Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mimi a štěně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.3.06 20:32
Mimi a štěně...?
Milé maminky, chci se zeptat, jestli některá nemáte podobnou zkušenost, jakou se právě chystáme získat… Máme 9měsíčního syna a možnost dostat štěně. Psa jsme už dlouho chtěli; když jsem otěhotněla, tak jsme to na čas odložili. Teď je tu příležitost a ten „problém“, že jsme mrňouse už viděli 
S Františkem se hned skamarádil. Je mi jasné, že se štěnětem přibude spooousta starostí, v podstatě budu mít místo jedináčka dvojčata. A strašně se to ve mně sváří. Většinu času jsem jednoznačně pro, chvílemi pochybuju, jestli to mám zapotřebí a jestli není ještě čas (na druhou stranu chceme brzy druhé mimi, takže až budu těhu s prckem, na výchou štěněte nebude ani pomyšlení a se dvěma malými dětmi už asi vůbec ne, takže teď je relativně klidné=vhodné období). Máte některá zkušenost s miminkem+štěnětem? Ve starých diskuzích se sice „pes a mimi“ řešili, ale většinou bylo tím novým příchozím mimi a ne obráceně, takže jsem se toho moc nedozvěděla. Děkuju za názory!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.3.06 20:41
Ahoj,
já jako kynolog ti říkám ne. Nechoď do toho. Se synkem by jsi to určitě zvládla, ale pokud chcete druhé mimino, tak se nezlob, ale proč o tom uvažuješ pořídit si psa, když sama víš, že na něho nebudeš mít čas? Já si chci vzít psa, až bude malýmu rok a bude to pes, který po prvních narozeninách půjde na výcvik na vodícího psa, takže naše situace je jiná. Vím, že se to dá zvládnout (my jsme jednoho takto měli) a vím do čeho jdu.
Pokud si ho pořídíš a pak zjistíš, že to takto opravdu nejde a budete ho muset dát pryč, i když to bude do dobrých rukou, tak budete všichni nešťastní. Vždyť ještě vydrž a pak,až bude i druhé mimi větší a prví samostatnější a ty nebudeš mít žádně pochybnosti, tak do toho jdi.
Já vím, že je to těžké rozhodnutí, ale samozřejmě záleží na rase a tak, ale. Nevím, pořád tam je nějaké ale…
Doufám, že i když jsme ti napsala to, co jsem ti napsala, tak se nebudeš zlobit a rozhodneš podle sebe a bude to rozhodnutí správné.
Taky záleží jestli máte dům se zahradou nebo byt. Pokud máte zahradu, tak budiž, ale musí být někdo schopný s ním jít aspoň jednou denně ven, aby se proběhal a pokud máte byt, tak je to ještě složitější. Je mi líto, ale psů jsem měla dost a mám s nimi i dost zkušeností. Dalo by se toho napsat na román, ale nebudu se tady zase tak moc rozepisovat.
i.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
31.3.06 20:43
Nemyslím, že by byl tak velký problém ve výchově pejska a synka zároveň. A až přijde druhé mimi, bude pejsek už „velký“ a nebude s ním tolik starostí.
Jen bude záhul to, než se pejsek naučí, kdy a kde se vyprázdnit , a stím spojené věčné běhání s hadrem
Já bych si pejska pořídila … Malý bude mít alespoň kamaráda, než si bude moct hrát s bráškou nebo sestřičkou.
Andělka
- Citovat
- Upravit
31.3.06 21:21
Strašně zaléží na tom jestli máš nějakou zkušenost se psy.Taky záleží jaké chceš plemeno,další kritérium je bydlení.Rozhodně to ale pro malého není hračka,ale zase se od sebe navzájem můžou hodně naučit.Rada na závěr,zvaž jestli budeš mít sílu se starat o dvě děti,protože štěně je takové dítě.Taky je to finančně náročnější,pokud ho nechceš šidit.
