují holky které chtějí mít ve 20 rodinu? Znám ženské co mají 32 a pořad tvrdí jak si chtějí užívat a na rodinu mají čas.Mě se zase nelíbí tento postoj. Podělte se o svůj názor.
Vykašli se na to, co kdo říká a udělejte to tak, jak chcete vy dva. jen s tím těhotenstvím bych na tvém místě počkala až po svatbě. Já jsem se vdávala když mi bylo 22, rok potom se narodila dcera. Přišlo mi to akorát.
Já se vdávala v čerstvých 22 a v 22,5 letech jsem měla syna. Teď mi je 27 a děti máme 3.
Pokud máš fajn chlapa a oba dítě chcete, tak nač čekat?
@paprika20 píše:
Ahoj, za chvíli mi bude 20 a jdu si spíš postěžovat než pro radu. Příští rok se z mého přítele stane manžel. Uvažujeme už i o dítěti, několikrát mi řekl, že by bylo fajn oznámit těhotenství na svatbě. Jenže jeho jediná rodina co mu zbyla, mě za to odsuzuje. Mému příteli je 31 a tak si myslí že já jsem mu pomotala hlavu jen tělem. Prý jsem moc mladá na dítě, hlavně tohle řekl člověk co si ve 23 letech vyloženě vydupal dítě. Nebudu Vám sem psát jak jsem rozumná protože je to při nejmenším zbytečné ale otázka je proč? Proč se odsuzují holky které chtějí mít ve 20 rodinu? Znám ženské co mají 32 a pořad tvrdí jak si chtějí užívat a na rodinu mají čas.Mě se zase nelíbí tento postoj. Podělte se o svůj názor.
Ještě studuješ? Žijete spolu? Nečetla jsem celou diskuzi, jen první stránku..
Ja se vdávala ve 24. O rok později jsem měla už dítě. Moc jsem si to přála, děti jsem milovala a toužila po vlastních. Chlap byl starší o 7 let, čerstvý třicátník, rodinu už chtěl taky. Možná by to vyšlo, kdybychom tenkrát tak nepospíchali.. asi bych je měla nakonec s jiným a později..
I když svoje děti miluju a nelituju že jsem je měla, tak zpětně hodnotím, že jsem měla počkat.
Za jedno manžel nebyl ten pravej, což se ukázalo až po letech, za druhý jsem měla spíš studovat a vybudovat si nejdřív nějaké postavení.
Teď mi pomalu táhne na 50, jsem sama bez manžela, děti dospělý a do vnoučat daleko. Práce mizerně ohodnocená a nemám moc šancí se někam posunout. Celé roky jsem se starala o rodinu, myslela jsem si že spolu dožijeme a kariéra pro mě nebyla důležitá. Teď mi to pěkně nakopalo zadek.
Takže, za mě bych s dětma nespěchala. Dala bych si čas na společné soužití, poznávání sebe a světa a budování nějakého stabilního zázemí.
Prosím nechat anonym. Díky
@Anonymní píše:
Ještě studuješ? Žijete spolu? Nečetla jsem celou diskuzi, jen první stránku..Ja se vdávala ve 24. O rok později jsem měla už dítě. Moc jsem si to přála, děti jsem milovala a toužila po vlastních. Chlap byl starší o 7 let, čerstvý třicátník, rodinu už chtěl taky. Možná by to vyšlo, kdybychom tenkrát tak nepospíchali.. asi bych je měla nakonec s jiným a později..
I když svoje děti miluju a nelituju že jsem je měla, tak zpětně hodnotím, že jsem měla počkat.
Za jedno manžel nebyl ten pravej, což se ukázalo až po letech, za druhý jsem měla spíš studovat a vybudovat si nejdřív nějaké postavení.
Teď mi pomalu táhne na 50, jsem sama bez manžela, děti dospělý a do vnoučat daleko. Práce mizerně ohodnocená a nemám moc šancí se někam posunout. Celé roky jsem se starala o rodinu, myslela jsem si že spolu dožijeme a kariéra pro mě nebyla důležitá. Teď mi to pěkně nakopalo zadek.Takže, za mě bych s dětma nespěchala. Dala bych si čas na společné soužití, poznávání sebe a světa a budování nějakého stabilního zázemí.
