Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Strašně se bojím a stydím to někomu říct,ví to jen manžel a on sám neví co udělat.Ani pro něj to není jednoduché rozhodnutí,ale cítím že vjsem na to sama
Já jsem se do teď nesmířila z potratem a to nebylo jiné východisko protože mu přestalo bít srdíčko,a stejně mám do teď někde v sobě šrám který se už nezahojí…a to už jsem od té doby porodila syna ,ale pořád si říkám co by kdyby…je to těžké nezávidím ti to ,ale já bych to asi nezvládla (potrat dobrovolny)
Ten pocit samoty musí být hrozný. To mě strašně mrzí.
Z praktických věcí mě napadá - jsou holky fixované jen na tebe nebo by případně zvládly být i samy s tatínkem? Myslím si, že mladší s sebou můžeš brát i na těhu kontroly. Já to tak měla. Otěhotněla jsem pět měsíců po porodu - strašně jsem se bála, že mimčo budu šidit. Ale nakonec jsem kojila celé těhotenství (hlídala jsem se, jestli nezpůsobuje tvrdnutí břicha) a byla s mimčem prakticky 24/7. Syn měl i separační úzkost, tak jsem ho všude tahala s sebou. Nejtěžší pro mě paradoxně nebylo to kojení a mimčo, ale neustálé komentáře o tom, že to nezvládnu.
Po porodu se mi hrozně ulevilo. Kojila jsem pak tandemově a s dětma byla dosyta.
@Anonymní píše:
Kojit opravdu nechci přestat.Upřímně stále nevím co udělám.Je to strašně moc těžké se rozhodnout.Cítím že není správné mít třetí dítě.Opravdu na to není situace vhodná ani mé zdraví ale psychicky se strašně bojím že to nezvládnu.Před druhou dcerou jsem přišla o dvojčata ve 20tt a do dnes jsem se stim nesmířila a teď mám dobrovolně ho dát pryč?to mi utrhne srdce ale na druhou stranu koukám na dcerky a říkám si že kvůli nim by to bylo správné řešení
Stala jsem ještě nedávno před stejnou volbou, velmi podobná situace té tvé i co se týká ztráty dítěte. Neudělala jsem to. Přeji ti dobré rozhodnutí ![]()
Mám dítě 10 měsíců, u nás po porodu ani nedošlo ještě na sex a tady někdo je těhotný s půlročním děckem. Šla bych na potrat, co jiného.
@Anonymní píše:
Mám dítě 10 měsíců, u nás po porodu ani nedošlo ještě na sex a tady někdo je těhotný s půlročním děckem. Šla bych na potrat, co jiného.
Hrdino, tady nikdo nemůže za tvůj tragický sexuální život…
@Anonymní píše:
Mám dítě 10 měsíců, u nás po porodu ani nedošlo ještě na sex a tady někdo je těhotný s půlročním děckem. Šla bych na potrat, co jiného.
Tak to je tvuj muz celkem chudak
Podle toho jak pises si myslim, ze uplne silna na ten potrat nejsi. Jsi si na 100% jista,ze treti nezvladnete ? Ja myslim,ze na potrat by mely chodit jen zeny,ktere o tom nepochybuji. ![]()
@Šarlota4 píše:
Tak to je tvuj muz celkem chudak
Můj muž je v pohodě, ten o sex absolutně nestojí
3 děti v tak malém bytě je ta opravdová tragédie. Myslím si že to není dobrý nápad. Zvaž si to, ale já bych si to nenechala. Co říká muž?
Je to pár týdnů, co jsme byli před stejným rozhodnutím. Mladší už má teda skoro tři roky, takže nejsem brzy po porodu. No ale otěhotněla jsem po operaci žaludku, taky žádnej med. No nakonec jsem na potrat nesla. Manžel s tím úplně nesouhlasil, ale ne že by byl prostě striktně proti. Já ale tušila, že bych potrat nezvládla. To je potřeba dobře zvážit, jestli to psychicky dáš. Vím dobře, jak ti teď je. Už to nechci nikdy zažít, po porodu se nechám sterilizovat.
Ahoj, já bych na potrat nešla. Když bylo první dítko vymodlené, je to krásné, že přišlo druhé a teď se vám prostě podařilo třetí. Vidím, že máš už teď pochybnosti, jestli by potrat bylo správné řešení. Prosíš, ať tě nesoudíme. My tě soudit nebudeme, ale abys ty sama sobě nebyla velkým soudcem. Pomáhám ženám s postabortivním syndromem, to znamená soubor příznaků, které se projevují právě po interrupci. Bývají to právě maminky, které mají doma dvě děti a to třetí přišlo nečekaně. Jenže - právě tato kategorie maminek, které vědí, co je to být matkou, jaké je to čekat dítě, těšit se z něj, mívají příznaky nejhorší. Starám se o několik žen, které se mají těžké deprese, výčitky svědomí, nemohou spát, zdají se jim strašné sny, nemohou se podívat na těhotné ani děti, které by byly stejně staré jako to jejich, kdyby si ho nechaly. Stále přemýšlejí, co by kdyby… Hrozně moc by to chtěly vzít zpět, jenže ono to nejde. Je to nezvratný čin, s jehož následky musí pak člověk žít celý život. Tyto maminky si stěžují, že je strašné výčitky ochromují, nemohou se podívat na ty svoje dvě děti, protože mezi nimi pořád vidí to třetí. Přemýšlejí, jakého by bylo pohlaví, vzpomínají dlouhé roky, jaké by to bylo, kdyby si dítě nechaly a bylo by tady. Mnohé smutní a je jim po tom dítěti smutno. To všechno se může projevit u žen, i když interrupce se jevila jako jediná správná možnost. Jenže všechny potvrzují, že za to utrpení, které si přinesly do života, to nestálo. Pohovoř ještě s manželem, zamysli se nad tím, že když už jste dítě počali, jestli byste přece jen péči o něj nezvládli. Ze začátku to může být obtížné, ale pak se budete radovat z vašeho trojlístku. Nejste první ani poslední, kterým se toto povedlo a jak vidíš ze svědectví jiných maminek, podařilo se jim to také zvládnout. Vím, že je to případ od případu a až tak nevidím do vaší situace, ale moc bych se přimlouvala za to malé, aby dostalo šanci a ty sis nikdy nemusela nic vyčítat. Jestli chceš, můžeš zavolat na bezplatnou linku pro nečekaně/nechtěně těhotné, kde ti mohou poradit, pomoci: Aqua vitae 800 108 000 nebo mail: poradna@linkapomoci.cz
Držím pěsti, ať se správně rozhodnete.