Já sama měla několik psů,oříšky,NO a teď mám 4 dogu(v domě máme ještě buldočku).Měli jsme i několik koček,teď máme kotě,je doma,nechci aby teď chodilo ven,nepanikařím z ptačí chřipky,ale zase nechci dráždit hada bosou nohou.A můžu říct že je to fuška a je to jen kočka.Každé ráno než jdu do práce,jí uklízím záchod,v noci pokud se vykadí,hned jdu a uklízím to aby to doma nesmrdělo.Ten malej chlupáč dokáže udělat stejnej nepořádek jako Eliška.A to nemluvím o to jak malá ochutnává granule.
Zvaž pro a proti,přeju ať se rozhodnesš spávně a nelituješ.
Binky+Eliška(17 měsíců)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.3.06 21:45
Já mám 2 leté dítě a psa domů nechci. Měla jsem ho 3 roky před narozením dítěte, takže vím, co je to starostí. Holt nejsem ten správnej typ na psa - vadili mi procházky(člověk musí za každého počasí ven), všude chlupy, dovolená pouze tam, kde berou i psi. Pro mě je péče o psa starostí, která mě nebaví. A to jsem si předtím psa moc přála. Ani nevím, jak bych řešila kdy s ním půjdu ven, když je malej nemocnej, či právě usnul. Doufám, že mě tady neukamenujete.
PS: náš pes neskončil v útulku, ale tragicky zahynul. Možná pro vás budu bezcitná, ale svým způsobem se mi ulevilo.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
31.3.06 22:16
Já taky radím nee. A i já mívám, coby zkušená chovatelka chvilky, kdy si sama musím odůvodňovat proč NE. Vždy si představím jeden celý propršený den v praxi: ráno malá pláče v postýlce a chce jíst, štěně se vzbudí a je potřeba s ním IHNED běžet ven. Dobrá - jde manžel. Vrátí se však, zazvoní, vrazí mi do ruky promočeného špinavého psa a jde do práce. Psa vemu, vykoupu, vysuším a vykartáčuji a vypustím do bytu (u štěněte malého knírače celá procedura cca 30 min). Každý mokrý pes lítá po bytě jak střela a hraje si a otírá se, takže letí bytem, přeskakuje dítě na dece, tu mu uchmatne hračku, dítě je drží, takže dobrý kámoš, tak ho kousneme - jak jinak než po psím - do ucha, dítě ječí, pes neví co se děje, na výchovu není čas, je potřeba utišit (ošetřit) dítě…
Za 3 hodiny opět ven - nachystat sebe, dítě, psa, vodítko, deštník. Vyvenčit, pak domů. Uklidit kočárek, někam přivázat psa - než uklidím dítě, pak odvázat psa a vykoupat, vysušit, vykartáčovat,…
Mám pokračovat? To je teprve 9 hod dopoledne, dítě je zdravé, já taky a manžel není na služebce 
No, určitě si to dobře rozmysli
Nepřihlášená blanci
- Citovat
- Upravit
31.3.06 22:45
Já jsem si to myslela… nebo spíš jsem to věděla, ale nechtěla si to takhle do důsledku přiznat… Se psem zkušenosti mám, i tady je však jedno ALE - psa jsme měli celé mé dětství, ALE naši mají zahradu, kdežto my teď žijeme v bytě. Pro psa podstatný rozdíl. Denně sice nachodíme s kočárkem několik km v jakémkoli počasí, jenže pejsek čůrá víckrát za den, jojo. Taky jsem zvažovala pořídit si už rozumného, dospělého psa (lépe fenku) z útulku, aby odpadly psomiminovské starosti a navíc bychom pomohli jedné němé tváři.
Blanci, nepřipustila bych, abychom pejska zanedbávali, ani se dvěma dětmi ne, to je právě ta věc, kterou neustále zvažuju a promýšlím, abych zjistila, nakolik je v našich silách dát dítěti a zároveň pejskovi to, co potřebují, aniž by zvíře bylo jakkoli upozaďované.
