Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@Anonymní píše:
No, je to taky nenapadlo, jméno Miroslava nebo přímo Mirka by bývali nedali. Já bych taky Miriam klidně dala, ale s tímhle rizikem už nevím. Asi starší generace trochu inklinuje udělat z toho nějaké jméno, které dobře znají. To samé jiná kamarádka, co má Josefínku, a její vlastní máma o ní mluví od narození jako o Pepině, navíc to vyslovuje tak, že i já jsem jí v první chvíli rozuměla pipina…
Ale Josefina je Pepina
Znám dvě Miriam, jedné se říká Mirka, vůbec jsem nevěděla, že je Miriam a druhé Miriam. A věk? první 55,druhá 30
Jmeno Miriam se mi libi moc, ale trochu se obavam toho „typicky ceskeho prijmeni“. Chodila jsem do skoly s divcinou, ktera se jmenovala M Blazkova a k tomu prijmeni Miriam za me fakt nee. Nic ve zlem, snad sem nechodi. ![]()
Znám Miriam 2, oběma se říká plnou variantou Miriam, při oslovení někdy Miri. Ta jedna si vzala cizince a i to příjmení se jí k tomu moc hodí, druhá má Čecha, ale k jejich příjmení se to taky hodí.
Za mě krásné jméno.
Mirka je naprosto běžná zdrobnělina od jména Miriam - měla jsem spolužačku toho jména a později i kolegyni v práci, oběma se tak říkalo… Možná bych ještě tak použila Mirinka/Miruška u malé holčičky, ale u dospělé ženy nebo starší dívky už ne. Miriam nebo Mirka - ostatní patvary jsou jak pro pejska.
Rozčilovat se nad tím je stejně ujeté, jako by se někdo zlobil, že holčičce Daniele říkají Dana - také je to zcela obvyklá zdrobnělina, přestože oficiálně jde o dvě odlišná jména.
To už je riziko tohoto druhu jmen, že se používají buď v původní podobě nebo holt ve zdrobnělinách, které s tím původním tvarem už nemají příliš společného. I proto jsme taková pro naše děti nechtěli… ![]()
@Anonymní píše: Čekáme holčičku a zalíbilo se mi tohle jméno. Máme typické tuctové české příjmení, relativně dlouhé (11 písmen pro ženský tvar), obsahuje r. Křestní jméno jsem původně vybírala tak, aby bylo krátké, znělo měkce a neobsahovalo r, jenže většina takových jsme je hodně populárních a ani mě nějak neoslovily (Ema, Ela, Nela, Eva, Lenka, Alice apod.).Nicméně… Co si myslíte o tomhle jménu? V jiných diskuzích jsem četla, že se hned spoustě lidem vypadá nějaká starší žena min. 50+ a že se jméno nehodí pro malou holčičku. Ale zdrobněliny jako Mira, Mirunka atd. mi přijdou hezké a milé a k malé holčičce mi tedy pasují. Navíc se mi hodně líbilo i jméno Marie a tohle je taková neobvyklejší varianta.
Díky za názory!
Dali/nedali byste? Líbí/nelíbí? Já vím, že je to vždycky hrozně individuální, co se líbí jednomu, nelíbí se druhému a konečné rozhodnutí je samozřejmě na nás, ale tak kvůli takovým dotazům, jako mám teď já, existuje eMimino.![]()
ANO! Miriam je moc krásný jméno. Taky jsme nechtěli stopadesátou Emičku a zároveň něco příliš exotického a Miriam jsme taky měli na seznamu. Za mě originální a zajímavé.
@BohunkaP píše:
Mirka je naprosto běžná zdrobnělina od jména Miriam - měla jsem spolužačku toho jména a později i kolegyni v práci, oběma se tak říkalo… Možná bych ještě tak použila Mirinka/Miruška u malé holčičky, ale u dospělé ženy nebo starší dívky už ne. Miriam nebo Mirka - ostatní patvary jsou jak pro pejska.Rozčilovat se nad tím je stejně ujeté, jako by se někdo zlobil, že holčičce Daniele říkají Dana - také je to zcela obvyklá zdrobnělina, přestože oficiálně jde o dvě odlišná jména.
To už je riziko tohoto druhu jmen, že se používají buď v původní podobě nebo holt ve zdrobnělinách, které s tím původním tvarem už nemají příliš společného. I proto jsme taková pro naše děti nechtěli…
Vidíš, já znám 2 Miriam a ani jedné se Mirka neříká. Oběma se říká Miriam.
Mirka říkáme kamarádce, která je Miroslava.
Ale Danielám se Dana říká, to je pravda a pravda je, že se jim to nelíbí. Tak jak Dagmara je vždycky Dáša.
Jednu Miriam znám, švagrovou. Kdysi mi tchyně vyprávěla, jak byla na mrtvici, když zjistila, že se její dcera coby ještě dítě ostatním představuje jako Mirka.
No, jak tady tak čtu diskuzi, tak se nezdá, že by Miriam mělo mezi jeho uživatelkami kdovíjakou oblibu, když se samy přejmenovávají na Mirky.
@bigl Bohužel zřejmě úskalí většiny delších jmen.
Ale krátká mají zase taky „vadu“, já jsem třeba Jana a svoje jméno vnímám v základním tvaru jako tvrdé a nemám ráda oslovení Jano, jdu tam s Janou apod., byť se snažím zvyknout. Holt asi málokteré jméno je „bez chyby“… ![]()
@BohunkaP A třeba mě by vůbec nenapadlo Miriam říkat Mirko, takže se docela divím, že se jim tak říká.
Jméno se mi líbí, dají se udělat hezké zdrobněliny pro holčičku ![]()
@bigl @Alušáček, myslím, že tohle je člověk od člověka, rodina od rodiny, kraj od kraje…
Prostě je zkrátka potřeba s tím počítat při výběru jména… kdo se rozhodne dát neobvyklé, málo používané nebo hůř „tvarovatelné“, tak holt musí počítat i s tím, že lidé budou používat i oslovení, které by třeba on sám nevybral (nebo že si i dítě samo později zvolí tvar, který se rodičům nebude líbit)… a nerozčilovat se kvůli tomu ![]()