@Anonymní píše:
Prosím neodsuzujte mě hned ale mám velké trápení. Mám teď skoro pětiletou vymodlenou holčičku a druhou 6m. Obě jsou na mě moc fixované a já bohužel zjistila že jsem těhotná. Další dítě jsem neplanovali a vlastně si ho ani nemůžeme dovolit navic se děsím opět komplikací v těhotenství.6měsíční je plně kojena a mám na nás vztek že jsme dopustily aby se ta nehoda stala. Nechci holky už o maminku zase šidit a chtěla jsem dětem dát vše co mohu. Teď řeším velké trápení, příčí se mi jít na potrat ale vím ze další dítě nezvladneme. bydlime v 2+1 a už teď se tu opravdu mačkáme a na větší finance nemáme. Je tu nekdo kdo i po dvou detech šel na potrat jak to probihalo když kojím a dcera déle jak 3h nevydrží? Nevím co je v této chvíli správné myslet na své zdraví a hlavně na mé holky které už mám a potřebuji mě a chci jim něco do života dát nebo přes to vše si vybojovat 3dite ktere za nic nemuze.Jsem opravdu momentálně psychicky na dně. K doktorovi teprve půjdu ale počítám že bych měla být 5-6 tt
Byla jsem loni v červnu v podobne situaci s rozdilem, ze mame RD, ale mame k dispozici jen prizemi (nicmene detsky pokojicek je mensi nez v bytech). Treti dite neplanovane. Hodne jsem zvazovala potrat, z duvodu maleho detskeho pokoje, financi i pochybam, jak to vse zvladnu. Tehdy deti mely 2,5 roku a 1 rok. Na potrat jsem nakonec nesla (ikdyz „pratele“ a par lidi z rodiny melo jiny nazor). Priznam se, ze az do nejakeho 17. tydne, kdy jsem ucitila prvni pohyby, jsem zvazovala, zda me rozhodnuti bylo spravne. Behem tehotenstvi jsem si tak srovnala priority, ze chci i ctvrte dite.
Finance - je dobre, ze jsi zodpovedna a vsechno zvazis, ale mnoho lidi zapomina na to, ze i my, maminky na rodicovske, pujdeme zase jednou do prace a budeme vydelavat a ta financni situace se zlepsi a dokonce bude i na najem na vetsi byt nebo baracek. Anebo nemusis cekat, az zacnes pracovat, ale zacit si budovat uz ted neco, stejne jako ja a mit do rodinneho rozpoctu neco navic uz ted.
Kazdopadne drzim palce, at vse zvladnes, at uz Tve rozhodnuti bude jakekoliv. ![]()
Nejsem vůbec rozhodnutná,vím že to psychicky nezvladnu když půjdu na potrat ale pořád je tady ta naše situace a nevím jestli v naší situaci si můžu dovolit být sobec když pak bude trpět celá rodina.Manžel zatím nic nerozhodného neřekl ale řekl mi ať si uvědomím že dalším dítětem budou trpět hlavně naše holky,jak místem tak že jim hlavne ta starší je zvyklá mít kroužky atd,že to nepůjde se 3detma a hlavne jsme je chtěly vést ke studiu atd aby se v živote měli lépe než my.Já to vše vím a hlavně řeším co když bych musela zůstat v nemocnici tak co malá půl roční plně kojená nebo pak v porodnici.Manžel zmenil zamestnani a u tohodle zamesnani aby si penize opravdu videlal si nesmi brat osetrovani atd.A pak řeším ještě můj zdravotní stav.Teď naposled v těhotenství se mi extrémně zhoršily křečové žíly natolik že mám na nohách obrovské bakule a celé tehotenstvi a i po porodu mi hrozilo nehrozí že dostanu trombozu neboli hůře embolii.pak jsem celé tehotenstvi prozvracela ale opravdu ve velkém(nevím jak ubtoho bych zvládla se starat o malou ) měla jsem anemii a tehu cukrovku a vysoky tlak.prostě všechno špatně.Abych to uvedla na pravou míru proč to ti teď vypisuji takbje to strašný strach aby se mi.něco nestalo a holky nezustaly a nevyrustali bez své maminky.To je pro mě nejhorší strašák.píšu to a kouli se.mi jedna slza za druhou.Jsem dakt psychicky úplně nadne
![]()
Ale kdyby se předtím povedla ty dvojčata, tak by jste taky měli 3 ![]()