Prosím nechat anonym. Díky
Konečně nějaký upřímný komentář z pohledu již zkušené ženy, držím pěsti do dalších let
@Zoe1 Ano je to náročné, ale nelituji toho, že mám miminko a partner to je něco jiného…slečna se ptala zda je ve 20 letech moc brzo na miminko tak pouze odpovidam
@Ba-stet mít dítě s nulovým hlídáním vůbec nemusí být na budku
. Chce to ale solidního partnera, což 20 letá žena nemusí umět ještě správně vyhodnotit - ale taky může být výjimečně vyzrálá nebo může mít štěstí.
Každopádně já bych do toho nešla + taky bych nešla do takového věkového rozdílu. Ale lidi mají různé cestičky ke štěstí
.
@paprika20
Znám páry, kde dítě přišlo plánovaně ve 20 a bylo to jejich nejlepší rozhodnutí.
Znám bývalé páry, kde dítě přišlo plánovaně v tomtéž věku a již dávno spolu nejsou.
Nikdo ti neřekne, zda je či není tohle rozhodnutí ideál. Hodně záleží na vašem zázemí, zda máte bydlení, dostatečný příjem (s mateřskou přijde obrovský propad financí a právě nedostatek financí stojí za rozpadem mnoha vztahů, i těch na pohled ideálně růžových). Ve hře je hodně faktorů a jak to bude zrovna u vás, to ti nikdo nepoví, protože tuhle křišťálovou kouli by chtěl asi vlastnit každý, vidět do budoucna a podle toho se umět rozhodnout. ![]()
@Anonymní píše:
Ještě studuješ? Žijete spolu? Nečetla jsem celou diskuzi, jen první stránku..Ja se vdávala ve 24. O rok později jsem měla už dítě. Moc jsem si to přála, děti jsem milovala a toužila po vlastních. Chlap byl starší o 7 let, čerstvý třicátník, rodinu už chtěl taky. Možná by to vyšlo, kdybychom tenkrát tak nepospíchali.. asi bych je měla nakonec s jiným a později..
I když svoje děti miluju a nelituju že jsem je měla, tak zpětně hodnotím, že jsem měla počkat.
Za jedno manžel nebyl ten pravej, což se ukázalo až po letech, za druhý jsem měla spíš studovat a vybudovat si nejdřív nějaké postavení.
Teď mi pomalu táhne na 50, jsem sama bez manžela, děti dospělý a do vnoučat daleko. Práce mizerně ohodnocená a nemám moc šancí se někam posunout. Celé roky jsem se starala o rodinu, myslela jsem si že spolu dožijeme a kariéra pro mě nebyla důležitá. Teď mi to pěkně nakopalo zadek.Takže, za mě bych s dětma nespěchala. Dala bych si čas na společné soužití, poznávání sebe a světa a budování nějakého stabilního zázemí.
Prosím nechat anonym. Díky
Děkuji za upřímnost. Mám to podobně. Děti po 23, upřednostnila jsem rodinu před studiem a vlastním rozvojem. Na toto téma tady nedávno probíhala diskuse, zda ženy litují, že mají děti a zjistila jsem, že v tom nejsem sama.
Já upřímně říkám - měla jsem tehdy počkat, zaměřit se na sebe a postarat se o svoje jistoty, teprve pak přemýšlet o dětech. Takhle jsem se rodině doslova obětovala, na svůj úkor. Nevnímala jsem to tak tehdy, až s odstupem času. O špatném výběru partnera ani nemluvě. Prostě jsem pospíchala, chtěla jsem už být vdaná, mít miminko.. Hold hormony blbly, já zamilovaná, blbá, budoucnost jsem viděla růžově.
Zpětně si říkám - není nad to být nezávislá na partnerovi, umět se postarat o sebe a děti v každé situaci. Na to je ale zapotřebí vyšší vzdělání a to jsem prostě vzdala vlastní blbostí.
@Capelucia píše:
@Ba-stet mít dítě s nulovým hlídáním vůbec nemusí být na budku. Chce to ale solidního partnera, což 20 letá žena nemusí umět ještě správně vyhodnotit - ale taky může být výjimečně vyzrálá nebo může mít štěstí.Každopádně já bych do toho nešla + taky bych nešla do takového věkového rozdílu. Ale lidi mají různé cestičky ke štěstí
.
