Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@smurfka píše:
@Kacik1988 ale to je jaksi jiná situace než zakladatelky že..
tak rodiče mají čas, chtějí a ona je tam nechce dát..
kdyby se jednalo o nemocné prarodiče nebo méně pohyblivé, cokoliv, tak o tom se snad nebavíme..
Především tsam nechce dcera. Nevidím jediný důvod ji nutit jen proto, že tchyně chce.
@Kacik1988 píše:
Dnes je hlavně jiná doba, když já byla malá, moje babička už byla v důchodu. Jak to posunuli, tak moje mamka půjde do důchodu až bude straší dceři 18, mladší skoro 14. Pracuje na směny, je unavená, má omezení na záda a ruku což ji dost zlobí. A když má v létě dovolenou, letó do ciziny a proč ne? Proč si nemůže užít dovolenou a odpočinout si? Měla by místo toho hlídat děti? Už když jsem otěhotněla, byla ráda, těšila se, ale říkala že nebude ta odkládací babička u které bude dítě furt nakvartýrovaný. A ani bych to nechtěla, dítě jsme si udělali my. S holkama se vídá skoro denně, na hodinku - dvě ale stačí ji to. Když se dcery ptala zda u ní nechce být na víkend, nechtěla. Prej babičko tak pojď spát ty k nám. To samý když jsem byla v porodnici. Babičky se střídaly u nás.
Tchyně je doma, času má mraky ale zase je na invalidce, už 2× měla rakovinu, po chemoterapiích jí bolí kosti, neujde pomalu ani na nákup. Jak bych po ní měla chtít ať lítá za děckama týden v kuse? Pravda, když jsem byla těhotná tak tchyně hlídala víc než moje mamka která pracuje, ale to bylo na max hodinu a půl a doma. Ne venku. Taky se vídáme hodně, ale taky jí odpoledne stačí.
Tím chci říct, že opravdu ne každé dítě chce spát mimo domov bez rodičů a zároveň ne každý na to má zdravé prarodiče mající čas.
Tohle je ale přístupu těch babiček. Moje mamka je taky pracující a i tak si najde týden, kdy chce mít kluka u sebe. A pak si jede na svou dovolenou. Takhle to chce ona, chce si užít čas se svým vnukem.
@lucenka ne. Ale ne všechny děti ve 3-4 letech chápou slovo prázdniny. ![]()
@lucenka já jsem ale už psala že obě babičky bydlí od nás 10 minut pěšky a vídáme se skoro denně, takže si myslím že se užijí dost. Švagrová bydlí v cizině, má skoro ročního kluka a mimo fotky ho jeho babička nevidéla a jen tak neuvidí, bohužel. Takže si myslím, že lepší hodinka - dvě několikrát týdně než vůbec
a ve finále to spaní tam ani není nutné…
@Kacik1988 píše:
@lucenka já jsem ale už psala že obě babičky bydlí od nás 10 minut pěšky a vídáme se skoro denně, takže si myslím že se užijí dost. Švagrová bydlí v cizině, má skoro ročního kluka a mimo fotky ho jeho babička nevidéla a jen tak neuvidí, bohužel. Takže si myslím, že lepší hodinka - dvě několikrát týdně než vůbeca ve finále to spaní tam ani není nutné…
Ano hodinka dvě nejsou špatné. Moje babička od nás bydlí taky 10 minut, bere si ho pravidelně jedno odpoledne dřív ze školky. A i tak byl pro něj velký zážitek, když tam mohl přespat. Spaní není nutné, ale je škoda to dítěti nedopřát.
@PAN66 čtyřleté dítě skutečně nedokáže smysluplně říct, jestli se mu daná činnost bude líbit nebo ne, notabene pokud ji nikdy nezkusilo. A když cítí, že maminka je vlastněproti (a na to děti mají perfektní radar), tak radši řekne, že nechce, protože přece nepůjde proti mamince.
@Kacik1988 píše:
Především tsam nechce dcera. Nevidím jediný důvod ji nutit jen proto, že tchyně chce.
V uvedeném případě dcera evidentně pouze přijímá postoj maminky, na kterou je těžce fixovaná. Kdyby jí byla dána možnost rozhodnout se podle sebe, dost možná by to dopadlo jinak.
Já teda v rámci zachování svého duševního zdraví dávám dítě babičkám od šestinedělí. Musím mít čas pro sebe, jinak by mě asi jeblo. Ještě vlastně od třech měsíců malého pracuju, takže mi stejně nic jiného nezbylo. V necelém roce jsme byli s manželem na čtyři dny pryč, babičky se po dvou dnech vystřídaly a bylo. Neumím si představit, že by skoro pětileté dítě nemohlo strávit týden u babičky. Ale pokud by vyloženě brečelo, zkusila bych nejdřív víkend, jak to bude probíhat, tchyně je snad normální a když bude dítě opravdu hodně plakat, tak snad zavolá ať si přijedete ne? Ale přistupovat k tomu, že to ani nezkusím… Některým dětem se třeba ze začátku nechce, pak se jim zase nechce od babičky. Tchyně má teď dva měsíce prázdnin a teda upřímně doufám, že se aspoň o týden přihlásí. Aby byl malej s nima na chalupě. A to mu nejsou ani tři. ![]()
@astoret píše:
Nechapes jednu vec, sebevedome a nezavisle dite vychovas tak, ze dite bude mit oporu v rodici, bude si jiste sami sevou, coz opet prameni z toho, ze to dite ma jistity v rodicich. Neni umeni dat dite pryc a musi si zvyknout at neni mamanek, vis. Jako matka zna sve die a kdyz vidi, ze je jeste brzy, proc to lamat? Nutit k tomu to dite znamena, ze z neho taky mutes vychovat nerozhodneho a nesebejisteho jedince, ktery trpi uzkostmi. Kazde dite je proste jine a potrebuje odlisny vztah. Jako neni dobry extrem matka co neda dite z ruky, tak nenu dobra matka, ktera ho sa pryc ac vi, ze dite tam bude brecet a brecet, ono casem prestane, kdyz zjisti, ze ta mama neprijdea to presne v nekterych detech spusti uzkostne stavy. Nelze brat vsechny deti stejne. Proste nektere po kruckach.
