Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Víš k těm bylinkám… taky hned neběžíme s virózou k doktorovi
Mohla to být věc, která se jen tak vyleží a život by běžel dál. Je mi to líto.
Můj otec spáchal sebevraždu a ten pocit, že to udělal dobrovolně, že nás tady nechal mě pronásleduje někdy ještě teď. A je to 16 let. Radili nám myslet si, že je na dlouhé zahraniční cestě. Alespoň pro ty první měsíce bez něj.
Drž se. ![]()
@Anonymní píše:
Mohu se zeptat? Kde a jak jste potkala současného přítele? Já si totiž nedokážu představit začít vztah s někým jiným..mám dvě maličké děti, miluju zemřelého manžela - byli jsme spolu 17 let a nikdy jsem nepočítala s jiným vztahem. Vím, že je to u mě brzy (třičtvrtě roku), ale nědy mě to prostě napadne. Jsem si jistá, že manžel s námi bude vždy. Když jsem o tom mluvila s psychologem, říkal, že si dokáže představit fungující nový vztah s tou „přítomností“ manžela. Jak to nese váš současný partner?
Neví o tom. A já žiji dál, s bolestí v
.To, co jsem s manželem prožila, nikdy už s nikým neprožiji. Je to téměř nemožné. Děti mi pomáhají žít dál. Hodně sil!
Přítel neví o smrti manžela nebo neví o tom co prožíváte? Nemluvíte o vašem muži?
Mě tohle do budoucna děsí. Už jen proto, že mám dvě maličké děti, pro které bude vždy táta ten jediný. Dcerka má 4, ale táta je její princ a mluví o něm každý den. Tohle by prostě musel můj potencionální partner snášet..:(
@Anonymní píše:
Přítel neví o smrti manžela nebo neví o tom co prožíváte? Nemluvíte o vašem muži?
Mě tohle do budoucna děsí. Už jen proto, že mám dvě maličké děti, pro které bude vždy táta ten jediný. Dcerka má 4, ale táta je její princ a mluví o něm každý den. Tohle by prostě musel můj potencionální partner snášet..:(
S dětmi o manželovi mluvím. S přítelem ne.
Take bohuzel patrim do teto skupinky. Uz je to rok a pul co jsem zustala s 6ti mesicnim synem sama. Bez rodiny, daleko v zahranici a uplne bezradna. Jsem rada, ze jsme z nejhorsiho venku (uz nam nehrozi exekuce), ale emoce jsou stale jako na houpacce. Chtela bych zalozit webovou stranku ci blog, kde bychom mohly(i) sdilet nase pocity a vzajemne se podporit a poradit, jak prekonat nasi obtiznou situaci. Nejenom emocionalne, ci jak resit spanek bez prasku nebo jak hovorit k detem, ale i materialne e. g. jak jste se popraly(i) s administrativnimi zalezitostmi a mistni byrokracii. Klademe si spoustu otazek, ale bohuzel tyto informace na internetu nikde nenajdeme.
Ahoj, letos v lednu jsem přišla o svého manžela - pracovní úraz. I když mám kolem sebe rodinu a kamarády, kteří mě podporují a drží nad vodou, nedokážou pochopit, čím procházím. Najde se někdo, kdo by měl občas chuť podělit se o své trápení?
Já prožívám tu samou bolest už 20 měsíců… Existuje někde nějaká skupina, kde by jsme si pomáhaly? Samozřejmě uzavřená…
Tak jsem zkusila založit uzavřenou skupinu, čekám na schválení…
Tak jsem založila uzavřenou skupinu pro vdovy s dětmi, prostě pro nás, kterým osud vzal lásku, tátu od dětí…
Skupina má sloužit ke sdílení, radám- jak se s čím vypořádat, co nám pomáhalo atd.. a také k pomoci vyřizování daní, administrativy, důchodů atd…
Kdo má zájem být členem této uzavřené skupiny, pošlete mi prosím zprávu…
@hromaska jsem také vdova je mi.34 let a manžel mi zemřel 1.2.2014 dva měsíce před narozením naší nejmladší dcery
Ahoj holky, oživuji diskuzi. Já se stala vdovou letos. Docela by mě zajímalo, jak to zvládáte po letech a jak žijete? Snad se někdo ozve…
Dobrý den, našla jsem si vaši diskuzi abych lépe porozuměla manželce mého syna, ktery tragicky zahynul. Pořád na ni myslím, jak to má těžké. Se synem se znali 10 let. Před rokem se vzali, cekali, až nevěsta dostuduje. Během roku se vzali, byli na svatební cestě, kde se jim podařilo splodit potomka, po devíti měsících prestrihl můj syn pupeční snuru své dcerky. Byli unavení, ale nesmírně stastni.To stesti si bohužel užívali je dva měsíce a 6dni, pri návratu domů z práce se naboural, byl na místě mrtev. Je mi všech tří nesmírně líto, život měl přece být teprve teď naplněn a měl být krásný. Teď je krutý a velice těžký. A jak píšete, že některým z vás umrelo tolik milovaných, taky se pridam. Loni mi umřela kamarádka, byla nemocná, ale zlatý clovek. V září loni zemřel můj synovec, byl epileptik měl28let. Byl mému synovi ještě na svatbě, pak zemřel mě sestřenici manzel na covid. A letos, rok po svatbě můj syn 28 let. Moje nevěsta je bezvadná, ale strašně trpí a nevím, jak to bude prožívat, až se bude malá ptát… Jste mladé maminky, poradily byste mi prosím, jak s nevěstou mluvit abych jí ještě více neublizovala.. Děkuji mamibabi