No, ještě to poněkolikáté probereme s mužem a když se rozhodneme počkat, pospíšíme si tedy s tím sourozencem a než se nadějeme, budou o pejska škemrat dvě děti
Děkuju za reakce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.06 23:43
Jeje, tak já se taky přidám s negativním názorem. Štěně jsme si pořídili, ještě, než jsem věděla, že jsem těhotná, takže to prvotní utírání loužiček všude možně jsem si odbyla bez míma. Když si představím, že bych s na vteřinku otočila, pejsek se někde vyčůral a jako naschvál by to bylo v besprostřední blízkosti Honzíka 
No, musím ale říct, že Mates (to je pes) je děsně hodnej, na Honzíka vůbec nežárlí, hrajou si spolu (Mates tady běhá sem a tam a Honzík ho nadšeně po čtyřech honí Nechá si od něj všechno líbit, takže je musím pořád hlídat, aby ho Honzík netahal za uši ...........
Chystáme se ven, oblíkám dítě, to řve, protože ho to nebaví, pes do toho kňourá, protože už se těší ven. Děsnejch pět minut
Venčení přes den dělám tak, že když Honzík spí, tak s Matesem jen vyběhnu na čůrání a za pět minut jsem zpátky. Beru ho s sebou na procházky, když jdem s kočárkem, ale to musí bejt na vodítku, takže mu to moc nedá. No a když jsem s ním chtěla jít v zimě někam, kde by mohl běhat na volno, tak jsem se tam v těch závějích nedostala s kočárem.
Už jsem měla pocit, že to nezvládám, koukala jsem na inzeráty, kdo se zahradou a volným časem by chtěl dvouletýho mazlíka. Ale nedokážu to. Celej den jsem tu chodila jak dělo bez duše a brečela, pořád jsem nad tím přemejšlela. Mates je tu pořád s námi, ale už bych do toho V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEŠLA 
To jsem se teda rozepsala. Snad to vyznělo aspoň trochu tak, jak to cítím 
Papa, Kuřátko a Honzík
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.06 11:40
Ahoj,
ja bych s pejskem pockala, az o nej budou skemrat ty deti, jak jsi psala. Protoze v tom veku deti uz nejsou tak narocne.
My jsme si poridili pejska asi mesic pred tim, nez jsem poprve neplanovane otehotnela a musim uznat, ze na nej nemam tolik casu jako jsem mela na toho predchoziho. Navic mame dost narocnou rasu, protoze je velky a dlouhosrsty. V byte je problem s tim, ze ti zacne treba stekat zrovna, kdyz mimi usne. To me asi ze zacatku stvalo nejvic, i kdyz vim, ze psi proste stekaji. To pocasi je taky problematicke, protoze v byte nemuzes mit spinaveho psa a urcite se ti casto stane, ze hned po vychazce bude muset jit cely pod sprchu. Coz muze byt opravdu problem, kdyz zaroven v tu dobu mas treba krmit nebo ti place dite.
No a jako posledni PROTI je, ze muze mit pejsek i ve stenecim veku nejake problemy. My jsme to zazily u prvniho pejsana. Rok mel problem se strevni kolikou a to jsme museli pri kazdem naznaku okamzite vystrelit ven, aby ten prujem nebyl v byte…
Opravdu bych radeji pockala az si odpiplas druhe mimi a potom si teprve porizovala pejska.
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.4.06 13:53
ďítě a pes - určitě ANO
Jak jsem si přečetla, tak se svým názorem docela liším. Malé dítě a pes dohromady podle mého jde.
Když měl můj synek půl roku tragicky zahynula moje Kittynka, už odrostlá vychovaná fenka - tak s ní nikdy nebyl problém žádný. Já z toho byla tak nešťastná, že jsem si do 14 dnů sehnala štěňátko nové. Výhodou bylo, že malý ještě nechodil, když se pejsek učil čistotě a takové té základní poslušnosti. Je pravda, že je dva mít dohromady, tak jsou jak dvojčata - hrozně se milují, ale taky žárlí, ale dokáží si už spolu hrát ( malý má teď 19 měsíců).
Co se týče procházek - tak dokud byl malý na kočárku, tak to rovněž bylo bez problémů, teď co už ťape, holt musíme vybírat cestu tak, aby se někde vylítal i pes.
ALE!!! 1. můj pes je fenka westíka - to znamená má 6 kg, a kdykoliv, kamkoliv ji odnesu v náručí.