Ja jsem to zázemí myslela šířeji než jako hlídání, i když to podle me taly důležité je… Ja mam treba báječného muze, ktery je skvely otec (a mimochodem, 12 let vekovy rozdíl
), hlídání máme (i kdyz ne nijak moc) a obcas toho mame nad hlavu
Ale je jasné, ze kdyz to zázemí clovek nemá, jede v módu „kdyz musíš, můžeš“. To chápu.
@Anonymní píše:Člověk se dokáže zabezpečit i bez vysoké školy přijde mi strašně smutné litovat toho, že měl člověk děti a věnoval jim svůj čas.
Děkuji za upřímnost. Mám to podobně. Děti po 23, upřednostnila jsem rodinu před studiem a vlastním rozvojem. Na toto téma tady nedávno probíhala diskuse, zda ženy litují, že mají děti a zjistila jsem, že v tom nejsem sama.
Já upřímně říkám - měla jsem tehdy počkat, zaměřit se na sebe a postarat se o svoje jistoty, teprve pak přemýšlet o dětech. Takhle jsem se rodině doslova obětovala, na svůj úkor. Nevnímala jsem to tak tehdy, až s odstupem času. O špatném výběru partnera ani nemluvě. Prostě jsem pospíchala, chtěla jsem už být vdaná, mít miminko.. Hold hormony blbly, já zamilovaná, blbá, budoucnost jsem viděla růžově.
Zpětně si říkám - není nad to být nezávislá na partnerovi, umět se postarat o sebe a děti v každé situaci. Na to je ale zapotřebí vyšší vzdělání a to jsem prostě vzdala vlastní blbostí.
@Pitaya1 píše: Člověk se dokáže zabezpečit i bez vysoké školy přijde mi strašně smutné litovat toho, že měl člověk děti a věnoval jim svůj čas.
Ale my ani jedna nepisem, ze bychom litovaly toho, ze mame deti. Ja jim dala sveho casu a pozornosti fakt spoustu. Kdybych nechtela, tak to nedelam.
Jen zpetne rikam, ze jsem si je nemela porizovat tak brzo a bez vlastniho zazemi a nejake stability.
To, ze jsem podcenila vyber partnera je fakt, se kterym uz stejne nejde nic delat. A slecna se ptala na nazory a zkusenosti, tak je pisem. Je to diskuze
@Anonymní píše:
Ale my ani jedna nepisem, ze bychom litovaly toho, ze mame deti. Ja jim dala sveho casu a pozornosti fakt spoustu. Kdybych nechtela, tak to nedelam.
Jen zpetne rikam, ze jsem si je nemela porizovat tak brzo a bez vlastniho zazemi a nejake stability.
To, ze jsem podcenila vyber partnera je fakt, se kterym uz stejne nejde nic delat. A slecna se ptala na nazory a zkusenosti, tak je pisem. Je to diskuze
Přečti si, na co jsem reagovala - první odstavec dané anonymně; )
@Pitaya1 píše:
Přečti si, na co jsem reagovala - první odstavec dané anonymně; )
Patrně to ale taky všechny v té diskusi myslely, že litují, že ty děti měly tak brzy.
Já třeba vůbec nelituji, že jsem děti měla později, protože opravdu jsem se na vše stihla připravit a mám určitě lepší život. Myslím, že zakladatelka to pozná v tom dlouhodobém horizontu 10-15 let.
Hlavně děti se budou mít o dost lépe, než kdybych třeba nevystudovala a bydlela s nima u rodičů nebo někde v pronájmu 1+1. Určitě jim mohu víc dopřát a od toho se rovněž bude odvíjet jejich život.
Máme i takový smutný případ v rodině, kde můj strýc s přítelkyní nemají ani maturitu, nemají bydlení, žijí v pronájmu, teď jim zvedly nájem o 5-6 tisíc, finančně nevycházejí, jejich 13 letá dcera mě dost často navštěvuje a pořád mi říká, jak ji strašně štve, že rodiče nepočkali, že ji měli mít později, že jsou zadlužení, pořád mluví o penězích, jak jim strašně chybí a párkrát z ní vypadlo, jak závidí mým dětem, že mají takovou mámu. Je to strašně smutný, strašně bych ji chtěla pomoct, už jsem se i snažila, jenže samozřejmě nejsem její máma a nemůžu se do toho plést.