právě naopak…přestane brečet, kdy zjistí, že ta máma (jak slíbila) za ním pak vždy přijde - viz. děti ve školce ![]()
@Kacik1988 píše:
@lucenka zeptám se, jak jinak bych to mohla vědét. Dítě má právo na svůj názor, není to cvičená opička aby se řídilo tím jak si kdo pískne. A ano, s kroužky čekám co si sama vybere, to samé sport. Výlettaky, jeli se školkou na jeden den, ptala jsem se jí jestli chce nebo ne. Chtěla, tak jela. Kdyby řekla nechci, nutit ji rozhodně nebudu a přemlouvat taky ne. Chci ať ve mě má oporu.
no já nevím, ale ptát se, jestli chce na výlet se školou? trochu přehnané ne? a ptát se, jestli chce zkusit něco, co nezná? Většina dětí řekne ne už jen proto, že se neznámého bojí…tady tou přehnanou liberálností taky moc neprospěješ…prostě drapnu dítě, řeknu mu - pojď, zkusíme to a to, bude to fajn, je to prima…a jde se
pokud by to dítě snášelo blbě, tak až pak zvažuju, zda ho příště na tu aktivitu vezmu…ale ptát se zrovna, to by mě fakt nenapadlo. Jako rodič máš dítě vést, povzbuzovat a do nových věcí ho tak trošku nalákat a ne se dotazovat, jestli milostivě chce ![]()
@lucenka píše:
a doma sedíte celý den na zadku, dokud si dítě neřekne, že chce jít ven, jet někam na výlet? Protože to takhle působí, že si dítě může udělat cvičenou opičku z tebe a ty děláš jak ono pískne. Přijde mi to jako lenost rodičů čekat na dobu, kdy si dítě řekne samo, že chce zkusit nějaký sport, jet na výlet. Nebo že rodiče jsou bez fantazie a přenechávají to na dítěti.
Mne se libi jak tu vetsina pise skoro za deti, jal se jim to bude libit, jak je to obohati nebyt ve 4 letech jen s rodici, jak tousi zkusit. Obcas mi prijde, ze je to hlavne o rodicich. Vy si chcete odpocinout a nebyt decku za zadkem a mit klid.
Jako snazit se za kazdou cenu dite nekde nechat je fak nesmysl. Jak pise zakladatelka, proste tam bude a basta.
Taky v kazde rodine je to jine. Je rozdil poslat dite na venkov nebo do panelaku. Kdyz do panelaku, k akcni babicce, ktera vymysli program (vylety apod) ci k te, ktera ho soupne pred tv. Nekdo tu psal, ze i to je prinosne, ze i kdyz to bude bez programu, prinos je jen to, ze dite stravi tyden s nekym jinym. Tak to pardon, to teda nevim v cem je prinos u tak malyho ditete, ze stravi cas s nekym jen ze tam bude.
Taky zalezi jaky vztah ma dite k dane osobe. Jestli vidi babicku 1× mesicne nemusi ji nutne vnimat jako blizkeho cloveka, kor kdyz k jeji sestre nema problem jezdit.
A mam oocit, ze zakladatelka psala, ze by to zkusila pomalu, postupne, ale ze to neproslo u tchyne, rak o kom to je. O diteti ci o babicce.
Zrovna ctu zajimavou knizku AHA! rodicovstvi (asi tady budou odpurkyne cteni „chytrych knih“ a ukamenuji me
)a v souvislosti s touhle diskuzi tam autorka pise, ze kdyz jde 15ti mesicni bez breku napr. k prarodicum a vubec neprotestuje, nebreci, ze zrovna tohle batole neni to z ktere hovyroste samostatny (nezavisly) clovek… ze je to typicke chovani a jednani pro „vyhybave“ deti, ktere vzdaly moznost, ze budou jejich potreby nekdy naplneny, skryvaji uzkost.. to jen tak pro zajimavost… jen ze me prekvapilo, ze nekdo dava hlidat tak male deti, ale asi je to i dite od ditete..nelze pausalizovat
mrazi me v zadech, kdyz tady nektere pisete, proste bych ji tam dovezla, proste bych to dite „zlomila“, zakladatelko dej na sebe a svuj vnitrni pocit
jen ty ji znas nejlip, kazde dite je uplne jine… to co tady nektere (asi starsi rocniky psaly), souhlasim s temi nadhernymi zazitky u babicek a dedu, ale tohle si vybavuji az kdyz mi bylo tak trebas 8 let… kdo z vas dokaze posoudit, jestli se diteti bude i pres jeho odpor libit u babicky, anebo si z toho odnese trauma na cely zivot (nebo zradu od maminky, ktera i kdyz to vnitrne necitili ji tam dala?)? asi nikdo tohle dopredu nevi, a kdyz mala nechce jit, tak bych ji respektovala jako bytost, ktera uz se umi rozhodovat sama… ![]()
@Ha-ni a to si myslíš, že moje dítě tráví čas u babiček až teď jako pětileté? Na noc byl u babičky v roce, ve dvou letech na necelý týden. A i v době kdy nechodil do školky (tzn. ve 3 letech) jsem se s ním bavila o prázdninách, věděl, že v té době mají děti, které chodí do školky a školy prázdniny.