2. i když je malá, tak jsem ji cvičila - i pes má být pořádně vychovaný, jinak je z toho nešťastný sám i páneček
3. bydlíme na vesnici - na louce, v polích, nebo v lese jsme do 10 minut chůze ( i při své velikosti potřebuje denně aspoň 5 km procházky - ona teda kolem naběhá podstatně víc)
4. máme zahradu - rychlé venčení ( to je výhoda u fenek) - zvládáme bez problémů tam
5. Je to člen rodiny a jsou s ním i starosti, může být nemocný ( i to jsme zažili a bylo to dost těžké), smutný, a hlavně neměl by být dlouho sám. Na druhou stranu potřebuje i svůj klid.
Prostě pejsek chce svoje, ale za péči se odvděčí láskou, které se asi u lidí dá těžko dočkat. A když jdeme se synkem, někdy i s manželem, na procházku a kolem nás běhá veslý bílý psík, jsem moc šťastná, že ho mám.
Ahojky a pejskařům zdar
Petit + Dany
- Citovat
- Upravit
1.4.06 17:23
Ahoj Petitt,
já se obávám, že my, chudák nešťastnice, bydlíme vesměs v nějakém panelákovém bytě, kde chybí příroda a kde se řeší i takové detaily, jako že i cestou výtahem se může přihodit smrdutá příhoda…
Soudružko, ten nápad s tím útulkovým psem mi hlodá v hlavě již dlouho. Ale mám strach. Jednoho psa z útulku jsem již měla. Náš požadavek byl prostý - musí to být nesmírně hodný pes. Tak jsme si takového přivezli. Byl to NO, celý den prospal, nic nežral, smutně koukal, ostatní zvířata ignoroval, a to celé 3 dny. Pak ty drogy přestaly fungovat, pes po mne vyjel, když jsem procházela kolem něj a pokousal mi levou ruku od zápěstí po loket. Byl by mne sežral! Jak viděl cokoliv živého, hned mněl červeno před očima. Můj muž ho vracel zpátky do útulku s pistolí za pasem a když zřízenci útulku viděli, že se jim ta bestie vrací, ukázali na kotec, kam ho má zavřít a pozorovali to z jiného zavřeného kotce. Nikdy nevíš, jakou má ten pes minulost, ani kdy mu „přeskočí“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.4.06 21:54
Blanci, to je nehorázná věc, jakou zaměstnanci onoho útulku udělali! Je to naprosto neomluvitelný podvod. Doufám, že to byla pouze výjimka, protože s takovou by se lidi báli vzít si psa z útulku a nebylo by se co divit. Já mám s útulkem naštěstí jinou zkušenost. Na SŠ jsem docházela do pražského Psího domova (v Tróji) jako brigádník - uklízela jsem pejskům kotce a venčila je. Z té doby vím, že pracovníci útulku mají většinou dost času na to pejska poznat a dokážou zájemcům sdělit, jak se pes chová k jiným psům, jestli se bojí lidí natolik, aby ze strachu po někom „vyjel“ (docela častý jev je, že se pes bojí mužů a se ženami nemá vůbec problém) nebo je to naopak pohodář, který i přes to, co prožil, na lidi nezanevřel atd. atd. Samosebou nemůžou poznat všechno, ale alespoň přibližný obrázek o povaze toho kterého psa si člověk udělá.
- Citovat
- Upravit
3.4.06 11:10
Nevím, asi by mě za to nějaký kynolog ukamenoval, ale já mám termín v červnu a v září máme objednané štěňátko. Myslím, že hodně záleží na rase. Pitbula bych si asi nepořizovala Nevím, proč by se u dítěte nemohla stihnout výchova štěněte. Asi jsem divná, ale přece se nebudu věnovat dítěti 24 hodin denně (zní to sice blbě ale fakt si myslím, že to nezabere úplně všechen čas). Je to otázka priorit. Někdo musí mít uklizeno, že by se z podlahy dalo jíst, ale já se radši budu věnovat psu, protože si myslím, že je dobře, když pes a dítě vyrůstají spolu. A navíc, nebývají v rodině dospělí 2?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
